4 As 11/2025 — Nejvyšší správní soud

4 As 11/2025- 58 - text  4 As 11/2025-65 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci navrhovatelů: a) Ing. A. Š., b) ZFP Hotely, s.r.o., IČO 28322011, se sídlem náměstí T. G. Masaryka 3048/10a, Břeclav, c) Mikulovské terasy, s.r.o., IČO 04776631, se sídlem U Rotundy 1000, Valtice, všichni zast. doc. JUDr. Zdeňkem Koudelkou, Ph.D., advokátem, se sídlem Optátova 46, Brno, proti odpůrkyni: Rada města Valtice, se sídlem náměstí Svobody 21, Valtice, zast. Mgr. Sandrou Podskalskou, advokátkou, se sídlem Údolní 33, Brno, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) MUDr. A. T., II) Dr. C. C. L. L. A., III) T.D. K. L. T., všichni zast. JUDr. Stanislavem Polanským, advokátem, se sídlem náměstí T. G. Masaryka 38/10, Břeclav, IV) I. C., V) A. V., VI) P. V., VII) B. V., VIII) A. K., IX) A. S., X) Ing. Z. K., o návrzích na zrušení opatření obecné povahy o stavební uzávěře města Valtice, vydané usnesením č. 24 Rady města Valtice jako opatření obecné povahy č. 1/2024 ze dne 29. 5. 2024, v řízení o kasační stížnosti navrhovatelů proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2024, č. j. 63 A 5/2024299, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Navrhovatelé jsou povinni zaplatit odpůrkyni náklady řízení o kasační stížnosti ve výši 6.134,70 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně Mgr. Sandry Podskalské, advokátky. III. Žádná z osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Shrnutí předcházejícího řízení [1] Odpůrkyně vydala dne 29. 5. 2024 podle § 97 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „starý stavební zákon“), opatření obecné povahy  Opatření obecné povahy č. 1  Územní opatření o stavební uzávěře města Valtice (dále jen „územní opatření“). V důsledku toho bylo mimo jiné na pozemcích ve vlastnictví navrhovatelů v lokalitě Zadní Hyndrtál (4.01) nově zakázáno umisťovat a realizovat stavby, a to včetně staveb nevyžadujících povolení ani ohlášení, a provádět terénní úpravy. Konec tohoto omezení byl stanoven k okamžiku nabytí účinnosti nového územního plánu města Valtice, o jehož pořízení bylo rozhodnuto zastupitelstvem již v roce 2007. [2] Proti uvedenému územnímu opatření navrhovatelé brojili návrhy na jeho zrušení u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“). Ten nejprve všechna řízení o návrzích spojil ke společnému projednání a poté rozsudkem ze dne 18. 12. 2024, č. j. 63 A 5/2024299, všechny návrhy zamítl jako nedůvodné. [3] Krajský soud ve svém rozsudku nejprve shrnul skutkový stav věci, podání účastníků a průběh ústního jednání. Poté se zabýval podmínkami řízení. Přitom shledal, že v pozici odpůrkyně má vystupovat Rada města Valtice, a nikoli samotné město Valtice, které ve svých návrzích označili za odpůrce navrhovatelé. [4] Při přezkumu územního opatření pak krajský soud postupoval podle zavedeného pětistupňového algoritmu přezkumu opatření obecné povahy (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/200598). V případě, že by územní opatření neprošlo, byť jediným krokem přezkumu, byl by dán důvod pro jeho zrušení. Prvé dva kroky, v rámci kterých se zkoumá, zda dotčený orgán při vydávání opatření obecné povahy nepřekročil meze své pravomoci a působnosti, shledal krajský soud splněnými, přičemž ani navrhovatelé jejich splnění nerozporovali. [5] Při třetím kroku, kdy se zkoumá, zda odpůrce vydal opatření obecné povahy stanoveným způsobem, se krajský soud zabýval nejprve namítanou podjatostí odpůrkyně, resp. jejího člena MUDr. Igora Doubka. Neshledal ji však důvodnou. Naopak shledal, že veškeré námitky týkající se podjatosti uplatněné již před vydáním územního opatření byly příslušným orgánem vypořádány dostatečně. K tomu připomenul, že členové odpůrkyně hlasovali o přijetí územního opatření většinou hlasů, přičemž výsledek byl jednomyslný. Krajský soud rovněž neshledal pochybení v tom, že se na procesu přijímání územního opatření podílela advokátní kancelář a že se k územnímu opatření nevyjádřil orgán ochrany zemědělského půdního fondu. [6] Krajský soud navrhovatelům nepřisvědčil ani ohledně tvrzené nepřezkoumatelnosti územního opatření. Stejně tak shledal nedůvodnými námitky týkající se rozporu obsahu územního opatření se zákonem. Svojí povahou totiž směřovaly v řadě případů proti připravovanému územnímu plánu než proti samotnému územnímu opatření, a