7 As 92/2024 — Nejvyšší správní soud

7 As 92/2024- 35 - text  7 As 92/2024 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Lenky Krupičkové a soudců Davida Hipšra a Tomáše Foltase v právní věci žalobce: Ing. L. K., zastoupen JUDr. Janem Špačkem, advokátem se sídlem Radlická 663/28, Praha, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 1057/2a, Praha, za účasti osoby zúčastněné na řízení: VARIA  PLUS spol. s r. o., se sídlem Klatovská 558/181, Plzeň, zastoupené PatentEnter s. r. o., se sídlem Koliště 1965/13a, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2024, č. j. 15 A 6/202348, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněné na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím ze dne 21. 11. 2022, č. j. PV 2018264/D22053761/2022/ÚPV, předseda žalovaného zamítl rozklad žalobce a potvrdil rozhodnutí ze dne 13. 5. 2022, č. j. PV 2018264/ D20091478/2020/ÚPV, kterým žalovaný podle § 23 odst. 1 písm. a) zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích (dále též „patentový zákon“), v celém rozsahu zrušil žalobcův patent č. 308 189 na vynález s názvem „Zařízení pro čepování piva“ s právem přednosti ode dne 2. 6. 2018, a to od počátku jeho platnosti. Žalovaný zrušil žalobcův patent na návrh osoby zúčastněné na řízení (dále též „navrhovatel“) s odůvodněním, že řešení chráněné žalobcovým patentem v době podání přihlášky nesplňovalo podmínku novosti, neboť již před datem práva přednosti patentu byl stavem techniky srovnatelný výčepní kohout (dále též „NOSTALGIE“). II. [2] Proti rozhodnutí předsedy žalovaného podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze (dále též „městský soud“), který žalobu zamítl. Za nedůvodnou označil námitku, že je nutné na řízení o zrušení patentu podle § 23 patentového zákona analogicky aplikovat právní úpravu lhůt pro přezkumné řízení podle správního řádu. Uvedl, že přezkumné řízení a řízení o zrušení patentu se zásadně liší svou povahou a účelem. Přezkumné řízení je vedeno z moci úřední a je v něm posuzována zákonnost přezkoumávaného správního aktu a souvisejícího řízení. Naproti tomu řízení o zrušení patentu je zahajováno na návrh, který musí být věcně odůvodněn a doložen důkazními prostředky. Pokud by zákonodárce zamýšlel časově omezit podání návrhu na zrušení patentu, učinil by tak v patentovém zákoně výslovným zakotvením lhůt. To se nestalo. Městský soud dále neshledal namítané porušení zásady enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí, které žalobce spojoval s tím, že žalovaný dovozoval stáří PDF dokumentu D1 (manuál NOSTALGIE) z pouhé časové vlastnosti PDF souboru, ačkoliv tento údaj nemusel být správný. Podle městského soudu z dané zásady nelze dovozovat povinnost žalovaného brát při dokazování v potaz pouze dokumenty obsahující kvalifikované elektronické časové razítko. Žalobce jednak přehlíží, že soukromé osoby nemají povinnost opatřovat své emaily tímto razítkem, a jednak samotnou zásadu volného hodnocení důkazů, jíž se žalovaný řídil. Žalovaný totiž zohlednil v rámci svých úvah o dataci souboru nejen samotný údaj o době jeho vytvoření, ale i data odeslání jednotlivých zpráv v komunikaci a archivovanou webovou stránku, na níž byly výčepní kohouty NOSTALGIE nabízeny k prodeji. Závěr o dataci tak nebyl založen na pouhé domněnce žalovaného. [3] Soud nepřisvědčil ani námitkám žalobce stran pojmu „veřejnost“ obsaženého v § 5 odst. 2 patentového zákona. Na tento nelze vztáhnout závěry rozsudku, v němž Soudní dvůr Evropské unie vyložil pojem „sdělování veřejnosti“ pro účely autorského práva. Městský soud se naopak ztotožnil s žalovaným, že údaje týkající se kohoutu NOSTALGIE lze mít za zpřístupněné veřejnosti před datem práva přednosti napadeného patentu v důsledku zpřístupnění manuálu (zaslání emailem bez ujednání o důvěrnosti) a komerčního využívání (prodej na webové stránce). Mohl se tak s nimi seznámit v podstatě kdokoliv bez jakéhokoliv omezení. Předseda žalovaného proto oprávněně dovodil, že se tyto údaje staly stavem techniky ve smyslu § 5 odst. 2 patentového zákona. S ohledem na to městský soud uzavřel, že námitka žalobce, že manuál neposkytl veřejnosti, nebyla důvodná. Městský soud dodal, že žalobce relevantně nezpochybnil autenticitu manuálu. Frázi „to