6 Ao 3/2009 — Nejvyšší správní soud

8 Aos 5/2013- 87 - text 8 Aos 5/2013 - 103 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Jana Passera a Mgr. Davida Hipšra v právní věci navrhovatele: OPTREAL, spol. s r. o., se sídlem Drnovská 1042/28, Praha 6, zastoupeného Mgr. Tomášem Menčíkem, advokátem se sídlem Žižkova 1737/52, Plzeň, proti odpůrci: Středočeský kraj, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – Zásad územního rozvoje Středočeského kraje, schválených usnesením Zastupitelstva Středočeského kraje ze dne 19. 12. 2011, č. 4-20/2011/ZK, v části textového a grafického vymezení koridoru D204 s označením „Koridor pro trať Praha – České Budějovice, úsek Praha – Bystřice u Benešova“, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) J. B., II) M. B., III) FID GROUP a. s., se sídlem Chorvatská 1400/11, Praha 10, IV) Ing. V. T., V) Ing. V. V., zastoupený Mgr. Tomášem Menčíkem, advokátem se sídlem Žižkova 1737/52, Plzeň, VI) M. V., zastoupená Mgr. Tomášem Menčíkem, advokátem se sídlem Žižkova 1737/52, Plzeň, VII) Z. K., zastoupený Mgr. Tomášem Menčíkem, advokátem se sídlem Žižkova 1737/52, Plzeň, VIII) M. K., zastoupená Mgr. Tomášem Menčíkem, advokátem se sídlem Žižkova 1737/52, Plzeň, IX) M. Ř., X) V. D., XI) Mgr. D. Č., XII) Ing. J. A., Ph.D., zastoupený Mgr. Tomášem Menčíkem, advokátem se sídlem Žižkova 1737/52, Plzeň, XIII) B. N., 4 XIV) S. R., XV) H. Š., XVI) F. T., XVII) Mgr. B. Š., zastoupená Mgr. Janem Pechmanem, advokátem se sídlem Politických vězňů 1272/21, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti odpůrce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2013, čj. 50 A 16/2013 - 97, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Odpůrce j e p o v i n e n zaplatit navrhovateli náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 4114 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce navrhovatele Mgr. Tomáše Menčíka. III. Odpůrce a osoby zúčastněné na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Zastupitelstvo Středočeského kraje schválilo usnesením ze dne 19. 12. 2011, č. 420/2011/ZK, opatření obecné povahy „Zásady územního rozvoje Středočeského kraje“ (dále jen „ZÚR“). Navrhovatel se návrhem podaným Krajskému soudu v Praze domáhal jeho zrušení v části textového a grafického vymezení koridoru D204 s označením „Koridor pro trať Praha – České Budějovice, úsek Praha – Bystřice u Benešova“. [2] Krajský soud v Praze výrokem I. rozsudku označeného v záhlaví zrušil napadené opatření obecné povahy v části textového a grafického vymezení koridoru D204 s označením „Koridor pro trať Praha – České Budějovice, úsek Praha – Strančice“. Výrokem II. návrh ve zbytku zamítl. Výrokem III. uložil odpůrci zaplatit navrhovateli náklady řízení. [3] K námitce navrhovatele, že odpůrce nerespektoval zásadu kontinuity územního plánování (ve vztahu k územnímu plánu města Říčany), krajský soud odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu čj. 7 Aos 2/2012 - 53, 8 Ao 2/2010 - 644 a 6 Ao 3/2009 - 76. Podle těchto rozhodnutí existuje mezi nástroji územního plánování hierarchie, která vyžaduje soulad dokumentace nižšího stupně s dokumentací vyššího stupně. Ze zákona však nelze dovodit opačné vazby. Na druhou stranu územní plánování nemůže být činností zcela nahodilou, nepředvídatelnou a svévolnou. Přitom požadavek na kontinuitu nesmí znemožnit revizi existujícího stavu. V nesouladu nově přijímaných zásad územního rozvoje s předchozí dokumentací téže nebo nižší úrovně nemůže být spatřována nezákonnost. [4] V předložené věci měl krajský soud za to, že stanovení koridoru je tak evidentním porušením zásady legitimního očekávání a právní jistoty, že je na místě požadovat, aby odpůrce při stanovení trasy tohoto koridoru respektoval územně plánovací dokumentaci města Říčany alespoň částečně. Ta také řeší umístění koridoru tratě Praha – České Budějovice v části úseku Praha – Bystřice u Benešova. Byť pro odpůrce není závazná, měl k existenci tohoto koridoru (jeho vymezení v územním plánu města Říčany) přihlédnout tak, že jej měl buď převzít, pokud neexistovaly důvody pro to, aby tak neučinil, nebo nepřevzít, přičemž měl v odůvodnění opatření obecné povahy podrobně zdůvodnit nemožnost převzetí. Tento postup byl nutný proto, že v místech, v nichž odpůrce vymezil koridor D204 (v jeho východní části na úrovni města Říčany, v lokalitě Voděradská), jsou stavební parcely určené k zástavbě rodinnými domy a na řadě z parcel jsou domy již