1 As 27/2008 — Nejvyšší správní soud

1 As 27/2008- 67 - text 1 As 27/2008 - 73 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce P. K., zastoupeného Mgr. Markétou Vítovou, advokátkou se sídlem U Výstaviště 9/229, Praha 7, proti žalovanému Magistrátu hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 10. 2005, č. j. MHMP 124463/2005/B/Per-70, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2007, č. j. 6 Ca 293/2005 - 42, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Včasnou kasační stížností se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhal zrušení shora uvedeného pravomocného rozsudku městského soudu, kterým soud zamítl jeho žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 10. 2005, č. j. MHMP-124463/2005/B/Per-70. Uvedeným rozhodnutím žalovaný změnil výrok rozhodnutí Úřadu městské části Praha 22, odboru živnostenského, jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 50 000 Kč za neoprávněné podnikání podle § 61 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ze dne 12. 5. 2005, č. j. OŽ/0932/293/05/Ve takto: „Podle § 63a odst. 1 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, se podnikateli P. K. ukládá za neoprávněné podnikání v živnosti ohlašovací volné – koupě zboží za účelem jeho prodeje a prodej, kterého se dopustil provozováním této živnosti v provozovně na adrese J. 703, P. 10, v době pozastavení provozování této živnosti, tj. od 23. 11. 2004 do doby vydání tohoto rozhodnutí, pokuta ve výši 50 000 Kč“. V odůvodnění zamítavého rozsudku městský soud odmítl žalobcovu námitku, že byl oprávněn podnikat po dobu pozastavení živnosti mimo provozovnu – tedy po internetu. Uvedl, že žalobce takové oprávnění neměl, neboť prodej zboží prostřednictvím internetu nebyl pokryt jeho živnostenským oprávněním „koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej“, ale spadá do živnosti ohlašovací volné - obor 77, maloobchod provozovaný mimo řádné provozovny, jejímž obsahem je i prodej zboží prostřednictvím internetu. Tímto živnostenským oprávněním žalobce nedisponoval. Soud nepřisvědčil ani žalobcově námitce, že rozprodej movitého majetku jeho firmy v souvislosti s ukončením živnosti nelze považovat za podnikání. Soud uzavřel, že ze správního spisu i z napadeného rozhodnutí je zcela zřejmé, že žalobce porušil shora citovaná ustanovení živnostenského zákona, jednalo se o trvající protiprávní jednání, neboť činnost neukončil ani když mu bylo pozastaveno provozování živnosti v uvedené provozovně. Soud se ztotožnil s detailním vylíčením skutkového stavu i správními orgány provedeným hodnocením popsaných důkazů. Jimi bylo prokázáno (a ze správního spisu je to zřejmé), že žalobce v období od konce prosince roku 2004 do konce dubna 2005 (v době pozastavení provozování všech živností v provozovně na adrese J. 703/10, P. 10, pravomocným rozhodnutím živnostenského úřadu) tento zákaz porušoval. Nabízel prodej automobilů a dalších služeb s tím souvisejících, byla zjištěna opakovaná přítomnost zákazníků v této provozovně, vozidla nabízel k prodeji i prostřednictvím internetu, přičemž jeho nabídka byla pravidelně aktualizována o nové vozy. K namítané výši pokuty soud uvedl, že institut pozastavení provozování živnosti má charakter zejména nápravného opatření, jeho smyslem je odstranění určitého trvajícího protiprávního stavu. Pokuta byla žalobci uložena v návaznosti na důvody, pro které bylo rozhodnuto již dříve o pozastavení činnosti, tj. pro závažnost protiprávního jednání žalobce, který pokračoval v provozování živnosti v provozovně umístěné v rozporu s územním plánem. K naplnění skutkové podstaty neoprávněného podnikání postačuje pouhé jednorázové a nahodilé provozování živnosti v době jejího pozastavení. Činnost žalobce však nahodilou nebyla, naopak se jednalo o trvající neoprávněné podnikání; výši pokuty shledal proto soud jako přiměřenou. Uložení pokuty v maximální výši nelze považovat v daném případě za nesprávné, neboť žalobcova činnost byla běžným, trvajícím a neoprávněným podnikáním. Nadto zákon neumožňuje správnímu orgánu v tomto ohledu správní uvážení, zda pokutu uloží, či nikoliv, ale živnostenský úřad má přímo povinnost, v případě zjištění neoprávněného podnikání, pokutu uložit v zákonem stanoveném rozpětí. Žalobce napadl