vše za předpokladu, že vůbec dokument D1 je autentický“ totiž není způsobilým žalobním bodem ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“). III. [4] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Stěžovatel nejprve rekapituluje tři právní otázky, které uplatnil v žalobě. K těm dodává, že se s nimi městský soud vypořádal nesprávně. Žádá proto, aby tyto právní otázky zhodnotil kasační soud a verifikoval nebo změnil právní názor městského soudu. V další části stěžovatel sporuje závěr správních orgánů, že se technické řešení výčepního kohoutu NOSTALGIE nijak neliší od technického řešení dle napadeného patentu. Podle něj se toto řešení liší v podstatných bodech, které vyjmenovává. Dodává, že mu není zřejmé, z jakých důkazů a jakými úvahami se žalovaný a městský soud řídili při konstatování opaku. Žalovaný konstatoval, že tomu tak je, a městský soud jeho závěr bez dalšího zamyšlení verifikoval. To podle něj činí napadený rozsudek nepřezkoumatelným. Odkázalli pak předseda žalovaného na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2012, č. j. 5 As 11/2011187, plyne z něj zcela opačný závěr, než jaký dovodil. Nebylo prokázáno, že by z manuálu k NOSTALGII vyplýval každý z podstatných znaků obsažených v napadeném patentu. Jelikož jde v případě stěžovatelova patentu o jiné technické řešení, nejsou nijak relevantní úvahy o tom, zda ke zveřejnění staršího technického řešení výčepních kohoutů NOSTALGIE došlo odesláním emailu nebo na webových stránkách. S ohledem na to navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. IV. [5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti poukazuje na to, že stěžovatel neuvedl, v čem konkrétně mají být závěry městského soudu nesprávné. Nepředložil ani žádné důkazy, které by rozporovaly časové vlastnosti PDF dokumentu (manuálu) nebo zpochybňovaly související emailovou korespondenci. Žalovaný připomíná, že manuál byl zaslán v návaznosti na email týkající se potvrzení objednávky, bez jakéhokoli dovětku o důvěrnosti. Šlo tedy o běžnou obchodní transakci, u které se žádná míra důvěrnosti ani implicitně nepředpokládá. Závěr o zpřístupnění manuálu veřejnosti tak byl opodstatněný a odůvodněný. Ve vztahu k okruhu námitek, v nichž stěžovatel sporuje věcné posouzení podmínky novosti, žalovaný upozorňuje na to, že tyto námitky nebyly obsaženy v žalobě, a nejsou proto přípustné v řízení o kasační stížnosti. Pro úplnost odkazuje na pasáže rozhodnutí správních orgánů, které se zabývaly srovnáním napadeného patentu s NOSTALGIÍ. Z obou rozhodnutí je podle něj zřejmé, že stěžejním důkazem byl předmětný manuál a související emailová komunikace. Žalovaný navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. [6] Ke kasační stížnosti se vyjádřil také navrhovatel. Podle něj stěžovatel neuvedl žádné relevantní skutečnosti, které by mohly být důvodem pro zrušení napadeného rozsudku. Ten řádně posoudil žalobní argumenty. Stěžovatel nadále účelově v obecné rovině překrucuje a interpretuje pojmy z oblasti průmyslových práv, aniž by byl schopen konkrétně popsat nesprávnost postupu žalovaného. V řízení před ním bylo přitom prokázáno, že před datem práva přednosti patentu stěžovatele byl propagován a prodáván výčepní kohout NOSTALGIE, včetně manuálů, schémat a popisů. Tento kohout přitom obsahuje všechny podstatné technické znaky popsané v nárocích stěžovatelova patentu. Stěžovatel ve správním řízení neuvedl žádné relevantní důkazy, které by svědčily o odlišnosti jeho vynálezu od NOSTALGIE. Uváděl pouze tvrzení o materiálech, kvalitě či velikosti jednotlivých komponent. V patentovém nároku stěžovatele přitom takové údaje nejsou uvedeny, a proto na posouzení odlišnosti nemohou mít vliv. Případné marginální odlišnosti jsou terminologické, nikoli technické. Nehledě na NOSTALGII by stěžovatelův vynález nesplňoval podmínku vynálezeckého kroku ani vůči jinak známému stavu techniky. Navrhovatel uzavírá, že obě rozhodnutí správního orgánu a městského soudu byla pečlivě a řádně odůvodněna, a proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. V. [7] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [8] Kasační stížnost není důvodná. [9] S ohledem na argumentaci obsaženou v kasační stížnosti Nejvyšší správní soud připomíná