5 As 88/2009 — Nejvyšší správní soud

5 As 88/2009- 75 - text č. j. 5 As 88/2009 - 83 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobkyně: M. B., zastoupená Mgr. Ing. Ladislavou Jindřichovou, advokátkou se sídlem Komenského 4, Klatovy, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Plzni, se sídlem Radobyčická 12, Plzeň, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 10. 2009, č. j. 57 Ca 21/2008  42, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 20. 11. 2007, sp. zn. OR-181/2007-404, rozhodl Katastrální úřad pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Klatovy, že výměra parcely katastru nemovitostí parc. č. 111/9 v k. ú. Divišovice u Děpoltic nebude opravena z dosavadních 87 m2 na navrhovaných 978 m2 a že dotčená parcela bude v souboru popisných informací katastru nemovitostí i nadále zapsána s výměrou 87 m2. Uvedený správní orgán prvního stupně tímto rozhodnutím nevyhověl návrhu žalobkyně na opravu údaje katastru nemovitostí podle § 8 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon“). Proti zmíněnému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 1. 2008, zn. ZKI-O-82/529/2007, zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. Žalovaný se ztotožnil se závěry správního orgánu prvního stupně, že v katastru nemovitostí aktuálně evidovaný údaj o výměře předmětného pozemku je správný, jelikož odpovídá nabývacím listinám. Žalovaný odkázal zejména na dohodu o právu osobního užívání ze dne 26. 9. 1969, registrovanou na Státním notářství v Klatovech dne 29. 10. 1969, jíž bylo manželům Z. a M. V., právním předchůdcům (rodičům) žalobkyně, zřízeno právo osobního užívání k předmětnému pozemku o výměře 87 m2 a jež byla podkladem pro zápis tohoto práva, které se v důsledku přechodného ustanovení § 872 občanského zákoníku transformovalo na právo vlastnické, do evidence nemovitostí. Zároveň žalovaný poukázal na to, že ve sbírce listin příslušného katastrálního operátu není založena listina, jež by prokazovala nabytí práva osobního užívání, resp. vlastnického práva právními předchůdci žalobkyně či žalobkyní samotnou k předmětnému pozemku o výměře větší, než je evidovaných 87 m2, přičemž žalobkyně ani žádnou takovou listinu v průběhu předmětného řízení rozhodujícím správním orgánům nepředložila a dokonce ani netvrdila, že taková listina existuje. Žalobkyně zmíněné rozhodnutí žalovaného napadla žalobou u Krajského soudu v Plzni, jenž žalobu rozsudkem ze dne 30. 10. 2009, č. j. 57 Ca 21/2008  42, zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí krajský soud nejprve s odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 45/03, konstatoval, že stav v katastru nemovitostí je odrazem práv a závazků vážících se ke konkrétní nemovitosti, vyplývajících z listin, které splňují zákonem předepsané náležitosti pro provedení zápisu. Dále krajský soud uvedl, že podle § 8 odst. 1 katastrálního zákona opraví katastrální úřad chybné údaje v katastru, které vznikly (1) zřejmým omylem při vedení a obnově katastru či (2) nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě a při výpočtu výměr parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím předpisem. Podle odst. 2 zmíněného ustanovení katastrální úřad dále opraví i takové chybné údaje v katastru, které vznikly (3) nesprávnostmi v listinách, podle nichž byly zapsány, na základě opravy listiny provedené tím, kdo listinu vyhotovil nebo kdo je oprávněn opravu listiny provést. Krajský soud dospěl k závěru, že v údajích příslušného katastrálního operátu neshledal takovou chybu, jež by bylo možné zařadit do jedné ze třech zmíněných kategorií. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí (dále jen „zákon o evidenci nemovitostí“), ve spojení s § 6 odst. 1 vyhlášky č. 23/1964 Sb., kterou se provádí zákon č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí (dále jen „vyhláška č. 23/1964 Sb.“), totiž platilo, že zápisy právních vztahů o nemovitostech se prováděly na základě ověřených opisů, popř. originálů rozhodnutí a listin. V případě zápisu práva osobního užívání pozemku do evidence nemovitostí pak byla podkladovou listinou notářsky registrovaná dohoda o právu osobního užívání. Ze správního spisu krajský soud ověřil, že údaj o výměře pozemku parc. č. 111/9 v k.