5 As 227/2021 — Nejvyšší správní soud

5 As 227/2021- 102 - text  5 As 227/2021 - 107 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: hlavní město Praha, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem tř. Kpt. Jaroše 7, Brno, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2021, č. j. 29 Af 76/2019388, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti následujícím rozhodnutím předsedy žalovaného: (i) ze dne 28. 6. 2019, č. j. ÚOHSR0071/2019/VZ18134/2019/323/JKt; tímto rozhodnutím předseda žalovaného zamítl rozklad stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 4. 2019, č. j. ÚOHSS0078/2019/VZ10403/2019/531/MKi, kterým byla stěžovateli uložena pokuta ve výši 16 500 Kč; (ii) ze dne 23. 7. 2019, č. j. ÚOHSR0092/2019/VZ19986/2019/323/JKt; tímto rozhodnutím předseda žalovaného zamítl rozklad stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2019, č. j. ÚOHSS0107/2019/VZ11983/2019/523/Jma, kterým byla stěžovateli uložena pokuta ve výši 18 000 Kč; (iii) ze dne 29. 8. 2019, č. j. ÚOHSR0114/2019/VZ23823/2019/323/JKt; tímto rozhodnutím předseda žalovaného zamítl rozklad stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2019, č. j. ÚOHSS0165/2019/VZ16505/2019/522/PKř, kterým byla stěžovateli uložena pokuta ve výši 20 000 Kč; (iv) ze dne 1. 10. 2019, č. j. ÚOHSR0135/2019/VZ26738/2019/323/PMo; tímto rozhodnutím předseda žalovaného zamítl rozklad stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 7. 2019, č. j. ÚOHSS0220/2019/VZ19203/2019/512/ŠMr, kterým byla stěžovateli uložena pokuta ve výši 7 500 Kč. [2] Magistrát hl. m. Prahy, odbor kontrolních činností, provedl u stěžovatele kontrolu vybraných úseků hospodaření, zejm. zadávání a realizace veřejných zakázek za období roku 20142016. Při této kontrole zjistil řadu porušení zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v relevantním znění (dále jen „zákon o VZ“), přičemž těmito pochybeními se následně zabýval žalovaný (Magistrát hl. m. Prahy zaslal podnět Policii České republiky, ta následně po zjištění, že nedošlo ke spáchání trestného činu, zaslala protokol o kontrole k dalšímu řízení právě žalovanému). Žalovaný tak v návaznosti na sepsaný protokol o kontrole vydal stěžovateli řadu (více než 20) příkazů, kterými uložil stěžovateli pokuty za porušení zákona o VZ. [3] Stěžovatel podal proti 4 příkazům (které se týkaly 4 nyní projednávaných veřejných zakázek) odpor. Následně žalovaný vydal shora citovaná rozhodnutí, ve kterých byla stěžovateli vytýkána následující pochybení: (i) u veřejné zakázky „vybavení posiloven Hlídkového útvaru a Útvaru psovodů pro potřeby strážníků Městské policie hl. m. Prahy“ (jednalo se o veřejnou zakázku s předpokládanou hodnotou 1 150 000 Kč bez DPH) stěžovatel nedodržel postup stanovený zákonem při zadání veřejné zakázky, neboť při stanovení dílčího subjektivního hodnotícího kritéria „vhodnost pro potřeby MP HMP“ neuvedl dostatečně upřesňující údaje tak, aby byl znám předem způsob hodnocení tohoto kritéria, což je v rozporu s § 44 odst. 3 písm. h) a § 6 odst. 1 zákona o VZ, tím spáchal přestupek podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona o VZ; a současně neodeslal k uveřejnění do Věstníku veřejných zakázek oznámení o výsledku zadávacího řízení ve lhůtě 30 dnů od uzavření smlouvy s vybraným dodavatelem [tento druhý přestupek posoudil žalovaný podle nové právní úpravy, tj. podle § 269 odst. 1 písm. a) v návaznosti na § 126 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ZVZ“), neboť v této pozdější právní úpravě došlo ke snížení horní hranice pokuty – nově bylo možné uložit pokutu do výše 200 000 Kč, namísto původních 20 mil. Kč – srov. § 120 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. b) zákona o VZ]; uložená pokuta za tyto dva přestupky činila 16 500 Kč; (ii) u veřejné zakázky „vybavení posilovny OŘ 4 a útvaru poříčního MP“ (veřejná zakázka s předpokládanou hodnotou 1 150 000 Kč bez DPH) stěžovatel stejně jako v předchozím případě nedodržel postup stanovený zákonem při zadání veřejné zakázky [stanovil dílčí subjektivní hodnotící kritérium „vhodnost pro potřeby MP HMP“, aniž by uvedl upřesňující údaje tak, aby byl znám předem způsob hodnocení tohoto kritéria, čímž spáchal přestupek podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona