2 Azs 232/2014 — Nejvyšší správní soud

2 Azs 232/2014- 21 - text  2 Azs 232/2014 - 23 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: N. S., zastoupena Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 9. 2014, č. j. CPR-9955-3/ČJ-2014-930310-V231, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2014, č. j. 32 A 89/2014 – 12, t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2014, č. j. 32 A 89/2014 – 12, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Rozhodnutí krajského soudu a jemu předcházející rozhodnutí žalované [1] Usnesením ze dne 2. 12. 2014, č. j. 32 A 89/2014 – 12, odmítl Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) žalobu žalobkyně, kterou se domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 23. 9. 2014, č. j. CPR-9955-3/ČJ-2014-930310-V231. Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, odboru cizinecké policie, ze dne 6. 5. 2014, č. j. KRPB42156-47/ČJ-2014-060026-SV, jímž bylo žalobkyni podle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) uložena povinnost uhradit náklady řízení ve věci jejího správního vyhoštění, jež byly určeny paušální částkou 1000 Kč. [2] Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je s ohledem na § 172 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) opožděná. S odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2013, č. j. 44 A 12/2013 - 21, uvedl, že „jeli výrok o náhradě nákladů správního řízení (závislý výrok) předmětem samostatného rozhodnutí správního orgánu, musí soudní přezkum takového rozhodnutí probíhat na základě shodných procesních pravidel, jako kdyby tento výrok byl součástí jednoho rozhodnutí společně s výrokem ve věci samé (hlavní výrok). V případě soudního přezkumu rozhodnutí o náhradě nákladů řízení o správním vyhoštění tak rozhoduje specializovaný samosoudce (§ 31 odst. 2 s. ř. s.), žalobce je osvobozen od soudních poplatků [§ 11 odst. 2 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích] a aplikují se speciální lhůty pro podání žaloby a pro rozhodnutí soudu o této žalobě (§ 172 odst. 2 a odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky).“ Jelikož napadené rozhodnutí bylo doručeno zástupci žalobkyně prostřednictvím datové schránky dne 24. 9. 2014 a žalobkyně podala žalobu až dne 15. 10. 2014, stalo se tak po uplynutí lhůty k podání žaloby, když posledním dnem k jejímu podání bylo pondělí 6. 10. 2014. II. Kasační stížnost žalobkyně a vyjádření žalované k ní [3] Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. V kasační stížnosti namítá, že napadené usnesení je nezákonné pro nesprávné posouzení právní otázky soudem. V první řadě stěžovatelka poukazuje na dikci zákonného ustanovení § 172 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, z nějž vyplývá, že lhůta pro podání žaloby v délce 10 dní platí pouze pro žalobu směřující přímo proti (výroku) rozhodnutí, kterým bylo účastníkovi řízení uloženo správní vyhoštění. Stěžovatelka poukazuje na skutečnost, že rozhodnutí vydávaná v souladu s § 79 odst. 5 správního řádu se váží nikoliv k uloženému trestu za porušení povinnosti, ale k samotné skutečnosti, že došlo ze strany účastníka řízení k porušení povinnosti stanovené zákonem a v důsledku tohoto porušení bylo zahájeno správní řízení. Uvedenému odpovídá i běžná formulace v rozhodnutích o uložení povinnosti náhrady nákladů řízení dle citovaného ustanovení. Správní orgány rozhodující o uložení povinnosti náhrady nákladů řízení v odůvodnění uvádějí, že účastník řízení je povinen uhradit náklady řízení v paušální částce 1000 Kč z důvodu, že vyvolal porušením povinnosti řízení o správním vyhoštění. Ústředním tématem odůvodnění takových rozhodnutí otázka porušení povinnosti účastníkem řízení, v důsledku kterého bylo zahájeno řízení, a nikoliv otázka uložení správního vyhoštění. Rovněž stěžovatelka poukazuje na skutečnost, že správními orgány je vždy v případě řízení o správním vyhoštění vydáváno o povinnosti uhradit náhradu nákladů řízení samostatné rozhodnutí a nikdy není výrok o povinnosti k náhradě nákladů vtělen do