5 Afs 33/2008 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 33/2008- 180 - text 5 Afs 33/2008 - 180 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v rozšířeném senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Jiřího Pally, JUDr. Jana Passera, JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: COMMATELUher, s. r. o., se sídlem Staňkova 922/44, Praha 4, zastoupen JUDr. Luďkem Krajhanzlem, advokátem, AK Lazarská 1719/5, Praha 1, proti žalovanému: Celní úřad Praha D1, se sídlem Logistický terminál  Nupaky 148, 251 01 Říčany, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2007, čj. 2827/07-176800-021, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2007, čj. 44 Ca 50/2007 - 81, t a k t o : I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2007, čj. 44 Ca 50/2007  81 s e z r u š u j e . II. Žaloba s e o d m í t á . III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci, postup v řízení 1. Celní úřad Praha D1 (žalovaný) nařídil exekuci proti daňovému dlužníku BENA, a. s. (nyní LREAGRAO UNLOGANI KLINDLENT PROPERTIS, akciová společnost, dále též „daňový dlužník“), a to exekučním příkazem z 26. 9. 2003 na přikázání jiné peněžité pohledávky dlužníka vůči žalobci podle § 73 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků („d. ř.“), ve spojení s § 312 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“). Exekuční příkaz byl doručen žalobci dne 1. 10. 2003. Žalobce podal proti exekučnímu příkazu námitku. Uvedl, že jeho dluh vůči daňovému dlužníkovi byl ve skutečnosti nižší, než je uvedeno v exekučním příkazu, neboť zčásti jej již dříve uhradil a zčásti započetl. Zbývající část dluhu ve výši 1 138 035 Kč pak daňový dlužník postoupil společnosti CHASEVANGUARD CAPITAL Co. LTD. se sídlem v Basseterre na ostrově Svatého Kryštofa v Karibiku, což bylo žalobci oznámeno dopisem datovaným dne 30. 6. 2003. Žalovaný pak (poté co exekuci částečně zastavil, co do částky uhrazené a započtené) námitky zamítl rozhodnutím ze dne 7. 3. 2007 (napadené rozhodnutí žalovaného). 2. Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného. Krajský soud v Praze žalobu zamítl rozsudkem ze dne 25. 10. 2007. Krajský soud výslovně konstatoval, že žaloba je přípustná s odvoláním na rozsudek Nejvyššího správního soudu z 28. 2. 2007, čj. 8 Afs 94/2005 - 48. Dle krajského soudu však byla žaloba nedůvodná. Rozhodná byla dle soudu okolnost, zda bylo žalobci doručeno oznámení o postoupení pohledávky daňového dlužníka dříve než exekuční příkaz. Žalovaný žalobce dne 7. 11. 2003 vyzval, aby prokázal, kdy mu bylo oznámení o postoupení pohledávky doručeno, žalobce tuto skutečnost však nebyl schopen prokázat. Pohledávka daňového dlužníka vůči žalobci tak ke dni doručení exekučního příkazu existovala a rozhodnutí žalovaného o zamítnutí námitky bylo správné. 3. Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Namítl, že příslušná právní úprava (§ 526 občanského zákoníku) neukládá stěžovateli, aby prokazoval, kdy mu bylo postoupení pohledávky oznámeno. I přesto se stěžovatel domnívá, že toto prokázal interním účetním dokladem o změně věřitele datovaným dne 15. 8. 2003. Stěžovatel zároveň navrhl, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek. 4. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti polemizoval s tvrzením stěžovatele, že prokázal datum oznámení o postoupení pohledávky, neboť z interního účetního dokladu podle žalovaného nic takového nevyplývá. 5. Pátý senát Nejvyššího správního soudu, kterému byla věc přidělena k rozhodnutí, nejprve usnesením ze dne 27. 3. 2008 zamítl návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Usnesením z 11. 12. 2008 pak pátý senát rozhodl o postoupení věci rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu. II. Důvody předložení věci rozšířenému senátu 6. V usnesení o postoupení věci rozšířenému senátu předkládající senát uvedl, že při předběžné poradě dospěl k názoru odchylnému od názoru již vysloveného v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, a to v rozsudku z 28. 2. 2007, čj. 8 Afs 94/2005 - 48, publikovaném pod č. 1185/2007 Sb. NSS. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud navázal na rozsudek rozšířeného senátu z 26. 10. 