3 Ads 45/2009 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 45/2009- 184 - text 3 Ads 45/2009 - 184 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: Ing. P. Ch., zastoupen Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, proti žalovaným: 1. Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, o přezkoumání rozhodnutí ze dne 27. 2. 2006 čj. 756/2006/SOC/5, 2. Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, o přezkoumání rozhodnutí ze dne 20. 4. 2006 čj. 2006/25092-212, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2008 č. j. 1 Cad 83/2006 - 100, t a k t o : I. Kasační stížnost s e v části směřující proti výroku, jímž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí 1. žalovaného ze dne 27. 2. 2006 čj. 756/2006/SOC/5, z a m í t á . II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2008 č. j. 1 Cad 83/2006 - 100 s e v části, jíž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí 2. žalovaného ze dne 20. 4. 2006 čj. 2006/25092-212 z r u š u j e a žaloba s e o d m í t á . III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Odměna advokátky Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové s e u r č u j e částkou 1600 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Náklady zastoupení žalobce nese stát. O d ů v o d n ě n í : Žalobce (dále též „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti shora označenému rozhodnutí 1. žalovaného, kterým bylo zamítnuto jako opožděné odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce Mělník čj. 2323/5/MEC-1/3 ze dne 30. 11. 2005, jímž bylo rozhodnuto podle § 19 odst. 2 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, o zamítnutí žádosti žalobce o dávku státní sociální podpory – přídavku na dítě nezl. D. Ch. Dále se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí 1. žalovaného ze dne 24. 2. 2006 čj. 756/2006/SOC/4, kterým tento žalovaný nevyhověl žádosti žalobce o prominutí zmeškání úkonu-odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce Mělník ze dne 30. 11. 2005. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozhodnutí bylo ve správním řízení podáno žalobcem odvolání, o němž rozhodl 2. žalovaný shora uvedeným rozhodnutím, soud žalobu posoudil jako žalobu proti rozhodnutí správního orgánu II. stupně a s 2. žalovaným jednal jako s účastníkem řízení. Žalobce v žalobě namítal, že odvolání, které bylo podáno proti rozhodnutí Úřadu práce Mělník ze dne 30. 11. 2005 čj. 2323/5/MEC-1/3, nebylo podáno opožděně, ale ve lhůtě patnácti dnů od oznámení rozhodnutí, které nastalo dne 27. 12. 2005 jeho doručením. Namítl, že orgán Středočeského kraje nebyl a není místně příslušný k vydání rozhodnutí ve věci jeho žádosti. O jeho námitkách nepříslušnosti nebylo žádným orgánem rozhodováno. I kdyby byl snad podle žalobce úkon učiněný dne 11. 1. 2006 formálně zmeškán, byl učiněn ve lhůtě tak, jak stálo v poučení, kdy konec lhůty podle poučení vycházel na den 11. 1. 2006. Dostalo-li se však žalobci vadného poučení, jednalo se o pochybení správního orgánu a podání žalobce by bylo včasné v důsledku právní fikce. Podle žalobce nelze zamítnout odvolání jako opožděné, nebylo-li napřed rozhodnuto o žádosti o prominutí případného zmeškání. Z obsahu správního spisu Městský soud v Praze zjistil, že rozhodnutí Úřadu práce Mělník ze dne 30. 11. 2005 čj. 2623/5/MEC-1/3 bylo podle doručenky žalobci doručeno uložením, písemnost byla uložena dne 9. 12. 2005. Proti rozhodnutí podal žalobce dne 11. 1. 2006 odvolání, ve kterém požádal o prominutí případného zmeškání. O žádosti o prominutí zmeškání úkonu bylo rozhodnuto 1. žalovaným dne 24. 2. 2006, rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 15. 3. 2006. O odvolání v této věci bylo rozhodnuto usnesením 2. žalovaného ze dne 20. 4. 2006 čj. 2006/25092-212 tak, že rozhodnutí bylo potvrzeno a odvolání zamítnuto. Odvolací orgán vyslovil názor, že nebyly splněny podmínky § 41 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „zákon č. 500/2004 Sb.“), kdy správní orgán promine zmeškání úkonu, prokáže-li podatel, že překážkou byly závažné důvody, které nastaly bez jeho zavinění. O odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce Mělník ze dne 30. 11. 2005 čj. 2623/5/MEC-1/3 bylo rozhodnuto 1. žalovaným rozhodnutím uvedeným v záhlaví. Odvolání bylo zamítnuto jako opožděné, protože správní orgán dospěl k závěru, že lhůta pro podání odvolání uplynula dne 27. 