2 As 45/2009 — Nejvyšší správní soud

2 As 45/2009- 100 - text 2 As 45/2009 - 105 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce BIOCLINICA, s. r. o., se sídlem Praha 2, Balbínova 4/392, proti žalované Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Praha 2, Škrétova 44/6, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2008, č. j. 8 Ca 244/2008 - 73, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaná n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobci s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 7. 11. 2007, vypraveným dne 14. 4. 2008, č. j. had/2483/08 (dále jen „napadené rozhodnutí“), rozhodla žalovaná na základě ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o regulaci reklamy“) a podle ustanovení § 67 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), tak že prvním výrokem vyslovila, že žalobce porušil ustanovení § 2 odst. 1 písm. c) zákona o regulaci reklamy, kterým se zakazuje klamavá reklama; druhým výrokem konstatovala, že „k porušení povinnosti došlo zařazením reklamy na doplněk stravy FORMULE 705 do televizního vysílání programu ČT 1 dne 4. 2. 2007 v 10:27 hodin, která je klamavá“; výrokem ad 3) napadeného rozhodnutí uložila, s odkazem na ustanovení § 8a odst. 2 písm. d) a § 8a odst. 6 písm. d) zákona o regulaci reklamy, žalobci pokutu ve výši 750 000 Kč; výrokem ad 4) pak zavázala žalobce k uhrazení paušální částky nákladů správního řízení ve výši 1 000 Kč. Rozhodnutí žalované napadl žalobce u Městského soudu v Praze žalobou, který napadené rozhodnutí rozsudkem ze dne 6. 11. 2008, č. j. 8 Ca 244/2008 - 73, zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Městský soud konstatoval, že podstatou napadeného rozhodnutí je závěr žalované, že reklama na doplněk stravy FORMULE 705, odvysílaná dne 4. 2. 2007 v 10:27 hodin na programu ČT 1, je reklamou klamavou. Žalovaná vycházela z toho, že spotřebitel je v reklamě na doplněk stravy FORMULE 705 sugestivně utvrzován v tom, že při konzumaci nabízeného výrobku ztratí určitý počet kilogramů v poměrně krátké době, a to beze změny životosprávy. Za zavádějící považovala i tvrzení, že se tak stane bez tzv. „jo-jo efektu“. Dále žalovaná uvedla, že tento druh reklamy je životu nebezpečný, pokud se v něm zhlédne např. osoba inklinující k anorexii či bulimii. Rovněž konstatovala, že má na základě obecně známých skutečností za to, že od využití výrobku nelze očekávat tvrzené výsledky, respektive se jim ani přiblížit. Městský soud shledal v odůvodnění napadeného rozhodnutí zásadní nedostatky, konkrétně mu vytkl, že z jeho obsahu není dostatečně zřejmé, v čem má spočívat klamavost předmětné reklamy na výrobek FORMULE 705. Je-li žalobce sankcionován za delikt, jenž spočívá v prezentaci klamavé reklamy konkrétního výrobku, pak je nutno, aby správní orgán jasně a srozumitelně vyložil, v čem shledává klamavost takové reklamy a jakými skutkovými zjištěními ji dokládá. Argumentace žalované však vesměs sestává z polemiky s vyjádřením žalobce a dále z vlastních úvah ohledně fungování mechanismu snižování váhy. Pouhá polemika s argumenty účastníka řízení však nemůže obstát jako odůvodnění rozhodnutí o uložení sankce za delikt. Napadené rozhodnutí se vůbec nezabývá tím, proč je předmětná reklama klamavá; zda proto, že například výrobek FORMULE 705 nemá tvrzené účinky, protože neobsahuje deklarované látky, či tyto látky nejsou účinné tak, jak tvrdí žalobce v reklamě, nebo z jiného doloženého důvodu. Pokud jde o úvahy žalované o tom, jakým způsobem dochází ke snižování váhy, k odbourávání tuku z lidského organismu a z jakých důvodů tedy výrobek FORMULE 705 nemůže být účinný, jedná se o pouhé laické úvahy, které nejsou podepřeny znaleckým posudkem ani odborným vyjádřením ani případným odkazem na konkrétní zdroj odborných poznatků o této problematice, např. odbornou publikací z oboru klinické dietologie. Z ničeho ani nevyplývá, že členové žalované byli dostatečně odborně kvalifikováni k posouzení této problematiky. Úvahy žalované jsou tak z důvodu absence odborných podkladů pouhými spekulacemi, které nemohou být podkladem rozhodnutí orgánu státní moci. Sama žalovaná pak uvedla, že při rozhodování neměla k dispozici žádné zkoušky, prověrky či studie, které by prokazovaly účinnost výrobku. Městský