5 As 50/2009 — Nejvyšší správní soud

5 As 50/2009- 87 - text č. j. 5 As 50/2009 - 87 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. a JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. v právní věci žalobce: J. D. H., zastoupeného JUDr. Klárou Veselou – Samkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Španělská 6, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10, v řízení o kasační stížnosti žalobce jako stěžovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2009, č. j. 7 Ca 154/2008 – 56, takto: I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Žalobce (nyní stěžovatel) se v řízení u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 14. 4. 2008, č. j. 570/2042/07 (dále jen „rozhodnutí žalovaného“), kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu ze dne 4. 4. 2007, č. j. 41/OOL/0625727.09/07/PJO. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně byla stěžovateli dle § 4 písm. c), § 5 odst. 3 zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, uložena pokuta ve výši 5 000 000 Kč. Žalovaný odvolání stěžovatele zamítl z důvodu jeho opožděného podání, neboť zástupci stěžovatele bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně doručeno fikcí dne 30. 4. 2007 dle ustanovení § 24 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Lhůta pro podání odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak uplynula dne 15. 5. 2007 a odvolání bylo podáno až dne 22. 5. 2007. Městský soud napadeným rozsudkem žalobu stěžovatele zamítl s odůvodněním, že stěžovatel se domáhá zrušení napadeného správního rozhodnutí z důvodu tvrzené věcné nesprávnosti uložení pokuty, kdy nezákonnost rozhodnutí spatřuje ve skutečnostech, které nebyly důvodem napadeného správního rozhodnutí. Podle městského soudu pokud stěžovatel napadá správní rozhodnutí v rozsahu, jež se zcela míjí s důvody (právním závěrem, skutkovým zjištěním) napadeného správního rozhodnutí, nemůže být úspěšný, neboť i kdyby jím tvrzené žalobní body byly důvodné, neměl by takový závěr žádný vliv na věcnou správnost napadeného rozhodnutí, neboť skutečné důvody napadeného rozhodnutí zůstaly nedotčeny. Městský soud proto žalobu zamítl jako nedůvodnou, aniž by se zabýval tvrzenou věcnou nesprávností uložené povinnosti hradit pokutu 5 000 000 Kč, neboť závěr správního orgánu o opožděně podaném odvolání byl žalobou nedotčen. Stěžovatel rozsudek městského soudu napadl včasnou kasační stížností. Jako první stížní námitku stěžovatel uvedl nedostatečné podmínky řízení z důvodu, že nesouhlasil s tím, aby řízení před městským soudem proběhlo bez nařízení jednání. Městský soud se dle tvrzení stěžovatele rovněž nevypořádal se všemi žalobními námitkami a pochybení stěžovatel taktéž spatřuje v tom, že městský soud vyloučil jako účastníka řízení stěžovatelem označeného žalovaného č. 2 – Českou inspekci životního prostředí a záměrně se tak opomněl zabývat prvotním, ale meritorním rozhodnutím o uložené pokutě a jeho nezákonností. Další pochybení stěžovatel spatřuje v tom, že městský soud měl z úřední povinnosti konstatovat nicotnost rozhodnutí žalovaného, neboť během řízení nebylo vysvětleno, z jakého důvodu v odvolacím řízení rozhodoval jiný, než-li původně uvedený odvolací správní orgán. K zamítnutí odvolání pro údajnou opožděnost stěžovatel v kasační stížnosti tvrdí, že z důvodu nesprávného poučení v rozhodnutí správního orgánu I. stupně běží ve smyslu ustanovení § 83 odst. 2 správního řádu lhůta k odvolání max. 90 dnů a tato lhůta byla ze strany stěžovatele splněna. V závěru kasační stížnosti stěžovatel namítá, že obě správní rozhodnutí jsou nezákonná z důvodu vad řízení před oběma správními orgány, neboť správní orgány se odmítly zabývat podstatou věci, a to zaviněním stěžovatele. Správní rozhodnutí tak z důvodu zásadního rozporu se skutečností považuje stěžovatel za nezákonná a pro tyto v žalobě namítané skutečnosti měl městský soud napadená správní rozhodnutí pro jejich nezákonnost, eventuálně nesrozumitelnost, zrušit. Stěžovatel navrhuje napadený rozsudek městského soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti stěžovatele uvedl, že se plně ztotožňuje se závěry městského soudu. Ohledně rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání, žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že (žalovaný) s tímto postupem v souladu s poučením ze dne 30. 