5 Azs 76/2025 — Nejvyšší správní soud

5 Azs 76/2025- 26 - text  5 Azs 76/2025 - 28 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: A. L. N., zastoupený Mgr. Markem Eichlerem, advokátem se sídlem Nekázanka 888/20, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2025, č. j. 13 Az 15/202430, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2025, č. j. 13 Az 15/202430, se ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení shora označeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2024, č. j. OAM330/ZAZA11HA132024 (dále jen „napadené rozhodnutí“); uvedeným rozhodnutím žalovaný opakovanou žádost stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany shledal nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastavil. [2] Stěžovatel podal žalobu k městskému soudu; v ní namítal nezákonnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, namítal, že se žalovaný nedostatečně zabýval novou skutečností uvedenou stěžovatelem, tj. tím, že se obává návratu do Vietnamu právě z důvodu spolupráce s Policií České republiky, kdy odhalil jméno spolupachatele, který se na trestné činnosti podílel. Ve Vietnamu by si spolupachatel stěžovatele mohl najít a ohrozit jej na životě. Taktéž stěžovatel nesouhlasí s odůvodněním žalovaného ohledně posouzení možnosti udělení doplňkové ochrany dle § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, jelikož právě osvědčení stěžovatele je zásadní skutečností, kterou měl žalovaný zohlednit. [3] Městský soud žalobu podle § 46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“), pro nedostatek podmínek řízení odmítl. [4] Stěžovatel podal žalobu prostřednictvím Mgr. Marka Eichlera, advokáta, k žalobě však nepřipojil plnou moc k prokázání zmocnění k zastoupení. Městský soud jej proto přípisem ze dne 19. 6. 2024 vyzval k jejímu předložení, v reakci na tuto výzvu soud obdržel kopii plné moci ze dne 1. 2. 2024, přičemž dospěl k závěru, že podpis stěžovatele připojený na této plné moci se neshoduje s podpisem učiněným ve správním řízení, pojal tudíž pochybnost o pravosti podpisu stěžovatele. Usnesením ze dne 30. 1. 2025, č. j. 13 Az 15/202428, opětovně vyzval Mgr. Marka Eichlera, advokáta, k doložení úředně ověřené plné moci jemu udělené stěžovatelem pro řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného, a to ve lhůtě do 30 dnů ode dne doručení usnesení. Jelikož na usnesení Mgr. Marek Eichler nijak nereagoval, vydal městský soud v záhlaví uvedené usnesení. [5] V kasační stížnosti stěžovatel uplatňuje důvody dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., jelikož má za to, že usnesení městského soudu je založeno na nesprávném právním posouzení a jde navíc o rozhodnutí nepřezkoumatelné, a to pro nedostatek důvodů. Stěžovatel se dále domnívá, že jeho kasační stížnost je přijatelná ve smyslu § 104a s. ř. s., neboť svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. [6] Podle stěžovatele je potřebné zmínit skutečnost, že se městský soud napadeným rozhodnutím odklonil od své dosavadní judikatury i od ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu v otázce nutnosti předložení ověřené plné moci od právního zástupce. Stěžovatel namítá, že právní zástupce jej bez přestání zastupuje již od 9. 1. 2023, kdy jej zastupoval již ve správním řízení o správním vyhoštění. K tomu stěžovatel doložil kopii protokolu o výslechu účastníka správního řízení ze dne 9. 1. 2023, v němž je uveden advokát Mgr. Marek Eichler jako právní zástupce stěžovatele. [7] Stěžovatel považuje za absurdní postup městského soudu, který odmítl žalobu po více než půl roce, když mezitím rozhodl o nepřiznání odkladného účinku. V napadeném usnesení městský soud nesprávně uvedl, že k žalobě byla předložena kopie plné moci, ač tomu tak nebylo, neboť byla předložena konverze plné moci, která je elektronickým originálem pocházejícím z listinného originálu. Vzhledem k tomu, že u advokáta není zapotřebí mít ověřený podpis na plné moci a postačí toliko podpis prostý, je vyžadování úředně ověřené plné moci naprosto irelevantní. Pokud měl soud pochybnosti o podpisu na plné moci, mohl vyzvat stěžovatele již při podání žaloby, nikoliv po téměř půl roce, kdy v rámci vedeného řízení již započal s