1 Ao 1/2010 — Nejvyšší správní soud

1 Ao 1/2010- 247 - text 1 Ao 1/2010 - 264 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci navrhovatele: Alcan Strojmetal Aluminium Forging, s. r. o. (dříve STROJMETAL KAMENICE, s. r. o.), se sídlem Ringhofferova 66, 251 68 Kamenice, zastoupený JUDr. Lukášem Kuboněm, advokátem se sídlem Choteč 64, 252 26 Choteč, proti odpůrci: obec Kamenice, se sídlem Ringhofferovo nám. 434, 521 68 Kamenice, zastoupená JUDr. Ondřejem Tošnerem, advokátem se sídlem Slavíkova 1568/23, 120 00 Praha 2, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – změny č. 1 územního plánu obce Kamenice schválené usnesením zastupitelstva obce Kamenice č. 2 dne 12. 7. 2005, t a k t o : I. Opatření obecné povahy – změna č. 1 územního plánu obce Kamenice schválená usnesením zastupitelstva obce Kamenice č. 2 dne 12. 7. 2005 s e z r u š u j e a) v části regulativy na s. 3 v textu: „m) Záplavové území povodně přirozené v rozsahu daném hranicí ve výkresu č. 1 a č. 3 vč. omezení v tomto území. n) Záplavové území povodně zvláštní v rozsahu daném hranicí ve výkresu č. 1 a č. 3 vč. omezení v tomto území.“; b) v části regulativy na s. 33 v textu: „Na konec regulativů se: Vkládá nová část – Ochrana před průchodem vlny vzniklé povodní: Celý text ochrana před průchodem vlny vzniklé povodní je závazný regulativ: V souladu s povodňovým plánem obce vymezením ploch záplavových území – vyznačených ve výkresu č. 3, ve kterých je zakázáno: · Umísťovat, povolovat ani provádět stavby s výjimkou vodních děl, jimiž se upravuje vodní tok, převádějí povodňové průtoky, provádějí opatření na ochranu před povodněmi nebo která jinak souvisejí s vodním tokem nebo jimiž se zlepšují odtokové poměry, staveb pro jímání vod, odvádění odpadních vod a odvádění srážkových vod a dále nezbytných staveb dopravní a technické infrastruktury, · Těžit nerosty a zeminu způsobem zhoršujícím odtok povodňových vod, · Skladovat odplavitelný materiál, látky a předměty, · Zřizovat oplocení, živé ploty a jiné podobné překážky, · Zřizovat tábory, kempy a jiná dočasná ubytovací zařízení.“; c) v grafické části v zobrazení odpovídajícímu závaznému jevu „Zátopové území (Q100)“; a to dnem vyhlášení tohoto rozsudku. II. Ve zbývající části s e návrh z a m í t á . III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Obsah návrhu na zrušení opatření obecné povahy [1] Nejvyššímu správnímu soudu byl dne 31. 3. 2010 doručen návrh navrhovatele na zrušení části opatření obecné povahy – změny č. 1 územního plánu obce Kamenice schválené usnesením zastupitelstva obce Kamenice č. 2 dne 12. 7. 2005 (dále též „změna č. 1“). Závazná část změny č. 1 byla vyhlášena obecně závaznou vyhláškou obce Kamenice č. 2/2005, kterou se mění obecně závazná vyhláška obce Kamenice č. 11/2000, o vyhlášení závazné části územně plánovací dokumentace obce Kamenice (dále též „vyhláška č. 2/2005“). [2] Navrhovatel nejprve dovozuje svou aktivní legitimaci z tvrzení, že napadeným opatřením obecné povahy byla dotčena jeho právní sféra. Na základě jeho žádosti o vydání stavebního povolení na stavbu „Hala technologie HCM, rekonstrukce vnitrozávodní komunikace vč. přípojek inženýrských sítí (areálových) Kamenice, Ringhofferova č. p. 66 na pozemku parc. č. 551/14, 551/16, 580/1, 580/3 v kat. úz. Těptín“ bylo u Obecního úřadu v obci Kamenice (dále jen „stavební úřad“) zahájeno řízení o vydání stavebního povolení pod čj. SU 1043/06. Usnesením stavebního úřadu ze dne 17. 4. 2007 byla žádost navrhovatele zamítnuta; k odvolání navrhovatele Krajský úřad Středočeského kraje rozhodnutím ze dne 17. 4. 2007, čj. 110555/2007/KUKS, usnesení stavebního úřadu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Rozhodnutím ze dne 7. 8. 2008 stavební úřad žádost navrhovatele opět zamítl, přičemž svou argumentaci opřel o ustanovení napadeného opatření obecné povahy. Na základě odvolání navrhovatele bylo rozhodnutí stavebního úřadu Krajským úřadem Středočeského kraje opětovně zrušeno rozhodnutím ze dne 25. 11. 