2 Azs 255/2025 – Nejvyšší správní soud

2 Azs 255/2025- 27 - text  2 Azs 255/2025 - 29 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Tomáše Kocourka a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: T. T. V., zastoupený Mgr. Enesem Zaimovićem, advokátem se sídlem Dlouhá 705/16, Praha 1, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, se sídlem Kaplanova 2055/4, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 9. 2025, čj. KRPA30270110/ČJ2025000022ZZC, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2025, čj. 20 A 47/202545, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2025, čj. 20 A 47/202545, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaná rozhodla o zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (zákon o pobytu cizinců), na dobu 30 dnů ode dne omezení osobní svobody (napadené rozhodnutí). Proti tomuto rozhodnutí brojil žalobce žalobou k Městskému soudu v Praze (městský soud), který ji zamítl. Podle městského soudu žalobce nevycestoval z území ČR v době stanovené v pravomocném rozhodnutí o správním vyhoštění; proti tomuto rozhodnutí nevyužil žádný opravný prostředek. Tím naplnil skutkovou podstatu § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, a žalovaná jej byla oprávněna zajistit. Nic na tom nemění skutečnost, že rozhodnutí o vyhoštění bylo po vydání rozhodnutí o zajištění zrušeno, neboť soud rozhoduje podle skutkového a právního stavu v době vydání napadeného rozhodnutí. V době rozhodování vycházela žalovaná z pravomocného rozhodnutí o správním vyhoštění, které neměla povinnost přezkoumávat. Postupovala v souladu se zásadou presumpce správnosti správních aktů. [2] Žalovaná se dostatečně zabývala možnostmi užití mírnějších opatření (zvláštních opatření za účelem vycestování) a řádně odůvodnila, proč je nebylo možné využít. Žalobce navíc sám žalované sdělil, že není schopen složit finanční záruku, nezná žádnou osobu, která by ji složila za něj, a rovněž není nikde v ČR kontaktní (což nezpochybnil ani v žalobě). Rozhodnutí žalované je podle městského soudu přezkoumatelné a dostatečně odůvodněné. II. Argumentace účastníků řízení [3] Proti rozsudku městského soudu brojí žalobce (stěžovatel) kasační stížností, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.). Důvod přijatelnosti spatřuje v tom, že městský soud se dopustil hrubého pochybení při výkladu právních norem s dopadem do hmotněprávního postavení stěžovatele, a též v tom, že otázka řešená v tomto případě dosud nebyla judikaturou plně uchopena. [4] Napadený rozsudek je podle stěžovatele nepřezkoumatelný, protože se městský soud nevypořádal s jednou ze žalobních námitek. Stěžovatel tvrdil, že se po celou dobu nacházel na území ČR oprávněně na základě platného vstupního DV/R víza. To nezaniklo ani vydáním rozhodnutí o správním vyhoštění (§ 62 odst. 2 zákona o pobytu cizinců). Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o zaměstnaneckou kartu zrušila Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, proto stěžovateli nadále svědčilo oprávnění k pobytu na základě fikce. Podstata žalobní námitky nesměřovala jen ke konstatování legálnosti pobytu, ale k tomu, že za této situace nelze naplnit zákonný účel zajištění. Je vyloučené, aby byl stěžovatel zajištěn za účelem nuceného vycestování, pokud má zároveň právo na území setrvat. Na tom v zásadě nic nemění skutečnost, zda rozhodnutí o správním vyhoštění existovalo. S tím se však městský soud vůbec nevypořádal. V bodě 28 napadeného rozsudku se omezil na konstatování, že stěžovatel nevycestoval ve lhůtě stanovené rozhodnutím o vyhoštění. Zcela ignoroval argumentaci, že existence oprávnění k pobytu činí rozhodnutí o zajištění stěžovatele za účelem vycestování nezákonným. [5] I kdyby však NSS dospěl k závěru, že je napadený rozsudek přezkoumatelný, je nezákonný, neboť městský soud nesprávně aplikoval § 75 odst. 1 s. ř. s. NSS již v rozsudku ze dne 13. 11. 