6 Ads 13/2007 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 13/2007- 84 - text 6 Ads 13/2007 - 84 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: JUDr. E. T., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 1. 2006, č. j. 3301-9010-6-11.1.2006/Ve, o pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2006, č. j. 12 Cad 3/2006 - 49, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2006, č. j. 12 Cad 3/2006 - 49, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Pražská správa sociálního zabezpečení, územní pracoviště pro městskou část Praha 4  Jižní Město, platebním výměrem č. 757/2005, ze dne 14. 11. 2005, č. j. 21076/020/9004/14.11.2005/HH-757, žalobkyni uložila dle ustanovení § 104c zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“), povinnost uhradit doplatek pojistného na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti za rok 2004 ve výši 11 895 Kč, penále z doplatku tohoto pojistného ve výši 2570 Kč a penále ze záloh na uvedené pojistné ve výši 2201 Kč. Správní orgán I. stupně své rozhodnutí odůvodnil především tím, že žalobkyně jakožto osoba samostatně výdělečné činná nepředložila údaje o vedlejší samotné výdělečné činnosti, a proto ji v roce 2004 považoval za osobu samostatně výdělečně činnou vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost. Z těchto důvodů je proto žalobkyně povinna uhradit pojistné podle ustanovení § 4, § 7 a § 13 až § 14c zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a o příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „zákon č. 589/1992 Sb.“). Toto rozhodnutí správního orgánu I. stupně napadla žalobkyně dne 3. 12. 2005 odvoláním, v němž především namítala, že současně s přehledem o příjmech a výdajích osoby samostatně výdělečně činné za rok 2004 (dále jen „přehled o příjmech“) zaslala správnímu orgánu I. stupně dne 31. 3. 2005 též „Potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti a funkčních požitcích a o sražených zálohách na daň za zdaňovací období 2004“ (dále jen „potvrzení o zdanitelných příjmech“) ze dne 30. 1. 2005 a též „Potvrzení o době trvání zaměstnání, o výši vyměřovacího základu pro stanovení pojistného na sociální zabezpečení a dávkách nemocenského pojištění za rok 2004, pro účely posouzení výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti“ (dále jen „potvrzení o trvání zaměstnání“) ze dne 31. 12. 2004. K doložení výše uvedených skutečností připojila žalobkyně k odvolání kopii podacího lístku ze dne 31. 3. 2005 a kopii doručenky, podle níž správní orgán I. stupně převzal dne 4. 4. 2005 zásilku žalobkyně, na které je vyznačeno „Přehled za rok 2004, 2x potvrzení“. K odvolání připojila žalobkyně též kopie potvrzení o zdanitelných příjmech i potvrzení o trvání zaměstnání. Žalovaná odvolání rozhodnutím ze dne 24. 1. 2006, č. j. 3301-9010-6-11.1.2006/Ve, zamítla a napadený platební výměr potvrdila. V odůvodnění svého rozhodnutí předně připomněla, že v přehledu o příjmech označila žalobkyně jako důvod pro posouzení výkonu samostatné výdělečné činnosti jako vedlejší to, že v roce 2004 vykonávala zaměstnání s příjmem ve výši alespoň 80 400 Kč, potvrzení od zaměstnavatele o výši příjmů ze závislé činnosti však nedoložila. Z toho důvodu posoudil správní orgán I. stupně její výkon samostatné výdělečné činnosti jako výkon hlavní samostatné výdělečné činnosti ve smyslu ustanovení § 9 odst. 9 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákona č. 155/1995 Sb.“). K námitkám žalobkyně uvedeným v odvolání žalovaná konstatovala, že na základě kontroly podacího deníku správního orgánu I. stupně, v němž jsou evidována veškerá jemu doručená podání, vyplývá toliko doručení přehledu o příjmech bez jakýchkoliv příloh. Správní orgán I. stupně postupuje v tomto ohledu zcela v souladu s interními směrnicemi, což znamená, že taková podání důsledně eviduje i včetně počtu příloh. V dané věci byl přehled o příjmech doručený žalobkyní opatřen prezenčním razítkem, ve kterém není počet příloh zapsán. Proti tomuto rozhodnutí žalované brojila žalobkyně žalobou ze dne 16. 2. 2006, ve které (a v doplněních této žaloby ze dne 1. 3. 2006 a dne 16. 3. 