10 Afs 41/2025 — Nejvyšší správní soud

10 Afs 41/2025- 44 - text  10 Afs 41/2025 - 47 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty ve věci žalobkyně: České dráhy, a. s., nábřeží L. Svobody 1222, Praha 1, zastoupené advokátem JUDr. Jiřím Kindlem, M.Jur., Ph.D., Křižovnické nám. 193/1, Praha 1, proti žalovanému: Celní úřad pro Jihomoravský kraj, Koliště 17, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 6. 2023, čj. 17021362/202353000011, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2025, čj. 30 Af 33/2023199, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení [1] Žalobkyně (stěžovatelka) se domáhala proti Celnímu úřadu pro Jihomoravský kraj (žalovanému) úroku z neoprávněného jednání správce daně podle § 254 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, na nějž jí prý vznikl nárok po zrušení rozhodnutí o pokutě za přestupek. Podstatou kasační stížnosti je zpochybnění aplikace daňového řádu ve znění podle novely č. 170/2017 Sb., kterou se mění některé zákony v oblasti daní, jelikož správně měl žalovaný postupovat podle přechodného ustanovení novely č. 155/2009 Sb., kterou se mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže (ZOHS). I kdyby byl daňový řád správně aplikován v novelizovaném znění, nebyly údajně naplněny předpoklady pro vyloučení práva na úrok z neoprávněného jednání správce daně. V posuzovaném případě totiž uložená pokuta nebyla peněžitým plněním v rámci dělené správy. Žalovaný proto postupoval nezákonně, když nad rámec vrácené pokuty odepřel stěžovatelce úrok z neoprávněného jednání správce daně. [2] Stěžovatelce byla rozhodnutím předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) dne 10. 12. 2018 uložena pokuta za přestupek ve výši 15 648 000 Kč, kterou uhradila dne 7. 3. 2019. Rozhodnutí předsedy ÚOHS bylo následně přezkoumáno správními soudy. Zatímco krajský soud žalobu proti rozhodnutí zamítl, zdejší soud stěžovatelce vyhověl a rozhodnutí zrušil rozsudkem ze dne 8. 2. 2023. Na základě zrušujícího rozsudku byla stěžovatelce dne 17. 2. 2023 pokuta poukázána zpět. Stěžovatelka se následně obrátila na žalovaného s žádostí o přiznání úroku z neoprávněného jednání správce daně. Žalovaný žádosti nevyhověl a následně podanou námitku stěžovatelky zamítl v záhlaví označeným rozhodnutím. Stěžovatelka se proto obrátila na Krajský soud v Brně (krajský soud), který žalobu zamítl nyní napadeným rozsudkem. 2. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [3] Stěžovatelka napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., tedy pro nezákonnost spočívající v nesprávném právním posouzení a nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, a navrhuje jeho zrušení. [4] Nesprávného právního posouzení se krajský soud dopustil při hodnocení aplikovatelnosti novelizovaného znění daňového řádu na posuzovaný případ. Opomenul totiž novelu provedenou zákonem č. 155/2009 Sb., podle jejíchž přechodných ustanovení se zahájená řízení dokončí podle předchozí právní úpravy, tedy ZOHS. Aplikovalli by krajský soud uvedené ustanovení, dospěl by k závěru, že k rozhodnutí o pokutě i k jejímu výběru byl příslušný ÚOHS. Proto se nejednalo o případ dělené správy ve smyslu § 161 daňového řádu a nebyly tak splněny podmínky novelizovaného znění § 254 odst. 1 daňového řádu a krajský soud proto nezákonně odepřel stěžovatelce nárok na úrok. Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku spatřuje stěžovatelka v tom, že se krajský soud nevypořádal s jejími argumenty ohledně ústavněprávních vad legislativního procesu a návrhem na předložení věci k Ústavnímu soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky. [5] Žalovaný ve vyjádření uvádí, že stěžovatelka v kasační stížnosti pouze opakuje žalobní argumentaci bez konkretizace vad napadeného rozsudku, a proto se jedná o kasační stížnost nepřípustnou podle § 104 odst. 4 s. ř. s. I kdyby však NSS posoudil kasační stížnost jako přípustnou, jsou námitky stěžovatelky nedůvodné. Žalovaný je přesvědčen, že přechodné ustanovení ZOHS není pro tuto věc relevantní, rozhodnutí bylo vydáno v oblasti dělené správy a krajský soud věc správně posoudil podle § 254 odst. 1 daňového řádu. Stěžovatelkou citované rozsudky jsou na tuto věc nepřiléhavé, jelikož se vztahují k pokutám uloženým za účinnosti předchozí právní úpravy, podle níž měl kompetenci k uložení pokuty i jejímu výběru ÚOHS. Konečně k námitce nepřezkoumatelnosti žalovaný uvádí, že důvody nepředložení věci Ústavnímu soudu jsou vyloženy v bodu 28 napadeného rozsudku. Proto je namístě stížnost zamítnout jako nedůvodnou. 