14 Co 241/2015 — Nejvyšší správní soud

Konf 21/2017- 10 - text Konf 21/2017-15 U S N E S E N Í Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Radovana Havelce, Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Simona a JUDr. Marie Žiškové, rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem Praha 9, Sokolovská 219, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 6, a dalších účastníků sporu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 8/2016, o vyloučení pohledávky žalovaného vůči žalobci ve výši 48.806,40 Kč s příslušenstvím z uspokojení z rozvrhu výtěžku exekuce prováděné soudní exekutorkou JUDr. Janou Škofovou, Exekutorského úřadu Kladno, vedené pod sp. zn. 088 EX 484/12, na základě pověření Obvodního soudu pro Prahu 6 podle usnesení ze dne 7. 3. 2012, čj. 38 EXE 574/2012-18: žalobce Rao spol. s r. o., IČ: 64576655, se sídlem Praha 6, Tobrucká 2, zastoupeného JUDr. Richardem Čičkem, advokátem se sídlem Praha 7, Milady Horákové 533/2008, a žalovaného T-Mobile Czech Republic a.s., IČ: 64949681, se sídlem Praha 4, Tomíčkova 2144/1, t a k t o : I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 8/2016, o vyloučení pohledávky žalovaného ve výši 48.806,40 Kč s příslušenstvím z uspokojení z rozvrhu výtěžku exekuce prováděné soudní exekutorkou JUDr. Janou Škofovou, Exekutorského úřadu Kladno, vedené pod sp. zn. 088 EX 484/12, na základě pověření Obvodního soudu pro Prahu 6 podle usnesení ze dne 7. 3. 2012, čj. 38 EXE 574/2012-18, j e s o u d . II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. 8. 2016, čj. 8 C 8/2016-12, s e z r u š u j e. O d ů v o d n ě n í : [1] Návrhem doručeným dne 27. 3. 2017 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon č. 131/2002 Sb.“), se Český telekomunikační úřad (dále jen „ČTÚ“) domáhá, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc podle § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb. Spor vznikl mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 6 ve věci odporové žaloby, vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 8 C 8/2016. [2] Z obsahu předloženého soudního spisu se podává, že žalobce podal u Obvodního soudu pro Prahu 6 dne 7. 1. 2016 odporovou žalobu ve smyslu § 267a o. s. ř., kterou se domáhal vyloučení pohledávky žalovaného ve výši 48.806,40 Kč s příslušenstvím z uspokojení z rozvrhu výtěžku exekuce prováděné soudní exekutorkou JUDr. Janou Škofovou, Exekutorského úřadu Kladno, vedené pod sp. zn. 088 EX 484/12. Ve zmiňovaném exekučním řízení vystupuje žalobce v postavení povinného, žalovaný v postavení oprávněného. Pohledávka, jejíhož vyloučení z uspokojení z rozvrhu výtěžku exekuce se žalobce domáhal, byla žalovanému proti žalobci přiznána pravomocným rozhodnutím ČTÚ ze dne 14. 2. 2002, čj. 036739/2001-631/Tat/G. Důvodem, pro který žalobce navrhoval její vyloučení z uspokojení z rozvrhu výtěžku exekuce, je její promlčení, neboť žalovaný podal exekuční návrh po uplynutí zákonem stanovené promlčecí lhůty. [3] Žalobce (jako povinný) při rozvrhovém jednání namítl promlčení předmětné pohledávky. Na základě konaného rozvrhového jednání vydala soudní exekutorka dne 25. 4. 2015 pod čj. 088 EX 484/12-76 usnesení o rozvrhu, kterým pod bodem III. rozhodla tak, že námitce promlčení žalobce nevyhověla, pohledávku žalovaného vypočetla na 190.521,40 Kč ke dni 21. 4. 2015 a zařadila ji do třetí skupiny podle § 337c odst. 1 písm. c) o. s. ř. Výrok III. tohoto usnesení byl k odvolání žalobce zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2015, čj. 14 Co 241/2015-87, a věc byla v tomto rozsahu soudní exekutorce vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud neakceptoval právní názor soudní exekutorky, dle kterého byl důvod popření pohledávky uplatněn opožděně (s odvoláním na přiměřenou aplikaci § 55 odst. 1 a 2 exekučního řádu), a nebylo tedy třeba se jím zabývat. Odvolací soud upozornil, že pokud povinný uplatnil v rámci rozvrhové fáze exekučního řízení vůči pohledávce oprávněného námitku promlčení, popřel tím její základ, tedy i pravost. Z tohoto důvodu se soudní exekutorka měla uplatněnou námitkou věcně zabývat. Zavázal ji proto právním názorem posoudit, zda je pohledávka oprávněného skutečně promlčena či nikoliv, a upozornil, že za tímto účelem bude nutno posoudit, zda sporná pohledávka vyplývá z dřívějšího občanskoprávního či obchodněprávního vztahu mezi ním a povinným. Jelikož tuto skutečnost není možné z rozhodnutí ČTÚ zjistit, bude nutné vycházet z obsahu nalézacího spisu. Soudní exekutorka proto následně usnesením ze dne 29. 