6 As 247/2023 — Nejvyšší správní soud

6 As 247/2023- 25 - text  6 As 247/2023 - 27 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce Tomáše Langáška a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: Ing. J. K., proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2022, č. j. KÚLK 25181/2022OSŘ, o kasační stížnosti žalobce a M. K., zastoupené žalobcem jako obecným zmocněncem, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 11. 7. 2023, č. j. 59 A 64/2022107, takto: I. Řízení o kasační stížnosti žalobce se zastavuje. II. Kasační stížnost M. K. se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem [1] Žalobce se u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, domáhá zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Nový Bor, kterým byla k žádosti společnosti 5 v jednom s. r. o. dodatečně povolena stavba rodinného domu, souvisejících přípojek a oplocení na pozemcích p. č. 892/1, 892/3 a 11662/1 v k. ú. Arnultovice u Nového Boru, a stanoveny podmínky pro dokončení stavby. [2] Krajský soud výzvou ze dne 22. 5. 2023, č. j. 59 A 64/202274, vydanou podle § 34 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), vyzval mj. M. K. (manželku žalobce), aby ve lhůtě 1 týdne ode dne doručení výzvy sdělila, zda bude v řízení uplatňovat práva osoby na řízení zúčastněné. Výzva byla M K. doručena dne 23. 5. 2023. M. K. sdělením osobně podaným u krajského soudu dne 12. 6. 2023 oznámila, že vstupuje do soudního řízení, neboť má právní zájem na jeho výsledku. S ohledem na zmeškání lhůty pro oznámení o uplatnění práv, která uplynula dne 30. 5. 2023, krajský soud usnesením ze dne 11. 7. 2023, č. j. 59 A 64/2022107, vyslovil, že M. K. není osobou zúčastněnou na řízení. II. Kasační stížnosti [3] Proti usnesení krajského soudu podali M. K. (stěžovatelka) a žalobce kasační stížnost. [4] Stěžovatelka namítá, že výzva ze dne 22. 5. 2023 je nicotná, neboť byla vydána vyšší soudní úřednicí. Dle § 34 odst. 2 s. ř. s. má být výzva učiněna předsedou senátu. [5] Obsah výzvy je navíc nesrozumitelný a zmatečný. Podle slova učinil v posledním odstavci výzvy lze dovozovat, že je určena osobě mužského rodu, nikoliv stěžovatelce, která nemá právní vzdělání, a je tedy třeba komunikovat s ní odpovídajícím způsobem, aby nedošlo k omezení jejích procesních práv. [6] Stěžovatelka dále tvrdí, že oznámením ze dne 12. 6. 2023 měla na mysli vstup do řízení na straně žalobce jako účastníka řízení. Stěžovatelka je žalobcovou manželkou, tedy nerozlučným společníkem v rámci členství ve společenství vlastníků jednotek, kde disponují jedním (společným) hlasem. V této situaci je třeba, aby účastníkem řízení na straně žalobce byli manželé K. a aby bylo nezpochybnitelné, že oba se žalobou souhlasí a že i stěžovatelka může – coby účastník řízení – disponovat předmětem řízení. Krajský soud byl povinen na základě stěžovatelčiny vůle rozhodnout o vstupu dalšího účastníka do řízení, a nikoliv o tom, zda stěžovatelka je nebo není osobou zúčastněnou na řízení. [7] Žalovaný se ke kasační stížnosti stěžovatelky nevyjádřil. [8] Žalobce vzal podáním ze dne 2. 10. 2023 svou kasační stížnost zpět. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [9] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil kasační stížnost žalobce. [10] Podle § 47 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. soud řízení o kasační stížnosti zastaví, vzalli navrhovatel svůj návrh zpět. Nejvyšší správní soud proto rozhodl o zastavení řízení o kasační stížnosti žalobce. [11] Poté se Nejvyšší správní soud zabýval kasační stížností stěžovatelky. Usnesení o tom, že určitá osoba není osobou zúčastněnou na řízení, není rozhodnutím, které upravuje pouze vedení řízení a kasační stížnost proti takovému usnesení je přípustná (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2005 č. j. 7 As 43/200553, č. 710/2005 Sb. NSS). [12] Kasační stížnost stěžovatelky má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná. Nejvyšší správní soud proto přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. [13] Stěžovatelka namítá, že výzva k uplatnění práv osoby zúčastněné na řízení byla vydána neoprávněnou osobou, konkrétně vyšší soudní úřednicí