9. 2008, č. j. 7 Ca 154/2008 - 38 vyslovil mlčky souhlas. K námitce nicotnosti rozhodnutí pak žalovaný ve svém vyjádření konstatoval, že o odvolání stěžovatele proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně rozhodl v souladu s ustanovením § 6 odst. 2 zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, věcně příslušný nadřízený správní orgán, tedy Ministerstvo životního prostředí. O tom, že k tomuto odvolacímu orgánu se může žalobce odvolat, byl žalobce řádně a srozumitelně poučen. To, který odbor či útvar žalovaného o odvolání rozhodoval, není dle žalovaného rozhodné, neboť vnitřní hierarchie uspořádání správního orgánu (tzv. funkční příslušnost) nemá působnost navenek. (Navíc ředitel odboru výkonu státní správy VIII. byl k tomu zmocněn příkazem ministra životního prostředí č. 21/2007 ze dne 10. 8. 2007.) Nejvyšší správní soud vázán rozsahem a důvody podané kasační stížnosti (ustanovení § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s.) přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že kasační stížnost stěžovatele není důvodná. Kasační stížností stěžovatel napadl rozsudek o zamítnutí žaloby výslovně z důvodů dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), b), c), d) i e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Podle obsahu kasačních námitek však stěžovatel uplatnil pouze důvody ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. V namítaném nedostatku podmínky řízení z důvodu, že stěžovatel nesouhlasil s tím, aby řízení proběhlo bez nařízeného jednání, stěžovatel podle obsahu kasační argumentace zřejmě namítá jinou vadu řízení před městským soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Podle ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s. lze o věci samé rozhodnout bez jednání za předpokladu, že takový postup účastníci řízení shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Souhlas účastníků řízení může být buď výslovný (souhlas účastník vyjádří předem již v návrhu na zahájení řízení nebo k výzvě soudu uvede, že souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání), nebo předpokládaný. Předpokládaným je souhlas tehdy, pokud účastník nevyjádří ve lhůtě k tomu zákonem stanovené svůj nesouhlas s takovým projednáním věci. O tom musí být účastník ve výzvě předsedy senátu poučen. Podmínkou tak je řádné doručení výzvy účastníku řízení a marné uplynutí lhůty dvou týdnů od doručení výzvy. Ze soudního spisu zdejší soud zjistil, že výzva předsedy senátu ze dne 20. 8. 2008, č. j. 7 Ca 154/2008 - 23 byla osobně převzata zástupkyní žalobce dne 1. 9. 2008. V uvedené výzvě předseda senátu žalobci sdělil, že v případě nesouhlasu s tím, aby soud o věci samé rozhodl bez jednání, je třeba sdělit tuto skutečnost zdejšímu soudu ve lhůtě do dvou týdnů od doručení této výzvy. Žalobce byl současně poučen, že pokud se tak ve stanovené lhůtě nestane, bude se mít za to, že souhlas s rozhodnutím soudu o věci samé bez jednání byl udělen. V soudním spisu se nenachází žádná reakce žalobce na výše uvedenou výzvu městského soudu ze dne 20. 8. 2008, č. j. 7 Ca 154/2008 - 23. Městský soud tak nepochybil, když souhlas s rozhodnutím o věci samé bez jednání předpokládal, neboť žalobce ve lhůtě k tomu zákonem stanovené svůj nesouhlas nevyjádřil. Kasační námitku jiné vady řízení před městským soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tak zdejší soud neshledal důvodnou. I další kasační argumentací stěžovatel podle jejího obsahu namítá jinou vadu řízení před městským soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Městský soud dle stěžovatele pochybil jednak tím, že se nevypořádal se všemi jeho žalobními námitkami, a dále tím, že vyloučil jako účastníka řízení jím označeného žalovaného č. 2 – správní orgán I. stupně, a tím se záměrně opomněl zabývat nezákonností prvotního, meritorního rozhodnutí o uložené pokutě. Zdejší soud k výše uvedené námitce stěžovatele uvádí, že městský soud nepochybil, pokud se zabýval rozhodnutím žalovaného Ministerstva životního prostředí a nepřezkoumával zákonnost rozhodnutí správního orgánu I. stupně o uložení pokuty. V souladu s ustanovením § 69 s. ř. s. je totiž žalovaným správní orgán,