vystavěny. [5] Požadavek na kontinuitu přitom neznamená znemožnění revize stávajícího stavu, neboť koridor vymezený v ZÚR v podstatě kopíruje koridor vymezený v územním plánu města Říčany, jen je v ZÚR široký 600 m, zatímco v územním plánu města Říčany je široký 200 m. Zdůvodnění šířky koridoru přitom ZÚR neobsahují. V tom krajský soud spatřoval porušení zásady, že správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře, které navíc způsobilo nesrozumitelnost této části ZÚR. Nadto krajský soud uvedl, že není zřejmé, zda se v případě koridoru D204 jedná o záměr vysokorychlostní trati nebo konvenční železniční dopravy. [6] Krajský soud dále považoval za důvodnou i námitku, že v ZÚR chybí dostatečné posouzení kumulativních a synergických vlivů záměru koridoru D204. Z příloh ZÚR vyplývá, že dané vlivy byly identifikovány, ale nebyly vyhodnoceny. Zejména nebyly vyhodnoceny v souvislosti s existencí stávajících nebo zamýšlených staveb v blízkosti koridoru D204. Vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území nemůže přehlížet existenci již realizovaných záměrů a chráněných zájmů. Vlivy záměrů také nikdy nekončí na administrativní hranici kraje. Vyhodnocení vlivů mělo spočívat mimo jiné v popisu možných konkrétních dopadů na konkrétní složky životního prostředí, ve zvážení existence jiných řešení a kompenzačních opatření. Krajský soud postrádal popis metodologie vyhodnocení vlivů i jejich samotné vyhodnocení. Přitom měly být hodnoceny vzájemné vlivy mezi záměrem koridoru D204 a záměry zjevně souvisejícími (dle krajského soudu se „minimálně jedná o silniční okruh kolem Prahy a koridor dálnice D003“). Krajský soud tedy dospěl k závěru, že skutkový stav, z nějž odpůrce při přijetí ZÚR vycházel, postrádá v důsledku neúplného vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů v rámci SEA (posouzení vlivu koncepce na životní prostředí) oporu ve skutkových zjištěních. [7] Krajský soud shledal důvodnou i námitku vnitřní rozpornosti spočívající v tom, že v části ZÚR je koridor D204 označován jako koridor vysokorychlostní trati a na jiných místech ZÚR jako koridor konvenčních tratí č. 220 a č. 221 Praha – Benešov – Veselí nad Lužnicí – České Budějovice. Krajský soud podotkl, že pokud se ve skutečnosti jedná o koridor konvenční trati, není důvod jej na některých místech ZÚR označovat jako koridor pro trať vysokorychlostní. Takové neodůvodněné rozpory způsobují nesrozumitelnost a nepřezkoumatelnost ZÚR. K námitce navrhovatele spočívající v rozporu ZÚR s politikou územního rozvoje odkázal krajský soud na výše popsaný výklad (politika územního rozvoje zařazuje koridor pro trať E55 Praha  České Budějovice pod koridory konvenční železniční dopravy). [8] Za důvodnou považoval krajský soud i námitku, že text ZÚR je v části, kterou se vymezuje koridor D204, neurčitý. Dle krajského soudu nelze považovat za určitý a srozumitelný text ve znění: „ZÚR stanovují pro územní plánování zajistit vymezení a územní ochranu koridorů pro dopravní stavby koridor v šířce 600 m (s výjimkou koridorů pro zdvojkolejnění, kde je koridor v šířce 200 m).“ (Čl. 128 Přílohy ZÚR č. 1.) Krajský soud uvedl: „K této námitce, než že je důvodná, soud již nemá co dodat.“ [9] Krajský soud neshledal důvodnými námitky, že vymezením koridoru D204 v šíři 600 m došlo k omezení vlastníků nemovitostí, které se podobá vyvlastnění bez náhrady, a k faktickému zřízení stavební uzávěry. [10] Navrhovatel namítal i nepřiměřenost ZÚR v části vymezení koridoru D204. K tomu krajský soud poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, týkající se aktivní legitimace navrhovatelů, kteří bez objektivních důvodů nepodali námitky či připomínky k otázce přiměřenosti zásahu při přijímání opatření obecné povahy. Krajský soud zjistil, že navrhovatel námitky ani připomínky k ZÚR v průběhu jejich pořizování nepodal. Proto se námitkou porušení zásady proporcionality ZÚR v napadené části nezabýval. [11] Krajský soud tedy shrnul, že námitky navrhovatele jsou z větší části důvodné. Zrušil přitom pouze část koridoru „po obec Strančice“, neboť dospěl k závěru, že zbývající částí koridoru D204 po Bystřici u Benešova nemůže být navrhovatel s ohledem na vzdálenost od jeho pozemků dotčen na žádném ze svých práv. Proto návrh ve zbytku zamítl. II. Kasační stížnost odpůrce [12] Proti výroku I. a III. rozsudku krajského soudu podal odpůrce (stěžovatel) včasnou kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. a) Namítaná nepřezk