6 As 96/2025 — Nejvyšší správní soud

6 As 96/2025- 38 - text  6 As 96/2025 - 41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Václava Štencla v právní věci žalobce: Ing. I. K., zastoupeného Mgr. Evou Kantoříkovou, advokátkou, sídlem Jaselská 14, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, za účasti: Woodagro s. r. o., sídlem Řepka 10, Lomnice, zastoupené JUDr. Petrem Prchalem, Ph.D., advokátem, sídlem Drdlova 540/18, Žďár nad Sázavou, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 7. 2024 č. j. MZE56621/202412126, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2025, č. j. 15 A 91/202456, takto: I. Kasační stížnost žalobce se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před městským soudem [1] Dne 5. 6. 2024 Státní zemědělský intervenční fond žalobci poté, co bylo jeho předchozí oznámení o zápisu na základě námitky společnosti Woodagro s. r. o. zrušeno, oznámil, že v návaznosti na žalobcovo ohlášení neaktualizoval evidenci půdy dle § 3g odst. 4 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, tedy že žalobce nezapsal jako uživatele označených sedmi dílů půdních bloků. Rozhodnutím uvedeným v záhlaví žalovaný zamítl námitku žalobce a potvrdil oznámení SZIF. [2] Městský soud shrnul podstatné skutkové okolnosti. Žalobce ohlásil SZIF, že je novým uživatelem sedmi dílů půdních bloků, které se nacházejí na pozemcích v k. ú. Ř. a k. ú. B. Toto ohlášení doložil a) dvěma pachtovními smlouvami ze dne 1. 12. 2023 uzavřenými se (spolu)vlastníky pozemků – P. K. a P. a T. P., b) souhlasem své manželky s užíváním těch pozemků, které patří do jejich společného jmění. Dosud byla jako uživatel půdy zapsána společnost Woodagro s. r. o. Tato společnost na výzvu SZIF jako titul k užívání půdy doložila a) smlouvu o zemědělském pachtu ze dne 11. 9. 2016 uzavřenou mezi tehdejším vlastníkem pozemků O. N. a „Svěřenským fondem Kubíček, jednajícím svěřenským správcem Otto Kubíčkem, nar. X, bytem, X, r. č. X, ve prospěch Svěřenského fondu Kubíček“ a b) smlouvu o podnájmu pozemků z téhož dne uzavřenou mezi Otto Kubíčkem coby svěřenským správcem Svěřenského fondu Kubíček a společností Woodagro s. r. o. [3] Městský soud konstatoval, že vznikl rozpor ve smyslu § 3g odst. 2 zákona o zemědělství, neboť žalobce i společnost Woodagro s. r. o. doložili SZIF smlouvy, o nichž tvrdili, že je opravňují k užívání téže zemědělské půdy. Úkolem SZIF ani žalovaného není autoritativně rozhodnout o právech a povinnostech subjektů soukromoprávního vztahu, nicméně vyřešení otázky, komu náleží titul k užívání zemědělské půdy, je podstatné pro provedení aktualizace evidence půdy. Městský soud dále zdůraznil, že uživatelem půdy dle § 3a odst. 4 písm. a) zákona o zemědělství může být pro určitý díl půdního bloku pouze jedna osoba. [4] Městský soud nesouhlasil s žalobcem, že dřívější smlouvy o pachtu a podnájmu jsou absolutně neplatné. Žalobci se nepodařilo jejich platnost žádnými relevantními důkazy ani tvrzeními zpochybnit. Pro účely evidence půdy je zásadní, zda smlouvy uzavřené v roce 2023 skutečně vedly ke změně uživatele daných pozemků a zda žalobce získal právní důvod k užívání daných pozemků. Žalobci se v řízení o aktualizaci evidence půdy nepodařilo prokázat, že právě jemu svědčí titul k užívání dotčených dílů půdních bloků. Existuje starší, nadále platný titul společnosti Woodagro s. r. o. [5] Žalobu městský soud jako nedůvodnou zamítl. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [6] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, v níž odkázal na důvody dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). [7] Stěžovatel v kasační stížnosti popsal skutkové okolnosti; mimo jiné uvedl, že současní vlastníci pozemků zjistili, že pachtovní smlouva ze dne 11. 9. 2016 je padělaná. Oproti původní smlouvě byla výpovědní doba prodloužena ze tří na deset let a doplněna o možnost podpachtu. Současní vlastníci považovali smlouvy o pachtu a o podnájmu za neplatné, vyzvali současného uživatele k vyklizení a uzavřeli pachtovní smlouvy se stěžovatelem. Některé pozemky má stěžovatel ve svém vlastnictví, a tyto tedy užívá z titulu vlastnického práva. [8] Stěžovatel namítal, že městskému soudu předložil důkazy prokazující skutečnost, že smlouva o pachtu ze dne 11. 