9 As 129/2024 — Nejvyšší správní soud

9 As 129/2024- 42 - text  9 As 129/2024 - 44 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: J. M., zastoupený Mgr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem V Jámě 699/1, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2024, č. j. 17 A 23/202413, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Ve věci jde o posouzení přípustnosti žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu podle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), spočíváli žalobcem tvrzený zásah v budoucím použití právního předpisu. V souladu s dosavadní judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“ nebo „kasační soud“) takovouto žalobu nelze věcně projednat. [2] Dne 1. 7. 2022 nabyl účinnosti zákon č. 250/2021 Sb., o bezpečnosti práce v souvislosti s provozem vyhrazených technických zařízení a o změně souvisejících zákonů, jakož i tento zákon provádějící nařízení vlády č. 191/2022 Sb., o vyhrazených technických plynových zařízeních a požadavcích na zajištění jejich bezpečnosti. Příloha č. 2 k tomuto nařízení vlády stanoví nejkratší dobu odborné praxe požadované pro získání odborné způsobilosti k činnostem na vyhrazených plynových zařízeních ve vztahu k dosaženému minimálními stupni odborného vzdělání. U činnosti označené jako „Revize“ se předpokládá, že osoba ji vykonávající má minimální stupeň vzdělání „úplné střední odborné strojního, elektrotechnického, stavebního, chemického nebo hutnického směru s maturitní zkouškou“ z některého ze sedmi vyjmenovaných oborů (nejkratší doba odborné praxe 2 roky), nebo „vysokoškolské vzdělání strojního, elektrotechnického, stavebního, chemického nebo hutnického směru“ (nejkratší doba odborné praxe 1 rok). [3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal žalobu, kterou se po žalovaném domáhal, aby se při jeho další „žádosti o prodloužení“ osvědčení revizního a zkušebního technika vyhrazených plynových zařízení zdržel použití nařízení vlády č. 191/2022 Sb. v části, která se týká požadovaného vzdělání. Uvedenou „žádostí o prodloužení“ byla patrně míněna budoucí žádost o vykonání zkoušky z odborné způsobilosti k činnostem (některé z činností) na vyhrazených technických zařízeních podle § 12 zákona č. 250/2021 Sb. Její úspěšné složení je podmínkou vydání osvědčení o odborné způsobilosti pro danou činnost. Pouze fyzická osoba, která má uvedené osvědčení, může v souladu s § 11 odst. 1 písm. e) uvedeného zákona jako podnikající fyzická osoba sama vykonávat montáž, opravy, revize, zkoušky vyhrazených technických zařízení nebo plnění nádob plyny, případně může zabezpečovat tyto činnosti pro právnickou osobu nebo podnikající fyzickou osobu, která sama požadavky na odbornou způsobilost nesplňuje. [4] V žalobě stěžovatel tvrdí, že je podnikající fyzickou osobou vykonávající činnost revizí a zkoušek vyhrazených plynových zařízení. Provádění této činnosti mu umožňuje osvědčení podle § 6a odst. 1 písm. d) zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších předpisů, které vydává státní příspěvková organizace Technická inspekce České republiky jako pověřená organizace k plnění úkolů státního odborného dozoru v oblasti bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení. Tato organizace vydává osvědčení po prověření odborné způsobilosti na dobu 5 let. Poprvé vydala stěžovateli osvědčení dne 4. 2. 2011, poslední mu vydala dne 6. 1. 2021 a je platné do 6. 1. 2026. [5] Nová právní úprava má podle stěžovatele význam pro posouzení jeho další žádosti o vykonání zkoušky z odborné způsobilosti. Stěžovatel vystudoval střední odbornou školu v maturitním studijním oboru Management ve stavebnictví a vykonal praktickou maturitní zkoušku z odborných předmětů na Integrované střední škole stavebních a řemeslných oborů, což jsou předměty a obory ryze technického typu. V době, kdy žádal o osvědčení, bylo jím získané vzdělání postačující. Předpokladem, aby byl pracovník připuštěn k prověření odborné způsobilosti, bylo podle § 11 odst. 2 písm. b) vyhlášky č. 85/1978 Sb., o kontrolách, revizích a zkouškách plynových zařízení, úplné střední odborné vzdělání technického směru a nejméně tři roky odborné praxe. Stěžovatel si nebyl jist, zda je jeho vzdělání postačující i podle právní úpravy účinné od 1. 