7 As 91/2015 — Nejvyšší správní soud

7 As 91/2015- 79 - text 7 As 91/2015 - 93 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: České dráhy, a. s., se sídlem Nábřeží L. Svobody 1222, Praha 1, zastoupený JUDr. Karlem Muzikářem, LL.M., advokátem se sídlem Křižovnické nám. 193/2, Praha 1, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 1926/7, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 4. 2015, č. j. 62 Af 96/2014 - 1401, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1. 4. 2015, č. j. 62 Af 96/2014 - 1401, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 1. 4. 2015, č. j. 62 Af 96/2014 - 1401, bylo zrušeno rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) ze dne 6. 5. 2009, č. j. UOHS-R 155/2008/01-5485/2009/310/MVr, kterým bylo k rozkladu žalobce (dále jen „stěžovatel“) změněno rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 14. 7. 2008, č. j. S 220/06-13976/2008/830 takto: „I. Účastník řízení, společnost České dráhy, a. s. se sídlem Praha 1, Nábřeží L. Svobody 1222, IČ 70994226 tím, že A. v období od 1. 5. 2004 do 30. 11. 2007 uplatňoval bez objektivně ospravedlnitelných důvodů vůči svým odběratelům rozdílné ceny za služby železniční nákladní dopravy u přeprav se srovnatelnými kalkulačními parametry ovlivňujícími výši nákladů na tyto služby a bez objektivně ospravedlnitelných důvodů uplatňoval v cenách služeb železniční nákladní dopravy rozdílné výše marží, čímž znevýhodňoval některé své odběratele železniční nákladní dopravy, kterým byly stanoveny ceny, resp. marže podstatně vyšší než jiným zákazníkům při obdobném nebo srovnatelném plnění, a rovněž ztížil možnost uplatnění ostatním železničním nákladním dopravcům na trhu, zneužil své dominantní postavení na trhu železniční nákladní dopravy substrátů přepravovaných ve velkých objemech na území České republiky uplatňováním rozdílných podmínek při srovnatelném plnění vůči jednotlivým účastníkům trhu, jimiž byli tito účastníci v hospodářské soutěži znevýhodňováni, a to na újmu jiných soutěžitelů a spotřebitelů, čímž porušil v období od 1. 5. 2004 do 30. 11. 2007 zákaz uvedený v § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění účinném do 31. 8. 2009 (dále jen „zákon o ochraně hospodářské soutěže“) a v období od 1. 5. 2004 do 30. 11. 2007 zákaz obsažený v čl. 82 písm. c) smlouvy o založení Evropského společenství (dále jen „SES“), neboť zneužití dominantního postavení mohl ovlivnit obchod mezi členskými státy; B. v době od 1. 1. 2006 do 16. 9. 2007 společnosti SPEDIT-TRANS, a. s. a v době od 1. 1. 2006 do 30. 11. 2007 společnosti ŠPED-TRANS Levice, a. s. znemožnil bez objektivně ospravedlnitelných důvodů uzavírat smlouvy o zákaznickém tarifu, a získat tak slevu z veřejného ceníku – tarifu vozových zásilek, dále tím, že v době od 1. 1. 2006 do 16. 9. 2007 společnosti SPEDIT-TRANS, a. s. a v době od 1. 1. 2006 do 30. 11. 2007 společnosti ŠPED-TRANS Levice, a. s. bez objektivně ospravedlnitelných důvodů stanovil povinnost skládat 100% záloh na jím poskytované služby železniční nákladní dopravy, a tím, že dopisy ze dne 5. 1. 2006 bez objektivně ospravedlnitelných důvodů vypověděl společnosti SPEDIT-TRANS, a. s. smlouvu o centrálním zúčtování přepravného číslo 41209662 ze dne 20. 12. 2004 a společnosti ŠPED-TRANS Levice, a. s. smlouvu o centrálním zúčtování přepravného číslo 11214120 ze dne 31. 12. 2004, jejichž platnost skončila dne 28. 2. 2006, čímž znevýhodnil společnosti SPEDIT-TRANS, a. s. a ŠPED-TRANS Levice, a. s. oproti ostatním svým odběratelům železniční nákladní dopravy a omezil spotřebitele železniční nákladní dopravy ve výběru dodavatelů, zneužil své dominantní postavení na trhu železniční nákladní dopravy substrátů přepravovaných ve velkých objemech na území České republiky uplatňováním rozdílných podmínek při srovnatelném plnění vůči jednotlivým účastníkům trhu, jimiž byli tito účastníci v hospodářské soutěži znevýhodňováni, a to na újmu společností SPEDIT-TRAN, a. s. a ŠPED-TRANS Levice, a. s. a spotřebitelů, čímž porušil v období od 1. 1. 2006 do 30. 11. 2007 zákaz uvedený v § 11 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže a zákaz obsažený v čl. 82 písm. c) SES, neboť zneužití dominantního postavení mohlo ovlivnit obchod mezi členskými státy; C. v období od 1. 