2 As 2/2026 — Nejvyšší správní soud

2 As 2/2026- 71 - text  2 As 2/2026 - 78 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Karla Šimky, soudce Václava Štencla a soudkyně Evy Šonkové v právní věci žalobce: JUDr. Ing. J. V., proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Policie České republiky – Letecká služba, se sídlem Strojnická 27, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2025, č. j. MD38099/2023072/6, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2025, č. j. 3 A 37/202545, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2025, č. j. 3 A 37/202545, se ruší ve výrocích IV. a V. a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žádostí ze dne 11. 9. 2023 o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, se žalobce domáhal po Úřadu pro civilní letectví (dále „povinný subjekt“) poskytnutí informací týkajících se výcvikové organizace CZ / ATO – 158  Ministerstvo vnitra – Letecká služba Policie České republiky (dále „LS PČR“). Označení „ATO“ je zkratkou pro schválené výcvikové organizace, které provádějí výcvik v oblasti letectví na základě osvědčení. Pro tyto organizace bude dále používána zkratka „ATO“ a pro dané osvědčení označení „osvědčení ATO“. [2] Povinný subjekt rozhodnutím ze dne 29. 12. 2023, č. j. 942223110 (dále „prvostupňové rozhodnutí“), odmítl žádost mimo jiné v té části, ve které žalobce žádal „předložení žádosti LS PČR o udělení osvědčení ATO včetně veškerých příloh k této žádosti, co do: jmen osob, jejich typů a čísel průkazů způsobilosti a uvedení typu úvazku: 1) vedoucího výcviku, 2) vedoucího letového instruktora, 3) vedoucího instruktora teoretické výuky, 4) letových instruktorů, popisu prostor pro potřeby letového provozu, včetně jejich umístění, počtu a velikostí místností, popisu zařízení pro teoretickou výuku, včetně jejich umístění, počtu a velikostí místností, popisu výcvikových zařízení, příloh žádosti: 1) Provozní příručka (OM), 2) Příručka pro řízení bezpečnosti (SMM), 3) Příručky pro výcvik (TM), z důvodu povinnosti neposkytnout informace o činnosti bezpečnostních sborů, které se týkají předcházení, vyhledávání, odhalování nebo stíhání trestné činnosti nebo ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, pokud by její poskytnutí ohrozilo práva třetích osob anebo schopnost orgánů veřejné moci předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost, stíhat trestné činy nebo zajišťovat veřejný pořádek a bezpečnost České republiky, ve smyslu § 11 odst. 6 informačního zákona.“ Kromě toho povinný subjekt odmítl další část žádosti z důvodu, že se jednalo o dotaz na jeho právní stanovisko. Tento dílčí výrok však žalobce v odvolání ani následném soudním přezkumu nijak nezpochybňoval. [3] Odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [4] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou u Městského soudu v Praze, který výroky I. a II. rozsudku označeného v záhlaví částečně zrušil prvostupňové rozhodnutí i rozhodnutí žalovaného a v tomu odpovídajícím rozsahu výrokem III. napadeného rozsudku uložil povinnému subjektu, aby žalobci poskytl informace o popisu prostor pro potřeby letového provozu, včetně jejich umístění, počtu a velikosti místností, a popisu zařízení pro teoretickou výuku, včetně jejich umístění, počtu a velikosti místností, které jsou uvedeny ve formuláři žádosti Letecké služby Policie České republiky o osvědčení ATO ze dne 9. 10. 2022. Ve zbytku městský soud výrokem IV. napadeného rozsudku žalobu zamítl a výrokem V. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. [5] Městský soud dospěl k závěru, že prvostupňové i napadené rozhodnutí jsou z části nepřezkoumatelná, neboť z nich nejsou zřejmé důvody, pro které byly v poskytnutém formuláři žádosti o osvědčení ATO anonymizovány údaje o výcvikových zařízeních. Městský soud se seznámil s obsahem žádosti o osvědčení ATO a zjistil, že popis výukových prostor a zařízení je obecný a neobsahuje žádné specifické informace, na jejichž základě by bylo možné získat bližší představu o vybavení, fungování či vnitřních procesech LS PČR. Tyto informace nejsou způsobilé naplnit smysl ustanovení § 11 odst. 6 zákona o svobodném přístupu k informacím, a proto městský soud povinnému subjektu uložil povinnost žalobci tyto informace poskytnout. [6] Co se týče požadovaných informací o příslušnících LS PČR vykonávajících činnost