4 As 16/2009 — Nejvyšší správní soud

4 As 16/2009- 83 - text 4 As 16/2009 - 90 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně: CET 21 spol. s r. o., se sídlem Kříženeckého náměstí 1078/5, Praha 5, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 5. 2008, č. j. fol/4032/08, sp. zn. 2007/781/dzu/CET, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2008, č. j. 8 Ca 314/2008 – 65, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2008, č. j. 8 Ca 314/2008 - 65, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Kasační stížností podanou z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) se žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) domáhala, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2008, č. j. 8 Ca 314/2008 – 41 (správně má být č. j. 8 Ca 314/2008 – 65), kterým bylo zrušeno rozhodnutí stěžovatelky ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 2007/781/dzu/CET, č. j. fol/4032/08, (dále též „napadené rozhodnutí“), a věc jí byla vrácena k dalšímu řízení. Zároveň Městský soud v Praze (dále též „městský soud“) rozhodl o nároku žalobkyně na náhradu nákladů řízení. Městský soud zrušil napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1, 4 s. ř. s. neboť shledal, že jednak již uplynula subjektivní lhůta pro uložení pokuty, dále žalobkyně nebyla upozorněna na předchozí porušení povinnosti podle § 31 odst. 3 zák. č. 231/2001 Sb. a jednak v napadeném rozhodnutí nebyla posouzena všechna kritéria pro uložení pokuty. V napadeném rozhodnutí stěžovatelka shledala žalobkyni vinnou ze spáchání jiného správního deliktu podle § 60 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 231/2001“), neboť odvysílala reportáž Vymýtání mýta v rámci pořadu Na vlastní oči, odvysílaného dne 29. 11. 2006 od 22.05 na programu Nova, čímž porušila povinnosti stanovené v § 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., jehož znění citovala. V odůvodnění napadeného rozhodnutí stěžovatelka uvedla, že žalobkyně naplnila skutkovou podstatu § 60 odst. 1 písm. b) zákona č. 231/2001 Sb. tím, že nesplnila povinnosti podle § 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., podle níž je provozovatel vysílání povinen zajistit, aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti a zejména nebyla v celku vysílaného programu jednostranně zvýhodňována žádná politická strana nebo hnutí, popřípadě jejich názory nebo názory jednotlivých skupin veřejnosti, a to s přihlédnutím k jejich reálnému postavení v politickém a společenském životě. Toho se měla žalobkyně dopustit tím, že pořad týkající se zavádění mikrovlnného systému vybírání mýtného navazující na reportáž ze dne 28. 2. 2006 „Nakapschováno“ neobsahoval objektivní a vyvážené informace, neboť v pořadu byly zmíněny pouze nevýhody mikrovlnné technologie, aniž by byly zmíněny jeho klady, zatímco u satelitního systému tomu bylo přesně naopak. Dále tím, že zaváděním tohoto systému došlo k porušení zákona, že systém je neúměrně drahý a že výběrové řízení bylo ministerskými poradci zmanipulováno ve prospěch firmy Kapsch. V pořadu (reportáži) totiž nebylo vůbec uvedeno, že v době rozhodování (podzim roku 2005) byla v celé Evropě satelitní technologie pro výběr mýtného zavedena pouze v Německu, a to s velkými obtížemi, přičemž nešlo o satelitní technologii vázanou na systém Galileo (propagovaný v reportáži), neboť ten dosud neexistuje, ale na americký systém GPS. Systém založený na družicích Galileo nebude funkční minimálně do roku 2010, a že tedy přijetí satelitního systému by muselo být založeno na americkém systému GPS anebo by zavedení mýtného odloženo minimálně o tři roky (přičemž v současnosti je zřejmé, že ještě výrazněji déle). Ani že v téže době došlo naopak k dohodě provozovatelů mýtného založeného na používání mikrovlnné technologie v Rakousku, Itálii, Švýcarsku, Slovinsku a Francii, že s mikrovlnným systémem mají dlouhodobě dobré zkušenosti ve Švýcarsku a že do výběrového řízení se přihlásily jen firmy nabízející výběr mýtného založené na klasické mikrovlnné technologii. Tvrzení, že systém výstavby mýtných bran byl neúměrně drahý, nebylo srovnáváno s jinou nabídkou než s nabídkou společnosti Autostrade (neboť jiná ani neexistovala), která však také spočívala v mikrovlnné technologii. K bodu, že stavením mikrovlnných bran došlo k porušení