5 As 222/2023 — Nejvyšší správní soud

5 As 222/2023- 43 - text  5 As 222/2023 - 48 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: JONEA, s.r.o., se sídlem Majdalenky 908/10c, Brno, zastoupen Mgr. Davidem Rašovským, advokátem se sídlem Šumavská 525/33, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 3, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 7. 2023, č. j. 32 A 47/202031, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Kasační stížností se žalobce domáhá zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2020, č. j. JMK 71849/2020. Tímto rozhodnutím bylo podle § 92 odst. 1 správního řádu jako opožděné zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Břeclav ze dne 28. 3. 2017, č. j. MUBR 19976/2017/HT, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání jiného správního deliktu provozovatele vozidla [na nějž se od 1. 7. 2017 hledí mj. pro účely soudního řízení správního dle § 112 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, jako na přestupek, ovšem i vzhledem k tomu, že tato věc byla pravomocně skončena ještě před účinností uvedeného zákona a následné odvolací řízení se již týkalo pouze opožděného odvolání žalobce, bude i dále v tomto rozsudku užíván obecný termín „správní delikt“] podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen „zákon o silničním provozu“). Žalobce se měl daného správního deliktu dopustit tím, že v rozporu s § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu nezajistil, aby při užití jím provozovaného vozidla tov. zn. Audi, reg. zn. X, na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem, konkrétně § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, neboť dne 31. 12. 2015 v 0:10 hod. v Břeclavi na ulici Pod Zámkem, v místě zvaném Kančí obora, stál blíže neustanovený řidič s tímto vozidlem v místě označeném dopravní značkou B11 – „zákaz vjezdu všech motorových vozidel“ s dodatkovou tabulí „mimo Lesy ČR a VAK a vozidel s povolením Lesů ČR“, čímž došlo k jednání, které vykazuje znaky přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Za uvedený správní delikt dle 125f odst. 1 zákona o silničním provozu byla žalobci uložena pokuta ve výši 1 500 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. [2] Ze správního spisu vyplynulo, že správní orgán I. stupně vydal příkaz ze dne 10. 1. 2017, č. j. MUBR 5135/2016/HT, jímž uznal žalobce vinným ze shora vymezeného správního deliktu. Proti tomuto příkazu podal jménem žalobce Mgr. et Mgr. Ing. Josef Nekvapil (žalobcův jediný jednatel) odpor, a to emailem se zaručeným elektronickým podpisem zaslaným z jeho emailové adresy. K odporu byla přiložena rovněž „plná moc“ ze dne 30. 1. 2017, v níž se uvádí: „Já, Mgr. et Mgr. Ing. Josef Nekvapil, jednatel společnosti Jonea s.r.o., IČO: 25541188, uděluji tímto plnou moc Mgr. et Mgr. Ing. Josefu Nekvapilovi (…), email se zaručeným podpisem: josef@nekvapil.cz, k zastupování společnosti Jonea s.r.o. pro celé řízení č. j. MUBR5135/2016/HT u OD Břeclav, stejně tak jako u příslušných odvolacích správních orgánů, dle ust. § 33 a násl. SŘ.“ „Plná moc“ byla na straně „zmocnitele“ i „zmocněnce“ podepsána Mgr. et Mgr. Ing. Josefem Nekvapilem. [3] Správní orgán I. stupně následně předvolal žalobce k ústnímu jednání na 27. 2. 2017, přičemž předvolání doručoval do žalobcovy datové schránky. Z protokolu o ústním jednání ze dne 27. 2. 2017, č. j. MUBR 14410/2017/HT, vyplynulo, že za žalobce se k ústnímu jednání nikdo bez náležité omluvy nedostavil, ačkoliv žalobci bylo dle správního orgánu I. stupně dané předvolání řádně a včas doručeno prostřednictvím datové schránky dne 16. 2. 2017. Správní orgán I. stupně následně vydal zmiňované rozhodnutí ze dne 28. 3. 2017, č. j. MUBR 19976/2017/HT, kterým uznal žalobce vinným ze shora vymezeného správního deliktu a uložil mu zmiňovanou pokutu a povinnost náhrady nákladů řízení. Uvedené rozhodnutí doručoval správní orgán I. stupně žalobci od 10. 4. 2017 do jeho datové schránky. Prvostupňové rozhodnutí bylo žalobci doručeno do datové schránky dne 12. 4. 2017. [4] Dne 6. 9. 2017 obdržel správní orgán I. stupně prostřednictvím tehdejšího zástupce žalobce, Mgr. Jaroslava Zemana, advokáta se sídlem Lazaretní 925/9, Brno, podnět žalobce k zahájení přezkumného řízení ve věci rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 22. 