1 As 44/2021 — Nejvyšší správní soud

1 As 44/2021- 43 - text pokračování 1 As 44/2021 - 45 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ivo Pospíšila, soudce JUDr. Josefa Baxy a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: Město Hluboká nad Vltavou, se sídlem Masarykova 36, Hluboká nad Vltavou, zastoupen JUDr. Ladislavem Dusilem, advokátem se sídlem náměstí Přemysla Otakara II. 123/36, České Budějovice, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) ČEVAK, a. s., se sídlem Severní 8/2264, České Budějovice, II) EG.D, a. s., se sídlem Lidická 1873/36, Brno, III) CETIN, a. s., se sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9, IV) M. M., V) M. M. a VI) Z. M., všichni zastoupeni JUDr. Josefem Šírkem, advokátem se sídlem Dr. Bureše 1, České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2020, č. j. KUJCK 84321/2020, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 1. 2021, č. j. 51 A 49/2020 – 108, takto: Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 1. 2021, č. j. 51 A 49/2020  108, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Magistrát města České Budějovice (dále jen „vodoprávní úřad“) nařídil rozhodnutím ze dne 24. 3. 2020, č. j. OOZP/6527/2019-29 Kub, odstranění stavby vodního díla „Kanalizační sběrač Hluboká nad Vltavou ZÁPAD“. Žalovaný napadeným rozhodnutím označeným v záhlaví zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí vodoprávního úřadu potvrdil. [2] Žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou Krajský soud v Českých Budějovicích (dále „krajský soud“) napadeným rozsudkem zamítl. Nepřisvědčil žalobci, že rozhodnutí vodoprávního úřadu je nepřezkoumatelné. Žalovaný dle krajského soudu nepřekročil své oprávnění tím, že doplnil hodnotící úvahy a odůvodnění chybějící v rozhodnutí vodoprávního úřadu, neboť řízení před správním orgánem I. a II. stupně tvoří jeden celek. Krajský soud k takovému závěru dospěl, přestože rozhodnutí vodoprávního úřadu je dle něj na samotné hraně přezkoumatelnosti. Přihlédl k tomu, že celková délka řízení dosahuje bezmála 20 let, a tudíž není na místě jeho délku prodlužovat pro formální nedostatky. [3] Krajský soud se rovněž neztotožnil s námitkou vadného doručování písemností vodoprávním úřadem. Vodoprávní úřad správně doručoval žalobci prostřednictvím jeho zaměstnance Mgr. D. B., neboť žalobce předložil vodoprávnímu úřadu při jednání konaném na místě stavby dne 14. 3. 2017 jemu udělenou plnou moc, která tak nahradila plnou moc udělenou v roce 2014 společnosti VAK projekt s. r. o. Zaměstnanec žalobce měl sice zastupování prokázat předložením pověření, nikoli udělené plné moci, nicméně bez ohledu na nepřehlednou situaci v zastupování žalobce je nezpochybnitelné, že se žalobce se všemi písemnostmi doručovanými v rámci řízení před vodoprávním úřadem seznámil a dostatečně na ně reagoval. [4] Soud nesouhlasil se stěžovatelem ani v tom, že výrok rozhodnutí vodoprávního úřadu není vykonatelný, protože v něm chybí rozsah, v jakém má stavbu odstranit, a že napadené rozhodnutí obsahuje výrok měnící a nikoli potvrzující. Dle krajského soudu ke změně výroku rozhodnutí vodoprávního úřadu nedošlo, žalovaný pouze stručně shrnul jeho výrokovou část, nedoplnil výrok o parcelní čísla pozemků, na nichž se odstraňovaná stavba nachází, neboť parcelní čísla pozemků a přesná specifikace stavby byla vymezena již v rozhodnutí vodoprávního úřadu. [5] Závěrem krajský soud uvedl, že podle § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), věc rozhodl bez nařízeného jednání, neboť účastníci řízení projevili s takovým postupem soudu souhlas. II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření osob zúčastněných na řízení a žalovaného [6] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [7] Předně namítl, že bylo v řízení před krajským soudem porušeno jeho právo na účast při jednání a na veřejné projednání věci, konkrétně § 51 s. ř. s. Krajský soud v souladu s tímto ustanovením nejprve stěžovatele přípisem ze dne 7. 10. 2020, č. j. 51 A 49/2020 - 42, doručeným právnímu zástupci stěžovatele dne 12. 10. 2020, poučil, že může o jeho žalobě rozhodnout bez nařízení jednání, jestliže to účastníci shodně navrhnou nebo s tím souhlasí. Současně jej vyzval, aby se ve lhůtě dvou týdnů od doručení přípisu vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby soud v dané věci rozhodl bez nařízení jednání. Na tento přípis soudu stěžovatel reagoval prostřednictvím svého právního zástupce podáním ze dne 19. 