1 As 21/2007 — Nejvyšší správní soud

1 As 21/2007- 272 - text 1 As 21/2007 - 280 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Marií Žiškovou v právní věci žalobkyně: MINORITY a. s., U Vorlíků 367/3, 160 00 Praha 6 – Bubeneč, zastoupené JUDr. Arnoštem Vodičkou, CSc., advokátem se sídlem Sámova 4/220, 101 00 Praha 10, proti žalované Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, Škrétova 44/6, 120 21 Praha 2, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) Barrandov Studio a. s., Kříženeckého nám. 322, 152 00 Praha 5, 2) Televize FEBIO s. r. o., Vejvodova 941/4, 110 00 Praha 1, zastoupené Mgr. Ing. Martinou Zralou, advokátkou se sídlem Chodská 1706/4, 120 00 Praha 2, 3) Stanice O, a. s., Vrchlického 439/29, 150 00 Praha 5, 4) CET 21, spol. s r. o., Kříženeckého nám. 1078/5, 152 00 Praha 5, zastoupené JUDr. Petrem Kotrlíkem, advokátem se sídlem Jungmannova 31, 110 00 Praha 1, 5) EDCR – Europe Développement Czech Republic, a. s., Wenzigova 4/1872, 120 00 Praha 2, 6) EVROPA 2 Severní Čechy, s. r. o., Wenzigova 4/1872, 120 00 Praha 2, 7) MILK AND HONEY, s. r. o., Josefská 6, 118 00 Praha 1, zastoupené JUDr. Petrem Pavelkou, advokátem se sídlem Masarykovo nábř. 1, 110 00 Praha 1, 8) První zpravodajská a. s., Blanická 1008/28, 120 00 Praha 2, zastoupené JUDr. Helenou Chaloupkovou, advokátkou se sídlem Kladská 5/1489, 120 00 Praha 2, proti rozhodnutí žalované vydanému dne 4. 4. 2006 a datovanému dnem 12. 5. 2006, č. j. Ru/26/06, o udělení licence k provozování celoplošného televizního vysílání, v řízení o kasačních stížnostech stěžovatelů: a) MINORITY a. s., b) Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, c) Barrandov Studio a. s., d) Televize FEBIO s. r. o. a e) První zpravodajská a. s., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2007, č. j. 10 Ca 156/2006 - 162, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2007, č. j. 10 Ca 156/2006 - 162, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Kasační stížnost žalobkyně MINORITY a. s. s e o d m í t á . III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti žalobkyně MINORITY a. s. Odůvodnění: Rozhodnutím vydaným dne 4. 4. 2006 a datovaným dnem 12. 5. 2006 udělila žalovaná licenci k provozování celoplošného televizního vysílání prostřednictvím pozemních vysílačů v systému DVB – T společnostem Barrandov Studio a. s. (pro program Televize Barrandov), Televize FEBIO s. r. o. (pro program FEBIO TV) a Stanice O, a. s. (pro program Óčko); současně zamítla žádost o udělení této licence společnostem Barrandov Studio a. s. (pro program TV Hobby), CET 21 spol. s r. o. (pro programy NOVA film, NOVA news, NOVA seriál a NOVA sport), DRAMEDY PRODUCTIONS s. r. o. (pro program DTV5), EDCR – Europe Développement Czech Republic, a. s. (pro program TF1), EVROPA 2 severní Čechy, s. r. o. (pro program TE2), Galaxie sport, s. r. o. (pro program SPORT 2), GENUS TV a. s. (pro program GENUS PLUS), Live TV s. r. o. (pro program Live TV), METEOPRESS, spol. s r. o. (pro program MeteoTV), MILK AND HONEY, s. r. o. (pro programy FILM CHANNEL a TV GAMES), MINORITY a. s. (pro program 5TV), OMNICOM Praha, spol. s r. o. (pro programy TV REAL a TV ZONE), První zpravodajská a. s. (pro program Z1), Televize Paráda, s. r. o. (pro program TELEVIZE PARÁDA), TERRA TV, s. r. o. (pro program TERRA TV), THE CHERRY ORCHARD, s. r. o. (pro program TV Speed), a TP Pohoda s. r. o. (pro program TV APLAUS). Společnost MINORITY a. s. jako jeden z neúspěšných žadatelů o licenci napadla rozhodnutí žalované žalobou u Městského soudu v Praze; ten rozsudkem ze dne 20. 4. 2007 rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Jakkoli soud pozitivně hodnotil skutečnost, že žalovaná přijala vnitřní výkladová pravidla k ustanovením zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (dále jen „zákon o vysílání“), ve formě tzv. manuálu a že stanovila portfolio programové skladby pro licenční řízení, vytkl žalované, že tak učinila až v průběhu licenčního řízení a před svým závěrečným hlasováním. To totiž znamená nepřípustnou změnu vyhlášených „pravidel soutěže“. Kromě toho žalovaná porušila povinnost podrobně odůvodnit svůj závěr o tom, že žalobkyně nesplňuje kritérium ekonomické připravenosti ve smyslu § 17 odst. 1 písm. a) zákona o vysílání. Konečně soud k otázce portfolia programové skladby uvedl, že není pochybností o povinnosti žalované dohlížet na zachování a rozvoj plurality programové nabídky a informací v