4 As 116/2023 — Nejvyšší správní soud

4 As 116/2023- 44 - text  4 As 116/2023-53 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Mgr. Z. K., Ph.D., zast. Mgr. Pavlem Černohousem, advokátem, se sídlem Lublaňská 398/18, Praha 2, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ředitelství silnic a dálnic ČR, se sídlem Na Pankráci 546/56, Praha 4, zast. JUDr. Danielem Volopichem, advokátem, se sídlem Vlastina 602/23, Plzeň, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 4. 2020, č. j. KUJCK 43231/2020, a ze dne 15. 7. 2020, č. j. KUJCK 67476/2020, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 1. 2023, č. j. 38 A 3/2020240, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. [1] Městský úřad Písek, odbor výstavby a územního plánování (dále jen „správní orgán prvního stupně“), změnil rozhodnutím ze dne 6. 8. 2019, č. j. výst/49704838/0/2019/ Čž  13/ZMUS/Rozh (dále jen „rozhodnutí o změně územního rozhodnutí D4 Mirotice, rozšíření“), územní rozhodnutí ze dne 2. 6. 2014, č. j. Výst/384439243/1/2013/ Čž  9/ÚŘUS/Rozh. [2] Rozhodnutím ze dne 13. 11. 2019, č. j. výst/123111651/0/2019/Čž  8/ZMUS/Rozh (dále jen „rozhodnutí o změně územního rozhodnutí D4 Čimelice – Mirotice“), správní orgán prvního stupně změnil územní rozhodnutí ze dne 6. 3. 2009, č. j. výst/328/1281/07/KI. [3] Žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 4. 2020, č. j. KUJCK 43231/2020 (dále jen „napadené rozhodnutí I.“), změnil rozhodnutí o změně územního rozhodnutí D4 Mirotice, rozšíření tak, že „[v]e výroku rozhodnutí stanovené podmínky pro umístění a projektovou přípravu stavby se doplňují podmínky pod bodem 48., 49., 50., převzaté ze závazného stanoviska Krajské hygienické stanice Jihočeského kraje se sídlem v Českých Budějovicích, č.j. KHSJC 33851/2018/HOK PI, spis. zn. SKHSJC 33851/2018, ze dne 10. 1. 2019. Jedná se o následující podmínky: 48. Nejpozději v dokumentaci pro stavební povolení na akci ‚D4 Mirotice, rozšíření‘ musí být předložena aktualizovaná akustická (hluková) studie a na jejím základě musí být v dokumentaci pro stavební povolení jednoznačně zvolena a navržena účinná protihluková opatření, která zajistí, aby při budoucím provozu na navrhovaném úseku dálnice D4 nebyly v akusticky chráněných prostorech překračovány hygienické limity hluku. 49. Pokud budou u některých staveb zvolena individuální protihluková opatření (IPHO), musí být zajištěno, aby před částí jejich obvodového pláště, významnou z hlediska pronikání hluku zvenčí do chráněného vnitřního prostoru staveb pro bydlení, pro předškolní a školní výchovu a vzdělávání, pro zdravotní a sociální účely a funkčně obdobných staveb, nebyly překračovány hygienické limity hluku stanovené pro chráněné venkovní prostory staveb. 50. V projektové dokumentaci pro stavební povolení musí být (např. aktualizací příslušné části akustické studie) vyřešeno, že po celou dobu provádění stavebních prací hluk ze stavební činnosti a souvisejících činností při realizaci stavby nebude překračovat v akusticky chráněných prostorech v okolí hygienické limity.“ Ve zbytku rozhodnutí o změně územní rozhodnutí D4 Mirotice, rozšíření potvrdil. [4] Dále žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 7. 2020, č j. KUJCK 67476/2020 (dále jen „napadené rozhodnutí II.“), změnil také rozhodnutí o změně územního rozhodnutí D4 Čimelice – Mirotice v prvním odstavci výroku tak, že „[m]ěstský úřad Písek, odbor výstavby a územního plánování, jako stavební úřad příslušný podle § 13 odst. 1 písm. c) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), obdržel žádost Ředitelství silnic a dálnic ČR (IČO65993390), na Pankráci 546/56, Nusle, 140 00 Praha, o změnu územního rozhodnutí vydaného Městským úřadem Mirotice, odborem výstavby, životního prostředí a dopravy, č.j. Výst. 328/1281/07/KI, ze dne 6. 3. 2009 (v právní moci dne 13. 6. 