2 As 88/2025 — Nejvyšší správní soud

2 As 88/2025- 33 - text  2 As 88/2025 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Lenky Bursíkové a Karla Šimky v právní věci žalobce: Mgr. Ing. J. B., zastoupený Mgr. Ing. Petrem Kociánem, advokátem se sídlem Revoluční 1047/14, Nový Jičín, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2024, č. j. MHMP 1907844/2024, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2024, č. j. 17 A 105/202435, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2024, č. j. 17 A 105/202435, se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2024, č. j. MHMP 1907844/2024, a rozhodnutí Úřadu městské části Praha 12 ze dne 10. 10. 2024, č. j. P12 107456/2024 OVY, se ruší. III. Úřadu městské části Praha 12 se ukládá povinnost poskytnout žalobci informaci „kdy Úřad městské části Praha 12 obdržel rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2022, č. j. 5 A 9/2021210“, a to do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozsudku Úřadu městské části Praha 12. IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani o kasační stížnosti. V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 28 497,40 Kč k rukám jeho zástupce, advokáta Mgr. Ing. Petra Kociána, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce požádal Úřad městské části Praha 12 (povinný subjekt) dne 25. 9. 2024 o informaci, „kdy správní orgán obdržel rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2022, č.j. 5 A 9/2021210“. [2] Rozhodnutím ze dne 10. 10. 2024, č. j. P12 107456/2024 OVY, povinný subjekt žádost odmítl podle § 11b zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“), neboť „požadovanou informací v dané době nedisponoval, respektive ji neměl“. Uvedl, že spisovou dokumentaci sp. zn. OVY/54447/2017/Nv (jejíž součástí měla být požadovaná informace, pozn. NSS) postoupil nadřízenému orgánu, který si ji vyžádal. Nemá proto možnost požadovanou informaci ověřit ani poskytnout. Systém spisové služby nevyhledal požadovaný rozsudek v došlé poště. Povinný subjekt nemůže požadovanou informaci zjistit ani na základě jiného jednoduchého úkonu z jiných informací. Povinný subjekt konstatoval, že nemá povinnost duplikovat došlou poštu pro případ, že musí spisovou dokumentaci postoupit nadřízenému orgánu. [3] Žalobce se proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti odvolal. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím odvolání zamítl a potvrdil rozhodnutí povinného subjektu. Uvedl, že pokud povinný subjekt informací v současnosti nedisponuje, protože spisovou dokumentaci postoupil odvolacímu správnímu orgánu, nemůže ji logicky ani poskytnout. Žalovaný poznamenal, že mu je z úřední činnosti známo, že Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 23. 11. 2022, č. j. 5 A 9/2021210, zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 12. 2020, č. j. MHMP 1837947/2020, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný ve věci znovu rozhodl a nově vydané rozhodnutí je nyní předmětem soudního přezkumu (pod sp. zn. 5 A 55/2023). Vzhledem ke skutečnosti, že městský soud citovaným rozsudkem zrušil pouze rozhodnutí odvolacího správního orgánu, a nikoliv povinného subjektu, není důvod se domnívat, že povinný subjekt disponuje informací, kdy mu byl předmětný rozsudek doručen, resp. že mu byl vůbec doručen. Povinnost disponovat touto informací nevyplývá ani ze zákona. Povinný subjekt nebyl účastníkem soudního řízení. [4] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou, kterou městský soud zamítl v záhlaví označeným rozsudkem. [5] Městský soud konstatoval, že informace, zda a případně kdy byl povinnému subjektu doručen rozsudek sp. zn. 5 A 9/2021, nutně musí být obsahem souvisejícího správního spisu vedeného povinným subjektem pod sp. zn. OVY/54447/2017/Nv. Správní spis byl ke dni podání žádosti zaslán žalovanému. Tuto skutečnost žalobce nečiní spornou. Povinný subjekt tedy požadovanou informaci fakticky neměl (nedisponoval jí). První z předpokladů, za kterých je povinný subjekt oprávněn odmítnout žádost o informace, tak byl splněn. Splněn byl i druhý předpoklad pro odmítnutí žádosti podle § 11b informačního zákona, a to že povinnost mít požadovanou informaci k dispozici pro povinný subjekt nevyplývala ze zákona. Povinný subjekt nebyl účastníkem soudního řízení a soud mu rozsudek nedoručil. Povinný subjekt pak podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o archivnictví“), a rovněž ani zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), neměl povinnost v případě zapůjčení správního spisu odvolacímu orgánu pořizovat kopie správního spisu, případně vést rovnocenný spis v elektronické podobě. Tuto povinnost podle městského soudu nelze dovodit ani ze základních zásad činnosti správních orgánů. [6] Městský soud nepřisvědčil námitkám, podle kterých si měl povinný subjekt u žalovaného vyžádat správní spis zpět či si vyžádat vyhledání informace nebo nahlédnout do spisu. Povinný subjekt, respektive žalovaného tížila povinnost předložit spis soudu podle § 74 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Současně povinný subjekt ke dni podání žádosti neměl povinnost mít správní spis u sebe. Povinný subjekt neměl žádnou možnost jak požadovanou informaci získat u žalovaného. Ostatně skutečnosti, že správním spisem povinný subjekt nemusí disponovat, si žalobce měl být vědom, neboť je účastníkem řízení – žalobcem ve věci sp. zn. 5 A 55/2023. [7] Pro úplnost městský soud uvedl, že nebylo povinností povinného subjektu obracet se s žádostí na soud. Taková povinnost pro povinný subjekt z informačního zákona neplyne. Povinný subjekt nemá žádné nástroje jak donutit soud k vrácení spisu nebo umožnění nahlédnutí do spisu. Soudu je pak z jeho činnosti známo, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí byl spis zapůjčen Obvodnímu soudu pro Prahu 4 pro účely nařízeného jednání ve věci sp. zn. 30 C 236/2024, jehož je žalobce rovněž účastníkem – žalobcem. I této skutečnosti si žalobce měl být vědom. [8] Podle městského soudu nelze přisvědčit žalobci, že mu požadovanou informaci měl poskytnout žalovaný. Předně žalovaný v daném případě nebyl povinným subjektem. Povinnost žalovaného poskytnout žalobci požadovanou informaci namísto povinného subjektu z informačního zákona neplyne. Takový způsob rozhodnutí o podaném odvolání § 16 informačního zákona neumožňuje. Žalovaný nadto požadovanou informací nedisponoval, neboť spis byl předložen soudu. [9] Žalobní body uplatněné v replice a během ústního jednání označil městský soud za opožděné, a proto se jimi nezabýval. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [10] Žalobce (stěžovatel) se proti rozsudku městského soudu brání kasační stížností. Namítá, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný. Městský soud nevysvětlil, jaké další žalobní body stěžovatel uplatnil v replice a při jednání nad rámec žaloby. Stěžovatel v replice i při jednání přípustně rozvedl argumentaci uplatněnou v žalobě. Napadený rozsudek je nepřezkoumatelný rovněž pro „argumentační plytkost a fabulaci“. Městský soud se též argumentačně nevypořádal s provedeným důkazem a nevysvětlil, co z něj vyplývá. [11] Povinný subjekt nemohl stěžovatelovu žádost odmítnout podle § 11b informačního zákona, protože nebyly splněny podmínky pro aplikaci tohoto ustanovení. Povinnost mít požadovanou informaci vyplývá ze zákona o archivnictví. Povinný subjekt musí vykonávat spisovou službu i v elektronické podobě. Závěr, že povinný subjekt neměl povinnost míst spis u sebe, je lichý. Městský soud vůbec neposoudil, co je spis a jak se vede. To, že povinný subjekt neměl „analogový spis“, neznamená, že k němu neměl přístup (v elektronickém systému spisové služby). [12] Z provedeného dokazování vyplynulo, že povinný subjekt minimálně jednou (dne 13. 1. 2023) obdržel datovou zprávu, jejíž přílohou byl i rozsudek, kterého se týkala žádost. O tom musí být v elektronickém systému spisové služby záznam. Pokud účastník řízení nebo nadřízený správní orgán zašle povinnému subjektu rozsudek soudu, musí povinný subjekt takové doručení evidovat a dokument založit do spisu vedeného ve věci. [13] Pokud povinný subjekt zapůjčí svůj spis, neztrácí nad ním kontrolu, neboť je jeho výlučným původcem. Může si jej kdykoli vyžádat zpět nebo do něj nahlížet. Argument městského soudu, že povinný subjekt nemá ke svému spisu prakticky přístup, je neuvěřitelný. Zcela nepřípadné je tvrzení, podle kterého povinný subjekt nemá prostředky jak donutit soud k vrácení spisu nebo umožnění do něj nahlédnout. V § 188 a § 192 instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 3. 12. 2001, č. j. 505/2001Org (vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy), je uvedeno, jak se v těchto případech postupuje. Nechu