5 Aps 2/2013 — Nejvyšší správní soud

5 Aps 2/2013- 19 - text 5 Aps 2/2013 - 22 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobkyně: M. Z., právně zast. JUDr. Jaroslavem Homolkou, advokátem se sídlem Na Dolech 15, Jihlava, proti žalovanému: Magistrát města Jihlavy, odbor dopravy, se sídlem Masarykovo nám. 97/1, Jihlava, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 3. 2013, č. j. 31 A 69/2012 - 32, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), jímž krajský soud zamítl žalobu stěžovatelky proti nezákonnému zásahu žalovaného. Stěžovatelka se žalobou ze dne 29. 8. 2012 domáhala vydání rozsudku, kterým by soud určil, že pokyn žalovaného, aby se podrobila přezkoušení z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel ve smyslu ustanovení § 97 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném ke dni rozhodování správního orgánu (dále jen „zákon o silničním provozu“), je nezákonný, a zakázal žalovanému, aby v porušování jejích práv pokračoval. Krajský soud v napadeném rozsudku konstatoval, že zásah spočívající v pokynu podrobit se odbornému přezkoušení nebyl v daném případě nezákonný, jak bylo tvrzeno v žalobě, ale naopak byl učiněn v souladu s ustanovením § 97 odst. 3 zákona o silničním provozu. Krajský soud uvedl, že samotná výzva k podrobení se odbornému přezkoušení ze dne 13. 8. 2012, nehledě na to, že jde zároveň o usnesení o zahájení správního řízení o odnětí řidičského oprávnění, kterou stěžovatelka zpochybňovala, má všechny požadované náležitosti. Je z ní zřejmé, v čem je spatřována skutečnost důvodně nasvědčující tomu, že držitel řidičského oprávnění pozbyl částečně nebo zcela odbornou způsobilost, i další esenciální náležitosti (např. kdy a kde přezkoušení proběhne). Krajský soud sice uznal, že namísto pouhého odkazu na oznámení Policie České republiky, č. j. KRPJ-5885-1504/TČ-2009-160081, mohl žalovaný do posuzovaného oznámení přímo uvést, že řízení zahajuje z toho důvodu, že vyšlo najevo, že zkouška z odborné způsobilosti byla provedena v rozporu se zákonem o silničním provozu. Žalovaný však zmíněnou výzvu takto upřesnil až dne 17. 9. 2012, tedy cca o měsíc později, ve sdělení č. j. MMJ/OD/16005/2012-6, a to až v návaznosti na podání stěžovatelky ze dne 29. 8. 2012. Uvedené však nic nemění na závěru o zákonnosti postupu žalovaného. Proti shora označenému rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka u zdejšího soudu včasnou kasační stížnost, a to z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje stěžovatelka v tom, že obvinění, že podváděla u testů, je zcela nedůvodné, neboť tato skutečnost nebyla ničím prokázána ani v tomto ani v jiném řízení. Stěžovatelka má tudíž za to, že nebyly splněny podmínky pro zahájení řízení o odnětí řidičského oprávnění a v rámci tohoto řízení přezkoušení stěžovatelky z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel. Dále stěžovatelka nesouhlasí s hodnocením postupu žalovaného krajským soudem, jenž uvedl, že žalovaný správně vyhodnotil podnět od Policie ČR ze dne 26. 4. 2012 jako důvodný a řízení bezodkladně zahájil, když orgány činnými v trestním řízení bylo zjištěno, že došlo v souvislosti se zkouškou odborné způsobilosti i k porušení trestního zákona. Stěžovatelka naopak namítá, že žalovaný jednal bez relevantního právního důvodu a svým jednáním tak provedl nezákonný zásah do jejích práv. Stěžovatelka rovněž namítá, že ani upřesnění výzvy žalovaným dne 17. 9. 2012, dostatečně neodůvodňuje zahájení řízení, které zasahuje do jejích práv nezákonným způsobem. Dle stěžovatelky měl žalovaný vydat usnesení namísto výzvy k podrobení se odbornému přezkoušení, a tuto skutečnost podporuje rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina ze dne 22. 1. 