2 As 145/2024 — Nejvyšší správní soud

2 As 145/2024- 29 - text  2 As 145/2024 - 31 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Tomáše Kocourka a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: A3/94 Property v.o.s., se sídlem Hlavní 450, Herink, zastoupená JUDr. Robertem Zugarem, advokátem se sídlem Laubova 1729/8, Praha 3, proti žalovanému: Katastrální úřad pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, se sídlem Pod Sídlištěm 1800/9, Praha 8, na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2024, č. j. 6 A 122/2020229, ve znění usnesení ze dne 15. 7. 2024, č. j. 6 A 122/2020242, takto: I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2024, č. j. 6 A 122/2020229, ve znění usnesení ze dne 15. 7. 2024, č. j. 6 A 122/2020242, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce, JUDr. Roberta Zugara, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný úkonem ze dne 15. 10. 2020, sp. zn. Z31930/2020101, rozdělil pozemky parc. č. 2917/34, 2917/37 a 2917/38, katastrální území Ruzyně. Podkladem bylo územní rozhodnutí Odboru výstavby městské části Praha 6 ze dne 3. 2. 2017, č. j. MCP6 002224/2017 (územní rozhodnutí ze dne 3. 2. 2017). Proti tomuto úkonu podala žalobkyně žalobu na ochranu před nezákonným zásahem. Městský soud žalobu zamítl. [2] Podle městského soudu žalovaný nebyl povinen postupovat podle § 9 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), a vyznačit u dotčených nemovitostí, že práva jsou dotčena změnou, protože žádné právo vázané k nemovitosti měněno nebylo. Výměra má pouze evidenční charakter, navíc k jejímu zmenšení ani nedošlo, pouze k zaokrouhlení dolů u nově vytvořených parcel. Jednalo se o matematickou operaci a vymezení části zemského povrchu se tímto postupem nezměnilo. Žalovaný mohl změny zapsat i na základě ohlášení obce Tuchoměřice jako jiného oprávněného, protože se nejednalo o zápis práv k nemovitosti, ale jiného údaje na základě rozhodnutí vydaného příslušným orgánem veřejné moci podle jiného právního předpisu podle § 31 písm. a) katastrálního zákona. Podle § 30 odst. 3 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), totiž může ohlášení změny jiných údajů katastru vyplývající z rozhodnutí dotýkajícího se většího počtu vlastníků učinit kterákoliv z dotčených osob v postavení vlastníka. Územní rozhodnutí se vztahuje i k nemovitostem, které vlastní obec Tuchoměřice, proto byla obec oprávněnou osobou. Nic na tom nemění skutečnost, že nynější postup žalovaného (pod sp. zn. Z31930/2020101) se žádných nemovitostí obce Tuchoměřice netýkal. Soulad geometrického plánu s územním rozhodnutím byl v řízení u městského soudu předmětem posouzení znaleckými posudky. Jeden znalecký posudek předložila žalobkyně, druhý zadal městský soud. Znalci dospěli k rozdílným závěrům, městský soud se však přiklonil k závěrům znalce, kterého sám ustanovil, a z nichž vyplývá, že postup žalovaného byl v souladu se zákonem. [3] Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně kasační stížnost, které NSS vyhověl a rozsudkem ze dne 18. 4. 2024, č. j. 2 As 145/202341, rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud totiž nedostatečně posoudil přípustnost žaloby podle § 85 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.). Nereflektoval, že prostřednictvím návrhu na opravu chyb podle § 36 odst. 1 katastrálního zákona se lze domoci vydání rozhodnutí, proti kterému je možné brojit žalobou podle § 65 s. ř. s. NSS jej proto zavázal, aby se v dalším řízení zabýval otázkou, zda byla splněna podmínka subsidiarity podle § 85 s. ř. s. Uvedl, že při výkladu § 36 odst. 1 katastrálního zákona bude městský soud muset posoudit, zda rozsah ochrany před nezákonným postupem katastrálního úřadu dosahuje i na žalobkyní tvrzené vady postupu žalovaného nebo se ve správním řízení navazujícím na § 36 odst. 4 katastrálního zákona vzhledem k možným důvodům opravy chyby nemohla účinně domoci změny postupu, tedy odvrácení nezákonného rozdělení pozemků. [4] Městský soud následně žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., protože byla naplněna podmínka § 85 s. ř. s., kdy se lze proti postupu žalovaného bránit jinými právními prostředky, a žaloba na ochranu před nezákonným zásahem je proto nepřípustná. Městský soud uvedl, že správní spis obsahuje rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 1. 