soud tak uzavřel, že pokud měla žalovaná za to, že údaje o výrobku FORMULE 705 byly způsobilé vyvolat klamnou představu a zjednat tím vlastnímu podniku žalobce nebo cizímu podniku v hospodářské soutěži prospěch na úkor jiných soutěžitelů či spotřebitelů, bylo na ní, aby takový závěr o porušení zákona nejen tvrdila, ale především řádně a srozumitelné odůvodnila. Je povinností státního orgánu prokázat vinu tomu, kdo se měl dopustit přestoupení zákona a z toho vyplývajícího deliktu. Naopak takový subjekt sám není povinen prokazovat svou nevinu. Jedná se o obecnou zásadu veřejnoprávního trestání, která však nebyla v souzené věci respektována. Ze shora popsaných důvodů tak městský soud konstatoval nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Rozsudek městského soudu napadla žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností, opírající se o důvody vyplývající z ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelka je především přesvědčena, že prokázala klamavost reklamy a že doložila, že účinek výrobku FORMULE 705 je nemožný. V odůvodnění rozhodnutí uvedla úvahu vycházející ze skutečností obecně známých ohledně procesu hubnutí, které jsou podle ustanovení § 50 odst. 1 správního řádu podkladem pro vydání rozhodnutí. Fakt, že napadené rozhodnutí obsahuje správní úvahu založenou na obecně známých skutečnostech, je v jeho odůvodnění výslovně uveden a nejedná se o polemiku s argumenty účastníka. Žalobce sám žádné relevantní vyjádření nezaslal a nijak se nevyjádřil k otázce pravdivosti, respektive klamavosti, reklamy. Městský soud se nevypořádal s tím, že úvaha stěžovatelky je založena na obecně známých skutečnostech, které jsou zcela použitelné, v souladu s ustanovením § 50 odst. 1 správního řádu; pouze bez dalšího odůvodnění označil její úvahu za pouhou polemiku. Problematika hubnutí je skutečností obecně známou; spotřebitel se s ní může setkat v tiskových periodikách, řadě televizních pořadů, i na internetu. Posuzovaná reklama byla určena širokému spektru spotřebitelů, a nikoliv pouze osobám trpícím obezitou; proto je stěžovatelka přesvědčena, že k diskuzi o tomto tématu nebylo třeba odborného vzdělání nebo opatřování poznatků z oboru klinické dietologie (ta se zabývá obezitou jako lidskou chorobou). S ohledem na propagovaný výrobek, na cílovou skupinu spotřebitelů (lidé, kteří chtějí zhubnout) a na obecnou povědomost o procesu hubnutí, má stěžovatelka za to, že k posouzení klamavosti reklamy jsou dostačující obecně známé skutečnosti a v daném případě byla proto způsobilá k tomuto posouzení i bez odborných podkladů. K posouzení tvrzení v reklamě typu „sedm dní, nula námaha, pět kilogramů méně“ není nezbytné opatřovat odborné vyjádření nebo znalecký posudek. Stěžovatelka má zato, že vymezila v napadeném rozhodnutí důvody, proč považuje reklamu za klamavou; uvedla zde, že šíří údaje o výrobku, které nejsou pravdivé, jsou způsobilé vyvolat klamnou představu (spálí se tuk, získá se dokonale štíhlá postava a nenastane „jo-jo efekt“) a jsou způsobilé zjednat podniku prospěch na úkor jiných soutěžitelů či spotřebitelů, neboť žalobce užil těchto tvrzení, aby přesvědčil spotřebitele o jedinečnosti, výjimečnosti a účinnosti svého výrobku a spotřebitel si jej zakoupil. Žalobce tak svým jednáním ohrozil ochranu adresátů reklamy před informacemi, které jsou způsobilé je uvést v omyl. Stěžovatelka dále namítá, že ze žaloby nebylo patrné, proti jakým výrokům napadeného rozhodnutí směřuje [§ 71 odst. 1 písm. c) s. ř. s.]. Žaloba nesměřovala proti výroku 4. napadeného rozhodnutí (o povinnosti uhradit náklady řízení), přesto městský soud ve věci jednal, aniž vyzval žalobce k upřesnění žaloby. Napadené rozhodnutí pak zrušil jako celek, aniž by svůj postup jakkoliv odůvodnil. Není též patrné, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené rozhodnutí za nezákonné [§ 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]; žaloba neobsahuje konkrétní žalobní body. Obsah žaloby a navržené důkazy nemohly být s to prokázat vady řízení, nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí ani rozpor se správním spisem. Žalobce v ní nerozporoval obsah reklamy, žádným způsobem se nevyjádřil k její podstatě, nenapadl ani průběh správního řízení ani postup stěžovat