22 As 111/2025 — Nejvyšší správní soud

22 As 111/2025- 82 - text  22 As 111/2025 - 91 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Tomáše Foltase a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: J. R., zastoupen Mgr. Petrem Kaustou, advokátem se sídlem Čs. legií 1719/5, Ostrava, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 2771/117, Ostrava, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Resort Lomná, s. r. o., se sídlem Horní Lomná 145, Horní Lomná, zastoupena JUDr. Martinem Abrahamem, advokátem se sídlem Pernerova 676/51, Praha 8, II) obec Horní Lomná, se sídlem Horní Lomná 151, Horní Lomná, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 4. 2024, čj. MSK 30128/2024, o kasačních stížnostech žalovaného a osoby zúčastněné na řízení I) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 5. 2025, čj. 25 A 30/202476, takto: I. Kasační stížnost žalovaného se zamítá. II. Kasační stížnost osoby zúčastněné na řízení I) se zamítá. III. Žalovaný a osoba zúčastněná na řízení I) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12 270 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Petra Kausty, advokáta. IV. Osoba zúčastněná na řízení II) nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Podstata nyní posuzované věci spočívá v tom, zda k dotčenému pozemku osoby zúčastněné na řízení I) [dále „OZNŘ I)“] existuje alternativní spojení (přístupová cesta). Pokud by tomu tak bylo, cesta vedoucí k tomuto pozemku přes pozemek žalobce by nebyla veřejně přístupnou účelovou komunikací, jelikož by nebyl naplněn znak nutné (ničím nenahraditelné) komunikační potřeby. V této souvislosti se Nejvyšší správní soud zabývá tím, zda, resp. za jakých podmínek, může být z hlediska možnosti přístupu k dotčenému pozemku OZNŘ I) dostačující to, že na alternativní přístupovou cestu je přímo napojen jiný pozemek OZNŘ I), jímž je dotčený pozemek ze tří stran obklopen. [2] Pro lepší orientaci ohledně situace na místě Nejvyšší správní soud připojuje jednak výřez katastrální mapy (dále „první obrázek“) a jednak výřez katastrální (ortofoto)mapy (dále „druhý obrázek“), získané z webových stránek Českého úřadu zeměměřického a katastrálního (cuzk.gov.cz) [úpravy prvního obrázku provedl NSS]. [OBRÁZEK] [OBRÁZEK] [3] Žalobce je nejpozději od roku 2012 vlastníkem pozemku (pozemkové parcely) parc. č. XA (všechny uváděné pozemky jsou v k. ú. H.) (dále „pozemek žalobce“); na prvním obrázku obarven světle modře. Dále žalobce vlastní pozemek (stavební parcelu) parc. č. XB, jehož součástí je stavba Chata I. (na adrese H. ev. č. X), jež slouží jako ubytovací zařízení pro rekreaci (dále „stavba žalobce“). [4] Na východní straně pozemku žalobce při hranici se sousedními pozemky parc. č. XC a parc. č. XD je v terénu patrná zpevněná cesta, o níž je veden nynější spor (druhý obrázek výše). Cesta byla dle nesporných tvrzení účastníků řízení, resp. osob zúčastněných na řízení, vybudována v roce 1971 na náklady osoby zúčastněné na řízení II) [dále „OZNŘ II)“]. Začíná, a v podobě veřejné komunikace se z největší části nachází, na pozemku parc. č. 1939/6 ve vlastnictví České republiky (právo hospodařit vykonávají Lesy České republiky, s. p.), následně tato cesta vede po pozemku žalobce, dále na pozemku parc. č. 1923/24 a končí na hranicích pozemku parc. č. 2651. Na prvním obrázku je cesta vyznačeně červeně. Pozemky parc. č. 1923/24 a 2651 jsou ve vlastnictví OZNŘ I). Na prvním obrázku na tato parc. č. ukazují zelené šipky. [5] Pozemek parc. č. 1923/24 je na východní straně – uprostřed dolního okraje prvního obrázku, přímo napojen na silnici III. třídy nacházející se v této části na pozemku parc. č. 2496/1 ve vlastnictví Moravskoslezského kraje (dále „silnice III. třídy“). Na prvním obrázku je tato silnice zvýrazněna fialově. [6] Pozemek parc. č. 2651 – na druhém obrázku obarven světle modře, odpovídá půdorysu Sokolské chaty, jež na tomto místě stála několik desetiletí až do roku 2022, kdy ji OZNŘ I) jako vlastník zbourala se záměrem postavit zde bytový dům. [7] Dne 13. 2. 2023 obdržel Městský úřad Jablunkov (dále „prvostupňový správní orgán“) žádost žalobce o určení právního vztahu podle § 142 správního řádu. Konkrétně se žalobce domáhal určení, že se na jeho pozemku nenachází veřejně přístupná účelová komunikace. Jelikož prvostupňový správní orgán dospěl k závěru, že jsou splněny všechny čtyři znaky veřejné přístupné účelové komunikace, rozhodnutím z 29. 