4 As 336/2021 — Nejvyšší správní soud

4 As 336/2021- 27 - text  4 As 336/2021 - 29 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: SHERI, spol. s r.o., IČ 49684876, se sídlem Na Maninách 1040/14, Praha 7, zast. JUDr. Jiřím Ctiborem, LL.M., Ph.D., advokátem, se sídlem Národní 973/41, Praha 1, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6, o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 12. 9. 2018, č. j. PVZ 201640795/D18057509/2018ÚPV, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2021, č. j. 15 A 58/2018  57, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2021, č. j. 15 A 58/2018  57, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Shrnutí předcházejícího řízení [1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 3. 2018, č. j. PVZ 201640795/D16105485/2016/ÚPV, byla podle § 37 odst. 6 zákona č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně průmyslových vzorů“), částečně zamítnuta přihláška průmyslového vzoru zn. spisu PVZ 201610795 ze dne 8. 11. 2016 s názvem „Vystavovací a prodejní vybavení“, přičemž předmětem částečného zamítnutí byl průmyslový vzor s pořadovým číslem 1 obsažený v hromadné přihlášce výše uvedené značky spisu (Sud na kolečkách sloužící k vystavování zboží). [2] Předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 12. 9. 2018, č. j. PVZ 201640795/D18057509/2018ÚPV, podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, zamítl rozklad žalobkyně a uvedené prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Důvodem zamítnutí přihlášky byla skutečnost, že přihlašovaný vzor se neliší od již dříve zveřejněného vzoru, k čemuž došlo dne 21. 10. 2013 na internetové stránce http://www.nyx.cz/?1=market;12=4;id=99775. Shodnými dominantními znaky jsou u obou průmyslových vzorů zaoblený válcový tvar výrobku, dřevěný materiál tvořící plášť sudu, horní víko i dno sudu a šest obručí svírajících plášť sudu. Odlišnost spočívající v tom, zda dovnitř pláště sudu zapuštěné dno je či není opatřeno čtyřmi malými kolečky, je patrná jen při bližším zkoumání a nemá podstatný vliv na celkový dojem, který posuzované průmyslové vzory vyvolávají. Tato kolečka u přihlašovaného průmyslového vzoru tedy nejsou podstatným dominujícím znakem ve vzhledu výrobku, který by dostatečně odlišil celkový dojem z posuzovaných průmyslových vzorů. [3] Rozsudkem ze dne 23. 9. 2021, č. j. 15 A 58/2018  57, Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozhodnutí předsedy žalovaného i prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V odůvodnění tohoto rozsudku nejprve nepřisvědčil žalobním námitkám o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správních orgánů obou stupňů. Dále uvedl, že pouhé zveřejnění fotografie zachycující namítaný průmyslový vzor v podobě dřevěného sudu v rámci jediného inzerátu fyzické osoby, která poptávala dřevěný sud na webovém portálu www.nyx.cz, není způsobilé prokázat splnění podmínky „vejití ve známost“ v zákonem vymezených odborných kruzích. S přihlédnutím k charakteru a obsahu daného inzerátu, jakož i webovému portálu, na němž byl zveřejněn, je vyloučeno, aby se odborné kruhy činné v rámci Evropských společenství, které jsou specializované v oborech, k nimž patří nakládání s dřevěnými sudy, během výkonu svých normálních obchodních činností zabývaly vyhledáváním tohoto inzerátu, a mohly se tak seznámit s jeho obsahem, a tedy i s namítaným průmyslovým vzorem. Řečeno jinými slovy, městský soud nespatřuje žádný smysluplný důvod, proč by se obchodníci ztělesňující takové odborné kruhy měli během svých normálních obchodních činností zajímat právě o tento konkrétní inzerát umístěný na nepříliš známém webovém portálu, v němž inzerent (fyzická osoba) poptává levně dřevěný sud. Takovému inzerátu nebudou příslušné odborné kruhy věnovat ani minimální pozornost, protože je pro ně naprosto nezajímavý. Zveřejnění inzerátu s fotografií zachycující namítaný průmyslový vzor na internetu nemohlo za této situace vést k tomu, že by namítaný průmyslový vzor vešel v odborných kruzích ve známost. