1 Afs 11/2010 — Nejvyšší správní soud

1 Afs 11/2010- 94 - text 1 Afs 11/2010 - 94 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: L. K., zastoupeného JUDr. Ing. Tomášem Matouškem, advokátem se sídlem Dukelská 15, Hradec Králové, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Hradci Králové, se sídlem Horova 17, Hradec Králové, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 3. 2009, č. j. 1584/09-1100-603393, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 11. 2009, č. j. 31 Ca 43/2009 - 35, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 11. 2009, č. j. 31 Ca 43/2009-35, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Finanční úřad v Hradci Králové (dále jen „správce daně“) provedl u žalobce daňovou kontrolu daně z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2005. Na jejím základě dospěl k závěru, že žalobce nebyl oprávněn uplatnit dar ve výši 18 000 Kč, který poskytl v roce 2005 Nadačnímu fondu Prvního soukromého jazykového gymnázia Hradec Králové, spol. s r. o. (dále též „Nadační fond PSJG“ nebo „Nadační fond“) jako odčitatelnou položku od základu daně. Správce daně měl za prokázané, že rodiče studentů (příp. studenti sami) měli povinnost stát se členem Nadačního fondu PSJG a poskytnutý dar je pouze jinou formou úhrady školného dcery žalobce. Ta na Prvním soukromém jazykovém gymnáziu Hradec Králové, spol. s r. o. (dále též „PSJG“ nebo „Škola“) řádně studovala. Dar proto nesplňuje podmínku § 628 občanského zákoníku o dobrovolnosti daru bez protiplnění. Z tohoto důvodu správce daně vydal dodatečný platební výměr čj. 223016/08/228911/6842 ze dne 24. 9. 2008, kterým žalobci doměřil daň z příjmů fyzických osob ve výši 3460 Kč. Žalobce se proti dodatečnému platebnímu výměru odvolal, Finanční ředitelství v Hradci Králové (dále jen „žalovaný“) odvolání v záhlaví označeným rozhodnutím zamítlo. [2] Krajský soud v Hradci Králové žalobě vyhověl a zrušil rozhodnutí žalovaného. Dle odůvodnění soudu se správci daně ani žalovanému nepodařilo shromáždit dostatek takových důkazů, které by svědčily pro jednoznačný závěr, že poskytnutím daru Nadačnímu fondu PSJG bylo de facto placeno školné PSJG, ani pro závěr, že rodiče studentů měli povinnost stát se členem Nadačního fondu PSJG, pokud mělo jejich dítě na Škole studovat. Krajský soud zdůrazňuje, že předmětné finanční částky nebyly poskytnuty žalobcem PSJG, ale subjektu odlišnému (byť Školu podporujícímu), a to Nadačnímu fondu PSJG, jehož zdroji financování byly i zdroje další. Správní spis neobsahuje žádné relevantní podklady pro to, že za poskytnutou částku existovalo protiplnění v možnosti studia na střední škole. Správce daně ani žalovaný tedy neprokázali, že podmínkou studia bylo poskytnutí peněžní hotovosti, buď formou školného placeného přímo PSJG nebo členského příspěvku Nadačnímu fondu PSJG nebo příspěvku na základě darovací smlouvy. Současně krajský soud vypořádal procesní námitky žalobce, které vesměs shledal nedůvodnými. II. Stručné shrnutí základních argumentů uvedených v kasační stížnosti [3] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [4] Stěžovatel nesouhlasí s posouzením právní otázky krajským soudem. Soud při svém rozhodování neaplikoval § 15 odst. 5 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů v kontextu celého právního předpisu a celého právního systému. S ohledem na účely specifikované v tomto ustanovení lze dovodit nutnost zaměření daru na podporu a rozvoj v oblasti celospolečenského zájmu ku prospěchu množiny blíže nekonkretizovaných adresátů, v jejichž prospěch bude dar využit. Poskytnutí daru by zásadně nemělo sledovat vlastní prospěch dárce. [5] Podle stěžovatele pokud vyživované dítě studovalo na PSJG, byl účastník řízení dle uzavřené Smlouvy o studiu povinen stát se členem Nadačního fondu PSJG. Jako člen tohoto Nadačního fondu byl dle smlouvy o členství v Nadačním fondu PSJG povinen uhradit členské příspěvky. Povinnost úhrady členských příspěvků zanikla pouze v případě, pokud účastník řízení poskytl Nadačnímu fondu PSJG dar v minimálně shodné výši, jakou činily požadované členské příspěvky. Platby musely být označeny specifickým a variabilním symbolem (rodné číslo studenta a rodné číslo zákonného zástupce). Tímto způsobem byly veškeré platby identifikovány a provázány s konkrétním studentem. Poskytnutím předmětného daru tedy nebyly naplněny podmínky