8 Afs 54/2009 — Nejvyšší správní soud

8 Afs 54/2009- 84 - text 8 Afs 54/2009 - 84 U S N E S E N Í Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Jana Passera a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce JUDr. Josefa Cupky, správce konkursní podstaty úpadce Ing. P. C., proti žalovanému Finančnímu ředitelství pro hl.m. Prahu, Štěpánská 28, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 7. 8. 2006, čj. FŘ-11221/15/06, čj. FŘ11219/15/06, čj. FŘ-11222/15/06, v řízení o kasační stížnosti Ing. P. C., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2009, čj. 5 Ca 318/2006  71, takto: I. Kasační stížnost Ing. P. C. s e o d m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Finanční ředitelství pro hl. m. Prahu v návětě uvedenými rozhodnutími zamítlo odvolání Ing. P. C. proti rozhodnutím Finančního úřadu pro Prahu 5, kterými správní orgán I. stupně zamítl pro opožděnost odvolání proti platebním výměrům na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1999, listopadu a prosince 1997 a roku 1998. Žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 17. 10. 2006 se Ing. P. C. domáhal zrušení shora uvedených rozhodnutí žalovaného. Namítal, že „závadná a nepřípustná rozhodnutí správního orgánu I. stupně napadl včas a důvodně opravnými prostředky“. Ty nebyly řádně prošetřeny, rozhodné skutečnosti nebyly řádně zjištěny ani posuzovány a následně nebylo ani správně rozhodnuto ve shodě se zákonem a právním řádem. Vedle opravných prostředků vykonal i další paralelní úkony k ochraně svých práv. To rovněž nevzal žalovaný v úvahu. Namítal, že žalovaný obchází vše, co je rozhodné pro podstatu problému, řeší záležitosti druhořadé a snaží se věc zamlžit. V doplnění žaloby uvedl, že rozhodnutí vydaná v prvním stupni, která údajně byla napadena opožděnými odvoláními, nebyla doručena standardně ani náhradním způsobem. Tzv. náhradní doručení vyžaduje splnění určitých pevně a taxativně vyjmenovaných náležitostí. Předpoklady pro náhradní doručení splněny nebyly a bylo na žalovaném, aby podmínky pro náhradní doručení prokázal. Ing. K., kterému údajně byla předchozí rozhodnutí předána, nebyl zmocněn k tomu, aby za něj jednal. Protože učinil úkon ještě předtím, než započala plynout lhůta k podání odvolání, nemohla být tato lhůta zmeškána. Upozornil, že spolu s podanými odvoláními byly podány i žádosti o prominutí zmeškání lhůt, tyto řádné úkony však správní orgány neřešily a i to je vadou, která rovněž nutí ke zrušení napadených rozhodnutí z formálních důvodů. I pokud by soud dospěl k tomu, že rozhodnutí vydaná v prvním stupni doručena byla, namítal, že je třeba napadená rozhodnutí i bez návrhu zrušit, neboť byla vydána bez splnění zákonných podmínek. Ze soudního spisu vyplývá, že poté, kdy Ing. P. C. podal dne 16. 10. 2006 soudní žalobu, byl předtím, než bylo o podané žalobě rozhodnuto, na jeho majetek usnesením Městského soudu v Praze s účinky ke dni 27. 4. 2007 pod čj. 99K 20/2000  757 prohlášen konkurs a konkursním správcem byl ustanoven JUDr. Josef Cupka. Poté, kdy soud tuto skutečnost zjistil, jednal namísto stěžovatele s konkursním správcem, který v řízení vstoupil do procesního postavení žalobce. Jméno konkursního správce je uvedeno v záhlaví rozsudku napadeného kasační stížností a konkursnímu správci byl rozsudek rovněž doručen (dle poštovní dodejky se tak stalo dne 6. 5. 2009). Konkursní správce nepodal v zákonné lhůtě kasační stížnost. Rozsudkem ze dne 24. 4. 2009, čj. 5 Ca 318/2006  71, Městský soud v Praze žalobu dílem zamítl v části, týkající se zrušení rozhodnutí ze dne 7. 8. 2006, čj. FŘ-11221/15/06 a čj. FŘ11219/15/06, a dílem - pokud jde o rozhodnutí ze dne 7. 8. 2006, čj. FŘ11222/15/06  odmítl. O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. V odůvodnění rozsudku k žalobní námitce, že nebyly splněny podmínky pro náhradní doručení a nedošlo tak k doručení platebních výměrů, konstatoval, že předmětné platební výměry byly doručovány v dubnu 2002 do vlastních rukou na adresu trvalého bydliště. Zásilka však byla jako nevyžádaná vrácena zpět. Ze zprávy Vězeňské služby vyplývá, že Ing. C. byl od 7. 2. 2002 do 20. 12. 