7. 2022. Nelze je totiž podřadit pod žádný ze studijních oborů uvedených v příloze č. 2 k nařízení vlády č. 191/2022 Sb. V případě, že by jeho vzdělání nebylo postačující, by se změnou právní úpravy vyvstal problém její retroaktivity. [6] Vzhledem k uvedeným pochybnostem stěžovatel požádal dopisem ze dne 9. 11. 2023 žalovaného o poskytnutí informace či stanoviska, zda podle nové právní úpravy bude připuštěn v roce 2026 ke zkoušce z odborné způsobilosti, resp. zda vzdělání, které absolvoval, dostačuje pro výkon jeho dosavadní podnikatelské činnosti. Žalovaný na tuto žádost reagoval dopisem ze dne 7. 12. 2023, č. j. MPSV2023/239536423/1, v němž sdělil, že stěžovatel podle jím uvedených údajů nesplňuje minimální stupeň vzdělání pro odbornou způsobilost fyzické osoby provádějící revize vyhrazených technických plynových zařízení. Splňuje pouze minimální stupeň vzdělání pro odbornou způsobilost fyzické osoby provádějící jejich zkoušky. Současný právní stav zohledňuje zejména míru rizika výkonu práce. Žalovaný nicméně upozornil, že není příslušný k závaznému výkladu právních předpisů. [7] Stěžovatel na základě dopisu žalovaného usuzuje, že požádáli o možnost vykonat zkoušku z odborné způsobilosti, z důvodu nedostatečného vzdělání k ní nebude připuštěn. Tím mu bude znemožněno podnikat v oboru, v němž má dlouholetou praxi a výsledky, a současně tak přijde o jediný zdroj obživy. Žalobou se proto domáhal ochrany před takovýmto zásahem do jeho práv a oprávněných zájmů. [8] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) napadeným usnesením odmítl žalobu podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 82 s. ř. s. jako nepřípustný návrh, neboť stěžovatel se jí domáhal ochrany před zásahem, který doposud nenastal. Tímto zásahem mělo být nepřipuštění ke zkoušce z odborné způsobilosti v souvislosti s budoucí žádostí stěžovatele o prodloužení předmětného osvědčení. Stěžovatel netvrdil, že by takovou žádost již podal, ani že jej žalovaný nebo Technická inspekce České republiky k uvedené zkoušce nepřipustili. Stěžovatel pouze vznesl dotaz na žalovaného, jak by se stavěl k žalobcově případné žádosti. Z celkového kontextu žaloby a jejích příloh je navíc patrné, že stěžovatel ani nemá v úmyslu podávat žádost o prodloužení osvědčení v nejbližší době. II. Kasační stížnost a vyjádření k ní [9] Stěžovatel podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., navrhuje je zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení. [10] Zásahová žaloba podle stěžovatele splňovala veškeré zákonné náležitosti a požadavky. Nezákonný zásah do jeho práv stále probíhá a trvá, a tudíž je zásahem aktuálním. Svědčí o tom i zmíněný dopis ze dne 7. 12. 2023, v němž se žalovaný jednoznačně postavil k tomu, jakým způsobem je a bude vůči stěžovateli postupováno při podání žádosti o vykonání zkoušky z odborné způsobilosti. Městský soud zaujal ve věci přepjatý restriktivní přístup a soustředil se, i když nikoli podrobně a věrohodně, toliko k odůvodnění oprávněnosti svého procesního postupu. Zcela nepochopitelně a nelogicky odkazuje na skutečnost, že oprávnění má stěžovatel platné až do 6. 1. 2026 a žalobu tak bude moci podat až poté. Přehlíží však délku soudního řízení, která většinou překročí jeden rok a po tuto dobu stěžovatel nebude moci vykonávat dlouholetou podnikatelskou činnost a živit svou rodinu. [11] Námitky stěžovatele směřují také vůči tomu, že se městský soud nezabýval námitkou retroaktivity ani nepředložil věc Ústavnímu soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) k posouzení souladu nařízení vlády s ústavním pořádkem. Stěžovatel již jednou složil zkoušku z odborné způsobilosti v roce 2011 a získal příslušné osvědčení. Podle nové právní úpravy nebude žádat o nové osvědčení, ale o prodloužení platnosti původního osvědčení, pročež by tak mělo být učiněno způsobem a za podmínek podle původní právní úpravy. Vzniklá situace, kdy je po něm vyžadován jiný minimální stupeň odborného vzdělání, je naprosto absurdní a v rozporu se zákazem retroaktivity. Za jediný správný přístup lze považovat to, že se bude na metodiku a nařízení vlády nahlížet jinak. Revizní technici, kteří získali osvědčení za staré právní úpravy a žádají prodloužení jeho platnosti, by měli být přip