rozsudek soudu kasační stížností, opírající se o důvod uvedený v § 103 odst. 1 písm. a) a písm. b) s. ř. s. a domáhal se jeho zrušení. Svá tvrzení žalobce opřel zejména o nezákonnost získání důkazů, neboť soudem jmenovaní svědci se sice k žalobci za účelem koupě (automobilu, zrcátka) dostavili, avšak byli odmítnuti. Navíc svědecké výpovědi byly získány nejprve od policie (za špatné parkování) a až poté jejich svědecké výpovědi posloužily ve zcela jiném řízení. Takový důkaz nelze proto použít. Navíc videozáznam a fotodokumentace byly získány způsobem, odporujícím zákonu. Na pozemku manželů V. umístěný kamerový systém (monitorující soukromé prostory ve vlastnictví rodičů žalobce – zahradu, včetně parkovacích státní pro vozidla ve vlastnictví žalobce) nelze jako důkazu použít. Soud se vůbec nevypořádal s žalobní námitkou, že ze strany živnostenského úřadu nebyla žalobci poskytnuta žádná lhůta pro provedení likvidace živnosti; provozování jeho živnosti mu bylo zakázáno ze dne na den. Žalobce umístil provozovnu na předmětnou adresu se souhlasem obce, po celou dobu jednal v dobré víře, že byla zřízena v souladu s platnými právními předpisy; o tom byl ostatně průběžně správními orgány utvrzován – byly mu poskytovány různé pokyny, např. ke zpevnění odstavné plochy apod. Soud zcela nesprávně dovodil, že nebyl oprávněn nabízet jím vlastněné automobily k prodeji prostřednictvím internetu, neboť k takovému prodeji neměl patřičné oprávnění. V jeho případě se však nejednalo o takový prodej, v tom se soud mýlí. Žalobce nabízel automobily pouze prostřednictvím www stránek, na nichž seznamoval zájemce s nabídkou zboží, které si pak zákazníci v případě zájmu přišli prohlédnout a koupit do jeho provozovny. Podle mínění soudu by se však neoprávněného podnikání dopustil každý, kdo má zřízeny své www stránky. Žalobce trvá na tom, že byla porušena jeho základní lidská práva, jež jsou mu garantována čl. 2, 3 a 4, a to ve spojení s čl. 11 a čl. 26 Listiny základních práv a svobod. Správní orgány i soud likvidaci jeho firmy označily za podnikání a internetový obchod; nadto správní orgány mu zakázaly podnikat bez stanovení přiměřené lhůty pro likvidaci majetku a pro případné přemístění provozovny. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznil, že již dne 1. 8. 2004 bylo rozhodnutím živnostenského úřadu městské části Praha 22 č. j. OŽ/0931/531/04/Ha žalobci pozastaveno provozování živnosti „koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej“ v provozovně v P. 10, ulice J. 703/10. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 11. 2004, č. j. 135958/2004/B/194. Současně bylo rozhodnuto o pozastavení dalších živností realizovaných v této provozovně („opravy karosérií“ a „opravy silničních vozidel“). Důvodem byla skutečnost, že provozovna byla žalobcem zřízena v rozporu s územním plánem. Tímto rozhodnutím měl žalobce pozastaveno provozování živností na dobu jednoho roku. Správní žalobu proti zmíněnému rozhodnutí Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 8. 2006, č. j. 10 Ca 15/2006 - 69, zamítl. Rozhodnutím žalovaného (nyní projednávaným) byla žalobci uložena pokuta za neoprávněné podnikání v živnosti “koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej“, kterého se dopustil v době, kdy provozování této živnosti mu bylo ve zmíněné provozovně pozastaveno. Tvrzení žalobce, že vlastně pouze likvidoval své zásoby, neprovozoval tedy živnost, označil žalovaný za účelové. Jednalo se o provozování živnosti; k témuž závěru ostatně dospěl i Obvodní soud pro Prahu 10 v rozsudku ze dne 11. 5. 2006, sp. zn. 2 T 199/2005, jímž uznal žalobce vinným ze spáchání trestného činu neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1 a odst. 2 písm. a) trestního zákona. Soud se v tomto rozsudku zabýval i žalobcovými tvrzeními o nucené likvidaci svého podnikání v provozovně, tato však shledal rovněž jako účelová. Žalobce svá tvrzení o realizaci prodeje prostřednictvím internetu vznesl poprvé až v žalobě. Předmětem vedeného řízení však bylo neoprávněné podnikání ve zmíněné provozovně, nikoliv v živnosti „maloobchod mimo řádné provozovny“, i v tomto ohledu je proto žalobcovo tvrzení účelové. K žalobcově výtce nestanovení přiměřené lhůty k likvidaci firmy či přemístění provozovny žalovaný