ustanovení § 628 občanského zákoníku o dobrovolnosti daru bez protiplnění. Z tohoto důvodu nelze předmětné částky uznat jako nezdanitelné části základu daně z příjmu fyzických osob podle § 15 odst. 5 zákona o daních z příjmů. [6] Na rozdíl od krajského soudu je stěžovatel přesvědčen, že výše uvedené závěry korespondují s provedenými důkazními prostředky. Smlouva o studiu jednoznačně podmiňuje uzavření další smlouvy – v tomto případě smlouvy o členství v Nadačním fondu PSJG. Dodatek ke smlouvě o studiu na školní rok 2004/2005, který mění text smlouvy v tom smyslu, že se původně povinné členství mění na nepovinné, byl vyhotoven a posílán rodičům až v průběhu následujícího školního roku; k posouzení povinností, ke kterým se účastník podpisem smlouvy o studiu zavázal, je proto nevýznamný. Výpověď svědka nevyvrátila věrohodnost smluv o studiu a smluv o členství v Nadačním fondu. Váha výpovědi je narušena tím, že svědek je zároveň ředitelem PSJG a předsedou správní rady Nadačního fondu PSJG, tj. druhou stranou zkoumaného právního vztahu. [7] Ze všech shora uvedených důvodů proto navrhuje, aby byl rozsudek krajského soudu zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. III. Stručné shrnutí vyjádření žalobce [8] Žalobce ve svém vyjádření ze dne 8. 3. 2010 zopakoval tvrzení již uvedené v řízení před krajským soudem, že Smlouvy o studiu a smlouvy o členství v Nadačním fondu PSJG nebyly správcem daně získány v rámci daňového řízení. Za nezákonně získané důkazní prostředky považuje i své výpovědi uskutečněné po zahájení daňové kontroly, bez náležitého poučení o možnosti využití odborné právní pomoci. Vzhledem k tomu, že se kasační stížnost o jiné než tyto nezákonně získané důkazy neopírá, navrhuje žalobce již z těchto důvodů její zamítnutí. [9] Pokud by se Nejvyšší správní soud neztotožnil s touto argumentací, předkládá žalobce ještě další argumenty. Předem upozorňuje, že obdobný případ již byl předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu, který stížnost rozsudkem ve věci sp. zn. 1 Afs 24/2009 zamítl z důvodu neunesení důkazního břemene správce daně. Žalobce zdůrazňuje, že nebyl povinen stát se členem Nadačního fondu. Stěžovateli a správci daně se nepodařilo prokázat, že dodatek ke smlouvě byl doručen až v průběhu školního roku. Rovněž podotýká, že pojmově ani není možné stát se členem právnické osoby typu nadace. [10] Předmětné smlouvy, kterými stěžovatel argumentuje, jsou dle žalobce neplatné, protože ač jsou koncipovány jako smlouvy mezi třemi stranami (Školou, resp. Nadačním fondem, rodiči a studentem), ani v jednom případě nebyly podepsány studentem. Ohledně placení školného žalobce uvádí, že smlouvy o studiu obsahují jasné ustanovení o tom, že školné se nehradí a ani nebylo v roce 2004/2005 či 2005/2006 vyhlášeno. Proto poskytnutý dar nelze zaměňovat s platbou školného ani s jakoukoliv úplatou za vzdělání. Kromě toho připomíná, že škola, jako řádně registrované školské zařízení, má zákonnou povinnost poskytovat vzdělávání. Po přijetí studenta je na toto vzdělávání právní nárok a studium není možné ukončit jinak než ze zákonných důvodů. [11] Nelze odhlížet od skutečnosti, že dary byly poskytnuty jiné osobě než Škole, a to Nadačnímu fondu, do kterého kromě žalobce a ostatních rodičů přispívali i další lidé. Ze shromážděných finančních prostředků Nadační fond podporoval vedle školy i další osoby, žalobce proto nemohl vědět, jestli jeho prostředky získá on, resp. jeho dcera a z tohoto důvodu je nesprávné tvrzení, že tím sledoval vlastní prospěch. Žalobce je přesvědčen, že text zákona o daních z příjmů nijak nevylučuje, aby dárce byl v nějakém právním vztahu k obdarovanému. V závěru svého vyjádření předkládá úvahu, že darování prostředků na školské účely a možnost uplatnění odpočtu takového daru od základu daně může být vnímáno jako jistá forma daňové asignace. Ze všech uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl a přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení. IV. Stručné shrnutí repliky stěžovatele a dupliky žalobce [12] Dne 19. 4. 2010 byla Nejvyššímu správnímu soudu doručena replika stěžovatele ke kasační stížnosti. Stěžovatel polemizuje s tezí žalobce o nezákonném získání důkazních prostředků v daňovém řízení správcem daně. Stěžovatel zastává názor, že z důkazních prostředků plyne, že zde řešená kauza představuje odlišný příp