3. Posouzení Nejvyšším správním soudem [6] NSS se nejprve zabýval námitkou nepřípustnosti kasační argumentace, kterou ve vyjádření uplatnil žalovaný. Dále se zaměřil na námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Na závěr zdejší soud přezkoumal, zda krajský soud správně vyhodnotil aplikaci novelizovaného § 254 odst. 1 daňového řádu na daný případ. 3. 1. K přípustnosti kasační stížnosti [7] Nepřípustností kasační stížnosti podle § 104 odst. 4 soudního řádu správního se zdejší soud zabýval opakovaně již v minulosti. Za nepřípustnou kasační stížnost označil kupř. takovou, která obsahovala pouze argumentaci doslovně převzatou z žaloby před krajským soudem. Zdůraznil přitom, že přípustná stížnost musí obsahovat skutečné kasační důvody, kterými se stěžovatelka vymezuje proti rozhodovacím důvodům krajského soudu, nikoliv pouze proti důvodům správního orgánu (viz usnesení ze dne 30. 6. 2020, čj. 10 As 181/201963, bod 12 a zde citovaná judikatura). [8] NSS v posuzovaném případě nemůže přisvědčit žalovanému, že kasační stížnost stěžovatelky je nepřípustná. Ačkoliv totiž stěžovatelka skutečně z velké části opakuje svou žalobní argumentaci, kasační stížnost obsahuje také pasáže zcela nové či takové, v nichž se stěžovatelka explicitně vymezuje proti způsobu, kterým krajský soud posoudil její žalobní námitky (např. námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku). Je proto nesporné, že se oproti citovanému usnesení jedná o odlišnou situaci. Tehdy totiž NSS odmítl stížnost obsahující pouze prosté překopírování textu žaloby, které bylo následně vloženo do kasační stížnosti, což se v nyní posuzovaném případě nestalo. [9] NSS proto uzavírá, že stěžovatelka vymezila kasační důvody v souladu s § 103 s. ř. s. a požadavky formulovanými v judikatuře zdejšího soudu. Kasační stížnost je přípustná, a proto NSS přistoupil k jejímu věcnému posouzení. 3. 2. K námitce nepřezkoumatelnosti [10] Stěžovatelka nesouhlasí se způsobem, jakým se krajský soud v napadeném rozsudku vypořádal s návrhem na předložení věci k Ústavnímu soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy k posouzení ústavnosti § 254 odst. 1 daňového řádu. Námitkou nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatečném vypořádáním návrhu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy se již zdejší soud zabýval např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2024, čj. 10 As 70/202469. Zejména konstatoval, že Ústava nezakotvuje subjektivní právo účastníka na předložení věci Ústavnímu soudu, jelikož úvaha o nutnosti předložit věc náleží výlučně obecnému soudu, který v tomto směru není vázán návrhy účastníků. Navrhneli účastník předložení věci Ústavnímu soudu k posouzení ústavnosti, je soud povinen vzít návrh v potaz a vyjádřit své stanovisko k tvrzené protiústavnosti (body 9–13). [11] Krajský soud v bodě 28 napadeného rozsudku konstatoval, že na rozdíl od stěžovatelky nespatřuje důvod k předložení věci Ústavnímu soudu. Tento závěr podpořil úvahou o tom, že věc nemá ústavní rozměr, jelikož se jedná o technickou otázku a zvolené řešení nevyžaduje explicitní zdůvodnění zákonodárce. Popsaným postupem krajský soud splnil výše nastíněné judikaturní požadavky, jelikož vzal návrh stěžovatelky v potaz a vyjádřil své stanovisko. V rozsudku 10 As 70/202469 zdejší soud konstatoval přezkoumatelnost rozsudku, v němž krajský soud pouze uvedl, že se neztotožňuje s návrhem stěžovatelky o rozporu ustanovení s ústavním pořádkem a shledává jej nedůvodným. Tím spíše je přezkoumatelný nyní napadený rozsudek, v němž krajský soud připojil také úvahu vysvětlující závěr, který k návrhu (přesněji: podnětu) stěžovatelky zaujal. NSS proto uzavírá, že námitka nepřezkoumatelnosti není důvodná. [12] Pro úplnost NSS uvádí, že otázce ústavnosti zmiňovaného ustanovení se Ústavní soud již věnoval. V nálezu ze dne 7. 5. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 8/23, totiž vyložil, že § 254 odst. 1 daňového řádu není protiústavní a ani v legislativním procesu nenastala pochybení, která by odůvodnila zásah Ústavního soudu. Otázka ústavnosti proto již byla zodpovězena a není proto dán rozumný důvod, pro který by se touto otázkou měl Ústavní soud zabývat znovu. 3. 3. K námitce nesprávného právního posouzení [13] Podstatou stěžejní kasační námitky je tvrzení stěžovatelk