2019, čj. 6 Azs 170/201950, č. 3982/2020 Sb. NSS, vyslovil, že v řízeních týkajících se omezení osobní svobody nelze § 75 odst. 1 s. ř. s. aplikovat mechanicky, pokud by to vedlo k porušení čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále Úmluva). V určitých situacích je nezbytné prolomit vázanost skutkovým a právním stavem, vyžadujeli to právo cizince na efektivní soudní přezkum rozhodnutí o zajištění (rozsudek NSS čj. 6 Azs 170/201950, bod 32). K obdobnému závěru dospěl NSS v rozsudku ze dne 4. 9. 2019, čj. 9 Azs 193/201948, č. 3933/2019 Sb. NSS, byť v azylové věci. Městský soud se měl zabývat možností prolomení § 75 odst. 1 s. ř. s., a za situace, kdy vyšlo najevo, že rozhodnutí o správním vyhoštění bylo zrušeno pro nezákonnost, měl k tomu přihlédnout. Protože tak neučinil, omezil právo stěžovatele na efektivní soudní přezkum. Městský soud toliko v bodě 28 napadeného rozsudku konstatoval, že je mu známo zrušení rozhodnutí o správním vyhoštění. Pro stěžovatele však měla reflexe tohoto zrušení i praktický význam z hlediska náhrady nákladů zajištění, jež mu byly naúčtovány. [6] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [7] Kasační stížnost je přípustná a lze ji projednat. [8] Jedná se však o věc, v níž před městským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, a v souladu s § 104a odst. 1 s. ř. s. je proto nejprve nutné posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Neníli tomu tak, NSS kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního NSS podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS, Ostapenko, v němž vymezil podmínky, za kterých je kasační stížnost přijatelná. Dovodil, že o přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou NSS; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; 4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. [9] Stěžovatel namítá, že se městský soud dopustil zásadního pochybení s dopadem do jeho hmotněprávního postavení. Námitka nepřípustné koexistence platného pobytového oprávnění a rozhodnutí o vyhoštění, podle stěžovatele ústící v nezákonnost rozhodnutí o zajištění, je sice formulována jako námitka nepřezkoumatelnosti, ale zároveň je v ní obsažen i nesouhlas s právním názorem zastávaným městským soudem, který pro zákonnost rozhodnutí o zajištění považuje za dostatečné, že ke dni jeho vydání existovalo pravomocné rozhodnutí o vyhoštění. NSS proto zohlední oba aspekty námitky. Tato námitka zakládá přijatelnost kasační stížnosti pro zásadní pochybení městského soudu při stanovení okruhu právně relevantních skutečností pro posouzení důvodnosti žaloby, a s tím související neprovedení důkazu, ze kterého stěžovatel v žalobě dovozoval nezákonnost rozhodnutí o zajištění. Obdobně i druhá námitka, mířící k povinnosti městského soudu prolomit § 75 odst. 1 s. ř. s., je přijatelná pro zásadní pochybení městského soudu při aplikaci tohoto ustanovení (v rozporu s judikaturou kasačního soudu) spolu s nedostatkem zjištění skutečnosti pro posouzení věci podstatné. Potencialita zásahu popsaných pochybení do hmotněprávního postavení stěžovatele je zřejmá, vliv na zákonnost zajištění je podrobněji popsán níže. [10] Kasační stížnost je důvodná. Uskutečnitelnost správního vyhoštění [11] Podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců je policie oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud cizinec nevycestoval z území v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění. [12] Správní orgán rozhodující o zajištění má povinnost zabývat se možnými překážkami realizace správního vyhoštění a tím, zda je vyhoštění potenciálně možné, primárně tehdy, nebyloli o správním vyhoštění ještě pravomocně rozhodnuto. V takové situaci je nezbytné si o uskutečnitelnosti správního vyhoštění učinit předběžný úsudek (usnesení rozšířeného senátu ze dne 23. 11. 2011, čj. 7 As 79/2010150, č. 2524/2012 Sb. NSS, bod 27). Byloli však o správním vyhoštění pravomocně rozhodnuto, otázka realizovatelnosti vyhoštění již byla předmětem hodnocení. Z rozhodnutí o správním vyhoštění a v něm obsaženého posouzení se proto vychází i pro účely rozhodování o zajištění. Podle judikatury NSS je však třeba vyhodnot