— Nejvyšší správní soud

16 Kss 7/2017- 223 - text 16 Kss 7/2017 - 239 pokračování R O Z H O D N U T Í Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a členů JUDr. Pavla Příhody, JUDr. Milana Závurky, JUDr. Petra Vlacha, JUDr. Michala Žižlavského a prof. JUDr. Marie Karfíkové, CSc., o návrhu ministra spravedlnosti ze dne 20. 9. 2017, č. j. MSP-4/2017-OJD-KN/1, na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti soudkyně, proti kárně obviněné: JUDr. H. K., zastoupená JUDr. Martinem Mikyskou, advokátem se sídlem Malá Skála 397, Malá Skála, a JUDr. Jiřím Teryngelem, advokátem se sídlem Ke Klimentce 15, Praha 5, při ústním jednání konaném dne 7. 3. 2018, t a k t o : I. JUDr. H. K., nar. X, soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1, se podle § 19, odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů, uznává vinnou, že při své rozhodovací činnosti v postavení samosoudkyně v řízení vedeném pod sp. zn. 3T 35/2014 z nedbalosti v rozporu se závaznými právními názory odvolacího soudu vyjádřenými v usneseních Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 61 To 403/2015, a ze dne 23. 12. 2016, sp. zn. 7 To 411/2016, hodnotila některé důkazy, a sice výpověď svědka P. N. a obsah zaznamenané telefonní komunikace mezi J. N. (později provdanou N.) a P. N., způsobem jsoucím v extrémním rozporu s rozumným myšlením, tedy zaviněně porušila povinnost soudkyně rozhodovat na základě skutečností zjištěných v souladu se zákonem (§ 79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb.) a dbát o to, aby její rozhodnutí bylo srozumitelně a pečlivě odůvodněno [§ 80 odst. 3 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb.], a tím ohrozila důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů, tím spáchala kárné provinění podle § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. a za to se jí ukládá podle § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb. kárné opatření ve formě snížení platu o 15 % na dobu 1 roku. II. JUDr. H. K., nar. X, soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1, se podle § 19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zprošťuje kárného obvinění spočívajícího v tom, že při své rozhodovací činnosti v postavení samosoudkyně nebo předsedkyně senátu v řízeních vedených pod sp. zn. 3T 35/2012, sp. zn. 3T 41/2010, sp. zn. 3T 11/2012 a sp. zn. 3T 91/2011 měla opakovaně nerespektovat závazný právní názor a pokyny nadřízeného soudu a v rozporu s povinnostmi uvedenými v § 149 odst. 6, § 264 odst. 1 a § 265s odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “ trestní řád“), a opakovaně vydávat rozhodnutí v rozporu s právním názorem a pokyny nadřízeného soudu, aniž by svůj postup a odchylný právní názor podepřela komplexní, racionální a transparentní konkurující argumentací, což mělo vést s ohledem na povahu a rozsah opakovaně se vyskytujících vad ve všech shora uvedených věcech nadřízený Městský soud v Praze k rozhodnutí, aby věc byla projednána jiným samosoudcem či v jiném složení senátu (§ 149, odst. 5 a § 262 trestního řádu), a tímto jednáním v konečném důsledku měla způsobit neodůvodněné prodloužení těchto trestních řízení a ve věci sp. zn. 3T 11/2012 takto zmařit povolení obnovy řízení v neprospěch obviněného, pro kterou měly být dány zákonné podmínky, protože uvedený skutek není kárným proviněním. O d ů v o d n ě n í : I. Návrh na zahájení kárného řízení I. 1. Obecné úvahy kárného navrhovatele, stíhatelnost jednání (lhůty) [1] Návrhem podaným u Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného dne 21. 9. 2017 bylo zahájeno kárné řízení proti JUDr. H. K., nar. X, soudkyni Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále též „obvodní soud“), působící na trestním úseku tohoto soudu. Z návrhu, podaného ministrem spravedlnosti (dále též „kárný navrhovatel“), se předně podává, že v souvislosti s medializací případu manažerů společnosti ČEPRO (věc sp. zn. 3T 41/2010) dne 13. 6. 2017 na serveru www.ceska-justice.cz a v dalších sdělovacích prostředcích si kárný navrhovatel od předsedy Obvodního soudu pro Prahu 1 JUDr. Michala Prince vyžádal zprávu k osobě kárně obviněné a její rozhodovací činnosti. Vyjádření JUDr. Michala Prince pod sp. zn. Spr 744/2017 bylo Ministerstvu spravedlnosti doručeno dne 4. 7. 2017. K tomuto dni se tedy kárný navrhovatel seznámil i s ostatními případy, ve kterých rozhodovala kárně obviněná a které jí, resp. jí řízenému senátu, byly podle § 149 odst. 5 a § 262 trestního řádu nadřízeným soudem odňaty. [2] Pokud jde o objektivní tříletou lhůtu (§ 9 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů, dále „zákon č. 7/2002 Sb.