9. 2015, čj. 088 EX 484/12-88 rozhodla o námitkách povinného tak, že o nich nelze podle § 337e odst. 1 o. s. ř. v rozvrhovém usnesení rozhodnout; vzhledem k tomu, že o námitkách povinného nelze rozhodnout bez provádění důkazů, vyzvala současně povinného, aby do třiceti dnů podal odporovou žalobu a podání tohoto návrhu v téže lhůtě prokázal. Toto usnesení bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2015, čj. 14 Co 422/2015-92 potvrzeno. Městský soud postup exekutorky aproboval a uvedl, že s ohledem na námitku povinného je třeba posoudit, zda vztah mezi ním a oprávněným byl občanskoprávní či obchodněprávní; to si vyžaduje provedení dokazování smlouvou, na jejímž základě bylo oprávněným povinnému plněno, ta však není součástí exekučního spisu. Proto byl správný i postup, kterým exekutorka povinného odkázala na podání odporové žaloby. Povinný se výzvou soudní exekutorky řídil a podal u Obvodního soudu pro Prahu 6 výše uvedenou odporovou žalobu. Řízení o této žalobě nicméně Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 16. 8. 2016, čj. 8 C 8/2016-12 zastavil s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena ČTÚ (výroky I. a II.); rozhodl současně o nákladech řízení (výrok III.). Svůj postup odůvodnil tím, že pohledávka, jejíhož vyloučení z rozvrhového řízení se žalobce domáhá, byla žalovanému (jako oprávněnému v exekučním řízení) přiznána vykonatelným rozhodnutím ČTÚ, vydaným v rámci jeho pravomoci, vyplývající pro něj z ustanovení § 129 odst. 1, věty první zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“). V dané věci jde tedy o spor vyplývající z poměru soukromého práva, který dle zákona o elektronických komunikacích projednává ČTÚ namísto soudů. Nejedná se tedy o věc, jejíž projednání a rozhodnutí je svěřeno soudům v občanském soudním řízení (§ 7 odst. 1 o. s. ř.); pro tento neodstranitelný nedostatek podmínky řízení proto muselo být řízení, v souladu s ustanovením § 104 odst. 1 o. s. ř., zastaveno. Jelikož o nároku, který byl v tomto řízení uplatněn, nebylo dosud ČTÚ rozhodnuto, rozhodl soud současně se zastavením řízení o postoupení věci ČTÚ, do jehož pravomoci podle § 129 zákona o elektronických komunikacích náleží. [4] Součástí soudního spisu je též fotokopie rozhodnutí ČTÚ, odboru pro oblast Praha ze dne 14. 2. 2002, zn. 036739/2001-631/Tat/G, které (dle příslušné doložky) nabylo právní moci dne 8. 3. 2002; vykonatelné je od 3. 4. 2002. Tímto rozhodnutím bylo společnosti Rao, spol. s r. o. uloženo uhradit společnosti RadioMobil a.s., (právní předchůdce společnosti TMobile Czech Republic, a.s. – pozn. zvláštního senátu) dlužné částky za poskytnuté telekomunikační služby ve smyslu ustanovení § 82 odst. 3 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o telekomunikacích“) v celkové výši 48.806,40 Kč, spolu s úroky s prodlení, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. [5] ČTÚ (dále též „navrhovatel“) s postupem obvodního soudu nesouhlasí, a podal proto zvláštnímu senátu návrh na řešení negativního kompetenčního sporu. Uvedl, že z podané žaloby a jejího doplnění vyplývá, že žalobce požaduje, aby soud vyloučil z uspokojení výtěžku exekuce pohledávku, kde je exekučním titulem vykonatelné rozhodnutí ČTÚ, přičemž důvodem, pro který by tak měl soud učinit, je žalobcem namítané promlčení této pohledávky. Dle názoru navrhovatele se žalobce nedomáhá určení pravosti nebo výše pohledávky nebo určení, že pohledávka je promlčená, a proto je v této věci jednoznačně dána pravomoc soudu o takovém návrhu rozhodnout. Právní úprava [§ 108 odst. 1 písm. g) zákona o elektronických komunikacích, § 129 odst. 1 tohoto zákona] rozhodovací pravomoc navrhovatele v takové věci nezakládá. Navrhl proto, aby zvláštní senát vyslovil, že příslušný vydat rozhodnutí v této věci je soud a současně aby zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 8. 2016, čj. 8 C 8/2016-12, které takovému postupu překáží. [6] Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním orgánem a soudem se zvláštní senát řídil následující úvahou: [7] Podle ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb. je negativním kompetenčním sporem ten, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků. V nyní rozhodované věci popřel svou pravomoc Obvo