— Nejvyšší správní soud

11 Kss 1/2017- 140 - text 11 Kss 1/2017 - 152 pokračování ROZHODNUTÍ Kárný senát Nejvyššího správního soudu složený z předsedy Mgr. Radovana Havelce a členů JUDr. Lubomíra Ptáčka, JUDr. Lenky Mrázkové, JUDr. Olgy Pouperové, JUDr. Petra Poledne a JUDr. Pavla Klaila projednal v ústním jednání dne 26. 1. 2018, návrh Veřejné ochránkyně práv na zahájení kárného řízení ze dne 24. 2. 2017, sp. zn. 3/2017/SZD/PJ, proti JUDr. I. H., předsedkyni Krajského soudu v Ostravě, nar. X, bytem X a rozhodl t a k t o : JUDr. I. H., narozena X, předsedkyně Krajského soudu v Ostravě se podle § 19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zprošťuje kárného obvinění pro skutky spočívající v tom, že: I. jako předsedkyně soudu opatření ze dne 4. 7. 2012, 2. 1. 2013 (založeno ve spise 8 ICm 10/2012), 29. 1. 2013 (založeno ve spise 38 ICm 35/2012), 1. 3. 2013 (založeno ve spise 14 ICm 946/2012), 24. 4. 2013, 3. 6. 2013, 28. 6. 2013, 31. 7. 2013, 13. 1. 2014 (založeno ve spise 36 ICm 2002/2013), 21. 7. 2014 (založeno ve spise 14 ICm 1031/2011), 27. 1. 2015 (založeno ve spise 14 ICm 9/2014) a 26. 1. 2016 (založeno ve spise 31 ICm 2039/2015) neprojednala se soudcovskou radou, čímž měla porušit ustanovení § 52 odst. 1 písm. e) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích a § 52 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích; II. Jako předsedkyně soudu spolu s kárným návrhem ze dne 4. 1. 2016 proti soudci JUDr. A. V. a spolu s kárným návrhem ze dne 11. 4. 2016 proti soudkyni JUDr. E. S. předložila Nejvyššímu správnímu soudu originály dotčených soudních spisů, pročež soudci nemohli jednat v neskončených věcech a napravovat průtahy, které jim kárnými návrhy vytýkala, ve věcech sp. zn. 4 Cm 8/2014 a 4 Cm 25/2014 musel JUDr. A. V. zrušit nařízená jednání a obdobně ve věcech sp. zn. 11 Cm 47/2013, 11 Cm 106/2008, 11 Cm 23/2012, 11 Cm 49/2013, 11 Cm 63/2012, 11 Cm 101/2013 a 11 ECm 12/2013 musela zrušit jednání JUDr. E. S., čímž měla nepřípustně zasáhnout do nezávislého výkonu funkce soudců a do nezávislosti soudů, čímž měla porušit článek 82 odst. 1 Ústavy České republiky, ustanovení § 79 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích a § 118 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, protože uvedené skutky n e j s o u kárným proviněním. O d ů v o d n ě n í : [1] Návrhem podaným u Nejvyššího správního soudu, jako soudu kárného, dne 24. 2. 2017 bylo zahájeno kárné řízení proti JUDr. I. H., předsedkyni Krajského soudu v Ostravě. Kromě skutků uvedených ve výroku tohoto rozhodnutí byl JUDr. I. H. (dále též „kárně obviněná“) kárným návrhem vytýkán postup, kdy v období let 2012 až 2016 svými opatřeními, opírajícími se o ustanovení § 160 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2017 – dále jen „insolvenční zákon“), hromadně přerozdělovala insolvenční incidenční spory napadlé u Krajského soudu v Ostravě jiným soudcům, než těm, kterým dle rozvrhu práce napadly do jejich soudních oddělení, čímž měla v řádově tisíci probíhajících řízeních odejmout účastníky jejich zákonnému soudci, ztěžovat soudcům organizaci práce a vyvolat průtahy v řízeních (skutek I. kárného návrhu); kárně obviněné bylo též vytýkáno, že k popsanému přerozdělování insolvenčních incidenčních sporů docházelo i na základě změny rozvrhu práce, účinné od 1. 4. 2016, a následně podle rozvrhu práce pro rok 2017, aniž by pro takový postup byly splněny podmínky, čímž měla účastníky řízení odejmout jejich zákonnému soudci, porušit princip prvotního rozdělení věci a nedostatečně zajišťovat chod soudu po stránce personální a organizační (skutek III. kárného návrhu). Rozhodnutím kárného senátu ze dne 5. 10. 2017, č. j. 11 Kss 1/2017 – 80, bylo kárné řízení stran skutků uvedených pod body I. a III. návrhu zastaveno pro opožděné podání kárného návrhu. [2] Pokud jde o zbývající část kárného návrhu, Veřejná ochránkyně práv (dále též „kárná navrhovatelka“) kárně obviněné v bodě II. vytýkala, že svá opatření o přerozdělování insolvenčních incidenčních sporů, vydávaná v období od 4. 7. 2012 do 26. 1. 