5 Afs 74/2009 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 74/2009- 111 - text č. j. 5 Afs 74/2009 - 117 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: Výrobní společnost Čerchov, a. s., se sídlem Klenčí pod Čerchovem 55, zast. advokátkou JUDr. Julií Šindelářovou, se sídlem AK Plzeň, Mikulášská tř. 9, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Plzni, Hálkova 14, Plzeň, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. března 2009, č. j. 30 Ca 37/2008 - 61, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 18. března 2009, č. j. 30 Ca 37/2008 - 61 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Kasační stížností se žalovaný (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení výše označeného rozsudku krajského soudu; tímto bylo zrušeno rozhodnutí stěžovatele ze dne 31. 1. 2008, č. j. 4720/07-1200-400604, současně byl zrušen i dodatečný platební výměr Finančního úřadu v Domažlicích (dále „správce daně“) ze dne 15. 11. 2006, č. j. 55561/06/118920/1478 na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2002. Stěžovatel namítá nezákonnost napadeného rozsudku, neboť krajský soud nesprávně posoudil podmínky pro současné zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně, poukazuje na usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 28. 8. 2007, č. j. 1 As 60/2006 - 106, v němž vyslovil soud názor, že ke zrušení prvoinstančního rozhodnutí by mělo docházet pouze v případech, kdy toto rozhodnutí nemělo být vůbec vydáno, či trpí takovými vadami, jež nemůže odvolací orgán sám napravit. O takový případ se však v dané věci nejedná, neboť v rozsudku uvedená procesní pochybení takové intenzity nedosahují. Stěžovatel rovněž poukazuje na usnesení rozšířeného senátu ze dne 14. 4. 2009, č. j. 8 Afs 15/2007 - 75, v němž se uvádí, že rozhodnutím odvolacího orgánu o odvolání proti platebnímu výměru daňové řízení končí a vady odvoláním napadeného rozhodnutí či postupu správce daně I. stupně musí být odstraněny v rámci odvolacího řízení. Tím, že krajský soud zrušil i rozhodnutí orgánu prvé instance, bylo stěžovateli upřeno právo na doplnění řízení za účelem odstranění vad vytknutých ve zrušujícím rozsudku. Stěžovatel dále v kasační stížnosti polemizuje s názorem krajského soudu, podstatně odlišným od setrvalé judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek NSS č. j. 8 Afs 80/2008 - 85) ohledně podmínek, za kterých má daňový subjekt právo ponížit základ daně o výdaj, který vynaložil na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Stěžovatel tvrdí, že zákon o daních z příjmů je koncipován na zásadě, že základ daně lze snížit ve smyslu ust. § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů tehdy, když daňový subjekt prokáže v souladu s ust. § 31 odst. 9 zákona o správě daní a poplatků, že vynaložil výdaj v určité výši a že byl vynaložen na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, což aplikováno na předmětný případ znamená, zda byly tyto práce provedeny a dodány smluvním dodavatelem dle smluvených požadavků ve smlouvě o dílo. V daném případě bylo ve smlouvě ujednáno provedení prací pracovníky společnosti AHROLUHOSTAVHRAD s. r. o. , IČ 25763199 (dále jen „AHLS“), jejímž jediným jednatelem je pan Andriy Shpak, který zplnomocnil dne 25. 4. 2000 pana V. K. k veškerým činnostem, jednáním a podpisům veškerých dokladů a dokumentů, včetně plných mocí, týkajících se osoby pana Andriye Shpaka jako podnikatele za společnost AHLS. Tato plná moc není časově omezena a obsahuje ověřovací doložku vlastnoručního podpisu zmocnitele a dále razítko Mgr. Jany Bečkové, notářky v Praze 1, Havelská 516/16. Správce daně však vlastním šetřením zjistil, že tato ověřovací doložka je zfalšovaná, jak ostatně konstatuje i krajský soud v předmětném rozsudku. Stěžovateli se tedy podařilo zpochybnit věrohodnost a správnost údajů uvedených v plné moci, následkem čehož lze pak s úspěchem pochybovat o věrohodnosti dokladů vystavených a podepsaných údajným zástupcem deklarovaného dodavatele fakturovaných prací a dále také o tom, že tyto práce provedla společnost AHLS a této společnosti bylo za práce zaplaceno. Pokud tedy bylo zaplaceno někomu jinému, než tomu, kdo měl dodat dané práce a přijímat za ně úhradu, jednalo se o platbu bez právního důvodu a nebylo možné považovat dané výdaje za výdaje vynaložené na plnění, které sloužilo k dosažení zajištění a udržení příjmů. Stěžovatel nesouhlasí s názorem krajského soudu, že faktury mají náležitosti