proto nemohly vést k jeho zrušení. Obsahově územní opatření pak odpovídá v souvislosti s pozemky navrhovatelů podobě připravovaného územního plánu. Také čtvrtým krokem tedy územní opatření prošlo. [7] Konečně krajský soud konstatoval, že územní opatření obstojí i z hlediska proporcionality. Neshledal totiž, že by rozsah územního opatření byl územně či časově neúměrný. Přitom dovodil, že legitimní očekávání navrhovatelů ohledně zastavění dotčených pozemků nebylo územním opatřením porušeno. Ani při posledním kroku tak krajský soud neshledal důvod pro zrušení územního opatření. II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalované a osob zúčastněných na řízení [8] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podali navrhovatelé (dále jen „stěžovatelé“) včasnou společnou kasační stížnost. [9] Stěžovatelé v první řadě krajskému soudu vytkli označení odpůrce. Nadále mají za to, že by jím mělo být přímo město Valtice, a nikoli Rada města Valtice. Odkázali k tomu na zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění účinném od 1. 1. 2024 (dále jen „nový stavební zákon“), který podle nich na rozdíl od předchozí právní úpravy považuje vydání územního opatření o stavební uzávěře za činnost spadající do samostatné působnosti obce. To měl krajský soud při určení odpůrce reflektovat. [10] Stěžovatelé dále nesouhlasí s tím, jak se krajský soud vypořádal s námitkou podjatosti všech členů odpůrkyně, kterou odvozovaly od podjatosti člena odpůrkyně MUDr. Doubka. Krajský soud nesprávně posuzoval otázku podjatosti jen podle § 14 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a nikoli i podle § 83 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“). K tomu zdůraznili, že MUDr. Doubek je spoluvlastníkem nemovitostí, jež sousedí s pozemky dotčenými územním opatřením, přičemž dlouhodobě a veřejně prosazuje, aby se na dotčených pozemcích nestavělo z důvodu udržení si své dosavadní pohody bydlení. Podílel se na rozhodování o územním opatření, aniž by svou podjatost oznámil a vyvodil z toho důsledky. Zároveň svým soukromým zájmem ovlivnil i ostatní členy odpůrkyně, v důsledku čehož se i tyto osoby staly podjatými, neboť přijetím územního opatření chtěly svému kolegovi vyhovět. Územní opatření je proto nezákonné. Navrhovatelé na podporu svých tvrzení předložili řadu důkazů, přičemž krajský soud některé z nich neprovedl, a proto nedošlo k náležitému zjištění skutkového stavu. [11] Stěžovatelé také nesouhlasí s tím, že krajský soud nepřisvědčil jejich legitimnímu očekávání ohledně výstavby v dotčené lokalitě. K tomu připomněli, že společným rozhodnutím ze dne 18. 7. 2022 bylo rozhodnuto o vybudování vodovodu v lokalitě Zadní Hyndrtál, a to zejména kvůli tomu, aby v této lokalitě, kde byla ještě v té době plánována výstavba rodinných domů, bylo zabezpečeno zásobování vodou. O vybudování vodovodu bylo i městem Valtice se zdejšími vlastníky pozemků jednáno, což posílilo jejich legitimního očekávání ohledně budoucí zástavby, se kterou dosavadní územní plán počítá. Dokonce se i na vybudování zmíněného vodovodu zavázali finančně podílet, přičemž tak rozhodně nečinili pro to, aby zde byl vodovod na orné půdě. [12] Legitimní očekávání měli stěžovatelé i na základě dalších okolností. Již v roce 2018 stěžovatelé společně s dalšími investory zafinancovali zpracování zastavovací studie pro důkladné rozvržení tamních pozemků, a to za účelem účelného využití dotčeného území. Se záměrem stavět vedli stěžovatelé řadu jednání s úřadem územního plánování v Břeclavi, se společností Vodovody a kanalizace Břeclav, a.s., se Státním pozemkovým úřadem i s městem Valtice, přičemž nic nevytvářelo dojem, že žádná výstavba v budoucnu nebude možná, právě naopak. K požadavkům města Valtice utvořili s dalšími investory společnou skupinu a předložili i výkres popisující možnou budoucí výstavbu a další detaily, přičemž na to stěžovatelé vynaložili finanční prostředky v řádech jednotek miliónů korun. Poté vedli s městem Valtice další jednání, jejichž předmětem byla i plánovací smlouva, která byla stěžovatelům zaslána ze strany města Valtice, a byť ji nakonec město nepodepsalo, jednání o ní šla tak daleko, že se dá hovořit o předsmluvní odpovědnosti ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Následným obratem v postoji města Valtice tak došlo k zmaření vynaložených soukromých i veřejn