zákona, neboť se jedná o černé stavby, stěžovatelka uvedla, že řešení zvolené ministerstvem dopravy bylo v dané situaci v souladu se zákonem a že následné problémy nebyly zaviněny státem či bývalým ministrem. V reportáži bylo uvedeno, že výběrové řízení ovlivnili ve prospěch společnosti Kapsch ministerští poradci, aniž by byly zmíněny rozhodnutí různých instancí, podle kterých nebyly ve výběrovém řízení k námitkám vyřazených účastníků výběrového řízení shledány žádné vady. Jednalo se zejména o rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, Městského soudu v Brně a Evropské komise. Dále v napadeném rozhodnutí stěžovatelka popsala průběh řízení, když zejména připomněla, že se žalobkyní bylo pro obdobně popsané nedostatky předmětného pořadu zahájeno správní řízení pro spáchání deliktu podle § 60 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 31 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb. Stěžovatelka po projednání analýzy předmětného pořadu se na svém zasedání usnesla na změně právní kvalifikace skutku s tím, že řízení o skutku se nadále povede pro delikt podle § 60 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., což žalobkyni oznámila. Zdůraznila, že shlédla audiovizuální záznam předmětného pořadu a dospěla k závěru, že žalobkyně naplnila veškeré zákonné znaky skutkové podstaty uvedené v § 60 odst. 1 písm. b) zák. č. 231/2001 Sb. Dále se v odůvodnění napadeného rozhodnutí vypořádala s námitkami žalobkyně. K pojmům „objektivita a vyváženost“ s odkazem na judikaturu městského soudu uvedla, že jsou pojmy obecně známé. Podle stěžovatelky byla žalobkyně v minulosti upozorněna na porušení ustanovení § 60 odst. 1 písm. b) zák. č. 231/2001 Sb. rozhodnutím ze dne 30. 10. 2006, sp. zn. 2006/179/jfu/CET, v souvislosti s odvysíláním reportáže s názvem „Tichá dohoda“ v pořadu „Na vlastní oči“ dne 8. 3. 2006, o zamítnutí obnovy procesu s J. K. Ke kritériím uložení pokuty uvedla, že žalobkyně mohla obsah pořadu sama ovlivnit, jednalo se o značný rozsah vysílání co do velikosti pokrytého území i počtu diváků. Závažnost jednání hodnotila žalovaná jako středně závažné, a proto stanovila výši pokuty blíž k dolní hranici. Finanční prospěch stěžovatelky neměl na stanovení výše pokuty vliv. Žalovaná proto uložila stěžovatelce podle § 60 odst. 1 písm. b) zákona č. 231/2001 Sb. pokutu ve výši 400 000 Kč. Proti napadenému rozhodnutí podala žalobkyně žalobu, v níž namítla, že jí byla uložena pokuta nezákonně, neboť došlo k prekluzi lhůty k uložení pokuty dle ustanovení § 61 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb., a zanikla tak stěžovatelčina deliktní odpovědnost. Dále stěžovatelce vytkla, že ve výroku rozhodnutí není přesně uvedeno konkrétní jednání, za které byla potrestána, a proto je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Ve výroku napadeného rozhodnutí je totiž pouze uvedeno, že pokuta se ukládá za porušení povinnosti uvedené v § 31 odst. 3 zák. č. 231/2001 Sb. a citace jeho znění. Nesrozumitelnost napadeného rozhodnutí žalobkyně spatřovala v jeho různé dataci. Ohradila se rovněž proti vyložení pojmů „objektivita a vyváženost“ a namítla, že je neporušila. Dále namítla, že nebyla upozorněna na porušení zákona podle § 59 zák. č. 231/2001 Sb., neboť upozornění týkající se reportáže Tichá dohoda v pořadu „Na vlastní oči“ dne 8. 3. 2006, o zamítnutí obnovy procesu s J. K., se nevztahuje na porušení povinnosti podle § 31 odst. 3 zák. č. 231/2001 Sb., ale na porušení povinnosti podle § 31 odst. 2 zák. č. 231/2001 Sb. Stěžovatelce vytkla, že při stanovení výše pokuty nepřihlédla ke všem kritériím uvedeným v zákoně, a z odůvodnění napadeného rozhodnutí ani nevyplývá, z jakých důvodů shledala stěžovatelka porušení zákona jako „středně závažné“. Pro případ, že by soud shledal napadené rozhodnutí zákonným, navrhla, aby městský soud moderoval výši uložené pokuty. Ve vyjádření k žalobě stěžovatelka odmítla žalobní námitky s tím, že prekluzivní jednoletá subjektivní lhůta neuplynula, neboť za její začátek je nutné považovat den, kdy se stěžovatelka na svém zasedání usnesla na tom, že odvysíláním předmětného pořadu došlo k porušení zákona, tj. 11. 9. 2007 a o uložení pokuty rozhodla na zasedání dne 20. 5. 2008. K námitce neúplného popisu skutku ve výroku uvedla, že obsahuje veškeré zákonné náleži