2009), jímž byla umístěna stavba pod původním označením: ‚rychlostní komunikace R4 Čimelice – Mirotice‘ v katastrálním území Mirotice, Boudy, Rakovice, Krsice, Dolní Nerestce. Na základě posouzení podané žádosti v řízení, v němž bylo využito zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury, v platném znění, rozhodl Městský úřad Písek, odbor výstavby a územního plánování, o změně územního rozhodnutí ve věci stavby pod současným označením ‚D4 Čimelice – Mirotice‘ následujícím způsobem s tím, že provedená změna se týká umístění stavby na pozemcích: … Ve výroku rozhodnutí stanovené podmínky pro umístění a projektovou přípravu stavby se doplňují o podmínku pod bodem 51., doslovně převzatou ze závazného stanoviska Krajské hygienické stanice Jihočeského kraje se sídlem v Českých Budějovicích, č.j. KHSJC 24008/2018/HOK PI, spis. zn. SKHSJC 24008/2018, ze dne 11. 10. 2018. Jedná se o následující podmínku: 51. Nejpozději v dokumentaci pro stavební povolení na akci ‚D4 Čimelice – Mirotice‘ musí být předložena aktuální akustická (hluková) studie a na jejím základě musí být v dokumentaci pro stavební povolení podle potřeby navržena účinná protihluková opatření, která zajistí, aby při budoucím provozu na navrhovaném úseku dálnice D4 nebyly v akusticky chráněných prostorech překračovány hygienické limity hluku.“ Ve zbytku uvedené rozhodnutí potvrdil. II. [5] Dvěma žalobami u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhal zrušení napadených rozhodnutí I. a II. a rovněž rozhodnutí o změně územního rozhodnutí D4 Mirotice, rozšíření a rozhodnutí o změně územního rozhodnutí D4 Čimelice–Mirotice. Krajský soud nejprve usnesením ze dne 2. 10. 2020, č. j. 38 A 3/202049, spojil řízení o těchto žalobách ke společnému projednání a poté je zamítl jako nedůvodné rozsudkem ze dne 16. 2. 2021, č. j. 38 A 3/2020120 (dále také jen „první rozsudek krajského soudu“). [6] Proti tomuto rozsudku žalobce brojil kasační stížností. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 21. 10. 2021, č. j. 4 As 125/202150 (dále jen „první zrušující rozsudek“), zrušil první rozsudek krajského soudu pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů, resp. pro vady v dokazování, jež mohly mít vliv na jeho zákonnost. Shledal, že krajský soud nedostatečně vypořádal žalobní námitku týkající se posouzení charakteru zahrady žalobce jako venkovního chráněného prostoru a dále opomenul některé důkazy, které stěžovatel navrhoval v replice ze dne 30. 9. 2020, resp. v rozsudku neodůvodnil, proč tyto navržené důkazy neprovedl, a to i s ohledem na skutečnost, že se jednalo o důkazy ke stěžejní sporné otázce týkající se charakteru stěžovatelových nemovitostí. Nejvyšší správní soud ve zrušujícím rozsudku rovněž krajskému soudu vytkl, že nepřezkoumal závěr žalovaného týkající se sporné otázky započetí se stavebními pracemi (přestavby stodoly na rekreační objekt) ze strany žalobce (podle správních orgánů žalobce s pracemi vůbec nezapočal), nýbrž vystavěl své závěry na odlišné premise, podle níž stavební povolení k této přestavbě žalobci zaniklo, neboť nezapočal se stavebními pracemi ve lhůtě dvou let od právní moci vydaného povolení, aniž však pro tento závěr měl dostatečná skutková zjištění. [7] Krajský soud následně věc znovu posoudil a rozsudkem ze dne 9. 3. 2022, č. j. 38 A 3/2020193 (dále jen „druhý rozsudek krajského soudu“), opětovně zamítl obě žaloby jako nedůvodné. [8] Proti tomuto rozsudku žalobce brojil druhou kasační stížností. Nejvyšší správní soud poté, co shledal tuto opakovanou kasační stížnost přípustnou, rozsudkem ze dne 13. 10. 2022, č. j. 4 As 150/202235 (dále jen „druhý zrušující rozsudek“), zrušil druhý rozsudek krajského soudu pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů, resp. pro vady v dokazování, jež mohly mít vliv na jeho zákonnost. Opětovně shledal, že krajský soud nedostatečně vypořádal žalobní námitku týkající se posouzení charakteru zahrady žalobce jako venkovního chráněného prostoru podle § 30 odst. 3 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“). Za pochybení považoval i to, že krajský soud některé žalobcem navržené důkazy, zejména ty, které se týkaly ve věci podstatné otázky přestavby žalobcovy nemovitosti (stodoly) na rekreační objekt, neprovedl s odkazem na jejich opožděné navržení v důsledku koncentrace řízení podle § 82 odst. 4 správního řádu. Tu však nebylo možno s ohledem na skutkové okolnosti případu v dané věci použít. Krajský soud měl tudíž o provedení žalobcem k uvedené otázce navržených důkazů rozhodnout z toho pohledu, zda mohou přispět k objasnění sporných skutečností (přestavby stodoly na