o VZ] a neodeslal k uveřejnění do Věstníku veřejných zakázek oznámení o zadání veřejné zakázky ve lhůtě 30 dnů od uzavření smlouvy s vybraným dodavatelem (tento přestupek byl opět posouzen podle nové příznivější právní úpravy, tj. podle zákona o ZVZ); uložená pokuta za tyto dva přestupky činila 18 000 Kč; (iii) u veřejné zakázky „vybavení posilovny OŘ 1 pro potřeby strážníků Městské policie hl. m. Prahy“ (veřejná zakázka s předpokládanou hodnotou 700 000 Kč bez DPH) stěžovatel nedodržel postup stanovený zákonem při zadání veřejné zakázky tím, že prostřednictvím oznámení o změně zadávacích podmínek provedl úpravu zadávacích podmínek a současně neprodloužil lhůtu pro podání nabídek tak, aby od okamžiku změny činila celou původní délku lhůty pro podání nabídek, přestože se jednalo o změnu zadávacích podmínek, která by mohla rozšířit okruh možných dodavatelů, a tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky; a stanovil dílčí subjektivní hodnotící kritérium „vhodnost pro potřeby MP HMP“, aniž by uvedl upřesňující údaje tak, aby byl znám předem způsob hodnocení tohoto kritéria; čímž spáchal přestupky podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona o VZ, za které mu byla uložena pokuta ve výši 20 000 Kč; (iv) u veřejné zakázky „dodávka letních a zimních ponožek pro potřeby MP hl. m. Prahy“ (veřejná zakázka s předpokládanou hodnotou 1 400 000 Kč bez DPH) nedodržel postup stanovený zákonem při zadání veřejné zakázky [stanovil dílčí subjektivní hodnotící kritérium „celková kvalita a vhodnost pro výkon služby“, aniž by uvedl upřesňující údaje tak, aby byl znám předem způsob hodnocení tohoto kritéria, čímž spáchal přestupek podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona o VZ]; dále neodeslal k uveřejnění do Věstníku veřejných zakázek oznámení o zadání veřejné zakázky ve lhůtě 30 dnů od uzavření smlouvy s vybraným dodavatelem (tento přestupek byl opět posouzen podle nové příznivější právní úpravy, tj. podle zákona o ZVZ); a neuveřejnil v souladu s § 217 odst. 5 zákona o ZVZ na profilu zadavatele písemnou zprávu zadavatele do 30 pracovních dnů od ukončení zadávacího řízení, čímž spáchal přestupek podle § 269 odst. 1 písm. e) zákona o ZVZ (i tento přestupek byl posouzen podle nové příznivější právní úpravy, neboť i zde došlo ke snížení horní hranice pokuty z 20 mil. na 200 000 Kč); uložená pokuta činila 7 500 Kč. [4] Proti výše uvedeným rozhodnutím o uložení pokut podal stěžovatel rozklady, o nichž rozhodl předseda žalovaného shora uvedeným způsobem. II. Rozhodnutí krajského soudu [5] Stěžovatel napadl všechna 4 rozhodnutí předsedy žalovaného správními žalobami, které krajský soud usnesením ze dne 21. 5. 2021, č. j. 29 Af 76/2019376, spojil ke společnému projednání. Následně rozsudkem ze dne 15. 6. 2021, č. j. 29 Af 76/2019388, krajský soud podané žaloby podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl. [6] Podanými žalobami stěžovatel brojil pouze proti přestupkům podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona o VZ, tj. proti vytýkanému porušení zásady transparentnosti stanovením dílčího subjektivního hodnotícího kritéria „vhodnost pro potřeby MP HMP“, příp. „celková kvalita a vhodnost pro výkon služby“. V odůvodnění napadeného rozsudku proto krajský soud uvedl, že v případě všech projednávaných veřejných zakázek stěžovatel dostatečně nevymezil minimální požadavky, na základě kterých by mohl uchazeč dovodit, jaké stroje a nářadí (resp. ponožky) považuje stěžovatel za nejvhodnější. Nestanovil ani základní standard, od kterého by se jednotliví uchazeči mohli odrazit. Stejně tak neuvedl minimální hranici kvality, kterou je ještě ochoten přijmout. Na tom pak nemůže nic změnit podle krajského soudu ani ta skutečnost, že hodnocení nabídek prováděla komise složená z odborníků, neboť i jejich subjektivní hodnocení nabídek musí v souladu se zásadou transparentnosti vycházet z předem jednoznačně a srozumitelně nastavených parametrů a kritérií, aby se hodnocení nabídek nestalo nečitelným a zpětně nepřezkoumatelným. [7] Stěžovatel pouze uvedl, že bude hodnotit „kvalitu zpracování zařízení“, „kvalitu použitých materiálů“ a „robustnost zařízení“; tj. zcela obecné a vágní formulace bez jakékoli bližší specifikace. Potenciální uchazeči t