ú. Divišovice u Děpoltic aktuálně evidovaný v katastru nemovitostí má oporu ve zmiňované dohodě o právu osobního užívání ze dne 26. 9. 1969, tedy je v souladu s listinou, jež představovala nabývací titul a zároveň sloužila jako podklad pro zápis práva osobního užívání manželů V. k předmětnému pozemku do evidence nemovitostí. Zároveň krajský soud poukázal na to, že i v darovací smlouvě ze dne 1. 10. 1996, na jejímž základě se stala vlastníkem předmětného pozemku žalobkyně, je uvedena výměra 87 m2. Ze správního spisu krajský soud dále konstatoval, že v roce 1970 byl položkou výkazu změn č. 42/70 proveden zápis změny údajů v příslušném operátu evidence nemovitostí. Konkrétně došlo ke změně výměry předmětné parcely č. 111/9 z 87 m2 na 978 m2, a to s poznámkou „změna hranic vlastnictví i hranic užívání (oploceno bez sepsání smlouvy)“. Jako uživatelé pozemku byli ve zmíněné položce výkazu změn uvedeni manželé V. Krajský soud dále konstatoval, že součástí spisu je i polní náčrt, v němž je u předmětného pozemku nově vyznačeného ve výměře 978 m2 uvedena poznámka „přihraženo po přídělovém řízení“. Vzhledem k tomu, že ve správním spisu není založena listina, z níž by vyplývalo, že právo osobního užívání manželů V. k předmětnému pozemku bylo zákonným způsobem rozšířeno nad výměru 87 m2, přičemž ani nic nenasvědčuje tomu, že by taková listina existovala, dospěl krajský soud k závěru, že zmíněnou položkou výkazu změn č. 42/70 byl evidován chybný údaj o výměře pozemku parc. č. 111/9, když došlo ke změně zápisu, aniž by byla doložena zákonem požadovaná podkladová listina. Tato chyba v katastrálním operátu pak byla v roce 1995 postupem podle § 8 katastrálního zákona, ve znění účinném do 30.6. 1996, důvodně opravena tak, aby údaj evidovaný v katastru odpovídal podkladovým listinám. Na uvedených závěrech pak podle krajského soudu nemohlo nic změnit ani ustanovení § 872 odst. 1 občanského zákoníku, jehož se žalobkyně v žalobě dovolávala. Na základě uvedeného ustanovení se sice za stanovených podmínek transformovalo právo osobního užívání pozemku, vzniklé podle dosavadních předpisů, na vlastnictví fyzické osoby, to ovšem nemělo žádný vliv na výměru dotčených pozemků. Na závěr krajský soud ve stručnosti podotkl, že žalovaný ani správní orgán prvního stupně nejsou nadány zákonnou pravomocí rozhodovat o vydržení věcných práv k nemovitostem. Zmíněný rozsudek krajského soudu napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností, v níž uvedla stížní důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s., tj. namítala nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky krajským soudem v předcházejícím řízení a dále vady řízení před správním orgánem, pro které měl krajský soud rozhodnutí správního orgánu zrušit. Stěžovatelka nesouhlasí s krajským soudem v tom, že údaj o výměře pozemku parc. č. 111/9 v k. ú. Divišovice u Děpoltic, jak je v současné době evidován v příslušném katastrálním operátu, je správný, neboť odpovídá nabývacím titulům, a že proto rozhodující správní orgány nepochybily, když návrh stěžovatelky na opravu tohoto údaje postupem podle § 8 odst. 1 katastrálního zákona posoudily jako neopodstatněný. Podle stěžovatelky nelze pominout skutečnost, že změna výměry předmětného pozemku byla v roce 1970 provedena příslušným orgánem geodézie z moci úřední, a to položkou výkazu změn č. 42/70, ke které je připojena poznámka „změna hranic vlastnictví i hranic užívání (oploceno bez sepsání smlouvy)“. Z poznámky uvedené na příslušném polním náčrtu pak vyplývá, že ke změně výměry došlo přihrazením po provedeném přídělovém řízení. Podle názoru stěžovatelky tedy nemůže být pochyb o tom, že orgán geodézie tuto změnu zápisu provedl s vědomím, že existuje nabývací titul. O tom ostatně podle stěžovatelky svědčí i skutečnost, že k zápisu změny došlo se souhlasem státu, což je zřejmé z razítek místního národního výboru a Státního statku v Dešenicích a podpisů úředních osob připojených na položce výkazu změn č. 42/1970. Krajský soud ovšem, stejně jako správní orgány, bez dalšího (tedy aniž by dále zjišťoval skutečný stav věci, tj. zjišťoval, jaké byly důvody a podklady dané změny operátu evidence nemovitostí) konstatoval, že v důsledku popsaného postupu byl v operátu evidence nemovitostí zjevným omylem evidován chybný údaj o výměře předmětného