4 As 249/2022 — Nejvyšší správní soud

4 As 249/2022- 29 - text 4 As 249/2022-33 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: Ing. D. S., zast. Mgr. Janem Seidelem, advokátem, se sídlem Dělnická 213/12, Praha 7, proti žalované: Rada pro veřejný dohled nad auditem, se sídlem Vodičkova 1935/38, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 7. 2021, č. j. RVDA-1138/2021, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2022, č. j. 9 Ad 7/2021-101, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Shrnutí předcházejícího řízení [1] Žalovaná shora označeným rozhodnutím zamítla pro opožděnost odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Výkonného výboru Komory auditorů České republiky (dále též „výkonný výbor“) ze dne 12. 4. 2021, č. j. 648/2021 (dále též jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím výkonný výbor pozastavil žalobkyni - statutární auditorce výkon auditorské činnosti do dne, kdy nabude právní moci rozhodnutí, kterým se vůči žalobkyni končí trestní stíhání pro podezření ze spáchání zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, a to ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. [2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalované žalobu, v níž namítla, že prvostupňové rozhodnutí je nezákonné, neboť nebylo žalobkyni řádně doručeno, v důsledku čehož se s ním mohla seznámit nejdříve 19. 5. 2021, její odvolání proti uvedenému rozhodnutí, učiněné dne 20. 5. 2021, nemůže být tedy hodnoceno jako opožděné. Žalobkyně auditorskou činnost ve smyslu zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů (zákon o auditorech), vykonává v zaměstnaneckém poměru k auditorské společnosti CSA, spol. s r.o., tedy nikoli jako podnikatelskou činnost. Dne 18. 5. 2021 se žalobkyně seznámila s přípisem Komory auditorů č. j. 922/2021/Kr, jímž bylo této auditorské společnosti oznámeno, že žalobkyni jako statutární auditorce byl pozastaven výkon auditorské činnosti z důvodu zahájení trestního stíhání. V návaznosti na uvedený přípis žalobkyně zjistila, že písemnosti související s řízením o pozastavení výkonu auditorské činnosti včetně prvostupňového rozhodnutí byly doručovány do datové schránky s identifikátorem kzpr8pe zřízené pro žalobkyni jako podnikající fyzickou osobu, kterou však žalobkyně nevyužívá, neboť nevykonává podnikatelskou činnost. Datová schránka s identifikátorem kzpr8pe je příslušnou datovou schránkou pouze ve vztahu k písemnostem týkajícím se podnikatelské činnosti žalobkyně. Písemnosti doručované v souvislosti s řízením o pozastavení výkonu auditorské činnosti se této podnikatelské činnosti netýkají, neboť statutární auditorství v auditorské společnosti vykonávané v pracovním poměru zaměstnance není podnikáním. Fikce doručení podle § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále jen „zákon o elektronických úkonech“), nepřichází v případě doručování písemnosti do „nepříslušné“ datové schránky v úvahu. [3] V replice k vyjádření žalovaného žalobkyně zopakovala, že nevykonávala auditorskou činnost jako podnikající fyzická osoba, nemohla se na ni tedy vztahovat povinnost využívat datovou schránku podnikající fyzické osoby. Navíc tuto datovou schránku žalobkyně nikdy neaktivovala, nejde tedy o případ, že by ji žalobkyně záměrně ignorovala. [4] Městský soud v Praze nadepsaným rozsudkem žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí bylo podáno vskutku opožděně. Z obsahu správního spisu je evidentní, že prvostupňové rozhodnutí, jakož i oznámení o zahájení řízení o pozastavení výkonu auditorské činnosti pro podezření z porušení § 6 odst. 1 zákona o auditorech a přípis, kterým byla žalobkyně v souvislosti s ukončením shromažďování podkladů pro vydání rozhodnutí vyzvána k uplatnění práva ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu, byly v souladu s § 17 odst. 4 zákona o elektronických úkonech doručeny fikcí, když se žalobkyně do datové schránky nepřihlásila po dobu 10 dnů ode dne, kdy byly dokumenty do datové schránky ID DS: kzpr8pe dodány. Je-li statutární auditor – zaměstnanec účastníkem správního řízení, je třeba doručovat přímo jemu, nikoliv jeho zaměstnavateli – auditorské společnosti. O zřizování datových schránek Komora statutární auditory podle obsahu správního spisu informovala na svých webových