8. 2017, č. j. MUBR62619/2017, týkajícího se vymáhání nedoplatku na zmiňované pokutě a paušální částce náhrady nákladů správního řízení. Žalobce v uvedeném podání namítal, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně o správním deliktu bylo doručováno do jeho datové schránky v rozporu s § 34 odst. 2 správního řádu, neboť mělo být podle tohoto ustanovení doručováno jeho „zmocněnci“, Mgr. et Mgr. Ing. Josefu Nekvapilovi, nikoliv přímo žalobci. Jeho „zmocněnec“ se přitom o doručení rozhodnutí do datové schránky žalobce nedozvěděl. Žalobce mj. požadoval, aby správní orgán I. stupně neprodleně zaslal dané rozhodnutí na emailovou adresu josef@nekvapil.cz. Žalovaný k tomuto podnětu ve sdělení ze dne 13. 10. 2017, č. j. JMK 147457/2017, konstatoval, že neshledal důvod pro zahájení přezkumného řízení. [5] Emailem ze dne 2. 4. 2020, doručeným správnímu orgánu I. stupně téhož dne z adresy josef@nekvapil.cz, žalobce požádal mj. o zaslání rozhodnutí o správním deliktu. Správní orgán I. stupně žalobci vyhověl a dne 8. 4. 2020 mu toto rozhodnutí zaslal mj. na zmíněnou emailovou adresu. [6] Žalobce následně dne 16. 4. 2020 podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, které žalovaný výše uvedeným rozhodnutím ze dne 26. 5. 2020, č. j. JMK 71849/2020, dle § 92 odst. 1 správního řádu jako opožděné zamítl. Žalovaný konstatoval, že prvostupňové rozhodnutí bylo žalobci doručeno do datové schránky dne 12. 4. 2017. Lhůta pro podání odvolání tedy marně uplynula dne 27. 4. 2017 a odvolání žalobce, podané až dne 16. 4. 2020, je tedy opožděné. K námitkám žalobce, podle nichž mělo být doručováno jeho „zmocněnci“, žalovaný konstatoval, že jde o ryze účelovou argumentaci, a odkázal na své výše zmiňované sdělení k podnětu žalobce k zahájení přezkumného řízení. [7] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který ji shora uvedeným rozsudkem ze dne 28. 7. 2023, č. j. 32 A 47/202031, zamítl. Krajský soud považoval rozhodnutí žalovaného za srozumitelné a dostatečně odůvodněné. Dále krajský soud upozornil na to, že rozsah přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí je omezen jen na posouzení otázky, zda žalobce podal odvolání opožděně, či nikoliv, případně zda nebylo odvolací řízení (nikoliv řízení prvostupňové) stiženou vadou, která by měla vliv na zákonnost rozhodnutí žalovaného. Jelikož žalovaný vůbec neposuzoval (a ani nemohl posuzovat) zákonnost prvostupňového rozhodnutí o správním deliktu žalobce, nemůže ani krajský soud dle svého vyjádření tyto otázky posuzovat. Z takto vymezeného rámce soudního přezkumu rozhodnutí o zamítnutí odvolání pro opožděnost podle krajského soudu zcela vybočuje okruh námitek, dle nichž žalobce spatřuje nezákonnost prvostupňového rozhodnutí v tom, že podle jeho názoru správní delikt provozovatele vozidla mohlo podle § 125f odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu naplnit pouze neoprávněné zastavení nebo stání, přičemž pod toto ustanovení dle žalobce nebyl správní orgán I. stupně oprávněn extenzivně podřadit porušení zákazu vjezdu. Uvedené námitky je podle krajského soudu nutné považovat za nedůvodné už proto, že se zcela míjí s důvody, pro které bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí. Nejde o námitky, které by byly vůbec způsobilé vyvrátit závěr žalovaného o opožděnosti podaného odvolání. [8] Krajský soud ve shodě s žalobcem dále konstatoval, že doručování prvostupňového rozhodnutí neproběhlo formálně správně, měl však za to, že se dané rozhodnutí dostalo do dispozice žalobcova „zmocněnce“ (Mgr. et Mgr. Ing. Josefa Nekvapila), který měl jakožto žalobcův jednatel primární přístup do jeho datové schránky, přičemž žalobce nedoložil, že do datové schránky měly přístup i jiné osoby. Prvostupňové rozhodnutí bylo do žalobcovy datové schránky doručeno nikoliv fikcí, ale po přihlášení oprávněné osoby. Z podnětu k provedení přezkumného řízení pak podle krajského soudu vyplývá, že se žalobcův „zmocněnec“ s prvostupňovým rozhodnutím seznámil nejpozději dne 22. 8. 2017. [9] Krajský soud rovněž uzavřel, že žalobce v rámci správního řízení nepožádal ve smyslu § 19 odst. 4 správního řádu o doručování na email