11. 2023, čj. MEJA 19113/2023 (dále „prvostupňové rozhodnutí“), rozhodl tak, že na pozemku žalobce se nachází pozemní komunikace – kategorie veřejně přístupná účelová komunikace ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, a tento právní vztah trvá od roku 1971. Nutnou komunikační potřebu prvostupňový správní orgán vztáhl nejen k pozemku OZNŘ I) parc. č. 1923/24, ale i k pozemku žalobce a pozemkům parc. č. XC, XD, XE a XF ve vlastnictví třetích osob. [8] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Na rozdíl od prvostupňového správního orgánu žalovaný však naplnění znaku nutné komunikační potřeby užívat cestu na pozemku žalobce shledal „toliko“ ve vztahu k pozemku OZNŘ I) parc. č. 2651 a pozemkům třetích osob parc. č. XC a XG. Ohledně pozemku OZNŘ I) parc. č. 1923/24 a pozemků třetích osob parc. č. XE a XF podle žalovaného není splněn znak nutné komunikační potřeby, jelikož všechny tři pozemky jsou napojeny přímo na komunikaci ve vlastnictví státu, či Moravskoslezského kraje. Naopak nutná komunikační potřeba je naplněna ve vztahu k pozemku OZNŘ I) parc. č. 2651, k němuž v současné době fakticky neexistuje žádné jiné spojení než přes pozemek žalobce. K vybudování jiného spojení k tomuto pozemku zároveň není možné OZNŘ I) nutit, neboť by nešlo jen o přiměřené úpravy nějaké již existující alternativní cesty. Pozemek parc. č. 1923/24 je svažitý, ze směru od napojení na silnici III. třídy přes něj nevede žádná komunikace až na pozemek parc. č. 2651 a přístup na tento pozemek je dále komplikován stromy a keři. [9] Krajský soud v Ostravě v záhlaví uvedeným rozsudkem vyhověl žalobě podané žalobcem, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle krajského soudu je totiž závěr žalovaného, že sporná komunikace plní funkci nutné komunikační potřeby (jeden z judikaturou dovozených znaků veřejně přístupné účelové komunikace), nesprávný a napadené rozhodnutí je tedy nezákonné. [10] Předně krajský soud odmítl názor OZNŘ I), podle níž by žaloba měla být odmítnuta, jelikož představuje zjevné zneužití práva. [11] Ve vztahu k pozemkům třetích osob parc. č. XC a XG, jehož součástí je stavba pro rodinou rekreaci, podle krajského soudu není naplněna podmínka nutné komunikační potřeby. Poukázal na jednoznačné vyjádření jednoho ze spoluvlastníků uvedených pozemků učiněné v rámci správního řízení, že přístup k těmto pozemkům mají zajištěný na základě výprosy přes pozemek žalobce, tedy soukromoprávní cestou, a také, že v minulosti zakoupili spolu s dalšími vlastníky přilehlých pozemků pozemek parc. č. XD, a to právě z toho důvodu, aby měli své pozemky napojené na veřejnou komunikaci ve vlastnictví státu. V této souvislosti krajský soud korigoval názor žalovaného, že výprosa je nedostatečná, neboť pouze věcné břemeno je způsobilé vést k zániku nutné komunikační potřeby. Je totiž zcela na úvaze dvou soukromoprávních subjektů, který soukromoprávní institut využijí pro zajištění přístupu k pozemku při vědomí případných rizik a výhod jednotlivých institutů. K tomu podpůrně odkázal na § 1029 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle nějž i v občanskoprávní oblasti je služebnost pouze jednou z možností k zajištění práva nezbytné cesty. Krajský soud rovněž odmítl názor, že stavebnětechnicky je chata na pozemku parc. č. XG umístěna tak, že do ní není možné vstoupit jinak než z pozemku žalobce, jelikož tomu neodpovídá již prostý pohled do katastrální mapy. Z ní naopak plyne, že do chaty je možné vstoupit, byť s nižším komfortem, přes pozemky parc. č. XC a XH, jež jsou ve spoluvlastnictví stejných osob, jako pozemek parc. č. XG, jehož součástí je chata. [12] Ohledně pozemku parc. č. 2651 ve vlastnictví OZNŘ I) krajský soud uvedl, že je obklopen pozemkem parc. č. 1923/24 taktéž ve vlastnictví OZNŘ I). Oba pozemky tvoří jednolitý a celistvý komplex, který v jihovýchodní části [pozn. NSS: krajský soud v bodu 35 napadeného rozsudku zřejmě omylem uvedl, že jde o jihozápadní část] přímo přiléhá k veřejné komunikaci s točnou. Je tak sice nepochybné, že sporná komunikace vedoucí přes pozemek žalobce může sloužit jako spojnice pozemku parc. č. 2651 s veřejnou komunikací na pozemku parc. č. 1939/6. Takové využití ostatně vyplynulo i ze sdělení OZNŘ II). Podle krajského soudu nicméně není udržitelný názor žalovaného, že jde o nutnou (nenahraditelnou) spojnici, lzeli alternativního spojení s jinou veřejnou komu