2016, neprojednala se soudcovskou radou, čímž měla porušit ustanovení § 52 odst. 1 písm. e) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“) a § 52 odst. 2 tohoto zákona. Podle názoru kárné navrhovatelky byla tato opatření (opírající se o postup vyplývající z ustanovení § 160 odst. 2 insolvenčního zákona) ze své povahy výkonem státní správy soudu, který zásadním způsobem ovlivnil chod soudu a organizaci jeho práce. Byly tedy splněny podmínky § 52 odst. 1 písm. e) zákona o soudech a soudcích, podle kterého se soudcovská rada krajského soudu vyjadřuje k zásadním otázkám státní správy krajského soudu. Kárná navrhovatelka upozornila, že kárně obviněná návrh opatření k projednání soudcovské radě nepředložila, a i když musela vědět, že soudcovská rada má k těmto opatřením připomínky, nijak je nezohlednila. Přes existenci zápisu z jednání soudcovské rady a jejich připomínek ze dne 17. 12. 2015, adresovaných předsedkyni soudu, kárně obviněná tvrdí, že o připomínkách nemá žádné informace. [3] Co se týče skutku uvedeného pod bodem IV. kárného návrhu, kárně obviněná se měla dopustit nepřípustného zásahu do nezávislého výkonu funkce soudců a do nezávislosti soudů, čímž měla porušit ustanovení § 79 zákona o soudech a soudcích a § 118 odst. 2 tohoto zákona. Tohoto skutku se měla dopustit tím, že v souvislosti s kárnými návrhy podanými proti soudcům Krajského soudu v Ostravě JUDr. A. V. a JUDr. E. S. předložila spolu s kárným návrhem Nejvyššímu správnímu soudu (dále též „kárný soud“) originály soudních spisů, v nichž těmto soudcům byla vytýkána zaviněná nečinnost. Nejvyšší správní soud spisy přidělené JUDr. V. (sp. zn. 4 Cm 8/2014 a 4 Cm 25/2014) a spisy přidělené JUDr. S. (sp. zn. 11 Cm 47/2013, sp. zn. 11 Cm 106/2008, sp. zn. 11 Cm 23/2012, sp. zn. 11 Cm 49/2013, sp. zn. 11 Cm 63/2012, sp. zn. 11 Cm 101/2013 a sp. zn. 11 ECm 12/2013) Krajskému soudu v Ostravě vrátil dne 13. 5. 2016, a to spolu s upozorněním, že originály spisů jsou pro potřeby kárného řízení vyžadovány pouze v případě skončených věcí; v případě věcí neskončených postačí předložení kopií daných spisů, opatřených doložkou potvrzení jejich shody s obsahem originálu. V této souvislosti Nejvyšší správní soud upozornil, že obviněný soudce má právo a povinnost i ve vytýkaných věcech pokračovat, přičemž pro rozhodnutí v kárném řízení má relevanci i to, jaký je stav řízení v posuzovaných věcech v době rozhodování kárného senátu. Z obsahu kárného návrhu se v této souvislosti podává, že JUDr. V. i JUDr. S. se prostřednictvím sekretariátu kárně obviněné dožadovali vrácení alespoň těch spisů, ve kterých již nařídili jednání, aby tato mohla ve stanoveném termínu proběhnout. JUDr. V. si po neúspěšné žádosti u kárně obviněné spisy vyžádal sám u Nejvyššího správního soudu. V žádosti uvedl, že dne 12. 2. 2016 se po skončení jednání ve věci sp. zn. 4 Cm 109/2010 dostavila do jednací síně kárně obviněná a oznámila mu, že si nemá (ani telefonicky ani písemně) žádat u Nejvyššího správního soudu spisy, které jsou předmětem kárného řízení. Dne 15. 2. 2016 se vedoucí kanceláře senátu 4 Cm J. P. dotázala sekretariátu předsedkyně soudu, zda by bylo možné zapůjčit alespoň ty zaslané spisy, u kterých bylo nařízeno soudní jednání; odpověď zněla: “Ptala jsem se paní předsedkyně a spisy Vám vráceny nebudou s tím, že soudní jednání máte odvolat“. Obdobná situace nastala dle kárné navrhovatelky též u JUDr. S., která musela nařízená jednání odvolat neboť z e-mailové komunikace mezi vedoucí soudní kanceláře a předsedkyní soudu věděla o tom, že spisy na její soudní oddělení vráceny nebudou. Spisy byly JUDr. V. vráceny Nejvyšším správním soudem dne 12. 4. 2016, JUDr. S. dostala spisy zpět až dne 20. 5. 2016. Dle názoru kárné navrhovatelky kárně obviněná tímto jednáním nedala obviněným soudcům příležitost, aby vytýkané průtahy v řízení odstranili. Namísto toho jim sama znemožnila ve věcech konat a svým jednáním sama zavinila další průtahy a způsobila procesní komplikace. Vlivem jednání kárně obviněné nemohli výše jmenovaní soudci rozhodovat ve svých věcech a dokonce ve věcech uvedených pod výše uvedenými spisovými značkami museli zrušit nařízená jednání. Tímto jednáním měla kárně obviněná porušit čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky a ustanovení § 79 a § 118 odst. 2 zákona o soudech a soudcích. [4] Otázku, jaké kárné opatření by mělo být kárně obviněné na všechna vytýkaná jednání uloženo, ponechala kárná navrhovatelka na úvaze kárného senátu. [5] Kárně obviněná ve svém vyjádření ke kárnému návrhu předně namítla jeho opožděnost. Dle jejího názoru se kárná navrhovatelka o všech skutečnostech, které považuje za kárné provinění v intencích podaného návrhu, dozvěděla nejpozději dne 11. 5. 2016; subjektivní lhůta k podání kárného návrhu proto skončila dne 11. 11. 2016 a kárný návrh podaný dne 24. 2. 2017 byl tedy podán opožděně. Navrhla proto, aby bylo kárné řízení zastaveno podle ustanovení § 14 písm. a) z