10. 2020, které bylo doručeno do datové schránky soudu téhož dne a ve kterém uvedl, že nesouhlasí s tím, aby soud rozhodl bez nařízení jednání, a trvá na veřejném projednání jeho žaloby. Postup soudu je v rozporu s jeho výslovně projeveným nesouhlasem s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízeného jednání. Krajský soud se svým postupem dopustil vady řízení, která měla za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Stěžovatel na podporu svého tvrzení přiložil jako důkaz výše zmíněný přípis soudu ze dne 7. 10. 2020 a reakci stěžovatele ze dne 19. 10. 2020. [8] Stěžovatel dále zopakoval žalobní námitku o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí vodoprávního úřadu, kterou se v odůvodnění svého rozhodnutí snažil napravit žalovaný. Stěžovatel nesouhlasí s krajským soudem, že rozhodnutí vodoprávního úřadu je na hranici přezkoumatelnosti, neboť je přesvědčen o jeho nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. [9] Stěžovatel rovněž nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že již není namístě dále prodlužovat délku celého řízení pro formální nedostatky. Pokud formální nedostatky znamenají porušení práv účastníka, konkrétně zásady rovnosti stran, nejsou takové ohledy namístě. Ostatně v celém dosavadním průběhu správního řízení byla předchozí rozhodnutí dodatečně povolující stavbu a její užívání pro různé formální nedostatky opakovaně rušena, rovněž rozsudkem krajského soudu ze dne 20. 10. 2016, č. j. 10 A 124/2015 - 48. [10] Správní orgány nerozhodly o celém předmětu řízení, neboť rozhodnutí o odstranění stavby v sobě neobsahuje rozhodnutí o žádosti o vydání dodatečného stavebního povolení. Absence takového výroku způsobuje vadnost obou rozhodnutí. [11] Nesprávný je rovněž závěr soudu o bezvadném doručování rozhodnutí (a dalších písemností) vodoprávního úřadu. Starosta stěžovatele udělil zmocnění zaměstnanci stěžovatele Mgr. D. B. k zastupování své osoby, nikoli k zastupování stěžovatele, a proto doručování písemností komukoli jinému než společnosti VAK projekt s. r. o. či současnému právnímu zástupci JUDr. Ladislavu Dusilovi nemá účinky. Není přitom důležité, zda měl stěžovatel možnost seznámit se s písemnostmi či nikoliv, neboť mohl být veden přesvědčením, že je správní orgán doručuje i jeho zmocněnci, který činí příslušná opatření k vydání dodatečného stavebního povolení. [12] Osoby zúčastněné na řízení IV, V a VI ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedly, že krajský soud k rozhodnutí bez nařízení jednání pravděpodobně vedla nynější pandemická situace. Dalším důvodem jistě mohla být skutečnost, že stěžovatel podobným způsobem protahuje řízení již celkem 18 let. To osobám zúčastněným na řízení způsobilo značnou újmu, počínaje tím, že nemohly na svých pozemcích postavit rodinný dům a sestěhovat tam rodinu za účelem vzájemné pomoci při péči o děti, v nemoci a ve stáří, a konče újmou nejbolestivější, kterou bylo úmrtí původního účastníka řízení M. Č., jejich otce a dědečka, který umřel, aniž by se dočkal spravedlnosti. Konečně krajský soud pravděpodobně nenařídil jednání z důvodu zjevné neopodstatněnosti žaloby. [13] Správní orgány neměly jinou možnost než nařídit odstranění stavby, neboť byla umístěna v rozporu s územním rozhodnutím i stavebním povolením, a proto je odůvodnění vodoprávního úřadu dostatečné. Osoby zúčastněné na řízení označily za nepřípustnou námitku o vadném doručování, neboť ji stěžovatel vznesl teprve nyní, nikoli během 18 let trvajícího správního řízení. [14] Z těchto důvodů osoby zúčastněné na řízení navrhly, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. [15] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že byl oprávněn rozvést úvahy vodoprávního úřadu, neboť řízení před správními orgány I. a II. stupně tvoří dle judikatury jeden celek. Rozhodnutí vodoprávního úřadu je přezkoumatelné, neboť stěžovatel v odvolání proti němu reagoval na závěry obsažené v rozhodnutí. [16] K námitce, že správní orgány nerozhodly o celém předmětu řízení, žalovaný konstatoval, že pokud správní orgán nařídí odstranění stavby, logicky to znamená, že stavbu dodatečně povolit nelze. Tento postup, obsažený ve starém stavebním zákoně, který byl na věc použit, je odlišný od současné právní úpravy, dle které se o obou předmětech vedou