4 Aps 2/2012 — Nejvyšší správní soud

4 Aps 2/2012- 25 - text 4 Aps 2/2012 - 30 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: P. Č., zast. Mgr. Jaroslavem Hanusem, advokátem, se sídlem Nemanická 440/14, České Budějovice, proti žalovanému: Okresní soud ve Svitavách, se sídlem Dimitrovova 679/33, Svitavy, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2012, č. j. 30 A 25/2012 – 6, t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2012, č. j. 30 A 25/2012 – 6, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou dne 12. 4. 2012 u Krajského soudu v Hradci Králové domáhal vydání rozsudku: „A) zakazuje se předsedovi Okresního soudu ve Svitavách, aby pokračoval v porušování žalobcova práva na řádné doručení písemnosti soudu a na racionální styk se soudem, a přikazuje se Okresnímu soudu ve Svitavách, sídlem obecně známým (a jeho kancelářím), aby obnovil stav před zásahem, kde dni, kdy začal používat vadné obálky se zeleným pruhem dle IMS (do vlastních rukou dle ust. 50 OSŘ, navíc s pokynem poště neukládat písemnost), v čehož důsledku byl přímo nesčetněkrát zasažen – nespočet písemností mu nebylo a není dodáváno poštou i není připraveno k vyzvednutí, B) určuje se, že pokyn MS ČR č. j. 58/2009-OD-Org., i následný měnící pokyn MS č. j. 145/11-OD-ST, vrcholného orgánu státní správy soudů, sídlem obecně známým v Praze, určený všem soudům mimo nejvyšších, je v naprostém nesouladu s právním řádem ČR a jeho aplikací správou OS ve Svitavách bylo a je neojediněle, nýbrž soustavně, porušováno žalobcovo právo na řádné doručení písemnosti soudu ve všech procesech, jichž byl či je účastníkem, a tento zásah v jeho důsledku vzhledem k účinnosti pokynu trvá.“ Žalobce se dále domáhal vydání předběžného opatření, kterým by krajský soud přikázal České poště, „aby se do doby rozhodnutí soudu o žalobě zdržela vracení jakékoli soudní písemnosti, vypravené žalovaným soudem a určené žalobci k dodání na adrese P. r., X Č. B., v době před uplynutím deseti kalendářních dnů od připravení k vyzvednutí (od příchodu listovní zásilky na poštu).“ Žalobce rovněž navrhl provedení celé řady důkazů, přičemž v souvislosti s tímto návrhem uvedl, že orgán státní správy soudu používá obálku III. i pro doručování dle SŘ, resp. ZSPI (O Nc 3193/11, 20 Spr 118/12, 20 Si 11/12 atd.). Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 27. 4. 2012, č. j. 30 A 25/2012 – 6, žalobu odmítl, návrh na předběžné opatření zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění nejprve konstatoval, že žalobce se zjevně domáhal toho, aby krajský soud rozsudkem zakázal předsedovi Okresního soudu ve Svitavách pokračovat v porušování žalobcova práva na řádné doručování soudních písemností a aby tomuto soudu přikázal obnovení stavu před tímto „zásahem“. Současně požadoval, aby soud určil, že instrukce Ministerstva spravedlnosti č.j. 58/2009-OD-Org a ji měnící instrukce téhož orgánu č. j. 145/11-OD-ST není v souladu s právním řádem. Krajský soud poté dospěl k závěru, že byť to žalobce výslovně neuvedl, jedná se o žalobu na ochranu před nezákonným zásahem ve smyslu § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Konstatoval, že podle § 83 téhož zákona je v tomto řízení žalovaný určen zákonem tak, že je jím správní orgán, který podle žalobního tvrzení provedl zásah; jde-li o zásah ozbrojených sil, veřejného ozbrojeného sboru, ozbrojeného bezpečnostního sboru nebo jiného obdobného sboru, který není správním orgánem, anebo příslušníka takového sboru, je žalovaným správní orgán, který takový sbor řídí, nebo jemuž je takový sbor podřízen. Vycházeje z tohoto ustanovení krajský soud usoudil, že v posuzované věci je žalovaným Okresní soud ve Svitavách a nikoli i jeho předseda, jak jej označil žalobce. Dále se pak zabýval zjištěním, zda jsou splněny podmínky řízení, konkrétně zda je dána pravomoc soudů ve správním soudnictví k přezkumu podané žaloby. Krajský soud poukázal na ustanovení § 4 odst. 1 s. ř. s. a zdůraznil, že okresní soud není orgánem moci výkonné ani orgánem obce nebo kraje a ani fyzickou osobou, které by v daném