2 As 32/2023 — Nejvyšší správní soud

2 As 32/2023- 83 - text  2 As 32/2023 - 86 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Tomáše Kocourka a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: Mgr. J. B., zastoupený JUDr. Markem Hastíkem, advokátem se sídlem Všetičkova 615/5, Brno, proti žalovanému: Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brnoměsto, se sídlem Moravské náměstí 1/1, Brno, o návrhu na obnovu řízení ve věci vedené Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 30 A 201/2017, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2022, č. j. 30 A 201/2020121, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků se zamítá. V. Žalobci se vrací přeplatek na soudním poplatku za kasační stížnost ve výši 4.000 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce žalobce JUDr. Marka Hastíka, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Krajský soud v Brně usnesením označeným v záhlaví (dále „krajský soud“ a „napadené usnesení“) zamítl návrh, kterým žalobce usiloval o obnovu řízení, které vedlo k zamítnutí žaloby na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, a to rozsudkem krajského soudu ze dne 23. 5. 2020, č. j. 30 A 201/2017137. Kasační stížnost proti tomuto rozsudku Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 18. 10. 2018, č. j. 9 As 259/201878 (proti němu podanou ústavní stížnost odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. I. ÚS 4182/18). [2] Jak vyplývá z rozsudku č. j. 9 As 259/201878 (body 2 a 6), žalobce se zásahovou žalobou domáhal odstranění dvou záznamů do katastru nemovitostí z roku 2017, kterými žalovaný ve prospěch žalobce zapsal vlastnické právo k „bytové jednotce č. X v budově č. p. X1, X2 a X3, postavené na pozemcích parc. č. XA, XB, XC, XD, XE a XF, v katastrálním území Ž., zapsané na listu vlastnictví č. X, a k ideálnímu podílu 1027/29182 k budově č. p. X1, X2 a X3 a pozemkům parc. č. XA, XB, XD, XE a XF, vše v katastrálním území Ž., zapsaných na listech vlastnictví č. X a X“ (záznam sp. zn. Z23024/2013702 byl proveden dne 27. 6. 2017 na základě usnesení Městského soudu v Brně ze dne 13. 9. 2013, č. j. 58 D 211/2004554, kterým byla schválena dohoda dědiců po zůstaviteli Ing. M. B., otci žalobce), a k „ideálnímu podílu 1027/29182 k pozemku parc. č. XC, v katastrálním území Ž, zapsaného na listu vlastnictví č. X“ (záznam sp. zn. Z23025/2013702 byl proveden dne 28. 6. 2017 na základě usnesení Městského soudu v Brně ze dne 13. 9. 2013, č. j. 60 D 820/2012111, kterým byla schválena dohoda dědiců po zůstavitelce V. B., matce žalobce). [3] Žalobce tehdy zásahovou žalobou brojil proti tomu, že jeho právní postavení jakožto vlastníka výše uvedených nemovitostí je nejisté, neboť záznamy byly provedeny navzdory tomu, že zde v rozporu s § 8 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem (dále „zákon o zápisech“), nebyla návaznost na dosavadní zápisy v katastru nemovitostí a předložené listiny obsahovaly zřejmé nesprávnosti [spočívající v porušení § 20 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), podle jehož věty druhé přechod vlastnictví k jednotce je podmíněn přechodem spoluvlastnického podílu na pozemku]. Navíc tomu bránila poznámka předběžného opatření, probíhající vkladové řízení sp. zn. V4221/2017702 a odložení vykonatelnosti zmíněného usnesení Městského soudu v Brně č. j. 58 D 211/2004554 (viz body 3 a 4 rozsudku č. j. 9 As 259/201878). Nejvyšší správní soud však dospěl k závěru, že jeli „ve prospěch stěžovatele zapsáno v katastru nemovitostí vlastnické právo k bytu, avšak existuje pochybnost, o tom, zda je skutečně vlastníkem, přičemž o zapsání svého vlastnického práva nadále usiluje, nebylo provedením zápisů zasaženo do jeho právní sféry. Ve svém důsledku stěžovatel brojí proti tomu, že byl zápis proveden na základě nesprávných listin, nikoli proti zápisu vlastnického práva jako takového. Zápisem vlastnického práva ve prospěch stěžovatele se jeho právní postavení nestalo méně nejistým, a to ani co se týče případného soukromoprávního jednání, jehož předmětem by byt byl“ (bod 27 č. j. 9 A 259/201878). [4] V návrhu, kterým se domáhal obnovy řízení, žalobce jako na novou skutečnost poukázal na rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 10. 