— Nejvyšší správní soud

11 Kss 3/2014- 58 - text Pokračování 11 Kss 3/2014 - 62 R O Z H O D N U T Í Kárný senát Nejvyššího správního soudu složený z předsedy Mgr. Radovana Havelce a členů JUDr. Lubomíra Ptáčka, JUDr. Renáty Golkové, JUDr. Olgy Pouperové, JUDr. Pavla Klaila a JUDr. Petra Poledne projednal v ústním jednání dne 24. 4. 2014 návrh předsedy Krajského soudu v Ústí nad Labem na zahájení kárného řízení ze dne 7. 3. 2014, proti Mgr. P. N., soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec, a rozhodl t a k t o : Mgr. P. N., nar. x soudce Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec, s e podle § 19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, u z n á v á v i n n ý m , ž e ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec pod sp. zn. 56 T 3/2012 a) v případě obžalovaného P. Č., poté co byla usnesením ze dne 29. 4. 2013, č. j. 56 T 3/2012 – 2375, které nabylo právní moci dne 7. 5. 2013, zamítnuta žádost obžalovaného o propuštění z vazby, nerozhodl ve lhůtě vyplývající z ust. § 72 odst. 1 a 3 trestního řádu o dalším trvání vazby obžalovaného, a obžalovaného na základě příkazu ze dne 6. 8. 2013 z vazby propustil, b) v případě obžalovaného T. L., poté co bylo usnesením ze dne 19. 4. 2013, č. j. 56 T 3/2012 – 2376, které nabylo právní moci dne 3. 5. 2013, rozhodnuto o ponechání obžalovaného ve vazbě, nerozhodl včas o dalším trvání vazby ve lhůtě vyplývající z ust. § 72 odst. 1 a 3 trestního řádu, přičemž k jeho propuštění na svobodu došlo až dne 6. 8. 2013, tedy 3 dny po uplynutí zákonem stanovené lhůty pro rozhodnutí o dalším trvání vazby, c) u obžalovaného J. Č., poté, co bylo usnesením ze dne 3. 5. 2013, č. j. 56 T 3/2012 – 2415, které nabylo právní moci dne 7. 5. 2013, rozhodnuto o ponechání obžalovaného ve vazbě, nerozhodl o dalším trvání vazby obžalovaného a obžalovaného na základě příkazu ze dne 6. 8. 2013 z vazby propustil, t e d y z a v i n ě n ě p o r u š i l povinnosti soudce a ohrozil důvěru ve spravedlivé a odborné rozhodování soudů. T í m s p á c h a l kárné provinění podle § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Za to s e m u u k l á d á podle § 88 odst. 1 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako kárné opatření důtka. Odůvodnění: Návrhem podaným u Nejvyššího správního soudu, jako soudu kárného, dne 11. 3. 2014 bylo zahájeno kárné řízení proti Mgr. P. N., soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec, působícím na trestním úseku tohoto soudu. Dle kárného návrhu pochybil kárně obviněný soudce celkem ve třech případech při rozhodování o vazbě, ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec pod sp. zn. 56 T 3/2012. V případě obžalovaných P. Č. a J. Č. je kárně obviněnému vytýkáno, že dne 6. 8. 2013 nerozhodl o dalším trvání jejich vazby a vydal příkaz k jejich propuštění, když v obou případech vycházel z nesprávného předpokladu, že u obou obžalovaných již marně uplynula lhůta pro rozhodování o dalším trvání vazby, ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 trestního řádu. U obžalovaného Č. takto postupoval, aniž by ve věci nařídil vazební zasedání. V těchto případech tak, dle názoru kárného navrhovatele, došlo ke zmaření vazebního řízení. Pokud jde o dalšího obžalovaného – T. L., kárný navrhovatel uvedl, že i zde kárně obviněný soudce nesprávně posoudil běh lhůty pro rozhodnutí o dalším trvání vazby, v důsledku čehož musel být dne 6. 8. 2013 obžalovaný propuštěn z vazby, a to za situace, kdy byl nejméně tři dny ve vazbě držen neoprávněně. Kárný navrhovatel dále uvedl, že kárně obviněný soudce vycházel ve všech zmiňovaných případech z nesprávného posouzení dne nabytí právní moci předcházejících vazebních rozhodnutí, což lze hodnotit jako neodborné a nesoustředěné počínaní při vedení trestního řízení. Tímto zaviněným jednáním kárně obviněný zapříčinil, že o dalším trvání vazby nebylo řádně (tedy v zákonem stanovených lhůtách) rozhodnuto, popřípadě nebylo rozhodnuto vůbec. O svém jednání pak neinformoval příslušné státní zastupitelství; dozorující státní zástupkyně se o propuštění obžalovaných z vazby dozvěděla neoficiálně až počátkem září 2013, přičemž usnesení o propuštění obžalovaného L. z vazby soud vyhotovil a státnímu zastupitelství doručil s téměř dvouměsíčním průtahem. Kárný navrhovatel upozornil, že jde o rozsáhlou trestní věc, kde je stíháno 8 obžalovaných pro závažnou trestnou činnost; vazba byla na obžalované uvalena již v přípravném řízení a opakovaně bylo soudem rozhodováno, že v případě všech tří obžalovaných důvody předstižné vazby nadále trvají. Z hlediska hodnocení tohoto jednání kárný navrhovatel uvedl, že kárně obviněný svým neodborným počínáním porušil povinnosti vyplývající pro něj z ustanovení § 79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 6/2002 Sb.