2002 ve vazbě ve věznici Praha-Pankrác a v místě doručení se nezdržoval. Proto nebylo možné doručení podle ustanovení § 17 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb. zákona o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů (dále též „daňový řád“). Městský soud v Praze zdůraznil, že správce daně nebyl žádným způsobem informován o místě, kde se Ing. C. nacházel. Jestliže se prokazatelně na místě svého pobytu nezdržoval a jinou adresu správci daně nesdělil, postupoval správce daně v souladu s ustanovením § 19 odst. 1 daňového řádu, jestliže platební výměr doručil veřejnou vyhláškou. Platební výměry byly řádně doručeny veřejnou vyhláškou dne 11. 7. 2002 a pro posouzení věci není rozhodné, kdy se adresát o platebních výměrech fakticky dozvěděl. Pokud byly splněny podmínky pro doručení veřejnou vyhláškou, je na místě vyvěsit oznámení na příslušné úřední desce a nikoli v domě, kde se adresát nezdržuje. Žalovaný tak prokázal, že platební výměry na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků byly řádně doručeny. Proto byla vydána žalobou napadená rozhodnutí v souladu se zákonem. K odmítnutí žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 8. 2006, čj. FŘ-11222/15/06, přistoupil Městský soud v Praze proto, že proti uvedenému rozhodnutí bylo u uvedeného soudu vedeno řízení pod sp. zn. 6 Ca 294/2006, které bylo završeno pravomocným rozsudkem ze dne 27. 5. 2008. Ve věci tak nebyly dány podmínky řízení, a proto byly splněny předpoklady podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Soudní spis obsahuje podání Ing. C. ze dne 27. 4. 2009, ve kterém uvádí, že v souladu s ustanovením § 93 o. s. ř. z procesní opatrnosti v předmětné věci vstupuje do řízení jako vedlejší účastník. Dne 16. 5. 2009 adresoval soudu další podání, které označil jako kasační stížnost přistoupivšího vedlejšího účastníka s žádostí o prominutí případného zmeškání lhůty a s žádostí o ustanovení advokáta pro povinné zastoupení v řízení o kasační stížnosti. Podání blíže nezdůvodnil, pouze navrhl zrušení rozsudku napadeného kasační stížností, neboť „bude-li rozhodováno podle práva, ani jinak rozhodnout nelze než žalobě vyhovět“. Doplnění svého podání si vyhradil pro další případná podání, která ve věci učiní. V úvodu je třeba připomenout, že podle ustanovení § 432 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2008, se pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona použijí dosavadní právní předpisy. Protože právní účinky prohlášení konkursu v této věci nastaly ke dni 27. 4. 2007, bylo třeba ve věci postupovat v režimu zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů. Bylo třeba posoudit, jaké důsledky má na aktivní legitimaci k podání kasační stížnosti to, že v průběhu řízení o žalobě u Městského soudu v Praze byl prohlášen na majetek žalobce konkurs a zda je za takové situace úpadce oprávněn podat proti soudnímu rozhodnutí kasační stížnost, resp. zda v případě, že tak učiní, jde či nejde o podání učiněné osobou zjevně neoprávněnou [§ 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.]. Nejprve bylo třeba se zabývat procesní přípustností postupu, kdy poté, kdy v řízení přestal figurovat v procesním postavení žalobce, navrhl Ing. C. svůj vstup do řízení jako vedlejší účastník řízení podle ustanovení § 93 o. s. ř. Učinil tak podáním, kterým sdělil, že vstupuje do řízení jako vedlejší účastník, aby následně z titulu tvrzeného vedlejšího účastenství podal kasační stížnost. Byť je zásadní, zda byl Ing. C. jako úpadce k podání kasační stížnosti aktivně legitimován, je třeba rovněž vyjádřit stanovisko k přípustnosti vedlejšího účastenství ve správním soudnictví i k přípustnosti podání kasační stížnosti úpadcem v procesním postavení osoby zúčastněné na řízení. Podle ustanovení § 93 o. s. ř. se jako vedlejší účastník může vedle žalobce nebo žalovaného zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku. Soudní judikatura z doby před nabytím účinnosti soudního řádu správního připouštěla vedlejší účastenství v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 9. 1997, sp. zn. 5 A 108/96). Šlo o případy, kdy osoba, která se domáhala vstupu do řízení, dosud nefigurovala v dosavadním řízení v žádném jiném procesním postavení (např. žadatel o vydání rozhodnutí o umístění stavby v řízení o žalobě jiného účastníka správního řízení). Účelem takového postupu bylo zajistit, aby osobám, jejichž práva budou soudním rozhodnutím o přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí dotčena, byl dán procesní prostředek svá práva v soudním řízení hájit. Situace se změnila v souvislosti s přijetím soudního řádu správního. Soudní řád správní, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2003, obsahuje v ustanovení § 34 institut tzv. osoby zúčastněné na řízení. Osobami zúča