2008, čj. 171778/2008/KUKS, a věc vrácena k dalšímu řízení; krajský úřad však i přesto ve svém rozhodnutí uvedl, že územně plánovací dokumentace byla řádně projednána a schválena zastupitelstvem obce a je tedy platná a že v případě navrhovatele se jedná o nový velký zdroj znečištění, jehož umístění byť ve stávajícím areálu navrhovatele je v rozporu se schváleným územním plánem. Rovněž v dalším řízení týkajícím se žádosti navrhovatele o umístění stavby a vydání stavebního povolení stavby vnitrozávodní komunikace a oplocení části areálu navrhovatele vedené u stavebního úřadu pod sp. zn. 1616/08 nebyl navrhovatel dosud úspěšný ze stejných důvodů – pro nesoulad navrhované stavby s územním plánem obce Kamenice. [3] Navrhovatel shrnul, že v rámci stavebních řízení vznikly pochybnosti, zda technologie HCM (horizontal cast modul – horizontální lití) není v rozporu s územním plánem ve znění změny č. 1, který zakazuje v daném území výstavbu hutních a slévárenských provozů či chemické výroby; projednávány byly rovněž otázky životního prostředí a záplavového území. Navrhovatel poukazuje na skutečnost, že na základě objednávky stavebního úřadu byl vypracován znalecký posudek ČVUT, strojní fakulty, Ústavu výrobních strojů a mechanismů, podle nějž nelze technologii HCM hodnotit jako slévárenskou a zařadit ji do kategorie slévárenských procesů: technologie HCM proto není v rozporu s napadeným opatřením obecné povahy. Navrhovatel podotýká, že sám odpůrce zpochybnil obsah napadeného opatření obecné povahy žádostí Krajskému úřadu Středočeského kraje o stanovisko ze dne 8. 2. 2008. Z odpovědi krajského úřadu ze dne 27. 2. 2008, čj. 31621/2008/KUSK, je patrné, že opatření obecné povahy bylo posouzeno toliko zjednodušeně z hlediska procesního a nikoliv hmotněprávního a obsahového s tím, aby byl zpracován nový územní plán. [4] Konečně k otázce aktivní žalobní legitimace navrhovatel uvedl, že mu zákon při řízení o vydání územního plánu přiznává právo podávat námitky, neboť je vlastníkem pozemků a staveb, které jsou dotčeny veřejně prospěšnými opatřeními, za něž lze považovat omezení obsažená v napadeném opatření obecné povahy (např. vymezení uzávěr za účelem snížení emisí). Z tohoto důvodu je navrhovatel oprávněn tvrdit zásah do své hmotněprávní sféry, který ostatně není pouze pravděpodobný, ale reálně existující v praxi. [5] V další části návrhu se navrhovatel věnoval rozporu napadeného opatření obecné povahy s platnou právní úpravou. Úvodem tvrdí, že změna č. 1 byla zastupitelstvem obce Kamenice přijata zejména proto, aby byl znemožněn jakýkoliv další rozvoj podnikání navrhovatele, resp. byla vydána účelově kvůli tomu, že navrhovatel pojal záměr vybudovat v obci halu HCM, kde by došlo k instalaci zahraniční technologie HCM, která by produkovala hliníkové tyče sloužící výhradně jako polotovary pro stávající kovárenské provozy společnosti. Rozpor s platnou právní úpravou pak navrhovatel konkrétně spatřuje ve dvou skutečnostech: za prvé v tom, že obec Kamenice napadeným opatřením obecné povahy zakázala budovat na území obce nové velké zdroje znečištění podle zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší); za druhé v tom, že tímto opatřením obecné povahy vyhlásila území, kde by měla stát navrhovatelem nově vybudovaná hala HCM, záplavovým územím. [6] K první otázce navrhovatel konstatoval, že dne 10. 7. 2006 vydal Krajský úřad Středočeského kraje, jako orgán ochrany ovzduší podle § 48 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší, rozhodnutí čj. 68775/2006/KUSK/6/OŽP/Vk, jímž ve smyslu § 17 odst. 1 písm. c) téhož zákona povolil navrhovateli stavbu velkého zdroje znečišťování ovzduší – Haly technologie HCM. Podle navrhovatele jsou podmínky ochrany ovzduší stanovené v rozhodnutí podle § 17 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší závazné pro správní úřady, které vydávají rozhodnutí podle zvláštních právních předpisů. Těmi jsou míněny úřady rozhodující podle zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Navrhovatel zdůrazňuje, že citované povolení obsahuje i přesný popis zdroje znečištění, emisní limity znečišťujících látek a další podmínky ochrany ovzduší, opatření k vyloučení rizik možného znečišťování životního prostředí či podmínky zajišťující ochranu životního prostředí. V této souvislosti pak poukazuje na skutečnost, že k povolení stavby zdroje znečištění ovzduší se vyjádřila souhlasně i Česká inspekce životního prostředí a celá problematika byla podrobně projednána v rámci procesu EIA se závěrem, že technologie HCM splňuje veškeré požadavky emisních limitů a předpisů. Navrhovatel je proto přesvědčen, že ve věci ochrany ovzduší je příslušným orgánem pouze krajský úřad; stavební úřad by měl řešit pouze problematiku umístění stavby, nikoliv však odborné otázky, které do jeho kompetence nepatří. [7] K druhé otázce n