6 As 173/2017 — Nejvyšší správní soud

6 As 173/2017- 68 - text 6 As 173/2017 - 71 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudce JUDr. Petra Průchy a soudkyně Mgr. Jany Brothánkové v právní věci žalobkyně: Vodafone Czech Republic a.s., IČ 25788001, se sídlem náměstí Junkových 2808/2, Praha 5, zastoupená Mgr. Martinem Dolečkem, advokátem, se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, se sídlem Sokolovská 219, Praha 9, týkající se žaloby proti rozhodnutí Rady žalovaného č. j. ČTÚ-50 818/2015-603/II. ze dne 30. října 2015, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 3 A 166/2015 - 73 ze dne 12. května 2017, takto: I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Žalobkyně oznámila žalovanému dne 27. května 2015 vstup do řízení ve věci záměru žalovaného udělit příděl rádiových kmitočtů společnosti O2 Czech Republic a.s. podle § 20 odst. 5 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný následně žalobkyni informoval, že ve věci zatím probíhá veřejná konzultace podle § 130 zákona o elektronických komunikacích, kterou nelze považovat za správní řízení, a že se jí žalobkyně může účastnit a uplatňovat v ní připomínky jako dotčený subjekt. Žalobkyně tohoto práva využila a připomínky v rámci veřejné konzultace uplatnila. Namítala zejména netransparentní průběh konzultace, v jejímž rámci žalovaný řadu podkladů pro svůj postup nezveřejnil, a vady znaleckého posudku. Příděl rádiových kmitočtů navíc může mít dle názoru žalobkyně charakter nepovolené veřejné podpory, neboť ji staví do znevýhodněné pozice vůči dalším mobilním operátorům. [2] Dne 14. srpna 2015 zaslala žalobkyně žalovanému podání nazvané jako „Porušování práv společnosti Vodafone Czech Republic a.s. jakožto účastníka řízení o udělení nového přídělu rádiových kmitočtů podle § 20 odst. 5 zákona č. 127/2005 Sb. společnosti O2 Czech Republic a.s.“. Nadále trvala na tom, že má být ze strany žalovaného považována za účastníka řízení ve smyslu § 27 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a to od samého počátku probíhajícího řízení, tj. včetně přezkumu, zda důvody pro omezení počtu práv k využívání radiových kmitočtů nadále trvají (§ 20 odst. 3 a 4 zákona o elektronických komunikacích). Předseda Rady žalovaného žalobkyni dne 1. září 2015, pod č. j. ČTÚ-24 560/2014-613/XII.-vyř. sdělil, že výsledek řízení o žádosti společnosti O2 Czech Republic a.s. o udělení přídělu rádiových kmitočtů (podané dne 21. srpna 2015) nemůže do jejích práv a povinností zasáhnout, a proto ji nemůže za účastníka řízení považovat. Žalobkyně považovala toto sdělení za rozhodnutí a podala proti němu rozklad, na který odpověděla Rada žalovaného dne 30. října 2015 dopisem č. j. ČTÚ-50 818/2015-603/II., v němž uvedla, že jelikož nebyly o účastenství žalobkyně v řízení žádné pochybnosti, nebylo třeba o této otázce vydávat usnesení, nýbrž postačilo ji vyrozumět sdělením. Žalobkyní napadené sdělení proto nelze považovat za rozhodnutí dle části druhé správního řádu. Rozklad žalobkyně tak Rada žalovaného vyhodnotila jako podnět k zahájení přezkumného řízení ve smyslu § 156 odst. 2 ve spojení s § 94 odst. 1 správního řádu. Dále konstatovala, že za správní řízení lze považovat až postup žalovaného po podání žádosti o udělení přídělu rádiových kmitočtů. Účastníkem tohoto řízení je však pouze žadatel, neboť práv jiných osob se řízení přímo dotknout nemůže. Jelikož Rada žalovaného neshledala postup předsedy Rady žalovaného nezákonným, podnět žalobkyně jako nedůvodný odložila. [3] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí Rady žalovaného, v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Nejprve se zabýval otázkou, zda jsou přezkoumávané úkony žalovaného správními rozhodnutími, na niž si odpověděl kladně. Závěrem o účastenství žalobkyně v řízení totiž žalovaný mohl zasáhnout do jejích práv a jeho úkon proto musí být způsobilý soudního přezkumu. Městský soud dále dospěl k závěru, že ani přezkum podle § 20 odst. 3 a 4 zákona o elektronických komunikacích ani veřejná konzultace podle § 130 tohoto zákona nejsou správním řízením. Za stěžejní považoval tu okolnost, že uvedené postupy nejsou zahajovány způsobem podle § 44 a 46 správního řádu. Městský soud se neztotožnil ani s argumentací žalobkyně, že udělením přídělu rádiových