2005, čj. 2 Afs 81/2004 - 54, publikovaný pod č. 791/2006 Sb. NSS, podle kterého rozhodnutí o námitkách proti exekučnímu příkazu se přezkoumává ve správním soudnictví. Osmý senát Nejvyššího správního soudu na základě tohoto názoru došel k závěru, že rozhodnutí o námitce poddlužníka proti exekučnímu příkazu podléhá soudnímu přezkumu v plném rozsahu včetně posouzení námitek soukromoprávní povahy, tj. otázky existence závazkového smluvního vztahu mezi daňovým dlužníkem a poddlužníkem. Pro správce daně je to otázka předběžná, o níž si má učinit úsudek dle § 28 d. ř. Opačný názor by dle 8. senátu vedl k praxi, kdy by správce daně zabavoval zjevně neexistentní pohledávky a nebylo by možné se domoci nápravy. 7. Pátý senát naopak dospěl k závěru, že poddlužník (respektive osoba v exekučním příkazu označená jako „poddlužník“, která o sobě tvrdí, že nemá žádný peněžitý závazek vůči daňovému dlužníku) není osobou oprávněnou k podání žaloby proti rozhodnutí o námitkách proti exekučnímu příkazu [§ 46 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“)], neboť napadeným rozhodnutím nebylo a ani nemohlo být zasaženo do jeho práv. Na základě exekučního příkazu na přikázání jiné peněžité pohledávky nemůže být vůči poddlužníkovi vedena exekuce. Pokud po nabytí právní moci a vyrozumění o tomto poddlužník neuhradí přikázanou pohledávku dobrovolně, předvídá § 315 o. s. ř. toliko možnost správce daně podat proti poddlužníkovi civilní žalobu na zaplacení této částky. V tomto řízení pak civilní soud zkoumá, zda postižená pohledávka existuje, v jaké výši a případně, zda není promlčena. Teprve vykonatelný rozsudek ukládající plnění poddlužníkovi může být titulem k exekuci proti poddlužníkovi. Provedení exekuce přikázáním peněžité pohledávky totiž zákon svěřuje samotnému poddlužníkovi. Pokud je toho názoru, že dluh vůči dlužníkovi (povinnému) nemá, výplatu prostředků správci daně prostě neprovede. Za takový postup poddlužníkovi nehrozí žádné sankce veřejnoprávní povahy. Podle judikatury civilních soudů poddlužník nemá ani oprávnění podat proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky odvolání. Příkaz poddlužníkovi, aby vyplatil pohledávku, v sobě tedy obsahuje implicitní podmínku, totiž existenci pohledávky. Pokud tato podmínka splněna není, exekuční příkaz je neúčinný. Nemůže nijak zasáhnout do práv osoby označené za „poddlužníka“. 8. Z toho dle pátého senátu vyplývá závěr, že pokud žalobce od počátku tvrdí, že žádný dluh vůči daňovému dlužníku nemá, sám popírá svou žalobní legitimaci. Jeho žalobu je třeba odmítnout dle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. 9. K postoupení věci rozšířenému senátu se vyjádřil žalovaný. Uvedl, že by měla být respektována judikatura civilních soudů týkající se předpokladů, které mají být při nařízení exekuce na přikázání jiné peněžité pohledávky zkoumány. Dle této civilní judikatury při nařízení tohoto způsobu exekuce je relevantní (kromě obecných předpokladů pro nařízení exekuce) pouze to, zda oprávněný tvrdí, že povinný má určitým způsobem specifikovanou pohledávku vůči poddlužníkovi. Pohledávka má být specifikována osobou poddlužníka a důvodem pohledávky. Námitka vznesená povinným, popř. též poddlužníkem, o neexistenci pohledávky je zcela bezvýznamná. Meritorní posouzení, zda zde pohledávka je a kdo je jejím věřitelem, přísluší civilním soudům v řízení podle části třetí o. s. ř. Dle žalovaného poddlužník má právo podat námitky proti exekučnímu příkazu, ovšem námitky jsou přípustné pouze, co se týče formálních a materiálních předpokladů exekuce a určitosti identifikace vymáhaných pohledávek. Pouze v tomto rozsahu lze rozhodnutí o námitkách následně přezkoumat v řízení dle s. ř. s. Totéž platí dle žalovaného ohledně případných námitek vznesených ze strany daňového dlužníka. III. Posouzení věci rozšířeným senátem 10. Rozšířený senát se nejprve zabýval otázkou, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat. Dospěl ke kladnému závěru, neboť názor předkládajícího pátého senátu je odlišný od právního názoru vyjádřeného v rozsudku ze dne 28. 2. 2007, čj. 8 Afs 94/2005 - 48, publikovaném pod č. 1185/2007 Sb. NSS. III. a) Úvodní úvahy – mechanismus exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky 11. Exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky má specifický zákonem stanovený postup, který vyplývá z § 73 odst. 6 písm. a) a § 73 odst. 7 d. ř. ve spojení s § 312 a násl. o. s. ř. Exekuce se zahajuje tím, že správce daně vydá na základě vykonatelného exekučního titulu ve smyslu § 73 odst. 4 d. ř. exekuční příkaz, kterým nařídí přikázání pohledávky daňového dlužníka na peněžité plnění vůči třetí osobě (poddlužník). Pohledávku musí v exekučním příkazu dostatečně určitým způs