2 Ads 65/2025 — Nejvyšší správní soud

2 Ads 65/2025- 56 - text  2 Ads 65/2025 - 61 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Tomáše Kocourka a Evy Šonkové v právní věci žalobce: L. N., zast. Mgr. Ondřejem Kolomazníkem, advokátem se sídlem nám. T. G. Masaryka 1281, Zlín, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 10. 4. 2024, č. j. MPSV2024/10800924/5 a č. j. MPSV2024/10800924/6, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2025, č. j. 41 Ad 16/202488, takto: I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2025, č. j. 41 Ad 16/202488, se ruší ve výroku I a dále ve výroku III v části, jež se týká odmítnutí žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 4. 2024, č. j. MPSV2024/10800924/5, a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Ve zbytku se kasační stížnost zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti v části, v níž byla kasační stížnost zamítnuta. IV. Žalobci se ukládá pořádková pokuta ve výši 500 Kč. Tuto částku je žalobce povinen zaplatit na účet Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce podal ke Krajskému soudu v Brně žalobu proti dvěma rozhodnutím žalovaného. Prvním rozhodnutím (č. j. MPSV2024/10800924/5) žalovaný zamítl žalobcovo odvolání ve věci jeho návrhu na změnu výše příspěvku na péči. Druhým rozhodnutím (č.j. MPSV2024/10800924/6) žalovaný ve zkráceném přezkumném řízení zrušil rozhodnutí o odnětí příspěvku na péči žalobci a toto řízení vedené z moci úřední zastavil. [2] Krajský soud v Brně žalobu odmítl. V části, v níž směřovala proti rozhodnutí o zamítnutí odvolání, shledal krajský soud žalobu nepřípustnou, neboť sledovala zjevné zneužití práva [§ 68 písm. f) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), ve znění účinném od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2025], a to s ohledem na žalobcovo značně vulgární vyjadřování. V části, v níž žaloba směřovala proti rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení, dospěl krajský soud k závěru, že se nejedná o rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. II. Kasační stížnost [3] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal prostřednictvím ustanoveného zástupce proti usnesení krajského soudu kasační stížnost. Napadené usnesení považuje za rozporné se svým ústavně zaručeným právem na přístup k soudu. Vulgární vyjadřování by nemělo vést k automatickému odmítnutí žaloby. Každý případ je nutné posuzovat individuálně s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem a specifikům. Stěžovatel je imobilní a odkázaný na pomoc druhých osob. Jeho potíže jsou dlouhodobě zlehčovány. Protistranou stěžovatele je stát, který nepožívá takové ochrany před urážlivým obsahem jako jiné osoby. Stěžovatel ventiluje svou frustraci a rozhořčení prostřednictvím vulgarismů, jež jsou však průvodním jevem, nikoli samoúčelným záměrem jeho podání. Není jimi dotčeno meritum věci, tedy jeho požadavek na zrušení napadeného rozhodnutí. [4] Krajský soud nezkoumal všechny okolnosti případu, ale zaměřil se pouze na formální (jazykovou) stránku žaloby. Krajský soud také v napadeném usnesení nelogicky vyjadřuje lítost nad tím, že vůbec stěžovateli ustanovil zástupce. Napadeným usnesením bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces. Stěžovatel nebyl soudem poučen o tom, že jeho způsob vyjadřování může vést k odmítnutí žaloby. Závěry krajského soudu byly pro stěžovatele překvapivé. Odkazy na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) považuje stěžovatel za nepřiléhavé ve vztahu k řízení před krajským soudem. Odmítnutí žaloby z důvodu užívání vulgarit musí být v souladu s principem proporcionality, což však krajský soud opomíjí. Omezení stěžovatelova přístupu k soudu musí být nezbytné a přiměřené k dosažení legitimního cíle, tedy ochrany důstojnosti soudního řízení a zabránění zneužívání právních prostředků. V nynějším případě jde o nepřiměřenou sankci. [5] Stěžovatel také namítl, že napadené usnesení krajského soudu je nepřezkoumatelné, neboť se krajský soud nevypořádal s nekonzistentností posuzování jeho zdravotního stavu ve správním řízení. Již laickým pohledem je zjevné, že zdravotní stav stěžovatele má degradující tendenci a vyvstávají pochybnosti o důkladnosti jeho posouzení. Udržování stavu, kdy stěžovateli není přiznán zvýšený příspěvek na péči, je v rozporu s jeho elementární důstojností. [6] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. [7] Vedle podání učiněných ustanoveným zástupcem obdržel Nejvyšší správní soud (NSS) v průběhu řízení také řadu podání od samotného stěžovatele, v nichž obviňuje soudce různých soudů, státní zástupce, policisty, úředníky a lékaře z nejrůznějších trestných činů, včetně falšování důkazů, a tyto osoby častuje nejrůznějšími vulgárními nadávkami. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [8] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná. [9] Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce (§ 31 odst. 2 s. ř. s.), se NSS zabývá též otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Neníli tomu tak, soud ji odmítne jako nepřijatelnou (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/202128, č. 4219/2021 Sb. NSS, body 1112). [10] Jedním z důvodů přijatelnosti kasační stížnosti je i to, že se NSS danou právní otázkou dosud vůbec či plně nezabýval, jinými slovy, že jde o věc kasačním soudem dosud nejudikovanou. NSS se dosud nezabýval podmínkami, za nichž lze žalobu proti rozhodnutí správního orgánu odmítnout podle § 68 písm. f) s. ř. s., tedy pro zneužití práva, v situaci, kdy se žalobce ve svých podáních vyjadřuje vulgárně. Právě k této otázce směřuje podstata stěžovatelovy kasační argumentace. Kasační stížnost je proto z tohoto důvodu přijatelná. [11] Kasační stížnost je částečně důvodná. [12] Stěžovatel předně namítá nepřezkoumatelnost napadeného usnesení, kterou spatřuje zjednodušeně řečeno v tom, že se krajský soud nezabýval podle něj zjevnými rozpory v hodnocení jeho zdravotního stavu. Tato námitka podle NSS není důvodná. Jestliže krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je nepřípustná podle § 68 písm. f), resp. podle § 70 písm. a) s. ř. s., nemohl se z povahy věci zabývat žalobou věcně, tedy hodnotit zákonnost posouzení stěžovatelova zdravotního stavu (rozsudek NSS ze dne 6. 6. 2024, č. j. 3 As 185/2022130, bod 24). V absenci věcného posouzení žaloby proto nelze shledat nepřezkoumatelnost usnesení krajského soudu. Kasační soud nezjistil ani jiný důvod nepřezkoumatelnosti napadeného usnesení, k němuž by podle § 109 odst. 4 s. ř. s. musel přihlédnout z úřední povinnosti, popřípadě jinou vadu uvedenou v tomto ustanovení. [13] Ve vztahu k odmítnutí žaloby proti druhému žalobou napadenému rozhodnutí žalovaného (výrok II usnesení krajského soudu a body 1519 jeho odůvodnění) stěžovatel žádnou kasační argumentaci nad rámec námitky nepřezkoumatelnosti usnesení krajského soudu jako celku neuplatnil. I v řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu, jímž byla žaloba odmítnuta, platí, že NSS je zásadně vázán důvody kasační stížnosti (§ 109 odst. 4 s. ř. s.). Kasační soud se proto v nynějším řízení nemůže zabývat zákonností závěru krajského soudu o tom, že rozhodnutí žalovaného ve zkráceném přezkumném řízení není rozhodnutím podle § 65 odst. 1 s. ř. s. (bod 18 napadeného usnesení). NSS proto kasační stížnost v části směřující proti odmítnutí žaloby proti rozhodnutí č. j. MPSV2024/10800924/6 zamítl jako nedůvodnou. [14] Stěžejní část kasační argumentace spočívá ve stěžovatelově polemice se závěrem krajského soudu, že žaloba proti prvnímu rozhodnutí žalovaného je nepřípustná, neboť sleduje zjevné zneužití práva [§ 68 písm. f) s. ř. s. ve znění účinném do 31. 12. 2025; obsahově obdobné ustanovení vztahující se na všechny návrhy podle soudního řádu správního je od 1. 1. 2026 obsaženo v § 46 odst. 1 písm. e) s. ř. s.]. [15] Kasační soud se ztotožnil se stěžovatelem, že usnesení krajského soudu (resp. jeho první výrok) spočívá na nesprávném posouzení podmínek toho, zda lze v jeho žalobě spatřovat zjevné zneužití práva. Zároveň NSS souhlasí se stěžovatelem i v tom, že procesní postup krajského soudu byl v rozporu s ústavním zákazem překvapivých rozhodnutí. Těmito závěry však kasační soud nijak neaprobuje stěžovatelův vulgární způsob vyjadřování, jak dále vysvětlí. [16] Jednou z ústavních zásad spravedlivého procesu je princip předvídatelnosti soudního rozhodnutí, resp. zákaz vydání překvapivého rozhodnutí (nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2024, sp. zn. IV. ÚS 277/24, bod 29 a tam citovaná judikatura). Důvěra jednotlivce v rozhodovací činnost orgánů státu, ať už jde o rozhodování orgánů moci zákonodárné, výkonné či soudní, je jedním ze základních atributů právního státu (nález Ústavního soudu