předepsané zákonem o účetnictví. Tyto faktury však samy o sobě neprokazují soulad účetního stavu se stavem skutečným, tedy to, že plnění na nich uvedené bylo taktéž fakticky realizováno, a to deklarovaným dodavatelem. Faktury také neobsahují informace o tom, jaké konkrétní práce a v jakém rozsahu byly skutečně v období, za které je fakturováno, provedeny ani nejsou doloženy jinými doklady, ze kterých by tyto skutečnosti byly patrné. Ze samotných faktur nelze zjistit, jaké konkrétní plnění a jakého rozsahu, je v jednotlivých měsících fakturováno. Stěžovatel namítá, že objednávky, které žalobce jakožto objednavatel vystavoval na zhotovitele díla – společnost AHLS, nelze považovat za důkaz prokazující správnost výše nákladů, neboť neobsahují výčet prací, natož výpočet hodnoty provedených prací na paletách, když společnost AHLS nevyráběla palety jako celek, ale, jak vyplývá z provedených svědeckých výpovědí i z vlastního znění faktur, prováděla tato společnost jen určité dílčí práce při výrobě palet. Výpovědi svědků, konkrétně ředitele kovovýroby, technické pracovnice, jakož i ekonomky, svědčí o tom, že nebyly zhotovovány palety, ale jen prováděny některé práce při jejich výrobě; výčet provedených prací, jejich skutečný rozsah ani výpočet ceny jednotlivých provedených prací však uvedené doklady, tj. objednávky neobsahují. Ze samotných faktur tak nelze zjistit, jaké konkrétní plnění a jakého rozsahu je v jednotlivých měsících fakturováno. Objednávky, které žalobce předložil nelze považovat za důkaz prokazující správnost výše nákladů, neboť neobsahují výčet prací ani výpočet hodnoty provedených prací. Průkaznost všech důkazů předložených žalobcem (vyúčtování odpracovaných hodin, fakturace jednotlivých dodávek, apod.) je nadto zpochybněna již tím, že tyto doklady vystavila osoba, jejíž právo jednat za zhotovitele bylo v průběhu daňového řízení výrazně zpochybněno. Stěžovatel uvádí, že osoba pana V. K. je důkazem, který by veškeré rozpory mohl vysvětlit, tuto osobu však, přes veškeré úsilí, které správce daně vynaložil, včetně institutu předvedení orgány Policie ČR, se nepodařilo správci daně vyslechnout. O výslech svědka se pokoušel rovněž v rámci odvolacího řízení žalovaný, předvolání svědek převzal, poté se však telefonicky omluvil s tím, že se ozve, už tak však neučinil. Stěžovatel má za to, že vyčerpal všechny jemu dostupné a zákonné prostředky pro zajištění účasti uvedené osoby a nesouhlasí s názorem krajského soudu, že tak neučinil, když nevyužil možnosti dané mu ust. § 29 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků. Stěžovatel rovněž poukazuje na to, že žalobce, ač tvrdil, že byl s panem K. v roce 2006 v stálém obchodním styku, neposkytl správci daně potřebnou součinnost dle § 2 odst. 9 zákona o správě daní a poplatků, tím spíše v situaci, kdy výslech svědka sám požadoval. Stěžovatel má za to, že osoba pana K. se jeví spíše fiktivní nežli skutečná; stěžovatel přitom vychází i z informace poskytnuté na základě žádosti o mezinárodní výměnu informací, která se týkala ověření skutečností ohledně udělení plné moci panu V. K.; z odpovědi ukrajinské daňové správy přitom vyplývá, že pan Andriy Shpak nevydal a nepodepsal žádný kontrakt za společnost AHLS, prohlásil rovněž, že osoba pana V. K. je mu zcela neznámá a nikdy s touto osobou neměl žádné obchodní vztahy. Stěžovatel uvádí tuto informaci nad rámec odůvodnění svého rozhodnutí, neboť mu byla v rámci mezinárodního dožádání poskytnuta až dne 4. 8. 2008 a nemohla být proto použita jako důkaz v daňovém řízení. Tuto informaci stěžovatel přikládá v příloze doplnění ke kasační stížnosti. Stěžovatel má za to, že skutečnost, že se nepodařilo zajistit osobu pana K., nebrání v dané věci rozhodnout na základě předložených dokladů, ze kterých nevyplývá, že práce uvedeny na předložených fakturách byly skutečně provedeny společností AHLS, tj. tím, kdo je měl dle smluvního vztahu provést; tím vzniká pochybnost o tom, že byl předmětný výdaj vynaložen za smluvené dílo a že tento byl vynaložen v souladu s ust. § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. S přihlédnutím k výše uvedenému navrhuje stěžovatel, aby Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost jako důvodnou, rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobce v písemném vyjádření ke kasační stížnosti vyslovil nesouhlas s argumentací stěžovatele. Tvrdí, že námitky, které stěžovatel předkládá v kasační stížnosti, byly prokazatelně vyvráceny