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobkyně [4] Proti tomuto rozsudku městského soudu podal žalovaný (dále též „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [5] Stěžovatel namítl nesprávnost způsobu, jakým městský soud posoudil otázku naplnění znaků kvalifikovaného zveřejnění průmyslového vzoru. Zákon v případě prokázání zveřejnění průmyslového vzoru totiž zavádí vyvratitelnou domněnku, že jde o zveřejnění kvalifikované. Městský soud však v napadeném rozsudku postupoval opačně, tj. požadoval po stěžovateli, aby dovodil, že namítaný průmyslový vzor v důsledku uvedeného zveřejnění vešel ve známost v příslušných zákonem vymezených odborných kruzích. Zákonná domněnka kvalifikovanosti zveřejnění zpřístupnění však může být vyvrácena jen předložením důkazů o tom, že průmyslový vzor nemohl vejít ve známost v odborných kruzích činných v rámci Evropských společenství a specializovaných v daném oboru během normálních obchodních činností. Skutečnosti, na jejichž základě je možné se domnívat, že tyto kruhy skutečně nemohly vědět o případech představujících zpřístupnění průmyslového vzoru, přitom musí uvést strana zpochybňující zpřístupnění, tedy žalobkyně. [6] Dále stěžovatel namítl, že v projednávané věci sice žalobkyně zpochybnila zpřístupnění průmyslového vzoru, avšak na základě jiné argumentace, na kterou správní orgány ani městský soud nepřistoupily. Žalobkyně nikde nezpochybnila dosah zpřístupnění daného průmyslového vzoru, tím spíše jej ani nedoložila. Městský soud ve svém rozsudku poukázal na to, že žalobkyní tvrzený nedostatek vůle původce průmyslového vzoru není z pohledu zákona o ochraně průmyslových vzorů relevantní. Ke zpřístupnění průmyslového vzoru veřejnosti totiž může dojít jak na základě projevu vůle původce či jeho právního nástupce, tak bez ohledu na tuto vůli. Nicméně ve stejném bodě napadeného rozsudku městský soud přistoupil k analýze dosahu zveřejnění namítaného průmyslového vzoru vůči odborným kruhům, aniž by taková námitka z podání žalobkyně vyplývala. Stěžovatel má tedy za to, že v napadeném rozsudku byla nesprávně posouzena právní otázka zpřístupnění průmyslového vzoru veřejnosti a že je v této části rozsudek městského soudu nepřezkoumatelný z důvodu nesrozumitelnosti. [7] Stěžovatel dále odmítl závěr městského soudu i z věcného hlediska. Pojem „odborné kruhy specializované v daném oboru“ je totiž v souladu se stanoviskem generálního advokáta ve věci C479/12 třeba chápat jako všechny osoby, které se účastní obchodu spojeného s výrobky daného oboru, tedy jak osoby, které je navrhují, vyvíjí a vyrábějí, ale rovněž i ty, které je propagují, uvádějí na trh, distribuují a prodávají během obchodních činností v Evropské unii. Dřevěné sudy přitom nepředstavují v oblasti designu nijak specifický, specializovaný typ výrobků, čemuž bude odpovídat i vymezení odborných kruhů (profesionálů) v oblasti obchodu se sudy, které bude velmi široké. Za situace, kdy namítaný průmyslový vzor byl zpřístupněn dne 21. 10. 2013 na internetu, byť v rámci inzerátu poptávajícího sud, nelze vyloučit, že by se odborné kruhy představované osobami účastnícími se obchodu, navrhováním a vývojem sudů nemohly s namítaným vzorem seznámit, když inzerát obsahující fotografii namítaného vzoru byl zveřejněn na internetových stránkách v českém jazyce bez omezení veřejnosti. V případě prokázání zpřístupnění průmyslového vzoru na internetu se přitom předpokládá, že průmyslový vzor byl zpřístupněn veřejnosti. [8] S ohledem na tyto skutečnost stěžovatel navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci městskému soudu k dalšímu řízení. [9] Žalobkyně se ve svém vyjádření ztotožnila se závěrem městského soudu a navrhla zamítnutí kasační stížnosti. Podle ní totiž neexistuje žádný smysluplný důvod, proč by se obchodníci ztělesňující relevantní odborné kruhy měli během svých normálních obchodních činností zajímat právě o předmětný inzerát umístěný na nepříliš známém webovém portálu, v němž inzerent (fyzická osoba) poptává levně dřevěný sud. Jakékoli zveřejnění průmyslového vzoru na internetu tedy automaticky nedokládá splnění podmínky zpřístupnění průmyslového vzoru veřejnosti ve smyslu § 6 odst. 1 zákona o ochraně průmyslových vzorů. Dále se žalobkyně vymezila vůči stěžovatelově argumentaci opřené o Dokument o společné praxi, což je materiál shrnující určitá doporučení a příklady postupů, které patrně vznikly v rámci dialogů mezi jednotlivými národními úřady příslušnými pro agendu duševního vlastnictví. Jedná se tedy jen o jakési zásady společné praxe