9. 2016 je pozměněná, městský soud však námitku nevypořádal. Stěžovatel doplnil, že předložení pozměněné pachtovní smlouvy společností Woodagro s. r. o. je výkonem práva v rozporu s dobrými mravy, má oklamat třetí osoby, je důvodem pro ukončení smlouvy a nemůže požívat ochrany. Městský soud se měl zabývat otázkou, zda předložení padělané smlouvy má vliv na aplikaci § 2221 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Stěžovatel je přesvědčen, že proti nabyvatelům pozemků nemůže pachtýř původní smlouvu účinně uplatňovat. [9] Stěžovatel dále nesouhlasil se závěrem městského soudu, že označení pachtýře ve smlouvě o pachtu ze dne 11. 9. 2016 nevzbuzuje pochybnost o tom, že Otto Kubíček jednal svým jménem na účet Svěřenského fondu Kubíček, a smlouva tak není neplatná. Stěžovatel namítal, že se nejedná o případ, kdy správce svěřenského fondu vykonává vlastnická práva k vyčleněnému majetku na účet svěřenského fondu, přičemž dbá o rozmnožení a uplatnění majetku, který do svěřenského fondu náleží. Podle stěžovatele to vyplývá z okolností. Svěřenský fond si propachtoval pozemky, aby je téhož dne za stejných podmínek poskytl společnosti WoodAgro s. r. o. do podnájmu, přičemž celý obchodní podíl této společnosti je rovněž zahrnut do svěřenského fondu. Z tohoto jednání svěřenskému fondu žádný majetkový prospěch nevznikl, pouze došlo k znepřehlednění smluvních vztahů. Navíc podnájem společnosti WoodAgro s. r. o. je sjednán v rozporu s pachtovní smlouvou. Komplikovaná účelová konstrukce sloužila výlučně k zastření skutečného uživatele půdy a příjemce dotací, kterým byla společnost WoodAgro s. r. o. Svěřenský fond byl nadto několik let bez svěřenského správce. Z uvedených důvodů jsou dle stěžovatele smluvní vztahy absolutně neplatné. [10] Dále stěžovatel namítal, že vlastnické právo má prioritu před sporným pachtem. Ohlašovatel předložil platnou smlouvu s vlastníky pozemku a SZIF měl provést aktualizaci evidence půdy, aniž by zkoumal, zda existují nedořešené vztahy mezi vlastníkem pozemku a předchozími uživateli. Vlastnické právo má přednost před nedořešenými obligačními vztahy. Záleží na vlastníkovi, komu dá pozemky ve svém vlastnictví do užívání; případně poškozená strana obligačního vztahu se může domáhat ochrany či náhrady škody v občanskoprávním řízení. Vztahy mezi vlastníkem půdy a předchozím uživatelem mohou být komplikované. Takový vztah může být vyřešen pouze v řízení mezi vlastníkem a původním uživatelem, v řízení o aktualizaci evidence půdy však vlastník účastníkem není. Závěry o prioritě vlastnického práva dle stěžovatele podporuje i ustálená judikatura. Tím, že se městský soud s otázkou priority vlastnického práva nevypořádal, zatížil řízení vadou a rozsudek učinil nepřezkoumatelným. [11] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [12] Žalovaný ve vyjádření uvedl, že argument padělanou pachtovní smlouvou stěžovatel v žalobě neuplatnil způsobem, který vyžadoval meritorní posouzení, a neuplatnil jej ani v námitce proti oznámení SZIF o neprovedení aktualizace. [13] Žalovaný dále uvedl, že spornou smlouvu ze dne 11. 9. 2016 uzavřel Otto Kubíček z titulu správce svěřenského fondu. Z okolností vyplývá, že strany smlouvy chápaly smluvní vztah jako platně uzavřený. Spor vznikl až v roce 2023 poté, co pozemky nabyli noví vlastníci od dědiců O. N. [14] Evidence nepřipouští pluralitu uživatelů na jednom dílu půdního bloku. Starší titul společnosti Woodagro s. r. o. bránil změně zápisu. [15] Osoba zúčastněná na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřila. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [16] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná. [17] Poté přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. [18] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku. Stěžovatel namítal, že městský soud se nevypořádal s namítanou skutečností, že smlouva o pachtu ze dne