kmitočtů může dojít k narušení hospodářské soutěže na trhu elektronických komunikací. Jediným účastníkem řízení o udělení nového přídělu kmitočtů je dle názoru městského soudu stávající držitel jakožto žadatel o tento příděl, který nezískává žádná nová oprávnění, nýbrž pouze setrvává ve své dosavadní pozici. II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní [4] Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) včas kasační stížnost, jíž se domáhala zrušení tohoto rozhodnutí i rozhodnutí žalovaného a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení (eventuálně pouze zrušení rozsudku městského soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení). Nejprve stěžovatelka napadla průběh veřejné konzultace, v jejímž rámci žalovaný nezveřejnil všechny potřebné podklady a informace. Že se jednalo o důležité podklady a že byl postup žalovaného nezákonný, vyplývá z rozhodnutí předsedy žalovaného o rozkladu proti odmítavému rozhodnutí žalovaného o žádosti stěžovatelky o informace v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalovaný i přesto nevyhověl žádosti stěžovatelky o prodloužení lhůty k podání připomínek a veřejnou konzultaci ukončil. Ve stejný den, kdy vyzval společnost O2 Czech Republic a.s. k podání žádosti o udělení přídělu, však zveřejnil doplněk znaleckého posudku, který ocenění přídělů navýšil o stovky milionů Kč. [5] Stěžovatelka sice nesouhlasí se závěrem městského soudu, že znaky správního řízení naplňuje až postup žalovaného po podání žádosti o udělení přídělu rádiových kmitočtů, nepovažuje jej však za relevantní, neboť se domáhala postavení účastníka řízení právě v této fázi, tj. v řízení o žádosti dle § 20 odst. 5 zákona o elektronických komunikacích. Příměr užitý městským soudem, tedy připodobení přídělu rádiových kmitočtů k živnostenskému oprávnění či k licenci dle energetického zákona, svědčí dle názoru stěžovatelky o nepochopení povahy tohoto institutu. Udělením přídělu nedochází k udělení oprávnění k podnikání v oblasti elektronických komunikací, nýbrž k udělení práva k využívání rádiových kmitočtů. Ty představují omezenou komoditu, kterou lze využívat pouze v rozsahu uděleného oprávnění. Udělením přídělu jednomu subjektu je současně zamezeno všem dalším užívat rádiové kmitočty v příslušné části spektra. Jako příhodnější se proto stěžovatelce jeví přirovnání k nájemnímu vztahu. [6] Za nesprávný považuje stěžovatelka i názor, že udělením přídělu nenabude společnost O2 Czech Republic a.s. žádná nová oprávnění. Formálně je sice její postavení pouze zachováno, de facto však došlo k udělení nového přídělu rádiových kmitočtů na další období. Tím zároveň dochází k podstatnému zásahu do práv a právem chráněných zájmů stěžovatelky. Jednak totiž nebyly rádiové kmitočty nabídnuty ve výběrovém řízení, kterého by se mohla účastnit i stěžovatelka. Zároveň byly kmitočty společnosti O2 Czech Republic a.s. (neodůvodněně) přiděleny dle stěžovatelky za cenu mnohonásobně nižší, než je skutečná hodnota přídělu, čímž tato společnost získala konkurenční výhodu na úkor ostatních poskytovatelů telekomunikačních služeb. Postup žalovaného tak mohl naplnit znaky veřejné podpory neslučitelné s vnitřním trhem Evropské unie. Tyto námitky však stěžovatelka nemohla řádně uplatnit v rámci veřejné konzultace, neboť neměla v důsledku nezákonného postupu žalovaného k dispozici všechny relevantní podklady. Stěžovatelka tak neměla jinou možnost, než se domáhat postavení účastníka řízení o udělení přídělu. [7] Na závěr stěžovatelka uvedla, že tím, že se městský soud dostatečně nevypořádal s povahou přídělu rádiových kmitočtů, zatížil své rozhodnutí vadou spočívající v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu zakládajícím nepřezkoumatelnost jeho rozsudku. [8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti upozornil na to, že stěžovatelka některé okolnosti týkající se znaleckého posudku účelově dezinterpretuje. Zdůraznil, že doplněk znaleckého posudku reagoval na připomínky vznesené v rámci veřejné konzultace, přičemž umožnit donekonečna vznášet nové připomínky k vypořádání těch předcházejících by bylo proti smyslu zákona. V podrobnostech žalovaný odkázal na své vyjádření k žalobě a na argumentaci městského soudu a navrhl kasační stížnost zamítnout. [9] Vyjádření žalovaného zasl