namísto předsedou senátu. [14] Podle § 34 odst. 2 s. ř. s. Navrhovatel je povinen v návrhu označit osoby, které přicházejí v úvahu jako osoby zúčastněné na řízení, jsouli mu známy. Předseda senátu takové osoby vyrozumí o probíhajícím řízení a vyzve je, aby ve lhůtě, kterou jim k tomu současně stanoví, oznámily, zda v řízení budou uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení; takové oznámení lze učinit pouze v této lhůtě. ... [15] Dle § 11 písm. l) zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů (dále jen „zákon o VSÚ“), vyšší soudní úředník v občanském soudním řízení a v soudním řízení správním může, nestanovíli zvláštní zákon jinak, provádět veškeré úkony soudu prvního stupně, s výjimkou věcí, kde je úkon zvláštním zákonem výslovně svěřen soudci. (podtržením zvýraznil NSS) [16] Aplikací uvedeného ustanovení ve správním soudnictví se zabýval rozšířený senát v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2020, č. j. 8 As 120/202041, č. 4107/2021 Sb. NSS. Rozšířený senát dospěl k závěru, že úkony, které může dle soudního řádu správního činit předseda senátu, nelze považovat za úkony, které zvláštní zákon výslovně svěřuje soudci, na něž se vztahuje výjimka dle § 11 písm. l) zákona o VSÚ. Uvedený závěr je taktéž souladný s praxí zastávanou v civilním řízení i s judikaturou Ústavního soudu, na kterou rozšířený senát v usnesení odkázal, a která považuje odbřemenění soudců od rozhodování jednoduchých věcí za ústavně legitimní cíl. [17] Z uvedeného vyplývá, že vyšší soudní úřednice mohla vydat výzvu dle § 34 odst. 2 s. ř. s. [18] Námitku týkající se tvrzené nesrozumitelnosti a zmatečnosti výzvy spočívající v užití mužského tvaru slovesa ve větě „Proto Vás dle ustanovení § 34 odst. 2 s. ř. s. vyzývám, abyste ve lhůtě 1 týdne od doručení této výzvy toto prohlášení výslovně učinil.“ považuje Nejvyšší správní soud za neopodstatněnou. Ze záhlaví přípisu krajského soudu je zřejmé, že výzva je adresovaná M. K., jasně z ní vyplývá, o čem ji soud informuje a co má stěžovatelka případně učinit. Uvedení slovesa v mužském tvaru lze považovat za zjevnou chybu v psaní, případně může být způsobeno užitím nepersonalizovaného vzoru, což však nemá vliv na srozumitelnost celé výzvy a jejího obsahu. Podávaná informace, že stěžovatelka může v řízení uplatnit práva osoby zúčastněné na řízení, není z hlediska svého sdělení složitá a musí ji chápat i osoba bez právního vzdělání. [19] Ani stěžovatelčina námitka, že krajský soud měl na základě jejího podání rozhodnout o jejím vstupu do řízení na straně žalobce není důvodná. [20] Soudní řád správní zná pouze samostatné společenství účastníků (§ 33 odst. 8 s. ř. s.). Důsledkem toho je, že návrh na zahájení řízení (žalobu) může podat kterákoliv z osob, které byly dotčeny na svých právech či povinnostech napadeným rozhodnutím žalovaného. Nic na tom nemění, že věc, které se rozhodnutí týká, je např. v podílovém spoluvlastnictví či společném jmění manželů. Soudní ochrany se může dovolat každý ze spoluvlastníků bez ohledu na velikost svého spoluvlastnického podílu a každý z manželů. Navrhovatel se může samostatně dovolat soudní ochrany, aniž by bylo třeba, aby se řízení účastnily i všechny ostatní dotčené osoby (viz např. rozsudek ze dne 9. 12. 2010, č. j. 9 As 43/201050). I v případě, kdy v soudním řízení správním na straně žalující vystupuje více navrhovatelů, vzniká mezi nimi pouze samostatné společenství, ve kterém každý z navrhovatelů jedná v řízení sám za sebe a s účinky jen pro svou osobu (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2022, čj. 2 As 347/201981, č. 4368/2022 Sb. NSS). [21] Stěžovatelka se tak mýlí, domníváli se, že k úspěšnému projednání žaloby bylo zapotřebí, aby jako žalobci vystupovali oba manželé jakožto spoluvlastníci pozemku a bytové jednotky sousedících s dodatečně povolovanou stavbou. [22] Ze stěžovatelčina podání nevyplývá, že by jím zamýšlela podat žalobu proti rozhodnutí žalovaného, krajský soud proto daný přípis správně posoudil jako uplatnění práva osoby zúčastněné na řízení, které však stěžovatelka učinila opožděně. [23] Osobou zúčastněnou na řízení se subjekt stává teprve kumulativním splněním materiální