rozhodnutí o správním vyhoštění. [4] Stěžovatelka dále namítá, že orgány veřejné moci musí vždy důsledně postupovat v souladu s principem jednoty právního řádu, jak bylo judikováno v konstantní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu, či Ústavního soudu (například rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 2 Afs 81/2014). K aplikaci uvedeného principu stěžovatelka poukazuje na zákonnou úpravu a zejména aplikační praxi v případě rozkazního řízení dle zákona č. 99/1963 Sb. V případě, že je vydán platební rozkaz, ve kterém soud výrokem I. uloží žalovanému povinnost uhradit žalovanou částku a výrokem II., resp. III. uloží žalovanému též povinnost uhradit žalobci náklady řízení, pak má žalovaný možnost uplatnit následující opravné instituty. Žalovaný může dle § 172 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. ve lhůtě 15 dnů podat proti výroku o uložené povinnosti uhradit žalovanou částku odpor. Rovněž může žalovaný dle § 204 odst. 1 citovaného zákona podat ve lhůtě 15 dnů odvolání proti výroku o uložené povinnosti náhrady nákladů řízení. Z citované zákonné dikce je zřejmé, že v civilním řízení je v aplikační praxi striktně rozlišováno mezi procesními pravidly uplatňovanými v případě rozhodnutí ve věci samé a procesními pravidly uplatňovanými v případě rozhodnutí o nákladech řízení, a to i přes skutečnost, že jde v případě výroku o náhradě nákladů řízení fakticky tzv. o výrok závislý. [5] Stěžovatelka dále namítá, že z dikce § 172 odst. 2 zákona o pobytu cizinců a contrario vyplývá, že lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí vydaného dle citovaného zákona je vždy 30 dní, nejde-li o žalobu proti rozhodnutí, kterým bylo žalobci uloženo správní vyhoštění. Stěžovatelka proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [6] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že neshledala ve svém postupu pochybení a má za to, že postupovala v souladu s platnou právní úpravou. Navrhla proto zamítnutí kasační stížnosti. Současně sdělila, že nesouhlasí s případným přiznáním odkladného účinku podané kasační stížnosti. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [7] Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení v souladu s ust. § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 4, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. [8] Podle § 72 odst. 1, věty první, s. ř. s. „[ž]alobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanovíli zvláštní zákon lhůtu jinou.“ [9] Podle § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců „[ž]aloba proti správnímu rozhodnutí musí být podána do 30 dnů od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni nebo ode dne sdělení jiného rozhodnutí správního orgánu, pokud není dále stanoveno jinak. Zmeškání lhůty nelze prominout.“ [10] Podle § 172 odst. 2 zákona o pobytu cizinců „[ž]aloba proti správnímu rozhodnutí o vyhoštění musí být podána do 10 dnů od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni. Zmeškání lhůty nelze prominout.“ [11] Z obsahu spisu byla zjištěna jako nesporná skutečnost, že předmětné rozhodnutí žalované ze dne 23. 9. 2014 bylo stěžovatelce doručeno dne 24. 9. 2014. Dále je nesporné, že stěžovatelka podala žalobu ke krajskému soudu proti tomuto rozhodnutí dne 15. 10. 2014. [12] Nejvyšší správní soud se neztotožnil s názorem krajského soudu ohledně výkladu § 172 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, tedy že je možno vztáhnout desetidenní lhůtu k podání žaloby proti správnímu rozhodnutí o vyhoštění i na rozhodnutí o uložení povinnosti uhradit náklady řízení spojené s řízením o správním vyhoštění. K tomuto závěru dospěl na základě následujících úvah. Obecná dvouměsíční lhůta k podání správní žaloby proti rozhodnutí správního orgánu je zakotvena v § 72 odst. 1 s. ř. s. Uvedené ustanovení taktéž počítá s tím, že zvláštní zákony stanoví lhůtu odlišnou. Takovým zvláštním zákonem je mimo jiné zákon o pobytu cizinců. Ten v § 172 odst. 1 stanovuje, že žaloba proti správnímu rozhodnutí musí být podána do 30 dnů od do