8 As 203/2023 — Nejvyšší správní soud

8 As 203/2023- 72 - text  8 As 203/2023-75 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobkyně: PRAGON, s. r. o., se sídlem Imrychova 883/9, Praha 4, zastoupená JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem Záhřebská 562/41, Praha 2 (dříve Nádražní 344/23, Praha 5), proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného spočívající v nezahájení řízení a nevydání rozhodnutí o předžalobní výzvě ze dne 20. 5. 2021, o kasačních stížnostech žalobkyně a stěžovatelů b) "HABEAS CORPUS", spolek, a c) Unie příznivců Tradiční čínské medicíny, spolek, oba se sídlem Ocelkova 643/20, Praha 9, oba zastoupeni JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem Záhřebská 562/41, Praha 2 (dříve Nádražní 344/23, Praha 5), proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2023, čj. 17 A 74/2023-87, takto: I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti žalobkyně. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti žalobkyně nepřiznává. IV. Kasační stížnost stěžovatele b) se odmítá. V. Kasační stížnost stěžovatele c) se odmítá. VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech stěžovatelů b) a c). VII. Stěžovateli b) se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Petra Folprechta, advokáta. VIII. Stěžovateli c) se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Petra Folprechta, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobou původně podanou u Obvodního soudu pro Prahu 2 a později vedenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 17 A 32/2022, se žalobkyně, po jejím doplnění na výzvu městského soudu k upřesnění žalobního typu, domáhala na základě týchž skutkových tvrzení jak ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, tak i ochrany proti nečinnosti žalovaného. [2] Městský soud proto usnesením z 5. 4. 2023, čj. 17 A 32/2022-104, vyloučil podle § 39 odst. 2 s. ř. s. žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného k samostatnému projednání, jež byla městským soudem odmítnuta nyní napadeným usnesením. [3] Vyloučenou žalobou na ochranu proti nečinnosti žalovaného se žalobkyně domáhala, aby soud - uložil žalovanému povinnost ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku zahájit řádné řízení o předžalobní výzvě žalobkyně a osob, které žalobkyně označuje jako osoby zúčastněné na řízení, z 20. 5. 2021, doručené žalovanému 21. 5. 2021, vedené u žalovaného pod sp. zn. MZDR 25133/2020 2/OVZ, a - uložil žalovanému povinnost ve lhůtě 60 dnů od právní moci rozsudku vydat řádné rozhodnutí o této předžalobní výzvě. [4] Městský soud žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. z důvodu nesplnění podmínek řízení, přičemž šlo o nedostatek neodstranitelný. Dospěl totiž k závěru, že věc nespadá do pravomoci soudů rozhodujících ve správním soudnictví, resp. soud nemá zákonný podklad rozhodnout o tvrzené nečinnosti tak, jak žalobkyně navrhuje. Uvedl, že předžalobní výzva z 20. 5. 2021, jíž žalobkyně sdělila žalovanému své požadavky (dále „předžalobní výzva“), resp. předžalobní upomínka (§ 142a odst. 1 o. s. ř.), je institutem uplatňovaným v řízení, které slouží k ochraně soukromých práv (§ 1 o. s. ř.). Nejsou tak ve hře veřejná subjektivní práva a je tedy pojmově vyloučeno, aby žalovaný v případě reakce na předžalobní výzvu postupoval jako správní orgán ve smyslu legislativní zkratky zavedené v § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Žalovaný v takovém případě jedná jménem České republiky jakožto subjektu soukromého práva. Vedle toho městský soud uvedl, že předžalobní výzva není rozhodnutím ve věci ani osvědčením, jejichž vydání se podle § 79 odst. 1 s. ř. s. lze domáhat žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. II. Kasační stížnost [5] Žalobkyně [dále „stěžovatelka a)“], stěžovatel b) ("HABEAS CORPUS", spolek) a stěžovatel c) (Unie příznivců Tradiční čínské medicíny, spolek) podali proti usnesení městského soudu shodnou kasační stížnost, jíž navrhli, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil. [6] Předně namítli vadu řízení před městským soudem, který v napadeném usnesení neoznačil stěžovatele b) a c) jako osoby zúčastněné na řízení, ačkoliv také podepsali žalobu zjevně s úmyslem vykonávat práva osob zúčastněných na řízení. Tím došlo k porušení § 34 odst. 