9 As 78/2024 — Nejvyšší správní soud

9 As 78/2024- 39 - text  9 As 78/2024 - 41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: Ing. et Ing. S. P., zast. JUDr. Martinem Halahijou, advokátem se sídlem třída Kpt. Jaroše 1844/28, Brno, proti žalovanému: velitel 74. mechanizovaného praporu, se sídlem Vojenský útvar 6142, Sokolovská, Bučovice, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2024, č. j. 31 A 96/202335, takto: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2024, č. j. 31 A 96/202335, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Předmětem projednávané věci je překvapivé rozhodnutí krajského soudu a nejasnost, čeho se žalobkyně podanou žalobou domáhá. [2] Žalobou ze dne 20. 10. 2023 označenou jako „Žaloba o ochraně před nezákonným zásahem“ žalobkyně brojila proti vydání Potvrzení o službě a hodnocení vojáka z povolání při zániku služebního poměru podle § 23 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vojácích z povolání“), ze dne 30. 6. 2023 a založení tohoto potvrzení do jejího osobního spisu, jelikož bylo vydáno nezákonně bez její žádosti a jeho lživý obsah představuje reálnou překážku pro její potenciální další zaměstnání. Konkrétně žalobkyně navrhla, aby krajský soud zrušil uvedené potvrzení a uložil služebnímu orgánu „povinnost skartovat či zničit každé neoprávněné a nezákonné Potvrzení o službě a hodnocení vojáka z povolání Žalobkyně“. Jako žalovaného žalobkyně označila Ministerstvo obrany a žalobu doručila Městskému soudu v Praze. [3] Městský soud usnesením ze dne 26. 10. 2023, č. j. 10 A 133/202316, žalobkyni poučil o svém názoru, že žalovaným služebním orgánem je velitel 74. mechanizovaného praporu, který Potvrzení o službě a hodnocení vojáka z povolání vyhotovil, a vyzval ji k opravě označení žalovaného správního orgánu. Žalobkyně osobu žalovaného změnila a městský soud následně usnesením ze dne 9. 11. 2023, č. j. 10 A 133/202328, věc postoupil Krajskému soudu v Brně. [4] Krajský soud výše nadepsaným usnesením žalobu odmítl jako nepřípustnou podle § 85 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Dospěl k závěru, že žalobkyně se nejprve měla obrátit na správce či zpracovatele osobních údajů se žádostí o odstranění závadného stavu podle § 49 odst. 1 zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zpracování osobních údajů“), nikoliv podat přímo zásahovou zápůrčí žalobu. Proti výsledku vyřízení žádosti se pak může bránit zásahovou žalobou. II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného a repliky žalobkyně [5] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla výše označené usnesení krajského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Navrhla zrušit napadené usnesení, Potvrzení o službě a hodnocení vojáka z povolání i jiné obdobné potvrzení, které se může ve spise nacházet, případně uložit žalovanému toto hodnocení zrušit a vyjmout z osobního spisu stěžovatelky. Alternativně stěžovatelka navrhla zrušit napadené usnesení a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení s tím, aby Nejvyšší správní soud vydal závazné stanovisko v meritu věci. Rovněž požádala, aby Nejvyšší správní soud uložil žalovanému povinnost zrušit a skartovat negativní či jiné hodnocení vydané bez její žádosti i z jiných evidencí a nevyhotovovat a nezakládat jiné hodnocení bez její písemné žádosti. Nakonec navrhla, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení. [6] Stěžovatelka trvá na projednání své zásahové žaloby a „zrušení faktického úkonu (zásahu) žalovaného“ pro přímý rozpor se zákonem. Vydání hodnocení považuje za zneužití pravomocí služebního orgánu. Krajský soud žalobu odmítl z hrubě formalistických důvodů, nesprávně posoudil otázky charakteru zásahové žaloby, užití jiných právních prostředků a použitelnost zákona o zpracování osobních údajů. [7] Stěžovatelka nesouhlasí, že nevyužila veškerých jiných právních prostředků ke zjednání nápravy. Krajský soud mohl rozhodnout o zrušení hodnocení, neboť v napadeném usnesení shledal jeho přímý rozpor se zákonem. Úvahu krajského soudu, že vydané hodnocení stěžovatelka nehodlá použít ve vztahu ke třetím osobám, nemůže tak být zasaženo do její právní sféry, považuje stěžovatelka za nerelevantní, nepřiléhavou a v rozporu se smyslem hodnocení dle § 23 zákona o vojácích z povolání. [8] Stěžovatelka zdůraznila „výklad subsidiarity jiných právních prostředků“ v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 11. 