oblasti rozhlasového a televizního vysílání (§ 4 odst. 2 zákona o vysílání) a že toto hledisko má význam zvláště při hodnocení splnění kritéria podle § 17 odst. 1 písm. c) zákona o vysílání; pluralitu programové nabídky však nelze (s ohledem na § 55 odst. 1 zákona o vysílání ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 235/2006 Sb.) zaměňovat za pluralitu držení licencí pro digitální vysílání. Rozsudek městského soudu napadla kasační stížností žalobkyně, žalovaná a osoby zúčastněné na řízení Barrandov Studio a. s., Televize FEBIO s. r. o. a První zpravodajská a. s. Všichni tito stěžovatelé navrhli, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobkyně namítla, že soud ve svém rozsudku nerespektoval překážku věci rozsouzené – rozhodoval totiž o věci, která již v době vynesení rozsudku byla rozhodnuta. Všechna řízení probíhající u městského soudu a týkající se téhož předmětu (tedy licenčního řízení k provozování televizního vysílání šířeného prostřednictvím pozemních vysílačů v systému DVB – T) by měla být podle žalobkyně spojena. Žalovaná poukázala na tutéž vadu a upřesnila, že rozhodnutí městského soudu je zmatečné, neboť nebyly splněny podmínky řízení. Soud nejprve svým rozsudkem ze dne 6. 9. 2006, č. j. 10 Ca 163/2006 - 246, zrušil výroky I. – III. a V. – VIII. nyní přezkoumávaného rozhodnutí žalované ze dne 4. 4. 2006, poté rozsudkem ze dne 13. 9. 2006, č. j. 7 Ca 160/2006  123, opětovně zrušil výroky I. – III. a dále zrušil výrok XII. rozhodnutí žalované, a konečně rozsudkem, který je nyní napaden kasační stížností, zrušil rozhodnutí žalované jako celek. Tento postup popírá nejen překážku věci rozsouzené, ale i zásady procesní ekonomie a právní jistoty, vyjádřené též v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2006, č. j. 8 As 32/2005 - 88. K otázce tzv. manuálu žalovaná uvedla, že zde obsažená dílčí kritéria jsou jen její vnitřní pracovní pomůckou, která pouze zjednodušuje závěrečné hlasování a nevytváří žádná nová kritéria hodnocení nad rámec zákona. Je tedy zbytečné posuzovat datum jejich přijetí ve vztahu k datu podání žádosti, protože příslušná ustanovení zákona o vysílání, z nichž manuál vychází, byla platná a účinná již v době podání žádosti. Postupem podle přijatých kritérií není nijak zúžen prostor pro správní uvážení žalované; ostatně žádný ze žadatelů se nemůže domáhat udělení licence, byť by podle převážného počtu kritérií byl hodnocen pozitivně. Co se týče vymezení tzv. portfolia programové skladby, ani ono nemůže být považováno za nové kritérium stojící mimo zákon, neboť důsledně vychází z § 17 odst. 1 písm. c) zákona o vysílání. Žalovaná ve vyhlášení licenčního řízení stanovila zcela obecné požadavky na základní programovou specifikaci tak, aby neovlivňovala tržní rozhodování, a pak z nabídky rozhodovala o výběru těch žádostí, které nejlépe odpovídaly jak zákonným kritériím, tak požadavkům zákona na zachovávání plurality programové nabídky (§ 4 odst. 2 zákona o vysílání); kdyby žalovaná pouze mechanicky určila pořadí úspěšných žadatelů podle hodnocení jednotlivých projektů, nedosáhla by požadované skladby programů ve smyslu posledně citovaného ustanovení. Vyloučení některých žádostí je přitom přirozenou součástí procesu hodnocení a hlasování a dochází k němu v každém licenčním řízení. K výtce nedostatečně podrobného odůvodnění žalovaná setrvala na tom, že odůvodnění je dostatečně konkrétní, a zdůraznila rozsah svého správního uvážení. Pokud při hodnocení žádostí dospěla k závěru, že rozsah informací, které žalobkyně poskytla o investorech a investicích, nebyl ani po doplnění tak komplexní jako u těch žadatelů, kteří byli v tomto ohledu hodnoceni příznivěji, pohybuje se taková úvaha v legitimním rámci správního uvážení. Je třeba zdůraznit, že v licenčním řízení se neprovádí klasické dokazování: žalovaná posuzuje z valné části věrohodnost předložených projektů, tedy věrohodnost tvrzení a příslibů zde uvedených. Městský soud se v této své poslední výtce vůbec nepořádal s argumentací žalované založenou na jeho vlastní judikatuře k rozsahu správního uvážení žalované a k povaze jejího rozhodování v licenčním řízení. Stěžovatelka Barrandov studio a. s. namítla nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, neboť soud zde řádně neodůvodnil, proč považuje tzv. portfolio za další kritérium rozhodování žalované. Není zřejmé, zda se soud dostatečně zabýval všemi kritérii uvedenými v § 17 odst. 1 zákona o vysílán