“), kárné provinění, jehož se kárně obviněná, dle názoru kárného navrhovatele, dopustila, je skutkem trvajícím. Zaviněním kárně obviněné je v každé shora označené trestní věci kryto celé časové období od oznámení v pořadí prvého zrušujícího rozhodnutí nadřízeného soudu, v němž byl obsažen závazný právní názor a pokyn, až do jeho konečného výroku, jímž nařídil, aby byla věc projednána v jiném složení senátu. Za dokonání skutku a tedy počátek běhu objektivní lhůty ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů, je v těchto případech třeba považovat okamžik ukončení porušování povinnosti řídit se právním názorem nadřízeného soudu, konkrétně den rozhodnutí nadřízeného soudu o tom, že věc bude rozhodována jiným samosoudcem či v jiném složení senátu. I. 2. Kauza N., P. a spol. (3T 34/2014) [3] Kárný navrhovatel poté uvedl, že kárně obviněná jako samosoudkyně vydala ve věci sp. zn. 3T 35/2014 (obžalovaní Mgr. J. N., genpor. Ing. O. P., MBA, genmjr. Ing. M. K. a plk. Ing. J. P., MBA), dne 27. 6. 2014 trestní příkaz týkající se Mgr. J. N. Trestní stíhání plk. Ing. J. P. pak usnesením ze dne 27. 6. 2014zastavila a věc genpor. Ing. O. P. a genmjr. Ing. M. K. usnesením ze dne 27. 6. 2014 postoupila příslušnému orgánu Ministerstva obrany, neboť by jejich jednání mohlo být posouzeno jako kárné provinění. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci podalo proti trestnímu příkazu odpor (ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. 4VZV 5/2014) a proti nadepsaným usnesením stížnosti (ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. 4VZV 5/2014). Předmětná usnesení následně Městský soud v Praze dne 3. 9. 2014 zrušil, přičemž soudu I. stupně uložil, aby ve věci znovu jednal a rozhodl (sp. zn. 61To 278/2014 a sp. zn. 61To 279/2014). Kárně obviněná poté ve věci vyhlásila dne 9. 5. 2015 zprošťující rozsudek týkající se všech obžalovaných, který byl však na základě odvolání státního zástupce Městským soudem v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 61To 403/2015 dne 30. 3. 2016 zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí. Kárně obviněná při hlavním líčení konaném dne 17. 6. 2016 opětovně zprostila obžalované obžaloby. Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce odvolání, na jehož základě byl napadený rozsudek usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 12. 2016, sp. zn. 7To 411/2016, v celém rozsahu zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí. Zároveň odvolací soud za použití § 262 trestního řádu nařídil, aby věc byla projednána a rozhodnuta jiným samosoudcem. Ve věci sp. zn. 3T 35/2014 tedy kárně obviněná vydala jako samosoudkyně nejprve trestní příkaz a následně dva zprošťující rozsudky, které byly odvolacím soudem zrušeny. [4] V kontextu tohoto případu kárný navrhovatel doplnil, že Městský soud v Praze v odůvodnění usnesení ze dne 23. 12. 2016, sp. zn. 7To 411/2016, kterým nařídil projednání a rozhodnutí věci jiným samosoudcem, mj. uvedl, že „[p]odle odvolacího soudu lze mít v této trestní věci pochybnosti o nepodjatosti samosoudkyně, a to na základě způsobu, jakým hodnotila důkazy. V této trestní věci nepochybně existují důkazy, které potvrzují obžalobu a na druhé straně důkazy, které potvrzují obhajobu obžalovaných, uplatněnou v hlavním líčení. (…) Obvodní soud postupoval naprosto jednostranně, přičemž dospěl k naprosto bezprecedentnímu závěru, že všechny provedené důkazy podporují obhajobu obžalovaných, uplatněnou v hlavním líčení. Vzhledem k tomu, že k tomuto závěru, který je v extrémním rozporu s obsahem výše uvedených důkazů, obvodní soud dospěl již po druhé za sebou, lze mít pochybnosti o tom, že by napotřetí obvodní soud byl schopen rozhodovat nestranně, tedy aniž by stranil, tak jako v obou svých rozsudcích obhajobě obžalovaných uplatněném při hlavním líčení a obsah jakéhokoliv důkazu, který svědčí ve prospěch verze obžaloby, by opětovně nedeformoval ve smyslu judikatury Ústavního soudu a nevyvodil by z něj závěr, že rovněž podporuje obhajobu obžalovaných, uplatněnou v hlavním líčení.“ I. 3. Kauza L. (3T 35/2012) [5] Kárně obviněná jako samosoudkyně dále vydala ve věci sp. zn. 3T 35/2012 (obžalovaný B. L.) dne 13. 8. 2012 trestní příkaz, proti kterému podal obviněný odpor. Při hlavním líčení konaném dne 19. 3. 2013 kárně obviněná rozhodla podle § 221 odst. 1 trestního řádu, že se věc v