případě bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických osob v oblasti veřejné správy. Soud je orgánem moci soudní, přičemž výkonem soudní moci, oproštěné od výkonné moci veřejné ve smyslu správy soudu, je nutno rozumět jednak soubor činností zahrnujících přímou rozhodovací činnost, jednak výkon činností, které nejsou přímou jurisdikční činností, nicméně jsou s jejím výkonem bezprostředně spojeny (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2009, č. j. 7 As 8/2009 – 33). Následně krajský soud dospěl k závěru, že žalobce brojí proti postupu okresního soudu (tedy nikoliv proti postupu správního orgánu, ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a/ s. ř. s.), a to navíc proti postupu soudu v občanském soudním řízení, který je upraven občanským soudním řádem. Ten také stanoví možnosti obrany účastníka v rámci tohoto soudního řízení. Pravomoc soudů ve správním soudnictví rozhodovat v takovýchto věcech tedy není ze shora uvedených důvodů dána. Do pravomoci soudů ve správním soudnictví nenáleží ani samostatný přezkum zákonnosti právních norem, tj. ani přezkum instrukcí vydávaných Ministerstvem spravedlnosti. Krajský soud proto uzavřel, že soudy ve správním soudnictví nemají pravomoc posuzovat a přezkoumávat zákonnost postupu okresního soudu v rámci občanského soudního řízení, a to ať už nezákonnost jeho jednotlivých postupů (včetně řádného doručování soudních písemností), úkonů či rozhodnutí, která v průběhu řízení učinil a žalobu z důvodu existence neodstranitelného nedostatku podmínky řízení, spočívajícího v nedostatku pravomoci soudu, odmítl. Proti tomuto usnesení krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost, v níž namítal nekvalifikovanost a manipulativnost posouzení věci krajským soudem. Podle žalobce „1. není pochopitelné, proč soud nelíčí žalobní tvrzení – právní důvody podání žaloby s návrhem předběžného opatření, 2. V žalobě je také tvrzeno, proč je pasivně legitimovaný orgán státní správy OS, nikoli organizační složka státu (OS), 3. Změna identifikace odpůrce soudem je nedovoleným výkonem veřejné moci, ba KS ani neodůvodnil, proč žalovaným nemůže být předseda soudu, 4. Soud vykládá právní řád ČR tak, že soud je orgánem moci soudní – není tomu tak – soudce či soudní senát je soudním orgánem – soud je toliko organizační základnou výkonu soudní moci (viz zákon ZSS – o soudech a soudcích), 5. v žalobě je rovněž tvrzeno, že správa soudu podléhá dozoru orgánu státní správy soudů – správu soudu zajišťuje stát, nikoli soudní orgány – KS nemůže vykládat zákon de lege ferenda či v utopistickém duchu, 6. Žaloba nesměřuje proti žádnému rozhodnutí v občanském soudním řízení ani není opravným či nápravným prostředkem v rámci něho, přesto soud manipulativně uvažuje opačně, 7. Interní norma, jakou je IMS, jak se tvrdí v žalobě, je pokynem – je nepochopitelné, proč to soud zamlčuje, 8. Správní soud má poskytnout ochranu i k nepřímému zásahu pokynem, jak se tvrdí taktéž v žalobě – soud odepřel navrhovateli ochranu, 9. IMS neaplikuje MS, nýbrž právě správa OS, jak se tvrdí v žalobě – jiný interní pokyn k používání obálek soudem není vydán, 10. rovněž tak se tvrdí v žalobě, že soudci a senáty si netisknou obálky pro doručování či nedoručují, nýbrž vše materiálně zajišťuje správa soudu – soud to zamlčuje, ač jde o rozhodnou skutečnost, 11. tentýž senát KS používá tytéž vadné obálky a dodnes vadu neoznámil MS ČR, předsedovi soudu ani řediteli správy soudu, což je obtížně pochopitelné.“ S ohledem na výše uvedené se stěžovatel domáhá zrušení kasační stížností napadeného usnesení krajského soudu. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. Z textu kasační stížnosti vyplývá, že ji stěžovatel podal z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze kasační stížnost podat pouze z důvodů tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení spočívá v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen. Podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s ustanovením § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti, a dospěl k