8 Afs 41/2021 — Nejvyšší správní soud

8 Afs 41/2021- 38 - text  8 Afs 41/2021-41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: IZOWEN, a.s., se sídlem Masarykovo nám. 292, Litvínov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 10. 2017, čj. 43246/17/510041453712277, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 1. 2021, čj. 15 Af 117/201725, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podala dne 25. 1. 2017 návrh podle § 179 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, na vyloučení movité věci – osobního automobilu AUDI Q5, reg. zn. X, z daňové exekuce společnosti North Bohemia Coal s.r.o. z důvodu, že je v jejím vlastnictví, a proto nepodléhá výkonu exekuce. Finanční úřad pro Ústecký kraj (dále „správce daně“) rozhodnutím ze dne 22. 2. 2017, čj. 378509/17/251400540506042, návrhu nevyhověl a automobil z daňové exekuce nevyloučil. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka odvolání, které žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí správce daně potvrdil. [2] Následně podala stěžovatelka u Krajského soudu v Ústí nad Labem žalobu proti rozhodnutí žalovaného, který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl. [3] Krajský soud uvedl, že si společnosti ŠkoFIN s.r.o. a North Bohemia Coal ve smlouvě o úvěru ze dne 2. 10. 2012 sjednaly zajišťovací převod práva k automobilu podle § 553 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Společnost North Bohemia Coal tak smlouvou o úvěru převedla vlastnické právo k automobilu na společnost ŠkoFIN s rozvazovací podmínkou, že zajištěný závazek bude splněn. Společnost North Bohemia Coal se proto vlastníkem automobilu mohla stát až doplacením všech závazků z úvěrové smlouvy, tj. 4. 11. 2015. Až k tomuto datu nabyla vlastnické právo a mohla s automobilem jako vlastník dále nakládat. [4] Podle kupní smlouvy ze dne 5. 1. 2015, která byla uzavřena mezi společností North Bohemia Coal a stěžovatelkou, mělo být na stěžovatelku převedeno vlastnické právo k automobilu ke dni 5. 1. 2015. Za obě strany smlouvu podepsal Mgr. T. P. K tomuto dni však byl automobil ve vlastnictví společnosti ŠkoFIN. Základní podmínkou pro převod vlastnického práva je, aby osoba, která hodlá věc převést, disponovala vlastnickým právem k ní. Protože nikdo nemůže převést více práv než sám má, jde o absolutně neplatné právní jednání pro nemožnost plnění. Stěžovatelka ani nemohla být v dobré víře, že se stala vlastníkem automobilu, a to s ohledem na kapitálovou a personální propojenost stěžovatelky a společnosti North Bohemia Coal. Nemohla proto nabýt automobil od nevlastníka. Správní orgány tak dospěly ke správnému závěru, že vlastníkem automobilu je nadále společnost North Bohemia Coal. K převodu vlastnického práva na stěžovatelku totiž nemohlo dojít kupní smlouvou ze dne 5. 1. 2015, a to pro její absolutní neplatnost. Stěžovatelka proto neprokázala, že jí svědčí vlastnické právo k automobilu, jehož vyloučení z daňové exekuce se domáhala. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [5] Stěžovatelka namítá, že § 179 daňového řádu představuje obdobu vylučovací žaloby podle § 267 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Rozhoduje se zde o soukromých právech toho, kdo se vyloučení věci z exekuce domáhá. Rozhodování o vlastnickém právu je sporem o soukromém právu. Rozhodujíli proto o něm správní orgány, je předmětem řízení, které podléhá případnému soudnímu přezkumu podle části páté občanského soudního řádu. Není důvod, aby tomu bylo v případě vylučovacího návrhu podle § 179 daňového řádu jinak. Rozhodnutí o návrhu na vyloučení věci z exekuce je totiž rozhodnutím o vlastnickém právu žadatele. Správce daně rozhodl ve věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva. Správní soud proto o ní nemůže rozhodovat. [6] Závěr krajského soudu, že vlastníkem automobilu je nadále společnost North Bohemia Coal, je absurdní a nesprávný. Podstatou zajišťovacího převodu práva je to, že dochází ke změně v osobě vlastníka. Ať byl vlastníkem automobilu kdokoliv, společnost North Bohemia Coal jím být nemohla. Nikdy totiž dluh vůči společnosti ŠkoFIN nesplatila, a proto nesplnila rozvazovací podmínku, na kterou byl zajišťovací převod práva vázán. [7] Naopak stěžovatelka za společnost