5 Afs 170/2024 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 170/2024- 50 - text  5 Afs 170/2024 - 57 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: R. R., zastoupen Mgr. Bc. Tomášem Beníčkem, advokátem se sídlem Fügnerovo nábřeží 2809, Zlín, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasačních stížnostech žalobce a žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2024, č. j. 62 Af 56/202370, takto: I. Kasační stížnost žalobce se zamítá. II. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2024, č. j. 62 Af 56/202370, se ruší ve výroku I., kterým krajský soud zrušil výrok I. rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 20. 10. 2023, č. j. 35447/23/500010611712244, a ve výroku III., kterým krajský soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti žalobce nepřiznává. Odůvodnění: [1] Specializovaný finanční úřad (dále jen „správce daně“) na základě získaných důkazních prostředků dospěl k závěru, že žalobce byl provozovatelem hazardní hry, kterou provozoval prostřednictvím celkem 28 ks technických zařízení, k jejichž provozu nebylo vydáno povolovacím orgánem (Ministerstvem financí) platné povolení. V provozovně s názvem „STAR ARENA“ na adrese Václavská 184/11, Brno bylo umístěno 12 ks technických zařízení, v provozovně s názvem „SPORT BAR TARA“ na adrese Cejl 53/115, Brno bylo umístěno 7 ks technických zařízení a v provozovně s názvem „SPORT BAR STAR ARENA“ na adrese Rudé Armády 586/14, Rousínov bylo umístěno 9 ks technických zařízení (souhrnně též „technická zařízení“). [2] Podle správce daně se žalobce stal poplatníkem daně z hazardních her ve smyslu § 1 písm. a) zákona č. 187/2016 Sb., o dani z hazardních her, v rozhodném znění (dále jen „zákon o dani z hazardních her“); dle § 9 odst. 1 tohoto zákona mu vznikla povinnost podat daňová přiznání k dani z hazardních her za zdaňovací období 3. čtvrtletí roku 2019 a 4. čtvrtletí roku 2019. [3] Vzhledem k tomu, že žalobce daňová přiznání nepodal, byl správcem daně výzvami ze dne 13. 8. 2020, č. j. 135744/20/430013823704691 a č. j. 135745/20/430013823704691, vyzván k podání daňového přiznání k dani z hazardních her za zdaňovací období 3. čtvrtletí a 4. čtvrtletí roku 2019. Žalobce na výzvy ve stanoveném termínu ani později nereagoval. Marným uplynutím lhůty uvedené ve výzvách došlo k zahájení doměřovacího řízení z moci úřední ve smyslu § 12 odst. 3 zákona o dani z hazardních her. [4] Protokolem o zahájení daňové kontroly č. j. 157828/21/430011823806141 zahájil dne 6. 10. 2021 správce daně s žalobcem daňovou kontrolu; provedl svědecké výpovědi se zaměstnankyněmi provozoven a dne 3. 5. 2022 vydal pod č. j. 82137/22/430011823806141 výzvu k prokázání skutečností a doložení dokladů. Žalobce dne 31. 5. 2022 předložil správci daně smlouvu o nájmu č. 2018/BGHC uzavřenou dne 4. 4. 2018 mezi společností Joker Brno s. r. o. a společností DP&KCZQ s. r. o. (vymazané po ukončení likvidace z obchodního rejstříku dne 5. 1. 2022), zmocnění k výplatě odměny z technických zařízení vztahující se k této smlouvě a příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků, sp. zn. 0 Nt 1540/2020, vydaný Okresním soudem v Opavě. [5] V průběhu řízení před správcem daně byl žalobce za provozování shora specifikovaných technických zařízení v označených provozovnách za období nejméně od 1. 8. 2019 do 2. 10. 2019 odsouzen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2021, č. j. 2 T 102/2020958, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 7. 2021, č. j. 7 To 151/2021987, za přečin neoprávněného provozování hazardní hry dle § 252 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Z odsuzujícího rozsudku mj. vyplývá, že formálně byla sice do provozování technických zařízení zapojena také společnost Joker Brno s.r.o., tu ovšem fakticky ovládal žalobce (jednatelem společnosti je matka žalobce, která jej zmocnila ke všem jednáním, a dále pan V. F., který zde figuroval jako tzv. „bílý kůň“); z protokolů o sledování je zřejmé, že žalobce se v období od 1. 8. 2019 do 30. 9. 2019 svým vozidlem pohyboval prakticky denně v okolí všech tří provozoven a bezprostředně poté, kdy žalobce navštívil jím řízené herny, vkládal finanční hotovost na bankovní účty vedené na jeho jméno (celkem takto minimálně v 27 případech uložil 745 675 Kč). Stejné účty žalobce využíval také k pravidelné úhradě měsíčních nákladů spojených s provozem heren. Ve vozidle žalobce byly také zajištěny tzv. inventurní listy k technickým zařízením, do nichž obsluha baru zaznamenávala výši výher na technických zařízeních za dobu směny. [6] Na podkladě výsledků zprávy o daňové kontrole ze dne 24. 