2021, čj. OR1160/2020101, kterým nebylo vyhověno nesouhlasu žalobkyně podle § 36 odst. 4 katastrálního zákona, neboť se nejedná o chybu podle § 36 odst. 1 písm. a) téhož zákona. Z návrhu na opravu chyb v katastrálním operátu ze dne 11. 11. 2020 je patrné, že se žalobkyně domáhala v souboru popisných informací zrušení zápisu pozemků par. č. 2917/113, 2917/114, 2917/116, 2974/12, 2974/13 a 2974/16 a zápisu pozemků parc. č. 2917/34, 2917/37, 2917/38, tedy obnovy stavu před rozdělením pozemků. Odvolání žalobkyně zamítl Zeměměřický a katastrální inspektorát v Praze rozhodnutím ze dne 8. 4. 2021, č. j. ZKI PRO6/196/20215, a rozhodnutí žalovaného potvrdil. [5] Městský soud porovnal parcelní čísla a obsah žalobkyní podané žádosti podle § 36 odst. 4 katastrálního zákona s obsahem žalobního návrhu a dospěl k závěru, že jde o tutéž věc z hlediska stanovení práv a povinností žalobkyně. Žalobkyně se v tomto soudním řízení domáhá prohlášení nezákonnosti zásahu žalovaného a stanovení povinnosti obnovit stav před tímto zásahem, který podle žalobkyně vznikl rozdělením týchž pozemků, jako v jí podané žádosti podle katastrálního zákona. Podle názoru městského soudu se tak s ohledem na § 36 odst. 4 katastrálního zákona jedná o tutéž věc (totožnost věci je dána vymezením pozemků a úkonu katastrálního úřadu, který žalobkyně napadá). II. Argumentace účastníků řízení [6] Proti usnesení městského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost z důvodů, které podřadila pod § 103 odst. 1 písm. d) a e) s. ř. s., tedy nepřezkoumatelnost napadeného usnesení a nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí žaloby. Nepřezkoumatelnost spatřuje v tom, že městský soud ve výroku IV. uvedl, že zaplacené náklady dokazování budou stěžovatelce vráceny z účtu městského soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku, ačkoli městský soud rozhodl usnesením. Podmínky pro vrácení nákladů dokazování proto nemohou nikdy nastat, přičemž tato vada způsobuje nevykonatelnost tohoto výroku. [7] Napadené usnesení je také nezákonné, protože žaloba je přípustná, pokud proti provedení záznamu do katastru nemovitostí neexistují jiné prostředky ochrany. Stěžovatelka spoléhala na závěry usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 10. 2010, č. j. 7 Aps 3/200898, č. 2206/2011 Sb. NSS, tedy že jiné právní prostředky k ochraně či nápravě ve věcech záznamu do katastru neexistují. Nešlo tedy očekávat, že bude vyčkávat s obranou až do rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí žalovaného podle § 36 odst. 4 katastrálního zákona (Ústavní soud v nálezu ze dne 14. 8. 2019, sp. zn. II. ÚS 2398/18, bod 44 upozorňuje, že od účastníků řízení nelze očekávat, že vždy správně odhadnou legislativní a judikaturní vývoj a podřídí tomu veškerou procesní taktiku). Rozhodnutí žalovaného bylo navíc potvrzeno s odůvodněním, že se nejedná o chybu podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona. Stěžovatelka podotýká, že judikatura citovaná NSS v rušícím rozsudku č. j. 2 As 145/202341, bod 13, byla vydána až v době po zahájení soudního řízení ve věci stěžovatelky a domnívá se také, že existuje rozpor mezi závěry rozšířeného senátu v usnesení č. j. 7 Aps 3/200898 a výše citovanou judikaturou v otázce existence jiný právních prostředků podle § 85 s. ř. s. [8] Městský soud se v rozporu se závazným právním názorem NSS nezabýval otázkou, zda se stěžovatelka mohla ve správním řízení navazujícím na § 36 odst. 4 katastrálního zákona skutečně účinně domoci odvrácení nezákonného rozdělení pozemků. Postup podle § 36 katastrálního zákona jí navíc neposkytuje účinný právní nástroj k odvrácení nezákonného rozdělení pozemků. Nezákonný zápis rozdělení pozemků totiž nespočívá ve zřejmém omylu při vedení a obnově katastru. I když se stěžovatelka ztotožňuje s názorem znalce Ing. Kellnera, že geometrický plán č. 3095172491/2019 byl vyhotoven na základě jiného výkresu, a tedy nikoli na základě situačního výkresu, měl žalovaný omezené možnosti kritického zkoumání listin předložených k provedení záznamu. Bez potřebného technického a softwarového vybavení nemusel rozpoznat nesoulad mezi geometrickým plánem a grafickou přílohou územního rozhodnutí. Chybné údaje v katastru nemovitostí v tomto případě nevznikly zřejmým omylem při vedení katastru ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, ale z důvodu nesouladu geometrického plánu s grafi