2013, který v odůvodnění uvedl, že pro aplikaci § 97 silničního zákona, tj. přezkoušení odborné způsobilosti, je nutné řádné nařízení odborné způsobilosti učinit formou usnesení se všemi předepsanými náležitostmi. Dovozování soudem, že výzva je zároveň usnesením o zahájení správního řízení o odnětí řidičského oprávnění, je dle stěžovatelky právně neúčinné. Stěžovatelka má současně za to, že žalovaný neměl k dispozici natolik závažné a konkrétní skutečnosti, které by odůvodňovaly zahájit řízení, když samotný podnět Policie ČR nemůže jako dostatečný podklad sloužit. Stěžovatelka dále považuje za nadbytečný argument krajského soudu, že byla trestně stíhána pro přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku dle ust. § 346 odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., přičemž trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno. Domněnku soudu, že podmíněné zastavení lze aplikovat jen při splnění zákonem stanovených podmínek, nepovažuje stěžovatelka za relevantní a nelze z ní dovozovat její vinu. Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že zásah spočívající v pokynu podrobit se odbornému přezkoušení nebyl nezákonný a byl učiněn v souladu s ust. § 97 odst. 3 zákona o silničním provozu. Dle stěžovatelky neměl žalovaný dostatek relevantních podkladů, aby byl oprávněn vydat zmíněný pokyn, přičemž není ani jasné, které konkrétní ustanovení zákona č. 247/2000 Sb. bylo stěžovatelkou porušeno. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek v souladu s ustanovením § 109 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka ve své kasační stížnosti uplatnila. Neshledal přitom v dosavadním řízení vady podle § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Kasační stížnost není důvodná. Žalobou proti nezákonnému zásahu se může podle ustanovení § 82 s. ř. s. bránit každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo. Pod pojem zásahu ve smyslu legislativní zkratky uvedené v § 82 s. ř. s. lze podřadit velké množství faktických činností správních orgánů, k nimž jsou různými zákony oprávněny. Jde o úkony neformální, pro které mohou a nemusí být na úrovni jednoduchého práva výslovně stanovena pravidla, např. faktické pokyny (typicky v dopravě), bezprostřední zásahy (při ohrožení, při demonstraci, příkazy ke zjednání nápravy), zajišťovací úkony atd. Jedná se tedy o úkony, které nejsou činěny formou rozhodnutí, ale přesto jsou závazné pro osoby, vůči nimž směřují. Tyto osoby jsou povinny na jejich základě něco konat, nějaké činnosti se zdržet nebo nějaké jednání strpět, a to na základě jak písemného, tak i faktického (ústního či jinak vyjádřeného) pokynu či příkazu. Řízení o ochraně před nezákonným zásahem je subsidiární formou soudní ochrany ve správním soudnictví (§ 85 s. ř. s.). Jedná se tak o sběrnou kategorii zajišťující ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob jen v těch případech, kdy jiná obrana nepřichází v úvahu. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005 - 65 (publ. pod č. 603/2005 Sb. NSS, rozhodnutí zdejšího soudu jsou rovněž dostupná na internetové adrese www.nssoud.cz), uvedl, že „ochrana podle § 82 a násl. s. ř. s. je důvodná tehdy, jsou-li - a to kumulativně, tedy zároveň - splněny následující podmínky: Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž „zásah“ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování „zásahu“ (6. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout.“ (Šestá podmínka byla v důsledku novelizace soudního řádu správního provedené s účinností od 1. 1. 2012 vypuštěna.) Kasační soud po posouzení předložené věci neshledal žádný důvod odchýlit se od názoru krajského soudu vysloveného v napadeném rozsudku, když dospěl k závěru, že v projednávané věci nebyla pro konstatování nezákonnosti zásahu splněna hned druhá z výše uvedených podmínek, tj. nejednalo se o zásah, jenž by byl nezákonný. Jakkoliv totiž zákonodárce počínaje 1. 1. 2012 rozšířil podmínky přípustnosti zásahové žaloby (§ 85 věta za středníkem s. ř. s.), př