10. 2022, č. j. 172768/22/430011823806141, vydal správce daně 25. 10. 2022 dodatečný platební výměr č. j. 177292/22/430013823704691, kterým doměřil žalobci podle pomůcek daň z hazardních her za 3. čtvrtletí roku 2019 ve výši 1 080 310 Kč a stanovil penále ve výši 216 062 Kč, a dále dodatečný platební výměr č. j. 177320/22/430013823704691, kterým doměřil žalobci podle pomůcek daň z hazardních her za 4. čtvrtletí roku 2019 ve výši 257 600 Kč a stanovil penále ve výši 51 520 Kč. Žalobci byla stanovena daň z hazardních her dle pomůcek s ohledem na absenci důkazních prostředků, z nichž by bylo možné jednoznačně stanovit hodnoty úhrnu přijatých vkladů a úhrnu vyplacených výher z technických her. [7] Žalobce se proti dodatečným platebním výměrům odvolal, žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 10. 2023, č. j. 35447/23/50001061171224 (dále jen ,,napadené rozhodnutí‘‘), odvolání žalobce proti prvnímu (výrok I.) i druhému (výrok II.) dodatečnému platebnímu výměru zamítl a oba platební výměry potvrdil. [8] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu u krajského soudu, který mu v záhlaví uvedeným rozsudkem částečně vyhověl tak, že výrokem I. svého rozhodnutí zrušil výrok I. napadeného rozhodnutí a věc v tomto rozsahu vrátil žalovanému k dalšímu řízení a výrokem II. svého rozhodnutí ve zbývající části – ve výroku II. napadeného rozhodnutí žalobu zamítl. Výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení. [9] Krajský soud konstatoval, že na základě shromážděných podkladů správních orgánů obstojí závěr, že provozovatelem uvedených technických zařízení byl právě žalobce, který fakticky inkasoval příjmy z technických zařízení a z vlastního účtu hradil náklady spojené s jejich provozem; jednání bylo přičitatelné žalobci, a nikoliv společnosti Joker Brno s. r. o., kterou fakticky ovládal žalobce. Podle soudu na postavení žalobce  coby poplatníka daně z hazardních her  nemá vliv ani to, že společnosti DP&KCZQ s. r. o. a Development Trade s. r. o. umísťovaly do provozoven jiných subjektů technická zařízení. Krajský soud připomněl, že poplatníkem daně z hazardních her je jak ten, kdo provozuje hazardní hru podle zákona o hazardních hrách, legálně, tak i ten, kdo ji podle tohoto zákona provozuje nelegálně. Předmětem daně z hazardních her je legální i nelegální provozování hazardní hry. Rovněž není třeba rozlišovat mezi subjekty, které provozují hazardní hry takovým způsobem, že naplní skutkovou podstatu trestného činu, a ostatními nelegálními provozovateli hazardních her, případně rozlišovat, zda subjekty provozují hazardní hry na území obce, která v samostatné působnosti omezila hazardní hry na svém území, nebo na území obce, která tak neučinila, a v závislosti na naplnění těchto kritérií určovat, který nelegální provozovatel hazardních her je poplatníkem daně z hazardních her a který nikoliv. Samotný vznik povinnosti přiznat a zaplatit daň je na případném trestu (propadnutí věci – finanční hotovosti) zcela nezávislý. [10] K namítanému způsobu stanovení daně soud uvedl, že daň nebylo možné stanovit dokazováním, neboť v průběhu řízení nebyly prokázány rozhodné skutečnosti pro stanovení základu daně, tj. úhrn přijatých vkladů, úhrn vyplacených výher a úhrn vrácených vkladů z technických her za dobu provozování technických her; listinné podklady zajištěné celními orgány v rámci prohlídky jiných prostor a pozemků označené jako „inventurní listy k THZ“ a žalobcem předložené soubory .xls označené jako „záznamy o tržbách“ nepokrývají celé období, po které žalobce technická zařízení provozoval a zároveň neobsahují záznamy o výši přijatých vkladů a výši vrácených vkladů. Dle krajského soudu úvahám žalovaného, co se týče způsobu stanovení daně a použití srovnatelných subjektů, není co vytknout. Jako důvodnou však soud shledal námitku poukazující na nepřiměřenost výše daně stanovené podle pomůcek. Dle krajského soudu i při stanovení daně dle pomůcek by měl správce daně v nejvyšší reálně možné míře usilovat o relativní přesnost stanovení daně a využít k tomu všechny dostupné informace. Pokud daňový subjekt v průběhu řízení sám upozorňuje a poukazuje na konkrétní