North Bohemia Coal uhradila leasingové splátky a jí společnost ŠkoFIN na základě toho automobil předala. Ten, kdo nabyl vlastnictví k věci na základě zajišťovacího převodu práva, je oprávněn s ní bez dalšího nakládat. Nabyvatel věci přejímá spolu s vlastnictvím také rozvazovací podmínku ze zajišťovacího převodu práva. Ten, kdo dal zajištění zajišťovacím převodem práva, se stane znovu vlastníkem, splníli se rozvazovací podmínka ze zajišťovacího převodu práva až poté, co věc nabyla třetí osoba (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3766/2010). O tuto situaci v nyní projednávané věci jde. Vlastník vozidla, který se jím stal tím, že sjednal s původním vlastníkem jako dlužníkem smlouvu o zajišťovacím převodu práva, potvrdil vlastnictví automobilu stěžovatelce. Smlouva o převodu vlastnictví k movité věci nevyžaduje žádnou zvláštní formu a lze ji uzavřít i konkludentně. Ke konkludentnímu jednání přinejmenším došlo, a to tím, že vlastník přijal platby a potvrdil vlastnictví tomu, kdo splátky kupní ceny platil. [8] Vlastníkem byla společnost ŠkoFIN na základě zajišťovacího převodu práva. Protože společnost North Bohemia Coal nedoplatila úvěr za automobil, zůstala společnost ŠkoFIN vlastníkem a je jím dodnes, pokud nepřešlo vlastnické právo na stěžovatelku, která úvěr doplatila. Zástavní právo na automobilu proto bylo uplatněno neoprávněně. Vlastníkem vozidla totiž není společnost North Bohemia Coal. [9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že správce daně ani žalovaný v řízení o návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce neurčují s konečnou platnosti, komu patří vlastnické právo. Posuzují toliko důvodnost návrhu. Otázka existence práva nepřipouštějícího provedení exekuce je řešena jako předběžná otázka ve smyslu § 99 odst. 1 daňového řádu. Správce daně si je proto oprávněn učinit úsudek o vlastnickém právu. Stěžovatelka svá práva může hájit i soukromoprávní cestou. Rozhodlli by civilní soud odlišně od správce daně, mohl by to být důvod k obnově řízení. Protože o vlastnickém právu není rozhodováno s konečnou platností, není dán prostor pro to, aby bylo postupováno podle části páté občanského soudního řádu. Správce daně přistoupil k postižení automobilu poté, co byla doplacena smlouva o úvěru a vlastníkem vozidla se opět stala společnost North Bohemia Coal. Dne 5. 1. 2015 nemohlo dojít k převodu vlastnického práva na stěžovatelku, neboť v té době společnost North Bohemia Coal nebyla vlastníkem automobilu. Není rozhodné, kdo doplatil úvěr. Oprávněným ze smlouvy totiž stále byla společnost North Bohemia Coal. Závěrem žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [10] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost a dospěl k závěru, že není důvodná. [11] Podle § 104 odst. 4 s. ř. s. platí, že kasační stížnost není přípustná, opíráli se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. [12] Nejvyšší správní soud ze spisu krajského soudu zjistil, že stěžovatelka v žalobních bodech (ani případně ve lhůtě pro jejich doplnění  § 71 s. ř. s.) nenamítala, že nabyla vlastnické právo k automobilu od společnosti ŠkoFIN tím, že doplatila úvěrové splátky za společnost North Bohemia Coal a že jí byl automobil předán (blíže viz rekapitulaci v bodě [7] tohoto rozsudku). Naopak v žalobě ve vztahu k důvodnosti vedení daňové exekuce na automobil nabytí vlastnického práva dovozovala ze smlouvy uzavřené mezi ní a společností North Bohemia Coal dne 5. 1. 2015. Protože stěžovatelka tuto námitku neuplatnila v řízení před krajským soudem, přestože tak učinit mohla, je tato námitka nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s. Nejvyšší správní soud se jí proto nezabýval. [13] Podle § 109 odst. 4 s. ř. s. platí, že Nejvyšší správní soud je vázán důvody kasační stížnosti; to neplatí, byloli řízení před soudem zmatečné [§ 103 odst. 1 písm. c)] nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo jeli napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné [§ 103 odst. 1 písm. d)], jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné. [14] Nejvyšší správní soud se proto dále zabýval tím, zda byla dána pravomoc krajského soudu rozhodnout o nyní projednávané věci. Stěžovatelka namítá, že správce daně rozhodl o vě