3 As 172/2021 — Nejvyšší správní soud

3 As 172/2021- 84 - text 3 As 172/2021 - 88 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: J. K., zastoupený JUDr. Milanem Otevřelem, advokátem se sídlem Mostní 227/4, Přerov, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 1057/2, Praha 6, za účasti osoby zúčastněné na řízení: F. M., zastoupený Mgr. Jiřím Trávníčkem, advokátem se sídlem Rybná 682/14, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2021, č. j. 15 A 64/2018  87, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Předseda Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „Úřad“) rozhodnutím ze dne 21. 9. 2018, č. j. O498363/D18077981/2018/ÚPV (dále jen „rozhodnutí o rozkladu“), zamítl rozklad žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu ze dne 23. 7. 2018, č. j. O498363/D17067609/2017/ÚPV. Posledně uvedeným rozhodnutím Úřad podle § 32 odst. 3 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách), ve znění účinném do 31. 12. 2018 (dále jen „zákon o ochranných známkách“), ve spojení s § 7 odst. 1 písm. k) téhož zákona, k návrhu osoby zúčastněné na řízení prohlásil s účinky ex tunc za neplatnou ochrannou známku č. 331383 v provedení [OBRÁZEK] (dále též „napadená ochranná známka“). [2] Proti rozhodnutí o rozkladu brojil žalobce žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji rozsudkem ze dne 13. 5. 2021, č. j. 15 A 64/2018  87, zamítl jako nedůvodnou. [3] Městský soud nejprve uvedl důvody, které jej vedly k zamítnutí návrhů žalobce na doplnění dokazování. Dle městského soudu bylo možné o žalobě rozhodnout na základě důkazů provedených ve správním řízení. Důkazní návrhy žalobce se týkaly prokázání jeho tvrzení, že označení „KAPS TRANSMISSIONS“ vytvořil a užíval právě on, a to před započetím jeho spolupráce s osobou zúčastněnou na řízení v rámci sdružení, přičemž městský soud považoval tuto skutečnost za irelevantní. Dle městského soudu je role správních soudů při zjišťování skutkového stavu subsidiární a směřuje k přezkumu správnosti a ucelenosti hodnocení důkazů provedených správními orgány. Žalobce mohl a měl důkazy k prokázání svých tvrzení uplatnit ve správním řízení, což však neučinil. Podle městského soudu dokazování ve správním soudnictví nemá nahrazovat dokazování ve správním řízení, a účastník správního řízení nemůže svoji liknavost zhojit v řízení soudním. [4] Městský soud dále uvedl, že Úřad umožnil žalobci (tj. vlastníkovi napadené ochranné známky) i osobě zúčastněné na řízení (tj. osobě namítající neplatnost napadené ochranné známky) uplatnit práva účastníků řízení a nestranil osobě zúčastněné na řízení. Úřad ve věci rozhodl po pečlivém zhodnocení všech předložených tvrzení a důkazů. V rozhodnutí o prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou, jakož i v rozhodnutí o rozkladu byly řádně vyloženy relevantní úvahy. Žalobce byl seznámen s návrhem na prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou a s důkazy, kterými osoba zúčastněná na řízení prokazovala svá tvrzení, a Úřad jej v souladu s § 34 odst. 3 zákona o ochranných známkách vyzval, aby se k návrhu vyjádřil. [5] Dle městského soudu Úřad nepochybil, pokud žalobci nedoručil repliku osoby zúčastněné na řízení k předchozímu vyjádření žalobce ze dne 2. 10. 2017 (dále jen „replika z 2. 10. 2017“). Replika z 2. 10. 2017 neobsahovala nová tvrzení významná pro prvostupňové rozhodnutí Úřadu, ani nové důkazní návrhy. Žalobce se o existenci repliky z 2. 10. 2017 dozvěděl prostřednictvím prvostupňového rozhodnutí Úřadu, a pokud považoval její obsah za podstatný, mohl si ji vyžádat či se s ní seznámit nahlédnutím do správního spisu; této možnosti však žalobce nevyužil. Neseznámením žalobce s replikou z 2. 10. 2017 podle městského soudu nedošlo k podstatnému porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které by mohlo mít za následek nezákonnost rozhodnutí o rozkladu. [6] Městský soud dále přistoupil k posouzení podmínek pro prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou z důvodu podle § 7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách, přičemž vycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2008, č. j. 1 As 3/2008  195. Městský soud tak posuzoval zda, (i) přihlašovatel (žalobce) věděl nebo vzhledem k okolnostem měl vědět o existenci ochranné známky (práva k označení) namítajícího (osoby zúčastněné na řízení), (ii) přihlášením napadené ochranné známky došlo k poškození namítajícího, a (iii) neexistuje důvod, který by přihlašovatele ospravedlnil. [7] K první podmínce městský soud uvedl, že ke dni podání přihlášky napadené ochranné známky (tedy ke dni 24. 