“) a v případě obžalovaného L. i ustanovení § 80 odst. 1 a odst. 2 písm. b) tohoto zákona, neboť jmenovaný byl v důsledku zaviněného pochybení soudce zasažen ve svém ústavně zaručeném právu na osobní svobodu. Z hlediska vysoké intenzity vytýkaného jednání tak kárně obviněný soudce naplnil skutkovou podstatu kárného provinění dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. K osobě kárně obviněného soudce kárný navrhovatel uvedl, že funkci soudce vykonával v letech 1981 až 1991; po přetržce, kdy působil jako advokát, vykonává funkci soudce opět od roku 2001, a to na prvoinstanční trestní agendě ve funkci zastupujícího předsedy senátu. V roce 2006 mu bylo rozhodnutím kárného senátu uloženo kárné opatření ve formě důtky za způsobení nedůvodných průtahů ve 4 trestních věcech. Ze všech uvedených důvodů proto kárný navrhovatel navrhl, aby kárně obviněnému soudci bylo uloženo kárné opatření ve formě snížení platu o 10 % na dobu 6 měsíců. Kárně obviněný soudce ve svém vyjádření k věci především poukázal na složitost věci, kdy je trestní stíhání vedeno proti 8 obžalovaným, z toho 4 byli stíháni vazebně a jeden (cizinec) se nachází ve výkonu trestu v Rakousku. Ve věci bylo nutno vyslechnout svědky, kterými jsou vesměs osoby drogově závislé. Tyto osoby často mění místo svého pobytu a jejich disciplína, ve vztahu k soudu, je značně proměnlivá, s čímž byla spojena nutnost opakovaného užití pořádkových opatření za účelem zajištění jejich účasti na hlavním líčení. S ohledem na délku řízení se pak často opakovaly žádosti o propuštění z vazby a prolínaly se s rozhodováním o ponechání ve vazbě. Kárně obviněný poté podrobně popsal průběh řízení od okamžiku podání obžaloby. K vytýkaným pochybením došlo tak, že na začátku hlavního líčení, konaného dne 3. 5. 2013, předal usnesení o vazbě obžalovaného L. obžalovanému a státní zástupkyni, která se proti usnesení vzdala práva stížnosti. Po přepsání protokolu o hlavním líčení si vyznačil právní moc nesprávně, dle doručenek, potvrzujících předání tohoto usnesení na hlavním líčení. Obdobně tomu bylo i u obžalovaného Č., kterému bylo na hlavním líčení taktéž předáno vazební usnesení, proti němuž se státní zástupkyně vzdala práva stížnosti. Obžalovanému Č. bylo při hlavním líčení taktéž oznámeno usnesení o ponechání ve vazbě, absentuje zde však jeho vyjádření ohledně podání stížnosti. V tomto bodě tedy došlo k pochybení, které mělo za následek pozdější mylné nařízení dalšího vazebního zasedání. Toto zasedání bylo ve věci všech tří obžalovaných nařízeno na 6. 8. 2013. K námitce obžalovaného, že lhůta k rozhodování o vazbě byla překročena, kárně obviněný soudce zpětným nahlédnutím do protokolu o hlavním líčení zjistil, co bylo uvedeno výše. V této poměrně vypjaté situaci se pak dopustil dalšího pochybení v tom, že přehlédl absenci vyjádření obžalovaného Č. k usnesení o jeho ponechání ve vazbě, které mu bylo předáno na hlavním líčení dne 3. 5. 2013. Kárně obviněný soudce je přesvědčen, že takové vyjádření u hlavního líčení učiněno bylo, na nahrávce záznamu z jednání se jej ovšem nepodařilo nalézt. Ve chvíli zjištění problémů s délkou vazební lhůty pak nezbylo nic jiného, než nařídit propuštění obžalovaných z vazby; neexistují přitom poznatky o tom, že by obžalovaní po propuštění z vazby byli znovu trestně stíháni. Ve věci byl dále dne 23. 7. 2013 vyhlášen rozsudek, který byl následně usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 1. 2014 zrušen a věc byla krajskému soudu vrácena k novému projednání; zrušení věci ovšem nemá s pochybením při rozhodování o vazbách nic společného. Kárně obviněný má za to, že z celého průběhu trestního řízení v této věci před soudem plyne, že se v dané věci orientoval, vyřizoval ji kontinuálně a bez průtahů, což platí i pro další rozhodování o vazbách. Uvedl dále, že svěřenou agendu za poslední roky vyřizuje plynule a počet zrušených a vrácených věcí odvolacím soudem nepřesahuje běžný průměr. Výjimkou byl pouze rok 2013, kde se projevila nevyrovnanost nápadu a změna rozvrhu práce. Povinnosti plynoucí z postavení soudce dodržuje i v občanském životě a nezavdává tak žádné příčiny k tomu, aby mohl být veřejností kritizován. Zde poukáza