12. 2005 a odvolání bylo podáno k poštovní přepravě dne 11. 1. 2006. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že shora uvedené rozhodnutí Úřadu práce Mělník bylo žalobci doručeno v souladu s § 24 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., správní řád (dále jen „zákon č. 71/1967 Sb.“), dne 12. 12. 2005, neboť, jak bylo zjištěno z doručenky, rozhodnutí bylo uloženo u držitele poštovní licence dne 9. 12. 2005. Toto rozhodnutí obsahovalo řádné poučení o možnosti odvolání. Pokud žalobce podal odvolání k poštovní přepravě dne 11. 1. 2006, odvolání bylo podáno opožděně, neboť lhůta uplynula dne 27. 12. 2005. Z těchto důvodů považoval soud námitky žalobce za nedůvodné. V odvolání proti shora citovanému rozhodnutí Úřadu práce Mělník žalobce neuvedl závažné důvody, pro které nemohl podat odvolání v zákonem stanovené lhůtě; proto správní orgán prvního stupně postupoval správně, jestliže jeho žádosti o prominutí zmeškání lhůty nevyhověl. Ze stejného důvodu shledal soud jako správné rozhodnutí 2. žalovaného. Rozhodnutí 1. žalovaného ve věci prominutí zmeškané lhůty bylo vydáno 24. 2. 2006 a předcházelo tedy rozhodnutí téhož žalovaného, že odvolání se zamítá jako opožděné. Pokud rozhodnutí 1. žalovaného o neprominutí zmeškání úkonu nebylo žalobci doručeno před vydáním rozhodnutí ze dne 27. 2. 2006, spatřuje v tom soud vadu řízení, která však po posouzení celé věci nezaložila nezákonnost rozhodnutí 1. žalovaného. Z těchto důvodů Městský soud v Praze žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) jako nedůvodnou zamítl. Stěžovatel opírá kasační stížnost o důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Podle jeho názoru v dané věci rozhodoval místně nepříslušný správní orgán I. stupně a v kontextu toho místně nepříslušný orgán II. stupně, a to z toho důvodu, že ke dni podání žádosti o dávku státní sociální podpory byl nezl. Dominik Chmelař hlášen k trvalému pobytu na adrese stěžovatele v Praze 5 a ke dni podání žádosti o dávku státní sociální podpory prozatím nebyla soudem upravena péče o nezletilého. Z tohoto důvodu měl ve věci jako místně příslušný správní orgán rozhodovat Úřad městské části Praha 5. Správní orgány obou stupňů se však s touto námitkou nevypořádaly. Napadená rozhodnutí obou žalovaných tak byla podle názoru stěžovatele vydána neoprávněně, a to z důvodu místní nepříslušnosti uvedených orgánů. Soud se však s touto otázkou nevypořádal a jeho rozhodnutí trpí nepřezkoumatelností. Stěžovatel dále namítá, že odvolání proti shora uvedenému rozhodnutí Úřadu práce Mělník podal v patnáctidenní lhůtě od oznámení rozhodnutí, které nastalo dne 27. 12. 2005 jeho doručením. I kdyby snad tento úkon stěžovatele byl zmeškán, byl učiněn ve lhůtě přesně tak, jak bylo uvedeno v poučení, neboť konec lhůty pro podání odvolání připadl na den 11. 1. 2006. Pokud je odvolání hodnoceno jako opožděné, je nutno nahlížet na poučení o odvolání jako na vadné a nedostatečné, tuto skutečnost však nelze přičíst k tíži stěžovatele. Na to upozornil stěžovatel i v žádosti o prominutí zmeškání lhůty, soud však k tomu nepřihlédl. Podle názoru stěžovatele 1. žalovaný nemohl zamítnout jeho odvolání jako opožděné, nebylo-li napřed rozhodnuto o žádosti o prominutí zmeškaného úkonu. Rozhodnutí o zamítnutí odvolání jako opožděného bylo vydáno předčasně, ex post nelze tuto vadu zrušit a soud se podle stěžovatele mýlí, pokud toto pochybení považuje za vadu, která nezaložila nezákonnost rozhodnutí o zamítnutí odvolání jako opožděného. Stěžovatel uvádí, že v žádosti o prominutí zmeškaného úkonu uvedl zásadní a závažné důvody, soud se však jimi nezabýval. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. První žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zrekapituloval průběh sporné věci a ztotožnil se se závěry Městského soudu v Praze. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost takto: V projednávané věci byl z hlediska časové působnosti při doručování písemností aplikován zákon č. 71/1967 Sb. Pokud jde o doručení písemností do vlastních rukou, § 24 odst. 2 uvádí: „Nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručovatel uloží písemnost v místně příslušné provozovně držitele poštovní licence nebo u obecního úřadu a adresáta v tom vhodným způsobem vyrozumí. Nev