stránkách, včetně výslovné informace, že budou zřizovány rovněž pro statutární auditory – zaměstnance. Je tedy vyloučena jakákoliv racionální úvaha o tom, že by snad žalobkyně nevěděla o existenci profesních datových schránek zřizovaných Ministerstvem vnitra auditorům či že mohla být na pochybách, zda se povinnost jejich využívání vztahuje rovněž na ni coby statutárního auditora – zaměstnance. [5] Odeslání datové zprávy obsahující prvostupňové rozhodnutí do datové schránky žalobkyně bez příznaku „do vlastních rukou“ je procesním pochybením, avšak pochybením toliko formálním, které nemělo dopad do právní sféry žalobkyně, a tudíž nemělo ani vliv na zákonnost prvostupňového rozhodnutí, jelikož žalobkyně v daném případě netvrdila ani neprokazovala, že by se v důsledku opomenutí správního orgánu doručovat písemnost do vlastních rukou adresáta, dostala písemnost rovněž do dispozice osoby bez oprávnění číst zprávy určené do vlastních rukou. Nadto dle § 17 odst. 6 zákona o elektronických úkonech platí, že doručení dokumentu fikcí má stejné právní účinky jako doručení do vlastních rukou. Obdobné závěry ohledně správnosti postupu Komory při doručování prvostupňového rozhodnutí do datové schránky žalobkyně ID DS: kzpr8pe platí rovněž pro usnesení ze dne 27. 5. 2021, č. j. 996/2021/Kr, kterým výkonný výbor zamítl žádost žalobkyně o určení neúčinnosti doručení podle § 24 odst. 2 a § 41 správního řádu a žádost o prominutí zmeškání úkonů podle § 41 odst. 2 správního řádu, jakož i usnesení žalované ze dne 20. 7. 2021, č. j. RVDA-1139/2021, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti usnesení ze dne 27. 5. 2021, č. j. 996/2021/Kr. Prokáže-li adresát, že si pro dočasnou nepřítomnost nebo z jiného vážného důvodu nemohl bez svého zavinění uloženou písemnost ve stanovené lhůtě vyzvednout, může za podmínek ustanovení § 41 požádat o určení neplatnosti doručení nebo okamžiku, kdy byla písemnost doručena. Žádný takový důvod v posuzovaném případě nelze ze správního spisu zjistit a ani nebyl tvrzen, potažmo prokazován ze strany žalobkyně. II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného a replika stěžovatelky [6] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností, ve které namítla jeho nepřezkoumatelnost. Soud měl žalobu posoudit v rozsahu všech žalobních bodů. Byl povinen posuzovat druhý žalobní bod minimálně v rozsahu, který by umožnil odůvodněný závěr, zda nedostatek usnášeníschopnosti správního orgánu nezpůsobil nicotnost rozhodnutí. Třetí žalobní bod byl soud povinen posuzovat minimálně v rozsahu, který by umožňoval učinit odůvodněný závěr, že není namístě předložit věc Ústavnímu soudu. [7] Stěžovatelka nesouhlasila se závěrem, že jí bylo ze strany žalované řádně doručováno do datové schránky podnikající fyzické osoby. Pojem podnikající fyzické osoby nelze účelově rozšiřovat v tom smyslu, že by zahrnoval veškeré osoby, kterým byla zřízena schránka podnikající fyzické osoby. Stěžovatelka není podnikající fyzickou osobou. Vykonává auditorskou činnost v zaměstnaneckém poměru. Přístup k datové schránce podnikající fyzické osoby ani podle zákona o elektronických úkonech neznamená, že daná osoba je skutečně podnikající fyzickou osobou, a nesvědčí ani o tom, že je tato osoba zapsána v zákonem stanovené evidenci. U stěžovatelky nebylo nikdy pochyb, že podnikající fyzickou osobou není, nýbrž že tuto činnost vykonává jako zaměstnankyně auditorské společnosti. Stěžovatelka tedy nebyla podnikající fyzickou osobu, a nebylo tak namístě jí doručovat do datové schránky podnikající fyzické osoby, i kdyby ji měla zřízenu, protože takový fakt nemá vliv na postavení osoby jako podnikající nebo nepodnikající. [8] Nesprávná je též úvaha, že adresa pro doručování zvolená účastníkem řízení podle § 19 odst. 3 správního řádu nemůže vyloučit doručování prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, má-li adresát datovou schránku zřízenu a zpřístupněnu. V rozsudku ze dne 16. 12. 2010, č. j. 1 As 90/2010 - 95, NSS rozhodoval v situaci, kdy sdělenou doručovací adresou nebyla adresa datové schránky. Navíc podstatou v posuzované věci byla skutečnost, že se napadené rozhodnutí dostalo do dispozice stěžovatele, který s ním byl obeznámen a včas podal správní žalobu. Projednávaná věc se však od soudem uváděného judikátu liší.