2006) především namítala, že se žalovaná nevypořádala s její námitkou o přiložení obou potvrzení k přehledu o příjmech, přičemž své rozhodnutí odůvodnila pouze důslednou evidencí zaměstnanců podatelny. Žalobkyně v žalobě trvala na tom, že předmětná potvrzení byla k přehledu o příjmech přiložena a že je správní orgán I. stupně převzal, což lze prokázat též kopií doručenky, na níž je uvedeno, které písemnosti byly zaslány. Jak žalobkyně dále uvádí, splnila všechny své zákonné povinnosti a nelze po ni spravedlivě požadovat, aby písemnosti doručovala správnímu orgánu osobně jen proto, aby zabránila situaci, která v její věci nastala. Správní orgán I. stupně žalobkyni na žádný nedostatek neupozornil a až po osmi měsících vydal uvedený platební výměr. Z předmětných potvrzení vyplývá, že je zaměstnavatel pro žalobkyni vystavil v měsících lednu a březnu roku 2005, a proto nebyl důvod, aby tato potvrzení k přehledu o příjmech nedoložila. Žalobkyně je přesvědčena, že prokázala výkon vedlejší samostatné výdělečné činnosti, k čemuž ovšem žalovaná v rámci odvolacího řízení nepřihlédla. Žalobkyně proto navrhla, aby soud rozhodnutí žalované i správního orgánu I. stupně zrušil. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě mimo jiné připomněla, že žalobkyně požádala podle § 94 a násl. správního řádu č. 500/2004 Sb. Ministerstvo práce a sociálních věcí o přezkoumání rozhodnutí žalované. Ze sdělení ministerstva žalobkyni pak podle žalované především vyplynulo, že její podnět není důvodný, neboť nelze považovat za prokázané, že údaje o skutečnosti uvedené v § 9 odst. 6 zákona č. 155/1995 Sb. doložila v zákonem stanovené lhůtě. Žalovaná dále konstatuje, že si v dané věci vyžádala stanovisko správního orgánu I. stupně, z něhož vyplývá, že podle podacího deníku byla doručena pouze zásilka žalobkyně obsahující přehled o příjmech. Nejen že je zásilka žalobkyně (číslo R 027452) v podacím deníku uvedena bez příloh, ale i samotný doručený přehled o příjmech je opatřen prezenčním razítkem, ze kterého plyne absence jakýchkoliv příloh. Evidenci doporučených podání u správního orgánu I. stupně navíc podle žalované vykonávají kvalifikované zaměstnankyně, které postupují v souladu s platnými právními předpisy. Kopie doručenky, kterou předložila žalobkyně, podle žalovaného neprokazuje, že společně s přehledem o příjmech byla zaslána též předmětná potvrzení. Žalovaná také připomněla, že doložení skutečností o výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti nejpozději s podání přehledu je povinností osoby samostatně výdělečně činné a s ohledem na platnou právní úpravu k pozdějšímu doložení nelze přihlédnout. Městský soud v Praze po přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí svým rozsudkem ze dne 10. 11. 2006, č. j. 12 Cad 3/2006 - 49, žalobu zamítl. Stěžejní otázkou, kterou soud v tomto rozsudku řešil, přitom především bylo, zda se podařilo žalobkyni prokázat, že v rámci její zásilky odeslané dne 31. 3. 2005 správnímu orgánu I. stupně bylo doručeno vedle přehledu o příjmech též potvrzení o zdanitelných příjmech a potvrzení o trvání zaměstnání. Podle městského soudu samotné označení na zásilce (doručence), že obsahuje přehled a dvě potvrzení, ještě nedokazuje, že žalobkyně skutečně tato dvě potvrzení správnímu orgánu I. stupně zaslala, a to za situace, kdy podací deník správního orgánu I. stupně žádné přílohy přehledu o příjmech nevykazuje. Žalobkyně tak ke dni zaslání přehledu o příjmech neprokázala doručení potvrzení, a proto žalovaná nepochybila, pokud výkon samostatné výdělečné činnosti žalobkyně posoudila jako výkon hlavní samostatné výdělečné činnosti podle ustanovení § 9 odst. 9 zákona č. 155/1995 Sb. Podle městského soudu neobstojí ani tvrzení žalobkyně, že ji měl správní orgán I. stupně na chybějící přílohy (potvrzení) v zásilce upozornit, neboť jakékoliv zaslání potvrzení až poté, kdy byl správnímu orgánu I. stupně doručen přehled o příjmech, by nemělo žádný faktický význam, protože skutečnost, že osoba samostatně výdělečně činná vykonává vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, má být doložena nejpozději s předáním přehledu. Tento rozsudek Městského soudu v Praze napadla žalobkyně (stěžovatelka) dne 7. 12. 2006 kasační stížností, v níž namítá důvody podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „soudní řád správní“, „s. ř. s.“). V kasační stížnosti stěžovatelka předně uvádí, že doručenka je listinou, která má povahu listiny veřejné a jako taková se od soukromých listin liší svojí důk