2017, č. j. 7 As 155/2015160, č. 3687/2018 Sb. NSS, se kterým je krajský soud v bodě 16. napadeného usnesení v rozporu. Dle stěžovatelky se jedná o faktický zásah ukončený, jehož domnělé či reálné důsledky trvají. Samotný zásah (sepsání hodnocení) byl dokončen, soud proto musí postupovat i bez absolutního vyčerpání všech jiných prostředků ochrany. Uvedla, že opravný prostředek nepřiznává ani Základní řád ozbrojených sil či Rozkaz ministra obrany č. 63/2015 a že v budoucnu nelze po vojácích a vojákyních požadovat, aby znali nazpaměť celý právní řád a využívali 100 % právních předpisů, a po laické veřejnosti nelze požadovat extenzivní znalost judikatury. [9] Namítla, že krajský soud pochybil v posouzení žalobou uplatněného nároku. Stěžovatelka nepožaduje vymazání osobních údajů, naopak má zájem na jejich pravdivém a celistvém uchování. Požaduje zrušení nezákonného faktického úkonu. Vydané hodnocení přitom nezpracovává osobní údaje ve smyslu § 2a zákona o vojácích z povolání, ale obsahuje subjektivní a úmyslně poškozující shrnutí a hodnocení žalovaného vydané bez výslovné písemné žádosti stěžovatelky. Zopakovala, že krajský soud neměl vyhledávat, proč zásahovou žalobu nepřipustit a nerozhodnout ve prospěch stěžovatelky. [10] Stěžovatelka se závěrem vyjádřila ke speciálnímu postavení žalovaného, setrvala na „přímé aplikovatelnosti zásahové žaloby“, označila za „surrealistický“ závěr hodnocení, že: „Jmenovaná si o hodnocení před ukončením služebního poměru nepožádala, přesto bylo zpracováno“, a požádala o nařízení ústního jednání, na kterém může přiblížit skutkový stav a relevantní okolnosti. Spor má navíc význam přesahující individuální zájem stěžovatelky a může sloužit k nápravě vadného stavu u mnoha jiných vojákyň a vojáků. [11] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že je na stěžovatelce, zda uvedené hodnocení předá potenciálnímu zaměstnavateli či nikoliv. Žalovaný není oprávněn hodnocení sdělovat jiným zaměstnavatelům a osobní spis stěžovatelky vedený u Krajského vojenského velitelství Brno může být předán pouze v souladu s právními předpisy. Hodnocení dle žalovaného obsahuje pouze objektivní doložitelné skutečnosti a jeho podkladem byla předchozí služební hodnocení stěžovatelky. Nestandardnost v postupech stěžovatelky při uzavírání osobního spisu lze spatřovat v umožnění vložení dokumentů, které běžně obsahem spisů nebývají (například osobní dopisy, dokumenty adresované velení Armády ČR), a v neomezeném přístupu ke svému osobnímu spisu jakožto náčelnice personální skupiny. Závěrem žalovaný uvedl, že služební orgány mají rozšířené pravomoci k nakládání s osobními údaji a tvrzení stěžovatelky týkající se speciálního postavení Armády ČR jsou jejími subjektivními názory. Služební poměr vojáka z povolání je svou povahou odlišný od soukromoprávního pracovněprávního poměru, ale ochrana práv vojáků rozhodně není fakticky omezena. Žalovaný navrhl kasační stížnost zamítnout jako nedůvodnou. [12] Stěžovatelka zaslala k vyjádření žalovaného repliku. Uvedla, že žalovaný se jen účelově vyhýbá základnímu faktu, že postupoval v rozporu se zákonem. Neuvedl jediný argument, proč by tak mohl postupovat i přes výslovné ustanovení zákona. Zdůraznila bezvýslednost řízení dle zákona o zpracování osobních údajů a vyjádřila se k nepravdivosti hodnocení a jeho následkům. Ke tvrzením žalovaného v jeho vyjádření uvedla, že jako náčelnice personální skupiny vždy postupovala v souladu se zákony, vnitřními předpisy, nařízeními a se svým služebním zařazením. Poukázala na to, že projevy šikany se na útvaru vyskytly i vůči jiným osobám, které postupovaly shodně jako stěžovatelka, což doložila jejich podněty ministryni obrany. Zopakovala, že v projednávané věci nejde o zpracování osobních údajů, ale o nezákonný postup žalovaného, který v přímém rozporu se zákonem vyhotovil hodnocení a neoprávněně zasáhl do chráněných zájmů stěžovatelky. Závěrem uvedla, že sám „soud je svědkem nemoci, kterou je Armáda ČR stižena“, nynější řízení sledují vojáci, vojákyně a občanští zaměstnanci nejen z Bučovic a stěžovatelka i po konci své služby nadále plní složený slib vojáka z povolání, který v replice citovala. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soud