vedoucích osob a instruktorů, městský soud uvedl, že příslušníci LS PČR jsou příslušníky policie se značně specifickým zařazením a jsou v rámci své činnosti obeznámení s postupy a strategií také dalších složek bezpečnostních sborů. Tyto znalosti představují informace, jejichž ochrana je v zájmu veřejného pořádku a bezpečnosti státu nanejvýš důležitá. Dospěl tedy k závěru, že anonymizace osobních údajů instruktorů, kterou povinný subjekt v poskytnuté žádosti o osvědčení ATO provedl, je odůvodněna účelem § 11 odst. 6 zákona o svobodném přístupu k informacím a čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a je opatřením vhodným, nezbytným a přiměřeným. Žalobcem požadované přílohy žádosti o osvědčení ATO jsou dle městského soudu vzdělávacími materiály sloužícími pro specifické potřeby LS PČR a jejích příslušníků. Obsahují množství zcela konkrétních technických informací, jejichž zveřejnění nemůže být z bezpečnostního hlediska žádoucí. Zpřístupnění požadovaných příruček veřejnosti by mohlo umožnit detailní vhled do fungování, struktury, technického i finančního zázemí a způsobu výkonu činnosti LS PČR, a následkem toho ohrozit schopnost bezpečnostních sborů zajišťovat veřejný pořádek a bezpečnost České republiky. [7] Byť správní orgány neprovedly test proporcionality výslovně a systematicky, žalovaný se podle názoru městského soudu zabýval střetem ústavně zaručeného práva na informace se zájmem na tom, aby nebyla ohrožena schopnost orgánů veřejné moci stíhat trestnou činnost, zajišťovat veřejný pořádek a bezpečnost České republiky. Ve shodě se žalovaným dospěl městský soud k závěru, že odepření informací o instruktorech LS PČR a příloh žádosti o osvědčení ATO bylo vhodným a nezbytným omezením práva na informace, přičemž jiným opatřením by téhož cíle nemohlo být dosaženo. Městský soud vzal přitom v úvahu, že z žádosti ani dalších podání žalobce nevyplývá účel, za kterým žalobce o informace žádal. Městský soud přitom neshledal, že by na zveřejnění požadovaných informací mohl být dán veřejný zájem. Uzavřel, že odmítnutí požadovaných informací je v zájmu ochrany hodnot uvedených v čl. 17 odst. 4 Listiny a v § 11 odst. 6 zákona o svobodném přístupu k informacím opatřením legitimním, zákonným, vhodným a potřebným. II. Argumentace účastníků řízení Kasační stížnost žalobce [8] Proti výrokům IV. a V. rozsudku městského soudu brojí žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížností, v níž namítá, že městský soud nesprávně posoudil právní otázku týkající se aplikace § 11 odst. 6 zákona o svobodném přístupu k informacím. Uvádí, že přílohy žádosti o osvědčení ATO jsou standardizované materiály vyžadované předpisy EU pro civilní letectví pro každou organizaci pro výcvik pilotů (ATO). Nejedná se o operativní dokumenty Policie České republiky, které by měly primárně obsahovat utajované informace (např. taktiky zásahů), ale o technické a procedurální manuály zajišťující bezpečnost letového provozu a standardizaci výcviku, které LS PČR využívá stejně jako každá jiná ATO. Odmítnutí zpřístupnění celých dokumentů bez snahy o oddělení skutečně citlivých pasáží představuje nepřiměřený a nezákonný zásah do práva na informace. Městský soud dle názoru stěžovatele nepřípustně rozšířil aplikaci výluky dle § 11 odst. 6 zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť nerozlišoval mezi citlivými částmi informací a leteckými provozními a výcvikovými postupy. Soud nezvážil možnost zpřístupnění těchto příruček žalobci v částečném rozsahu ve smyslu § 12 zákona o svobodném přístupu k informacím. [9] Dle názoru stěžovatele soud pochybil i při posouzení týkajícím se neposkytnutí údajů o instruktorech LS PČR. Funkce leteckého instruktora LS PČR je činností pedagogickou a výcvikovou, nikoli operativně pátrací. Paušální utajení identity instruktorů, bez vysvětlení, zda se reálně na takové nebo obdobné činnosti podílejí, je v rozporu s principem restriktivního výkladu výjimek z práva na informace. Městský soud rezignoval na individuální posouzení věci a spokojil se s paušální obavou o ohrožení bezpečnostních zájmů státu. Soud ignoroval duální charakter dané funkce, tj. příslušník bezpečnostního sboru vs. certifikovaný instruktor výcviku. LS PČR se nemůže dovolávat utajení informací u funkcí, které ze své podstaty nemají povahu příslušníka bezpečnostního sboru, jenž by při své č