úkony. S ohledem na uvedené tedy stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Zároveň stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek ve smyslu § 107 s. ř. s. Tento svůj návrh odůvodnil tím, že má v České republice silné rodinné vazby a obává se tak možného vynucení jeho vycestování z území České republiky a s tím souvisejícího rozdělení rodiny. [8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti neshledal důvodnost kasační stížnosti a vyslovil rovněž svůj nesouhlas s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti. [9] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatuje, že je podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatel je řádně zastoupen (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). [10] Městský soud odmítl žalobu podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., pro nedostatek podmínek řízení s odůvodněním, že stěžovatel nepředložil písemnou plnou moc opatřenou úředně ověřeným podpisem poté, co soud nabyl podezření o pravosti podpisu na předložené kopii plné moci. [11] Podstatou věci je, zda v posuzovaném případě bylo k prokázání zmocnění třeba, aby písemná plná moc byla opatřena úředně ověřeným podpisem zmocněnce. [12] Podle § 35 odst. 2 s. ř. s. ,,[n]estanovíli tento zákon jinak, účastník může být zastoupen advokátem, popřípadě jinou osobou, která vykonává specializované právní poradenství podle zvláštních zákonů, týkáli se návrh oboru činnosti v nich uvedených. Za zastupování náleží odměna; pro určení její výše, nestanovíli zvláštní právní předpis jinak, se užije obdobně zvláštní právní předpis, jímž jsou stanoveny odměny a náhrady advokátům za poskytování právních služeb.‘‘ [13] Uvedené ustanovení umožňuje zastoupení účastníka řízení advokátem před správními soudy; s. ř. s. ovšem neupravuje rozsah, meze a pravidla zastoupení, proto je v otázce zastoupení třeba přiměřeně užít pravidel zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.), ve znění pozdějších předpisů (§ 64 s. ř. s.). [14] Podle § 32 odst. 1 o. s. ř. musí každý, kdo v řízení vystupuje jako zástupce účastníka, doložit své oprávnění při prvním úkonu, který ve věci učinil. Neučiníli tak, soud jej vyzve, aby tak učinil. Neuposlechneli tvrzený zástupce této výzvy, soud žalobu odmítne (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS č. j. 6 As 405/201733 ze dne 6. 2. 2019, č. 3860/2019 Sb. NSS). [15] Jak je zřejmé ze soudního spisu, stěžovatel podal dne 18. 6. 2024 k městskému soudu žalobu prostřednictvím advokáta bez přiložené plné moci; současně požádal o přiznání odkladného účinku žaloby. Městský soud usnesením ze dne 19. 6. 2024, č. j. 13 Az 15/202411, stěžovatele vyzval k předložení plné moci udělené advokátovi do tří dnů ode dne doručení výzvy. Uvedené usnesení bylo zástupci stěžovatele doručeno do datové schránky dne 24. 6. 2024. Stěžovatel přípisem (datovou zprávou) z téhož dne, doručenou dne 27. 6. 2024 (tedy včas), soudu doložil prostou kopii plné moci ze dne 1. 2. 2024, v níž byl uveden rozsah zmocnění, označena osoba zmocnitele a zmocněnce, datum udělení plné moci, podpis advokáta a stěžovatele. Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že totožná kopie plné moci je založena i ve správním spisu (č. l. 39). [16] Usnesením ze dne 17. 7. 2024, č. j. 13 Az 15/202423, městský soud žalobě odkladný účinek nepřiznal. [17] Usnesením ze dne 30. 1. 2025, č. j. 13 Az 15/202428, městský soud vyzval advokáta stěžovatele, aby ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení soudu doložil ověřenou plnou moc dokládající zastoupení stěžovatele. Městský soud v odůvodnění usnesení uvedl, že po prostudování spisového materiálu nabyl podezření, že podpis obsažený na plné moci ze dne 1. 2. 2024 neodpovídá podpisu stěžovatele, který měl po celou dobu správního řízení zcela odlišnou podobu i formu písma. Dle městského soudu, vzhledem k tomu, že soud usnesením ze dne 17. 7. 2024, č. j. 13 Az 15/202423, nepřiznal žalobě odkladný účinek, stěžovatel by již neměl být oprávněn pobývat na území České republiky. Z toho důvodu soud advokátovi uložil povinnost, aby své tvrzené oprávnění zastupovat stěžovatele prokázal písemnou plnou mocí s úředně ověřeným podpisem. S ohl