6 As 329/2023 — Nejvyšší správní soud

6 As 329/2023- 34 - text  6 As 329/2023 - 37 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce zpravodaje Petra Šuránka a soudce Štěpána Výborného ve věci žalobkyně: Z. Š., zastoupené Mgr. Janem Bučkem, advokátem, sídlem V. Nezvala 604, Frýdek  Místek, proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, sídlem Staroměstské náměstí 932/6, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 8. 2022, č. j. MMR47145/202283, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2023, č. j. 22 A 73/202256, takto: I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Předcházející řízení [1] Žadatelka R. M. (dále jen „stavebnice“) s Městským úřadem Frýdlant nad Ostravicí (dále „stavební úřad“) uzavřela dne 27. 6. 2011 za souhlasu dalších osob podle § 78 odst. 3 až 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2011 (dále jen „stavební zákon“) a § 161 až § 168 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, veřejnoprávní smlouvu č. j. MUFO 14352/2011 (dále jen „sporná veřejnoprávní smlouva“), která nahradila rozhodnutí o umístění stavby obslužné komunikace a prodloužení vodovodního řadu na pozemku p. č. XA v k. ú. N. V. u F. n. O. a obci F. n. O. (dále jen „stavba“; všechny dále uváděné pozemky se nacházejí v tomtéž katastrálním území). [2] Dne 31. 3. 2021 podala žalobkyně ke Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje (dále jen „krajský úřad“) žádost podle § 142 správního řádu o určení neúčinnosti mj. i sporné veřejnoprávní smlouvy. Žalobkyně se považovala za dotčenou třetí osobu ve smyslu § 161 odst. 1 ve spojení s § 168 správního řádu, jejíž souhlas měl být k uzavření sporné veřejnoprávní smlouvy vyžadován. Tento důvod spatřovala ve skutečnosti, že pozemky p. č. XA a XB jsou dotčeny věcným břemenem (právem cesty pěší, vozové a hnaní dobytka) zřízeným na základě odstupní smlouvy ze 4. 2. 1952 pro všechny držitele nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví (dále jen „LV“) č. XA. Toto věcné břemeno však dne 14. 12. 2009 při zápisu dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví uzavřené mezi A. I., Mgr. M. M. a žalobkyní, jež vedla k zániku zmíněného LV, nebylo bez jakéhokoliv vysvětlení převzato do nových LV č. XB, 5XC, XD a XE. Poukázala zároveň na to, že vlastníci pozemků p. č. XA a XB nemohli být při uzavření veřejnoprávních smluv v dobré víře, jelikož byli účastníky řízení ve věci opravy chyby v katastrálním operátu vedeného Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, katastrálním pracovištěm FrýdekMístek (dále jen „katastrální úřad“), pod sp. zn. OR-623/2010-802. Kopií prvních dvou stran rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Opavě (dále jen „ZKI“) ze dne 29. 6. 2011, č. j. ZKIO25/450/2011/34, žalobkyně doložila, že stavebnice byla jedním z účastníků řízení o opravě zmíněné chyby v katastrálním operátu. Dále výpisem z katastru nemovitostí k LV XF doložila, že k datu 2. 2. 2011 bylo mj. i k pozemku p. č. XA ve vlastnictví stavebnice jakožto oprávněnému pozemku zapsáno zmíněné věcné břemeno k tíži pozemku p. č. XC jakožto povinného pozemku. [3] Krajský úřad jako prvostupňový správní orgán rozhodl o žádosti žalobkyně rozhodnutím ze dne 11. 8. 2021, č. j. MSK 102092/2021 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), v němž deklaroval, že stavebnici na základě sporné veřejnoprávní smlouvy vzniklo právo stavbu umístit. V odůvodnění zdůraznil, že právo cesty nevzniklo mezi jednotlivými pozemky bývalého LV č. XA navzájem. Vlastníka pozemku p. č. XA tedy nijak neomezovalo v nakládání s pozemkem, povinným pozemkem byl pozemek p. č. XC. Ani samotný fakt, že probíhalo řízení o opravě chyby týkající se zápisu tohoto věcného břemene, nemohl podle krajského úřadu žalobkyni založit postavení účastníka řízení o umístění stavby. [4] Žalovaný rozhodnutím ze dne 22. 8. 2022, č. j. MMR47145/202283 (dále jen „rozhodnutí žalovaného“), odvolání žalobkyně zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Jeho odůvodnění považoval za správné a ztotožnil se s ním. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni vydání sporné veřejnoprávní smlouvy nevyplývá, že by souhlas žalobkyně podmiňoval její uzavření. Žalobkyně neprokázala vlastnictví pozemku p. č. XA ani pozemků sousedních. Nesvědčilo jí ani žádné právo k pozemku p. č. XC. Účastenství v řízení o opravě katastrálního operátu také není důvodem pro to, aby byl vyžadován její souhlas se spornou veřejnoprávní smlouvou. Žalovaný se pak s ohledem na obsah prvostupňového rozhodnutí nemohl zabývat tím, že krajský úřad nerozhodl o části její žádosti týkající se veřejnoprávní smlouvy č. j. MUFO 15475/2011, jež založila stavebnici právo realizovat stavbu obslužné komunikace, protože tato otázka nebyla předmětem odvolacího řízení. [5] Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 11. 10. 2023, č. j. 22 A 73/202256 (dále jen „napadený rozsudek“), žalobu žalobkyně zamítl. Předně shledal nedůvodným návrh na přerušení řízení do skončení řízení vedeného Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 8 As 208/2023 uplatněný žalobkyní v rámci omluvy z nařízeného jednání ze dne 7. 6. 2023 (pozn. Nejvyššího správního soudu: správně se jedná o omluvu ze dne 9. 10. 2023). Byť se jedná o přezkum rozsudku krajského soudu v obdobné věci, žalobkyně v uvedeném řízení vznesla částečně odlišné žalobní námitky. Přerušení řízení by bylo nevhodné a neúčelné. [6] Dále nepřisvědčil námitce nedostatečně a nesprávně zjištěného skutkového stavu, neboť správní orgány dospěly shodně k závěru, že řízení o opravě chyby v katastrálním operátu se týkalo věcného břemene, z nějž je povinným pozemek p. č. XC, k němuž žalobkyně žádné vlastnické či jiné věcné právo neměla a nemá. Pozemky p. č. XA a XB jsou naopak pozemky oprávněnými z věcného břemene, přičemž ani ty nebyly a nejsou ve vlastnictví žalobkyně. Oprávnění z věcného břemene tak nebylo způsobilé omezit vlastníky pozemků p. č. XA a XB v nakládání s nimi, a tedy ani v možnosti uzavřít veřejnoprávní smlouvu. S těmito závěry se krajský soud ztotožnil, a proto uzavřel, že správní orgány pro účely svých rozhodnutí vycházely z dostatečně zjištěného skutkového stavu ve smyslu § 3 správního řádu a vyvodily z něj přiléhavé právní závěry. Na posouzení věci podle něj nemohla mít vliv ani nesprávnost zápisu upozornění o probíhajícím řízení o opravě chyby na LV č. XG, jenž byl zapsán v části F namísto části D. [7] Jdeli o námitku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného, krajský soud uznal, že žalovaný nereagoval na odvolací námitku týkající se aplikace závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu ze 14. 11. 2019, č. j. 6 As 23/201921, výslovně. Podle krajského soudu je však z rozhodnutí zřejmý implicitní závěr žalovaného, že uvedená námitka nebyla shledána důvodnou právě s ohledem na skutečnost, že pozemky p. č. XA a XB byly oprávněnými z věcného břemene, o něž šlo v řízení o opravě chyby v katastrálním operátu. [8] Z uvedených důvodů podle krajského soudu nemohla být důvodná ani námitka stran nedostatku dobré víry na straně stavebnice. Krajský soud znovu zdůraznil, že žalobkyně nemohla být ani z titulu tvrzené existence věcného břemene k pozemkům p. č. XA a XB dotčena na jakýchkoli svých právech, a proto nebylo třeba jejího souhlasu se spornou veřejnoprávní smlouvou. [9] Nedůvodnou konečně shledal i námitku, že nebylo rozhodnuto o účinnosti veřejnoprávní smlouvy nahrazující stavební povolení. Podle krajského soudu by se nejednalo o nezákonnost prvostupňového rozhodnutí a rozhodnutí žalovaného, nýbrž pouze o případnou nečinnost správních orgánů, která není předmětem tohoto soudního řízení. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní [10] V kasační stížnosti proti napadenému rozsudku žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) odkázala na kasační důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) a navrhla zrušení napadeného rozsudku. [11] Namítla, že krajský soud se řádně nevypořádal s jejím návrhem na přerušení řízení do doby, než Nejvyšší správní soud rozhodne v řízení sp. zn. 8 As 208/2023, týkajícím se rozsudku, v němž krajský soud také neshledal, že by správní orgány vyšly z nesprávně zjištěného skutkového stavu odporujícího obsahu oznámení katastrálního úřadu ze dne 16. 11. 2010 o opravě chyby v katastrálním operátu. Stěžovatelka namítá, že potřebu přerušení zdůvodnila potřebou zajištění rovnosti účastníků řízení a spravedlivého procesu. [12] Stěžovatelka také připomíná, že v žalobě namítala, že v návaznosti na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 23/201921 (zmíněné již v odvolání) si smluvní strany sporné veřejnoprávní smlouvy nemohly učinit vlastní úsudek a nevyčkat na konečné rozhodnutí v řízení o opravě chyby v katastrálním operátu, zejména jestliže toto řízen