2020, č. j. 1 Co 24/2020223 (dále „rozsudek vrchního soudu“). Tím byl změněn výrok rozsudku krajského soudu ze dne 10. 7. 2020, č. j. 35 C 13/2017169, a současně nahrazeno rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 8. 2017, č. j. V4221/201770215. Konkrétně byl povolen vklad vlastnického práva ve prospěch společného jmění manželů B. (rodičů žalobce) k výše zmíněnému podílu ve výši 1027/29182 k pozemku parc. č. XC, v k. ú. B.Ž., zapsanému na listu vlastnictví č. X (dále „podíl na předmětném pozemku“), a to na základě rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2016, č. j. 14 C 118/2013125 (pravomocného ke dni 15. 2. 2017), kterým bylo určeno, že podíl na předmětném pozemku byl k 12. 3. 2004 v jejich vlastnictví. Krajský soud dospěl v napadeném usnesení k závěru, že rozsudek vrchního soudu není důkazem toho, že výše zmíněné záznamy byly provedeny nezákonně, ani nemůže vést k příznivějšímu výsledku sporu pro žalobce, a nemůže se proto jednat o důvod pro povolení obnovy řízení. Podstatné podle krajského soudu bylo, že žalovaný záznamy provedl na základě listin vzešlých z dědického řízení (zmíněná usnesení Městského soudu v Brně ze dne 13. 9. 2013, č. j. 60 D 820/2012111 a 58 D 211/2004554; dále „usnesení městského soudu“). Ty obsahovaly nezbytné náležitosti a žalovaný nebyl oprávněn zkoumat jejich věcnou správnost, která nebyla zpochybněna ani rozsudkem vrchního soudu. Dodal, že s ohledem na zásadu priority nemohl mít výsledek vkladového řízení zahájeného v roce 2017 před nimi přednost. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [5] Žalobce (dále „stěžovatel“) zrekapituloval skutkový stav včetně obsahu původní žaloby. Krajský soud podle něj nesprávně posoudil relevanci nového důkazu, rozsudku vrchního soudu. Vklad vlastnického práva k podílu na předmětném pozemku, který nakonec vrchní soud ve prospěch společného jmění jeho rodičů povolil, měl být správně proveden ke dni zahájení vkladového řízení 21. 2. 2017. Žalovaný provedl zápis vlastnického práva ve prospěch stěžovatele (neoprávněně) záznamem sp. zn. Z23025/2013702 až dne 28. 6. 2017. Rozsudek vrchního soudu je podle stěžovatele důkazem nezákonnosti tohoto pozdějšího zápisu, a to z důvodu porušení požadavku na návaznost zápisů v katastru. Podle stěžovatele má zápis vlastnického práva na základě rozhodnutí soudu o určení vlastníka přednost před jeho zápisem na základě přechodu děděním (nejprve je totiž třeba vyjasnit, zda zůstavitel byl vlastníkem). Stěžovatel dodal, že meritem věci se soudy dosud nezabývaly, pouze otázkou aktivní procesní a věcné legitimace; nedostatek aktivní legitimace sice potvrdil i Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 9 As 259/201878, současně však dovodil, že pokud by stěžovatel namítal zásah do svých práv v důsledku povinnosti plnit závazky vyplývající z vlastnictví nemovité věci, ač vlastnictví popírá, byla by situace odlišná. Stěžovatel uvádí, že o vlastnictví neusiluje a popírá jej již od roku 2013, přičemž s vlastnictvím věci je pro něj spojen nepříznivý následek spočívající v povinnosti platit např. daň z nemovitosti či místní poplatek za komunální dopad. Platby od něj požadují též společenství vlastníků či exekutor v souvislosti s pohledávkou jeho sester na vyplacení podílu na dědictví. Navrhl napadené usnesení zrušit. [6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že k provedení zmíněných záznamů byly splněny zákonné podmínky. Nepříslušelo mu posuzovat věcnou správnost pravomocných a dosud nezrušených usnesení městského soudu. Nebyly zde žádné zřejmé nesprávnosti a existovala i návaznost na dosavadní zápisy. Na zákonnost zápisů z roku 2017 nemá vliv ani následně vynesený rozsudek vrchního soudu, neboť jím nebyla zpochybněna pravost listin, na jejichž základě byly zápisy provedeny. S ohledem na zásadu priority podle něj nejsou splněny podmínky pro obnovu řízení. Navrhl kasační stížnost zamítnout. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [7] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná, není však důvodná. [8] Podle § 111 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), řízení ukončené pravomocným rozsudkem se na návrh účastníka obnoví, jestliže vyšly najevo důkazy nebo skutečnosti, které bez jeho viny nebyly nebo nemohly být v původním řízení uplatněny, popřípadě bylo jinak rozhodnut