72 Co 74/2012 — Nejvyšší správní soud

Konf 62/2012- 49 - text Konf 62/2012 - 55 U S N E S E N Í Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Romana Fialy, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Pavla Pavlíka, Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Marie Žiškové, rozhodl o návrhu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem v Praze 1, Karmelitská 7, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi tímto úřadem na straně jedné a Obvodním soudem pro Prahu 1 a Městským soudem v Praze na straně druhé, a dalších účastníků sporu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 42 C 8/2011, o zaplacení částky 711 007 Kč s příslušenstvím: žalobce Hlavní město Praha, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2, IČO 00064581, zastoupeného JUDr. Janem Olejníčkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Helénská 1799/4, a žalované Palais Royal s.r.o. (dříve Gymnázium AMAZON s.r.o.), se sídlem v Praze 1, Haštalská 795, IČO 25129341, zastoupené JUDr. Janem Langmeierem, advokátem se sídlem v Praze 5, Na Bělidle 997/15, t a k t o : P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 42 C 8/2011, o zaplacení částky 711 007 Kč s příslušenstvím, j e s p r á v n í o r g á n . O d ů v o d n ě n í : Návrhem ze dne 18. 10. 2012, doručeným zvláštnímu senátu dne 19. 10. 2012, se Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy domáhalo, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 1 (dále též „obvodní soud“) ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 42 C 8/2011 o zaplacení částky 711 007 Kč s příslušenstvím. Z předloženého soudního spisu vyplynuly následující skutečnosti: Žalobce podal dne 19. 1. 2011 u Obvodního soudu pro Prahu 1 žalobu, jíž se domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 711 007 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že dne 16. 3. 2009 uzavřel s žalovanou (dříve Gymnázium AMAZON s.r.o.) smlouvu č. DOT/61/02/000819/2009 o zvýšení dotace na školní rok 2009/2010 (dále také jen „smlouva o zvýšení dotace“), na základě níž poskytl žalované dotaci (ve smyslu zákona č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením) v celkové výši 711 007 Kč. Česká školní inspekce poté provedla u žalované kontrolu, při které byly zjištěny vážné nedostatky v činnosti žalované. Na základě výsledků kontroly žalobce dopisem ze dne 2. 8. 2010, který byl žalované doručen dne 3. 8. 2010, od smlouvy o zvýšení dotace v souladu s článkem V. odst. 3 odstoupil. Přestože podle článku V. odst. 5 smlouvy o zvýšení dotace bylo povinností žalované vrátit poskytnutou dotaci do 1 měsíce, tj. do 3. 9. 2010, žalovaná dosud žalobci ničeho neuhradila. V podání ze dne 8. 12. 2011 žalobce doplnil, že v případě smlouvy o zvýšení dotace „se nejedná o veřejnoprávní smlouvu podle § 160 odst. 1 s. ř.“, že „podmínky stanovené v § 160 odst. 5 s. ř. nebyly splněny“, neboť „zákon č. 306/1999 Sb. vstoupil v účinnost dříve, než byl institut veřejnoprávních smluv výslovně upraven ve správním řádu“, „nebyla splněna podmínka souhlasu nadřízeného správního orgánu“ a „ze smlouvy je patrné, že smluvní strany neměly v úmyslu uzavírat veřejnoprávní smlouvu“. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 13. 1. 2012, čj. 42 C 8/2011  28, řízení zastavil (výrok I.); rozhodl, že věc bude po právní moci tohoto usnesení postoupena Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy (výrok II.); žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 18 720 Kč (výrok III.) a rozhodl, že žalobci se vrací poměrná část zaplaceného soudního poplatku ve výši 22 752 Kč (výrok IV.). Soud prvního stupně dovodil, že smlouva o zvýšení dotace uzavřená mezi žalobcem a žalovanou je subordinační veřejnoprávní smlouvou a poté dospěl k závěru, že v dané věci není dána pravomoc soudu. V souladu s ustanoveními § 169 odst. 1 písm. d) správního řádu, § 92a krajského zřízení (zákona č. 129/2000 Sb., o krajích) a § 7 odst. 1 zákona č. 306/1999 Sb. (správně zákona č. 2/1969 Sb.) je podle obvodního soudu ve věci příslušné Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 3. 2012, čj. 72 Co 74/2012  38, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel z toho, že předmětem smlouvy o zvýšení dotace bylo poskytnutí plnění ze státního rozpočtu a že účastníci smlouvy nejsou v rovném postavení, neboť poskytovatel dotací je vůči žadateli ve vrchnostenském postavení, protože autoritativně rozhoduje o tom, zda bude smlouva se žadatelem uzavřena. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva o zvýšení dotace naplňuje znaky veřejnoprávní smlouvy. Protože „jde o spor z veřejnoprávní smlouvy“, není podle odvolacího soudu dána pravomoc soudů, ale správních orgánů. Uzavřel, že podle § 169 odst. 1 písm. d) správního řádu je k rozhodnutí daného sporu příslušný správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který je stranou veřejnoprávní smlouvy. Tímto nadřízeným správním orgánem je pro danou oblast přenesené působnosti Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Proti usnesení Městského soudu v Praze podal žalobce dne 10. 5. 2012 dovolání k Nejvyššímu soudu, o němž dosud nebylo rozhodnuto. Věc je u dovolacího soudu vedena pod sp. zn. 33 Cdo 1945/2012. Podáním ze dne 20. 7. 2012, které bylo doručeno Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy dne 30. 7. 2012, žalobce navrhl zahájení sporného řízení správního, v němž se domáhal, aby správní orgán uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 711 007 Kč s příslušenstvím. Uvedl shodná skutková tvrzení s tvrzeními obsaženými v žalobě podané dne 19. 1. 2011 u Obvodního soudu pro Prahu 1, která doplnil pouze v tom, že se svého práva domáhal v řízení před soudy, které však shledaly svoji věcnou nepříslušnost k řešení sporu a pravomocně rozhodly o zastavení řízení a postoupení věci Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále také jen „navrhovatel“) poté podalo návrh zvláštnímu senátu k rozhodnutí negativního kompetenčního sporu, neboť odmítá svou kompetenci k rozhodnutí sporu. V návrhu uvedlo zejména, že žalobce podal dne 30. 7. 2012 návrh na zahájení sporného řízení správního o zaplacení částky 711 007 Kč s příslušenstvím, který je z hlediska skutkového vylíčení i návrhu petitu odůvodněn shodně jako žaloba projednaná před civilními soudy. Domnívá se proto, že se ve smyslu § 1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb. jedná o „totožnou věc mezi totožnými účastníky“, a namítá, že v posuzovaném případě jde o řešení nároku na vydání bezdůvodného obohacení v podobě majetkového prospěchu získaného plněním z právního důvodu, který odpadl. Navrhovatel popírá svoji pravomoc ve věci rozhodnout a odkazuje na judikaturu zvláštního senátu (Konf 132/2005, Konf 117/2009, Konf 18/2007 a Konf 5/2012). Navrhuje, aby zvláštní senát rozhodl, že příslušný vydat rozhodnutí ve věci je soud, a aby rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 a Městského soudu v Praze zrušil. Žalobce ve vyjádření k návrhu na zahájení kompetenčního sporu odkázal na svá dřívější podání adresovaná soudu a navrhovateli a opětovně uvedl, že „v daném případě se nejedná o spor z veřejnoprávní smlouvy, nýbrž o spor týkající se bezdůvodného obohacení v podobě majetkového prospěchu získaného plněním z právního důvodu, který odpadl (odstoupení od smlouvy), o němž je věcně příslušný k rozhodnutí soud“. Zvláštní senát se nejprve zabýval otázkou, zda mezi správním úřadem a obecným soudem vznikl spor o pravomoc. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále také jen „zákon č. 131/2002 Sb.“) je kompetenčním sporem spor, ve kterém si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno pravomocné rozhodnutí. Kompetenčním sporem je též spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků. Obvodní soud pro Prahu 1 v soudním řízení vedeném pod sp. zn. 42 C 8/2011 popřel svou pravomoc rozhodnout ve věci žaloby o zaplacení částky 711 007 Kč s příslušenstvím (Městský soud v Praze jeho rozhodnutí potvrdil) a navrhovatel popírá svou pravomoc rozhodnout o návrhu podaném žalobcem dne 30. 7. 2012 v rámci správního řízení. Proto bylo třeba zabývat se otázkou, zda se v pravomocně skončeném soudním řízení i v zahájeném správním řízení jedná o „totožnou věc individuálně určených účastníků“ ve smyslu § 1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb., jež je základní podmínkou, jejíž splnění teprve zakládá pravomoc zvláštního senátu k řešení kompetenčního sporu. Jelikož shodnost účastníků je na první pohled dána a protože z obsahu žaloby ze dne 19. 1. 2011 i návrhu ze dne 30. 7. 2012 je zřejmé, že jsou  co do skutkových tvrzení v n