9. 2012) žalobce nepochybně věděl o existenci práva osoby zúčastněné na řízení k označení „KAPS TRANSMISSIONS“. Žalobce a osoba zúčastněná na řízení od října 2002 do března 2014, tedy i ke dni podání přihlášky napadené ochranné známky, společně podnikali ve sdružení, jež neslo název „F. M., Kaps Transmissions“ (dle smlouvy o sdružení ze dne 1. 10. 2002), a později „F. M., J. K.  Kaps Transmissions“ (dle smlouvy o sdružení ze dne 23. 11. 2012). Žalobci tak ke dni podání přihlášky napadené ochranné známky bylo známo, že osoba zúčastněná na řízení se dlouhodobě podílela na budování pověsti označení „KAPS TRANSMISSIONS“ a oprávněně toto označení užívala v obchodním styku. O povědomí žalobce, že předmětné označení není jeho výlučným vlastnictvím, svědčí mimo jiné též emailová zpráva žalobce ze dne 3. 12. 2015 adresovaná osobě zúčastněné na řízení; v ní žalobce totiž označení popisuje jako „naše logo“. Předpoklad nedobré víry, spočívající ve vědomí žalobce o právu jiné osoby na stejné označení, byl tedy dle městského soudu splněn. [8] Druhá podmínka spočívá ve vzniku újmy na právech na straně namítajícího. Typickou újmou na právech namítajícího je podle městského soudu například zamezení ve vstupu na trh určité země nebo těžení z parazitování na pověsti namítajícího. V projednávané věci vznikla osobě zúčastněné na řízení újma právě zamezením vstupu na trh a zabráněním používání označení „KAPS TRANSIMISSIONS“ bez souhlasu žalobce. I tato podmínka tak byla dle městského soudu splněna. [9] Třetí podmínku, tedy neexistenci důvodu, který by jednání žalobce ospravedlnil, považoval městský soud rovněž za splněnou. Tímto důvodem nemůže být skutečnost, že osoba zúčastněná na řízení si v roce 2005 pod svým jménem zaregistrovala internetovou doménu www.kapstransmissions.com; tato skutečnost nemá na posuzovanou věc vliv. Ospravedlňujícím důvodem není ani subjektivní představa žalobce, že slovní spojení „KAPS TRANSMISSIONS“ náleží výlučně jemu, neboť jej sám vymyslel. Dle městského soudu je třeba dobrou víru posuzovat v objektivním pojetí. Tvrzení žalobce, že označení „KAPS TRANSMISSIONS“ skutečně již v devadesátých letech minulého století vymyslel právě on, není relevantní. Podle městského soudu je pro rozhodnutí v projednávané věci podstatné, že v roce 2002 žalobce i osoba zúčastněná na řízení souhlasili s tím, že uvedené označení budou užívat pro účely podnikatelské činnosti vykonávané oběma členy sdružení, a v době podání přihlášky napadené ochranné známky tato spolupráce trvala. [10] Relevantní podle městského soudu není ani povaha sdružení ve smyslu § 829 a násl. tehdy platného zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Oprávnění osoby zúčastněné na řízení užívat označení „KAPS TRANSMISSIONS“ nevyplývá jen ze smlouvy o sdružení, ale především z dlouhodobého faktického užívání tohoto označení v obchodním styku, z názvu sdružení, a z dlouholeté podnikatelské činnosti osoby zúčastněné na řízení vyvíjené v rámci sdružení se žalobcem a související se závodními převodovkami, k jejichž označování bylo označení užíváno. Městský soud dodal, že smlouvy o sdružení neobsahují ustanovení, dle kterého by žalobce do sdružení vkládal jako majetkovou hodnotu výše uvedené označení, ani ustanovení o tom, že po zániku sdružení bude oprávněn užívat toto označení pouze žalobce. [11] S ohledem na výše uvedené městský soud dospěl k závěru, že byly splněny podmínky pro prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou podle § 7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách a ztotožnil se s úvahami Úřadu v přezkoumávaných správních rozhodnutích. [12] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů, které podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [13] Stěžovatel má za to, že Úřad ani městský soud nezjistily skutečný stav věci, o němž nejsou důvo