3 s. ř. s., jakož i práva stěžovatelů b) a c) na spravedlivý proces, v důsledku čehož jim vznikla navazující škoda. [7] Napadené usnesení je podle stěžovatelů nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a nesrozumitelnost, neboť městský soud žalobu odmítl, aniž se věcně vypořádal s žalobními námitkami. Neprovedl ani žádný z navržených důkazů. [8] Dále městský soud porušil zásadu kontradiktornosti řízení, neboť nezaslal žalobu v nyní projednávané věci žalovanému k vyjádření. Namísto toho suploval jeho povinnosti, neboť za něj vytvořil obhajobu, že předžalobní výzva nespadá do pravomoci soudů rozhodujících ve správním soudnictví. Svým postupem městský soud nezákonně zvýhodnil žalovaného, čímž porušil základní lidská práva a svobody stěžovatelů. [9] Podle stěžovatelů nebyly a nejsou dány důvody pro odmítnutí žaloby na ochranu proti nečinnosti žalovaného podané stěžovatelkou a). Městský soud nesprávně, jen formálně, posoudil předžalobní výzvu podle jejího označení, aniž zkoumal její skutečný obsah. Podle obsahu jde nejen o předžalobní výzvu, ale rovněž o akt směřující k zahájení správního řízení, jehož účelem je zjednání nápravy v Registru rozhodnutí hlavního hygienika (dále „databáze RoHy“) a zajištění toho, aby bylo plněno dřívější pravomocné rozhodnutí žalovaného. Na základě toho byl žalovaný povinen zahájit správní řízení, což však neučinil, a dopustil se tak nečinnosti. Databáze RoHy, jejíž nápravu stěžovatelé požadovali právě předžalobní výzvou je veřejnou databází, která se pravidelně obnovuje, a je ve veřejném zájmu, aby tato databáze obsahovala správné a pravdivé údaje v souladu se skutečným stavem a příslušnými pravomocnými rozhodnutími. Žalovaný tak odmítl splnit svou zákonnou povinnost, na kterou byl upozorněn. [10] Nyní projednávaná věc tak spadá do veřejného práva, a tedy i do pravomoci soudů rozhodujících ve správním soudnictví. Žaloba stěžovatelky a) na ochranu proti nečinnosti proto měla být věcně projednána. [11] Měl-li přesto městský soud pochybnosti o své pravomoci věc projednat a rozhodnout, měl stěžovatelku a) jako žalobkyni vyzvat k upřesnění, vysvětlení či doplnění žaloby. Eventuálně jí měl poučit, že věc spadá do pravomoci civilních soudů, popřípadě měl věc sám postoupit soudu věcně a místně příslušnému. Jelikož ani tak městský soud nepostupoval, zatížil řízení jakož i napadené usnesení nezákonností. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem III.A Kasační stížnost stěžovatelky a) [12] Kasační stížnost stěžovatelky a) není důvodná. III.A.1 Námitka nepřezkoumatelnosti napadeného usnesení [13] Nejvyšší správní soud se nejdříve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti usnesení městského soudu. O této otázce si ostatně musí učinit úsudek i bez uplatněné námitky (§ 109 odst. 4 s. ř. s.). [14] Má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být zřejmé, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný a jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem postupoval při posuzování těchto skutečností. Uvedené musí nalézt svůj odraz v odůvodnění dotčeného rozhodnutí. Nepřezkoumatelné je tedy takové rozhodnutí, které nelze přezkoumat pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno. [15] Stěžovatelka a) nepřezkoumatelnost napadeného usnesení spatřuje v tom, že městský soud žalobu odmítl, aniž se věcně vypořádal s žalobními námitkami. [16] Jelikož však městský soud žalobu odmítl z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínek řízení, nemohl se zároveň věnovat meritorním otázkám. Zodpovězení těchto otázek by bylo na místě pouze v případě, že by pro to byly splněny veškeré podmínky. Tak tomu však v nyní projednávané věci podle městského soudu nebylo, a proto skutečnost, že se vůbec nezabýval meritorními otázkami, nemohla způsobit nepřezkoumatelnost jeho usnesení (rozsudky NSS z 6. 12. 2022, čj. 7 As 292/2022-18, bod 15, a na něj navazující z 20. 7. 2023, čj. 8 As 28/2023-61, bod 17). [17] Napadené usnesení netrpí ani žádnou jinou vadou nepřezkoumatelnosti, jak ji vykládá ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu (rozsudky NSS z 6. 2. 2020, čj. 5 Afs 344/2019-30, bod 16, a čj. 5 As 158/2021-36, bod 18, a tam citovaná judikatura). Přes svou značnou stručnost, což je ale u rozhodnutí o odmítnutí žaloby (návrhu) přirozené a běžné,