1. 2004 do 30. 4. 2004 uplatňoval bez objektivně ospravedlnitelných důvodů vůči svým odběratelům rozdílné ceny za služby železniční nákladní dopravy u přeprav se srovnatelnými kalkulačními parametry ovlivňující výši nákladů na tyto služby a bez objektivně ospravedlnitelných důvodů uplatňovat v cenách služeb železniční nákladní dopravy rozdílné výše marží, čímž znevýhodňoval některé své odběratelé železniční nákladní dopravy, kterým byly stanoveny ceny, resp. marže podstatně vyšší než jiným zákazníkům při obdobném nebo srovnatelném plnění, a rovněž ztížil možnost uplatnění ostatním železničním nákladním dopravcům na trhu, zneužil své dominantní postavení na trhu železniční nákladní dopravy substrátu přepravovaných ve velkých objemech na území České republiky uplatňováním rozdílných podmínek při srovnatelném plnění vůči jednotlivým účastníkům trhu, jimiž byli tito účastníci v hospodářské soutěži znevýhodňováni, a to na újmu jiných soutěžitelů a spotřebitelů, čímž porušil v období od 1. 1. 2004 do 30. 4. 2004 zákaz uvedený v § 11 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže. II. Podle § 11 odst. 2 ve spojení s § 21a odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů, jednání popsané v I. výroku tohoto rozhodnutí účastníku řízení, společnosti České dráhy, a. s., se sídlem Praha 1, Nábřeží L. Svobody 1222, IČ 70994226 do budoucna zakazuji.“ Ve výroku III. bylo změněno rozhodnutí ohledně výše pokuty, a to tak, že byla snížena z částky 270.000.000 Kč na částku 254.000.000 Kč a ve výroku IV. byla shodně jako v napadeném rozhodnutí uložena stěžovateli povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou 2.500 Kč. II. Odůvodnění napadeného rozsudku V odůvodnění napadeného rozsudku krajský soud nejprve poukázal na to, že o žalobě již rozhodl rozsudkem ze dne 21. 4. 2011, č. j. 62 Ca 37/2009 - 680, kterým žalobu zamítl, protože z pohledu aplikace hmotného práva pokládal napadené rozhodnutí za přezkoumatelné a zákonné. Ve vztahu k procesnímu postupu Úřadu sice dovodil některá dílčí pochybení, ale ta nepřivodila nutnost napadené rozhodnutí zrušit. O kasační stížnosti podané proti tomuto rozsudku účastníkem řízení rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 28. 8. 2014, č. j. 7 Afs 57/2011 - 1251, jímž napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Ve zrušujícím rozsudku Nejvyšší správní soud konstatoval řadu důvodů nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku a v rámci částečného věcného vypořádání stížních námitek se kromě jiného vyjádřil k důsledkům krajským soudem dovozené procesní vady při opatřování posudku Centra dopravního výzkumu, v.v.i. a k závěru, že stěžovatel nedoložil uplatňování podnákladových cen. Proto krajský soud rozhodoval o žalobě znovu. Dále krajský soud uvedl, že účastník řízení žalobu obsahující 175 bodů doplnil dvěma přílohami na 127 stranách. Stěžovatel se k žalobě nesouhlasně vyjádřil ve 217 bodech na 47 stranách. Další navazující stanoviska byla podávána v průběhu řízení před krajským soudem i před Nejvyšším správním soudem a oba účastníci podali další stanoviska i k rozsudku Nejvyššího správního soudu. S ohledem na vázanost právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem označil krajský soud z pohledu nosných důvodů tohoto rozsudku ze všech obsáhlých procesních stanovisek obou účastníků za podstatné následující. Účastník řízení ohledně procesních pochybení mimo jiné namítal, že stěžovatel při opatřování posudku Centra dopravního výzkumu, v.v.i. postupoval v rozporu s ust. § 56 zákona č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). V souvislosti s hodnocením z pohledu hmotného práva účastník řízení mimo jiné namítal, že stěžovatel své závěry opírá o argumentaci týkající se podnákladových cen, ačkoli tato otázka nebyla nikdy předmětem správního řízení a je zřejmé, že k uplatňování podnákladových cen nedošlo a nebyly pro to opatřeny žádné důkazy. S tím pak souvisí pochybení stěžovatele, který v napadeném rozhodnutí na jedné straně dovozuje uplatňování podnákladových cen účastníkem řízení, ale současně nekvalifikuje jeho jednání podle ust. § 11 odst. 1 písm. e) zákona č. 143/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně hospodář